Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Jak tvořit či rozpracovávat tematické celky
Odborný článek

Jak tvořit či rozpracovávat tematické celky

8. 3. 2006 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. Martina Kupcová

Anotace

Učitelka může tvořit tematické celky různými způsoby. Vždy však musí pamatovat na to, aby každý celek obsahoval téma, cíle, činnosti a příležitosti.

Při tvorbě tematického celku1 ve vzdělávací nabídce třídního programu může učitelka postupovat několika způsoby - od tématu, od cílů, od kompetencí, od činností. Avšak musí mít na paměti, že vzdělávací nabídka (obsah) každého tematického celku musí ve své podstatě (závěru) obsahovat téma, cíle (záměry a výstupy), činnosti a příležitosti.

Každý způsob tvorby počítá s tím, že by na závěr plánování, ale i realizace, měla proběhnout evaluace a hodnocení, ve které zrekapitulujeme, které cíle (záměry a výstupy) byly naplňovány, které klíčové kompetence dětí se rozvíjely (alespoň ty hlavní, zřejmě se bude jednat i o další cíle, s kterými jsme původně nepočítali), zda byly různorodé činnosti z oblastí a oborů rovnoměrně využity.

Začíná se od tématu (téma - cíle - činnosti; téma - činnosti - cíle)

Učitelka si zvolí určité téma, které vychází ze ŠVP nebo z nějaké situace či problematiky. Dále zvažuje, co toto téma dítěti může přinést: jaké dovednosti a poznatky, jaké hodnoty, jaké postoje, tzn. jaké jsou záměry (cíle) nebo výstupy daného tématu. Společně s cíli zvažuje odpovídající činnosti a příležitosti.

Např. při tvorbě tématu "Moje hračky" může učitelka uvažovat:

Jaké příležitosti pro učení dětí bude téma nabízet? Téma nabízí široké možnosti k rozvoji dalších dílčích témat (Moje nejoblíbenější hračka. Kde se hračky vyrábějí. Kde hračky bydlí. Jak jsem dostal hračku ...). Děti mohou získat nejrůznější poznatky o předmětech, jejich vlastnostech (materiály, barvy ...), mohou cvičit matematické a prostorové pojmy (řadit je, třídit, porovnávat ...),je patrné, že sledujeme rozvojový rámcový cíl.

Tím, že bude dítě přinášet do mateřské školy svoje hračky, usnadní se mu adaptace na prostředí. Dítě si sebou ponese kousek svého domova a bude s ním moci seznámit ostatní děti a učitelku. S jakými hodnotami se bude dítě v tématu setkávat? Hodnotou bude tolerance, ale důležité bude i vzájemné respektování a dodržování pravidel, protože přítomnost hraček dětí v mateřské škole bude vyžadovat vytvoření pravidel, která mohou v budoucnu pomoci i vzájemnému spolužití. Jedním ze základních pravidel by mělo být respektování vlastnictví druhého, čímž naplňujeme hodnotový rámcový cíl.

Učitelka pokračuje dále a téma naplňuje dalšími činnostmi, které směřují k dílčím cílům: motivuje děti ke hře na rodinu (osvojení si poznatků o rodině, o zvycích a práci ...), využije "druhů" hraček, které děti přinesou - auta, zvířátka apod. (osvojení si poznatků o světě, o přírodě, podpora zdraví a bezpečí ...). A tak je možno postupovat dále - záleží na učitelce, její tvořivosti, schopnosti improvizovat, rychle reagovat atd. Zjednodušeně lze říci, že schopná učitelka zvládne "učit" cokoli na jakémkoli tématu. Pokud se řídí rámcovými cíli, "učí" zcela přirozeně a integrovaně.

Začíná se od činností (činnosti - téma - cíle; činnosti - cíle - téma)

Touto cestou se často učitelka vydává zcela přirozeně. Většinou využívá toho, s čím si děti hrají, čím se zabývají při volné hře, jaké aktivity v momentu plánování preferují. Může nastat situace, že děti každý den opakovaně hrají jednu hru či se věnují stále stejným činnostem. Ty pak mohou být motivem pro tvorbu tematického celku. Učitelka tedy zná přehled činností, ke kterým dosazuje odpovídající cíle a v neposlední řadě se zamýšlí nad vhodným a výstižným názvem tématu.

