Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Jak správně vyprávět příběh – ekonaratologie
Odborný článek

Jak správně vyprávět příběh – ekonaratologie

17. 5. 2021 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. Kateřina Filkova

Anotace

Článek přibližuje význam slova ekonaratologie a uvádí ho do praxe pro práci s předškolními a mladšími školními dětmi. Klade důraz na důležitost vyprávěného nebo čteného příběhu o přírodě a ideálně i v přírodě. Navazuje několika originálními výukovými programy pro ekonaratologii. Může mít přesah i na první stupeň. Při práci s textem nabízí předčtenářské metodické možnosti, které lze dětem nabídnout při řízených činnostech. Vzdělávací lekce z anglických originálů jsou k dispozici online. Projekt PPUČ, financovaný z Evropských strukturálních a investičních fondů, podporuje pedagogy mateřských a základních škol v jejich snaze rozvíjet čtenářskou, matematickou a digitální gramotnost dětí a žáků. Jeho realizaci zajišťuje Národní pedagogický institut České republiky (NPI ČR).

JAK SPRÁVNĚ VYPRÁVĚT PŘÍBĚH, EKONARATOLOGIE

Ekonaratologie je obor, který se v současné době navrací. Jsou to příběhy o přírodě, které slouží k edukaci. Vyprávěním příběhu se dítě daleko snadněji dostane a vžije do situace, která je mu poté bližší.

Ekonaratolog Audubon, kterého představuje Brian „Fox“ Ellis, básník. Nezávislý spisovatel, člen the National Storytelling Association, profesionální vypravěč a herec.

Zdroj: ELLIS, B. „Fox“ (1997): Learning From The Land: Teaching Ecology Through Stories and Activities. Englewood: Teacher Ideas Press. 145s. ISBN 1-56308-563-1. Dostupné na http://www.foxtalesint.com/index.php/11-library/160-early-childhood. (citace 27. 1. 2021)

Vzdělávací lekce Briana Ellise jako ukázka práce ekonaratologickou metodou zatím dosud přeloženy do českého jazyka nebyly. Zde je přeloženo autorkou – výtah nejzajímavějších vzdělávacích programů vhodných pro předškolní děti.

  1. Dobrý úvod a vstup závisí na celém vyprávění

- Vyprávíme příběh nebo jeho pozadí

- Řekneme něco o autorovi

- Zazpíváme písničku nebo básničku

- Zaujmeme posluchače otázkou

- Vytvoříme nějaký zvláštní zvuk na úvod

    1. Používáme všechny prostředky

HLAS... Hlasitý a čistý, s pocity a změnami intonace, akcenty a hlasové efekty

TĚLO... Gestika, neverbální komunikace, výraz tváře, mimika a pohyb

PŘEDSTAVIVOST... Upoutat posluchače, vyprávět jako bychom to zažili, trénovat výstup

ŠESTÝ SMYSL... Popsat vůně, chutě, zvuky, dělat efekty a zvuky, malovat obrázek, obracet se na posluchače

UKÁZKY VZDĚLÁVACÍCH ČINNOSTÍ

Zdroj: ELLIS, B. „Fox“ (1997): Learning From The Land: Teaching Ecology Through Stories and Activities. Englewood: Teacher Ideas Press. 145s. ISBN 1-56308-563-1. Dostupné na http://www.foxtalesint.com/LessonPlans/LessonPlans. (citace 27. 1. 2021)

1. KAŽDÝ POTŘEBUJE SVŮJ KÁMEN

Věk: 3–6

Cíle: Dítě reflektuje svůj čtenářský zážitek, propojuje ho s vlastním prožitkem, sdílí své pocity s ostatními, rozhoduje se, co se ještě potřebuje dozvědět, porovnává informace z textu se zkušeností.

Pomůcky: Kniha originál: Everybody needs a rock od Byrd Baylor. Vlastní překlad níže.

Jeden vlastní kámen na ukázku, na kartách napsaná velká čísla od 1 do 10. 10 pravidel sběru kamenů ze zadní strany karty.

Nabídka činností: Děti si mohou losovat čísla s pravidly nebo házet kostkou a společně si číst jednotlivá pravidla. Děti diskutují, jaký kámen si představují pro sebe, jaký by chtěly najít, jaký si myslí, že by se líbil jejich kamarádovi. Jednotlivá pravidla je možné znázornit výtvarně.

