Odborný článek

Maria Łopatkowa

6. 4. 2020 Předškolní vzdělávání
Autor
PaedDr Lucie Zormanová Ph.D

Anotace

V tomto článku bych chtěla české pedagogické veřejnosti představit významnou osobnost polské pedagogiky 20. století, Marii Łopatkowou. Ve své práci nám autorka zanechala mnohé cenné myšlenky, jejichž aktuálnost se neztratila ani po letech.

„Děti nečekají jen na svatého Mikuláše, který k nim přijde s hračkami. Především čekají na naše dobré slovo, na to, že jim dovolíme, aby se cítili v bezpečí a a milované. Čekají především na to, že soud je nevezme od osob, které je milují; že rozvedení rodiče jim nezakáží setkávat se také s dalšími členy rozbité rodiny, že dospělí jim neřeknou, aby dali svého milovaného psa do útulku, že sociální pracovník je nebude nutit, aby žili s pěstounskou rodinou, než ji poznají a budou ji mít rádi, že ředitel školy nedá třídnictví učitelce, kterou žáci absolutně neakceptují, nerespektují a nemají ji rádi.“ (z Pedagogiky serdca, vlastní překlad autorky).

Životopis

Maria Łopatkowa se narodila jako Maria Łopatko 28. ledna 1927 v Bracejovicích.

V roce 1952 vystudovala polskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity v Lodži, v roce 1968 získala doktorský titul z pedagogiky na Varšavské univerzitě. Od roku 1958 do roku 1969 pracovala jako učitelka na základní škole, nejprve na základní škole vesnického typu v Ołtarzewě a základní škole ve vsi Modlnice (byla i ředitelkou této školy). Poznala i prostředí městské školy, kdy pracovala jako učitelka na základní škole v Łodzi. Byla ředitelkou Vzdělávacího centra ve Varšavě. Byla také, a to možná především, aktivní bojovnicí za práva dětí. Spoluzakládala a poté v letech 1981–1993 řídila Výbor pro ochranu práv dětí. V roce 1993 iniciovala vytvoření Dětské strany, která byla později transformována na Dětskou a mládežnickou stranu a v roce 2010 přestala existovat. V roce 1988 založila také společnost Youth Aid Society.

Byla také redaktorkou, později také v letech 1969–1971 šéfredaktorkou dětského časopisu Pryjaciel dziecka (což můžeme přeložit jako Kamarád dítěte).

Byla autorkou četných vědeckých publikací v oblasti pedagogiky. Nejznámější z jejich děl je Pedagogika srdce.

Maria Łopatkowa se také aktivně podílela v politice. Zemřela 11. ledna 2017, pohřbena je na vojenském hřbitově w obci Powązki.

Pedagogika srdce a doba, ve které vznikla

Ve své práci pod názvem Pedagogika srdce nám Marie Łopatkowa zanechala mnohé cenné, inspirativní myšlenky, které na své aktuálnosti nikdy neztrácejí.

Sloučením dvou slov pedagogika a srdce nazvala Marie Łopatkowa svou teorii výchovy, která je zaměřena na cílené provázení dítěte či žáka cestou, na níž se řídíme srdcem. Při výchově Marie Łopatkowa kladla veliký důraz na interpersonální vztahy mezi dítětem a rodičem, či žákem a učitelem, které by měly být založeny na vzájemné lásce, porozumění a úctě.

Ve své práci Pedagogika srdce vychází jistě ze svých zkušeností učitelky, kdy pracovala na základní škole v 50. a 60. let 20. století, či pracovních zkušeností, které získala v 80. letech 20. století, kdy pracovala ve Výboru pro ochranu práv dětí.

V knize se vyskytuje kritika některých praktik, které se v té době používaly. Mnoho pasáží však neztrácí ani nyní na své aktuálnosti.

Autorka zde kritizuje například praktiku celotýdenních jeslí. Celotýdenní jesle autorka kritizuje proto, protože dle jejího názoru si v této instituci nemůže dítě utvořit silný emocionální vztah k jedné osobě, který je pro jeho pozdější zdravý psychický rozvoj nezbytný. Děti, které pobývaly v celotýdenních jeslích, dle slov Marie Łopatkowé pociťují i v pozdějším životě nedostatek lásky, který povede k tomu, že daná osoba bude mít i v pozdějším věku problémy s projevováním vlastních emocí, vlastních citů ze strachu před tím, že zůstanou neopětovány, což povede k tomu, že daná osoba nebude schopna navázat silný emocionální vztah založený na bezpodmínečné lásce s druhou osobou.