Například si děti často hrají s kostkami, především dřevěnými. Převážně chlapci se stávají mistry v překovávání různorodých staveb. Formou experimentu či metodou omylu získávají děti přirozenou formou některé kompetence. Tyto konstruktivní činnosti motivují učitelku, aby zvolila téma s obsahem výše zmíněných činností, které doplní o další aktivity i z jiných oblastí. V našem případě nazveme téma "Hry s kostkami" nebo jen "Kostky a kostičky", které doplníme o aktivity vedoucí k poznatku, z jakého jsou kostky materiálu, jeho vlastnosti, využití apod. Pro zdokonalování předmatematických pojmů rozlišujeme tvary kostek, počty prvků, třídíme a uspořádáme kostky, rozlišujeme barvy. Pro pohybové aktivity využíváme staveb z molitanových kostek. Kostky také kreslíme a malujeme, pokusíme se je vymodelovat. A v neposlední řadě vybereme z našeho zásobníku vhodnou říkanku o kostkách. Součástí těchto činností je spolupráce dětí při stavění, respektování, akceptování nápadů druhých apod.

Na základě navržených činností tématu se zaměříme na to, které cíle tímto naplňujeme či k jakým očekávaným výstupům dospějeme.

Např. jedním z dílčích cílů je poznání materiálu - dřeva. Dále rozvoj myšlení při samotném procesu stavění z kostek, kdy dítě volí a hledá takové možnosti, aby mu stavba nespadla. Průběžně se naplňují i ostatní dílčí cíle např. rozvíjení manipulačních dovedností, komunikativních apod.

Začíná se od cílů (cíle - téma - činnosti; cíle - činnosti - téma)

Tvorba tematického celku může začít také tím, že si stanovíme určité vzdělávací cíle, ať už jeden či více cílů, které chceme naplňovat (zjistíme v evaluačním procesu). Dalším krokem je určit název vhodného tématu. Učitelky pak připravují vzdělávací nabídku takových činností, které vedou k naplňování těchto cílů (cíle). Někdy lze ale postupovat i tak, že se nám název tématu vyjasní až po navržených činnostech, které svým obsahem dané téma charakterizují. Stanovených cílů by nemělo být příliš mnoho. Důležitou roli má následné vyhodnocení bloku, kdy postupně vyplyne, jaké další cíle byly naplňovány, jaké kompetence děti získaly, co všechno se děti měly možnost naučit a poznat.

Připomeňme si, že pracujeme s rámcovými cíli (rozvojový, hodnotový a postojový), s dílčími cíli jednotlivých oblastí RVP PV a konkrétními cíli vztahujícími se ke konkrétní činnosti, které jsou úzce profilované. V praxi předškolního vzdělávání se také setkáváme s cíli jednotlivých oborů (tělesného, výtvarného, hudebního, jazykového atd.), ty mají charakter specifických cílů daného oboru.

Učitelka při hodnocení dětí zjistí nějaké problémy např. v rámci sociálních dovedností. Zjistí, že se děti nedokázaly dohodnout, což částečně ovlivnilo realizaci tématu. Proto si volí na příště cíl - vést děti ke spolupráci a kooperaci. Pro učitelku to znamená, že volí téma, v kterém může být daný cíl naplněn. Ke konkrétnímu cíli tak navrhne konkrétní nabídku činností a příležitostí. V tomto případě zvolí jistě besedu či povídání o tom, jak se k sobě máme chovat s využitím některých příběhů s dětským hrdinou. Ústředním mottem může být - "Jeden za všechny, všichni za jednoho." Víme, že děti se nejlépe učí hrou a proto jsou zařazeny různé sociální hry, kde si děti pomáhají nebo musí společně přemýšlet. Vhodné je i zařadit spolupráci na nějaké tvorbě obrázku (např. různé koláže apod.).

Na závěr realizace tematického celku učitelka provede analýzu a vyhodnocení: zamyslí se nad tím, do jaké míry se dařilo sledovat a naplnit hlavní cíl, který si stanovila, stejně tak i rámcové cíle. A zcela přirozeně vyplynou i další cíle - co všechno dětem poskytla vzdělávací nabídka, jaký měla pro děti z hlediska jejich vzdělávání smysl.

Tímto vyhodnocením mohou učitelky získat zpětnou informaci o průběhu tématu a zároveň i zkušenosti pro další plánování.