Příběh:

Každý by měl někdy najít svůj kámen. Některé děti mají jen tříkolky, jízdní kola, koně, slony, zlaté rybky, třípokojové domečky, hasičské vozy a podobné věci. Některé děti mají kameny jako kamarády. Mohou si s nimi povídat, mohou jim něco připomínat. Zde je deset pravidel pro hledání kamenů… Hledat se bude speciální kámen, který najdete a udržíte si ho tak dlouho, jak jen můžete – možná navždy. Pokud někdo řekne: „Co je na tom kameni tak zvláštního?“, nikdo by neměl vědět, co je zvláštního na kameni někoho jiného. Tady jsou ta pravidla:

Pravidlo 1

Pokud můžete, jděte hledat na horu, která se skládá ze sta milionů malých lesklých krásných zaoblených kamenů. Ale pokud nemůžete, udělejte to kdekoli. Dokonce i v uličce. Dokonce i na cestě.

Pravidlo 2

Když se díváš na kámen, nenech maminku, tatínka, babičku nebo sestru, aby ti do toho mluvili. Měl by sis vybrat kámen, když je všude okolo ticho. Nenechej na sebe štěkat psy nebo bzučet včely. Ale když budou, nic si z toho nedělej. Nejhorší je lovit kameny, když tě to nebaví.

Pravidlo 3

Sehni se. Víc. Ještě víc. Musíš si sednout na zem a hlavou se skoro dotýkat země. Kámen ti musí padnout do oka. Ale nevěš hlavu, když nenajdeš ten pravý.

Pravidlo 4

Nikdy neber kámen, který je moc veliký. Vždy toho budeš litovat. Když se ti nevejde do ruky a do kapsy, není to dobré. Kámen velký jako jablko je velký. Kámen velký jako kráva je mooooc velký.

Pravidlo 5

Nevybírej si kámen, který je moc malý. Mohl bys ho ztratit, nebo by ho mohla sníst myš, protože si myslela, že je to semínko.

Pravidlo 6

Velikost musí být dokonalá. Když nad ním zavřeš prsty, musí se v ruce cítit dobře. Při běhu to musí být v kapse příjemné. Někteří lidé se dotknou kamene tisíckrát denně. Není mnoho věcí, které by byly tak dobré jako kámen – pokud je kámen dokonalý.

Pravidlo 7

Dobře si všímej barvy. Může to být odstín řůžovošedé nebo stříbrné. Některé kameny vypadají jako hnědé, ale uvidíš to, jen když zamžouráš nebo na ně zasvítí slunce. Další způsob, jak vidět barvu kamene, je namočit ho do čisté vody.

Pravidlo 8

Tvar kamene je jen na tobě. Je jedna dívka na Aljašce, která miluje jen placaté kameny. Věc k zapamatování je: Každý kámen vypadá skvěle, když je kolem něj dalších sto kamenů. Ale jestli je tvůj kámen speciální, bude skvěle vypadat i ve vaně o samotě.

Pravidlo 9

Vždy čichejte ke kameni. Kameny mají své vlastní vůně. Některé děti podle čichu zjistí, zda kámen pocházel ze středu Země, nebo z oceánu, nebo z hory, kde se jej každý den po miliony let dotýkal vítr a slunce. Dospělí tuto vlastnost cítit už moc nemají. Nemají čich jako děti.

Pravidlo 10

Nikdy nikoho nežádejte, aby vám s hledáním pomáhal. Viděla jsem ještěrku, která na poušti seděla na jednom kameni. Viděla jsem hlemýždě, který za den přejel dvacet kamenů, aby si nakonec vybral ten, který chtěl. Musíš zapojit svou vlastní hlavu a srdce.

Pokud tě napadnou ještě nějaká pravidla, tak je vymysli a napiš. Já si jdu zatím hrát se svým oblíbeným kamenem.

Po četbě a diskuzi nad jednotlivými pravidly jdeme i s nimi (pravidly) do přírody, kde si mohou děti hledání svého kamene vyzkoušet naživo. Každý den můžeme jít hledat na jiná místa, např. do lesa, na cestu, k řece, na louku.

Z pohledu předčtenářské gramotnosti klademe důraz na:

  • sdílení pocitů z hledání

  • popisování prožitku při hledání

  • orientaci v prostoru dle zadání z pravidel

  • rozšiřování a upevnění povědomí o širším okolí školky

  • samostatné vyjadřování

  • všímání si detailů všemi smysly

Po příchodu si každý může připravit o svém kameni krátké povídání (kde ho našel, proč se mu líbil, jak vypadá, jak je těžký, co mu připomíná.

Pokračovat v tématu a nabízet dětem další encyklopedie, pohádky o kamenech, pomoci s vyhledáváním informací i pomocí digitálních technologií. Nabídnout samostatné rozhodování, co s naloženými informacemi o kamenech dále tvořit.

Další možnosti navazujících činností: Stavba kamenných obydlí, domů, zahrad. Výtvarné zpracování jako metoda artefiletiky – rozvoj kreativity, originality a spontánního prožívání.

Obkreslování kamenů, kresba na kameny, přiřazení kamenu k jeho stínu (obrysu). Předmatematické představy – počítání, třídění, řazení kamenů, párování. Další aktivitou může být i článek autorky na Metodickém portálu RVP.CZ (Kameny vypráví, Kateřina Filková).

Překlad textu z knihy Everybody needs a rock od Byrd Baylor. Dostupné z https://video.search.yahoo.com/search/video?fr=mcafee_uninternational&p=everybody+needs+a+rock#id=11&vid=3f15b5a4fb130a8a59d27d35c5ef04c0&action=view. (online, 3. 2. 21)

2. ŽÁBA SE OBLÉKÁ NA ZIMU

Věk: 3–6

Cíle: Porovnávání textu s vlastními zkušenostmi a dovednostmi, odhadování děje podle ilustrace, schopnost pojmenovat názvy oblečení podle ilustrace.

Pomůcky: Obrázek žabky nebo plyšová žába. Části zimního oblečení (čepice, kabát, šála, ponožky, rukavice, boty, svetr). Kniha Froggy Gets Dressed by Jonathan London.

Příběh: Žába se probudila uprostřed zimy a chtěla si hrát ve sněhu. „Sníh, sníh, já si chci hrát ve sněhu.“ Její maminka říkala: „Spinkej, žáby v zimě spí.“ Ale žabka moc chtěla jít ven. Nejdříve si oblékla ponožky, potom boty a nakonec šálu. Maminka na ní volá: „Nezapomněla sis na sebe něco obléknout?“ „Ups, zapomněla jsem na kalhoty.“ Žába doskákala zpátky a zase si vše sundala a oblékla kalhoty. Pokaždé, když se chtěla vydat ven, maminka jí říkala, aby se hodně teple oblékla a na nic nezapomněla. Když už byla celá oblečená, tak si maminka všimla, že zapomněla na spodní prádlo. Šla ven a byla jí taková zima, že se musela vrátit a začít se oblékat znovu. Maminka jí vždy trpělivé poradila, co si má vzít. Když už to vše zvládla, řekla, že je moc unavená, celá se svlékla a šla si zase lehnout do postýlky.

Překlad z knihy Froggy gets dressed by Jonathan London, dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=UveFBZ6Nn-c. (online 20. 3. 2021)

Dramatizace: Děti se mohou prostřídat a podle vypravěče si celý příběh zahrát jako divadlo.

Připravíme pomůcky: postel, části oblečení, maminku žábu, rybník.

Činnosti: Děti diskutují o příběhu, sdělují vlastní zkušenosti. Také se někdy nevhodně oblékly? Co na to jejich maminka?

Nabídneme dětem encyklopedie, obrazové i další materiály k vyhledávání informací o životě žáby… Co dělá v zimě? Čím se živí? Jaké druhy žab známe? Vývoj žáby od pulce do dospělce.

Další možnosti navazujících činností:

  • Opakování názvu zimního oblečení a jeho použití.

  • Kimova hra na schované oblečení – co tu chybí, co je navíc?

  • Vyprávění příběhu podle symbolů a obrázků.

  • Převyprávění příběhu a vynechání nějaká místa, nechat děti, aby samy doplnily názvy oblečení.

  • Měření skoku žabího (venku do písku, z kamene na kámen, seskoky z překážek).

  • Vymýšlení dalšího příběhu s jinými zvířátky, postavami.

3. KOUZELNÝ RYBNÍK

Věk: 3–6

Cíl: Porozumět slyšenému slovu, sdílet své prožitky a pocity pohybem.

Úvod: Co může být kouzelné? – děti odpovídají.

Činnosti: Začínáme v kruhu, čteme příběh a děti ho doplňují svými nápady, předvádějí pohyby vybraných zvířat.

Příběh

Kouzelný rybník

Jednoho dne se šel chlapeček a holčička projít do lesa (děti se volně prochází po prostoru).

Našli rybník a stoupli si k němu (udělat kruh a dívat se na zem, nakreslit prstem kruh).

Rybník nebyl tak hluboký, a tak si sedli na okraj a nohy spustili do vody (děti sedí na židlích a představují si, že mají nohy ve vodě).

Děti ale nevěděly, že je to kouzelný rybník. Při každém namočení nohou do vody se stane něco zvláštního.

Jejich nohy se proměnily v nohy žab, koček, psů a začaly skákat, plazit se, běhat.