Začíná se od očekávaných výstupů (výstup - činnosti - téma)

Obsah vzdělávací nabídky je možno postavit také na postupném rozvoji a získávání určitých způsobilostí a dovedností (kompetencí), přesněji očekávaných výstupů. To je možno využít zejména v případě, kdy potřebujeme u dětí rozvíjet, resp. cvičit, určité důležité dovednosti. Stanovíme si výstup, ke kterému chceme děti vést. Učitelka bude vytvářet menší, konkrétně zaměřený, stimulační program, doplňkový program, kde budou specifické činnosti propojené určitým tématem. Může jít např. o program (projekt) logopedický, zaměřený sportovně či výtvarně, o blok (program, tematický celek) rozvoje psychomotorických dovedností, o program pro přípravnou třídu (zaměřený k vyrovnání určitých nedostatků a také na získání určitých dovedností - kompetencí) apod.

Zjednodušeně řečeno, jedná se vlastně o to, že cílené "cvičení" potřebných dovedností "zabalíme" dětem tak, aby žádoucí činnosti děti prováděly spontánně, na základě zájmu a tedy své vnitřní motivace, a nikoli pod vnějším nátlakem či drilem, a aby tyto činnosti nebyly izolované, ale propojené určitým vhodným tématem. A zároveň využijeme těchto specifických činností pro rozvoj celé osobnosti dítěte - pro jeho učení, pro získávání hodnot a vytváření postojů.

Např. v logopedické třídě, kde bude program zaměřen na kompetence v oblasti řeči a jazyka - na nápravu a rozvoj řeči, bude např. jednou z kompetencí - umět správně dýchat. Tematický celek (část), v jehož (v jejímž) rámci bude cvičení správného dýchání probíhat, by mohl nést název např. "Vítr v plachtách", "Větrník", "Bublina" apod. a být naplněn tomu odpovídajícími činnostmi, které nabídnou dětem zároveň možnosti dozvědět se něco nového a zajímavého (např. o lodích, letadlech, počasí ...), cvičit svou vůli, respektovat jeden druhého, chápat, že žádné z dětí není horší jen proto, že něco neumí atd. Je zřejmé, že i nácvik správného dýchání může být realizován způsobem nevšedním, zajímavým - např. děti mohou brčkem rozfoukávat barevnou skvrnu. Nebo si pro ovládání dechu zahrát na Indiány. Či napodobovat, jak jede mašinka.

Rizikem programů, zaměřených k získávání či nápravě určitých dovedností, může být obecně nedostatečné respektování zájmů dítěte. Právě nabídka činností formou tematických bloků, kdy jsou jednotlivé specifické činnosti integrovány do smysluplného celku, může toto riziko snížit.

Ukázky dokládají, že v zásadě je možno postupovat více způsoby, které společně spočívají v propojení cílů i vzdělávacího obsahu, a které požadavkům RVP PV vyhoví. Ať už vznikl realizační celek či jeho plán jakoukoli cestou a v TVP má jakoukoli podobu, vždy by měl obsahovat název tématu a jeho cíle, dále vzdělávací nabídku odpovídajících činností. Naplánovaný tematický celek by měl učitelku usměrňovat, nikoli však omezovat. Míra jeho rozpracování záleží na mnoha okolnostech - jak podrobný a sdělný je školní program, jak zkušená je učitelka, zda je tvořivá a činorodá, nebo zda potřebuje mít při své práci před sebou podrobnější písemný podklad apod. Pro učitelku je takový podklad užitečný v případě, že může jít cestou, která odpovídá jejímu stylu práce a pokud si jej může rozpracovat formou, která jí osobně vyhovuje (ať už staví na improvizaci či na pečlivější a důkladnější přípravě). Každá učitelka by měla mít prostor k maximálnímu využití svých schopností, dovedností a znalostí a plnému uplatnění toho, co sama umí a ovládá, neboť právě svoje hlubší dovednosti (např. je zdatná výtvarnice, zvládá cizí jazyk a metodiku jeho výuky, dobře se orientuje v hudbě, historii, ekologii apod.) může dětem předat.


1 Obsah článku je věnován práci s tematickými celky, i když z předpokladů RVP PV víme, že v rámci vzdělávací nabídky pracujeme na úrovni školní i třídní s integrovanými bloky. Uvedené postupy tvorby lze aplikovat i na práci s projekty.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Martina Kupcová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.