Necháme děti přemýšlet, jak se proměnily jejich nohy, jakým zvířetem zrovna v tuto chvíli budou. Dítě, které má zájem, vyjádří své pocity pohybem. Ostatní ho mohou napodobit nebo hádají, které zvíře představuje.

Další možnosti navazujících činností:

Cvičení – zvířata a jejich pohyb

Digitální gramotnost – na videu o zvířatech sledovat a zaměřit se na nohy a pohyb nohou jednotlivých zvířat, hledat společné a odlišné znaky, počítat nohy a jejich pohyb při chůzi

Návštěva farmy, obory, statku – sledovat končetiny zvířat a jejich pohyby

Kresba, modelování – oblíbeného zvířete, ustřihnout nohy a porovnávat s ostatními, hledat nová zvířata

Pantomima – vyjádření pohybu zvířete

Skrývačka – poznávání známých zvířat jen podle jejich nohou

4. O ŽÁBĚ S VELIKOU PUSOU

Věk: 3–8

Cíle: Aktivní zapojování do vyprávění, diskutování o přečteném textu, dokončování příběhu.

Činnosti: Děti tvoří příběh společně s učitelem. Mohou doplnit zvíře, diskutovat o tom, čím se živí. Zkusí vymyslet závěr příběhu, argumentují, proč by příběh měl skončit právě tak, jak vymyslely.

Příběh:

O žábě s velikou pusou

Byla jednou jedna žába s velikou pusou. Byla pořád hladová, a tak seskočila na silnici poohlédnout se po nějakém jídle.

Nejdříve potkala bobra. „Ahoj bobře. Já mám tak velký hlad. Pověz mi, co ty máš rád?“ A bobr na to: „Já rád okusuji větve stromů.“ Žába byla zvědavá a zkusila to. Au, au, to mi nechutná a odskákala pryč.

Potom potkala kachnu. „Ahoj kachno, to mám ale hlad. Co ty ráda jíš?“ Já mám ráda rostliny na dně rybníka. Žába měla velký hlad a zkusila se potopit také. Rychle ale vyplavala a šklebila se, že jí to vůbec nechutná.

Šla a najednou potkala potkana. „Ahoj milý potkane, já mám hlad, a co ty rád jíš?“ „Já mám rád šťavnaté kořínky kytek a zeleniny. Hladová žába ochutnala kousek, ale zase jí to nechutnalo.

Nakonec potkala velkého vznešeného čápa a říká mu: „Čápe, čápe, mám velký hlad, co ty rád jíš?“

A on řekl: „Já mám rád žáby.“ „Jéje,“ řekla žába, „tak snad mne prosím nesníš“.

Dítě si z nabídky vybírá další texty či jiné materiály, ve kterých může dohledat další informace o zvířatech, jejich potravě, o ekosystémech.

Příběh může sloužit jako dobrý úvod do tématu: potravní řetězec u zvířat, potrava zvířat, ekosystémy rybníka, více na: file:///C:/Users/hp/Downloads/pl_potravni_retezec_a_sit_r.pdf.

  • Rozdat obrázky a mapu: Kdo koho snědl? Společné diskutování a prohlížení.
  • Příběh vyprávět na jiných zvířatech (jiný ekosystém).

  • Udělat mapu a děti kreslí šipky do potravního řetězce.

Další možnosti navazujících činností:

  • Děti mohou příběh dramatizovat (loutky, obrázky, herci).

  • Děti mohou samy vymyslet jiný příběh.

  • Jedna skupinka může uspořádat divadlo pro další třídu.

  • Vytvořit mapu, kudy žába šla a kde jaké zvíře mohla potkat.

  • Trénovat mluvidla při předvádění zvířecích zvuků.

Závěr:

Článek by měl být inspirací ke čtení v přírodě a o přírodě, k budování vztahu dítěte k místu, kde žije, k rozšiřování slovní zásoby a zejména k rozvoji fantazie a schopnosti naladit se na vyprávěný příběh a čerpat z něj nápady pro vlastní pobyt ve venkovním prostředí. 

Licence

Článek je publikován pod licencí Creative Commons BY-SA.

Autor
Mgr. Kateřina Filkova

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
17. 5. 2021
Příspěvek nabízí zajímavé činnosti vztahující se k různým textům, využívá ne zcela obvyklé metody a formy práce s příběhy, je nápaditý, čerpá ze zahraniční literatury. Činnosti jsou vhodné pro rozvoj čtenářské gramotnosti dětí předškolního věku a zaměřují se také na posilování vztahu dětí k přírodě, k okolnímu prostředí.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje, všímá si souvislostí, experimentuje a užívá při tom jednoduchých pojmů, znaků a symbolů