Ze své zkušenosti Marie Łopatkowa popisuje řadu domácnosti, v nichž panovala tvrdá disciplína, a to i s užitím tělesných trestů, s projevy fyzického a psychického týrání. Autorka se v knize vyslovuje o fyzických trestech jako negativním jevu, který zapříčiňuje ničení dětství dětí, které je zažívají. Vyslovuje se v tom smyslu, že fyzické tresty mají negativní vliv na sebevědomí dětí, zapříčiňují úzkostné poruchy či deprese. Dle autorky zvláště v 50. a 60. letech panovala tvrdá disciplína také ve škole a ovlivňovala negativně vztah mezi žákem a učitelem. V této době povolání učitele i samotná osoba učitele se ve společnosti těšila úctě, učitel měl autoritu jak mezi žáky ve třídě, tak i při rozhovoru s rodiči. Děti poslouchaly učitele na slovo, neodvážily by se mu odporovat. Je však třeba říci, že se často jednalo o poslušnost, která nevznikla na základě důvěry, sympatie či opravdové úcty dětí k učiteli, nýbrž byla založena na strachu. Můžeme říci shodně s Marií Łopatkowou, že autorita učitele, projevy úcty k němu, byly vynuceny.

Pedagogika srdce a její vliv

Kniha nazvaná Pedagogika srdce, a také Marie Łopatkowa svou další činností, napomohla vyvolat velké změny v chápání dítěte, v chápání výchovy a cíle výchovy. Kniha Pedagogika srdce, která byla a stále je hojně čtená, hodně ovlivnila pojetí výchovy mnoha rodičů, kteří již přestali přistupovat ke svým dětem, jako by byli „malými roboty“, které stačí nakroutit a oni již správně jedou po jimi předem dané cestě, nýbrž začali jednat se svými dětmi jako se samostatnými bytostmi s vlastním názorem, a začali brát v úvahu potřeby a zájmy dětí.

Kniha Pedagogika srdce pochopitelně ovlivnila také mnoho pedagogů, kteří si již přestali myslet, že děti potřebují vojenskou disciplínu, a naopak si začali uvědomovat, že děti potřebují pociťovat, že učitel, vychovatel je má rád. Neboť dle autorky se dítě vychované v láskyplném prostředí cítí bezpečně, potřebuje vědět, že jeho názor je stejně důležitý jako názor druhých lidí, čímž se rozvíjí jeho sebevědomí, pocit vlastní hodnoty, potřebuje vědět, že rodiče, učitelé a vychovatelé jsou zde pro něj a že se může na ně kdykoliv obrátit s prosbou o radu a pomoc. Lidé, kteří vyrostli v prostředí, kde nepociťovali lásku, nepociťují ani v dospělosti v kruhu rodinném pocit bezpečí, cítí se po celý život osamělí, uzavírají se do sebe, izolují se od ostatních lidí. Výše uvedené má leckdy negativní vliv na jejich psychické i fyzické zdraví.

Pro děti je dle názoru Marii Łopatkowé důležité, aby se jim dostávalo co nejvíce lásky, především co nejvíce bezpodmínečné lásky, jen díky tomu se ony samy mohou naučit mít rádi druhé osoby, pociťovat skutečnou a bezpodmínečnou lásku k druhé osobě. Především v prvních pěti letech života je pro rozvoj osobnosti člověka podstatné, aby se mu dostávalo pocitu bezpečí a bezpodmínečné lásky.

Jak píše sama autorka ve své knize, pedagog, vychovatel či rodič může právě pomocí této bezpodmínečné lásky pomoci dítěti či žákovi, aby se uměl, jak píše Marie Łopatkowá, „postavit zlým stránkám ve své osobnosti (dle Łopatkowé je přirozeností každého člověka to, že má v sobě dobro i zlo) a dokázal je potlačit“. Tak vychovatel, rodič či učitel může pomoci dítěti najít správnou cestu, svést válku se sebou samým, se svým horším já.

Cíl knihy Pedagogika srdce

Cíl výchovy je v knize Pedagogika srdce vymezen jasně a srozumitelně. Cílem výchovy je vychovat dobrého člověka, který by o sobě mohl říci: „miluji, tedy jsem (amo ergo sum)“. Cílem výchovy je rozvíjet v člověku umění milovat druhé lidi a svět okolo sebe. Tohoto cíle dosáhneme pouze v tom případě, že se dětem, které vychováváme, dostává plnohodnotných mezilidských vztahů založených na vzájemné lásce, úctě, respektu k druhému člověku. V takovém případě pak výchova není výchovou, která je založená na přinucení dítěte něco udělat, na strachu z trestů, kterých by se mu dostalo v případě, že by věc nevykonal, ale stává se výchovou, která je založena na lásce. Pokud je naše výchova založená na lásce, pak nás dítě poslouchá, protože chce, protože jsme pro něj opravdovou autoritou, protože nás respektuje, protože jsme pro něj osobou, které by se chtěly v budoucnosti podobat, jejich vzorem. Proto dle autorky by důležitým kritériem při výběru učitele mělo být to, zda dokáže navázat emocionální vztah s dítětem. Dle autorky na učiteli, kterého má dítě v prvních letech školní docházky, nejvíce záleží, neboť on ve velké míře ovlivňuje to, zda si dítě oblíbí či neoblíbí školu.

Zásady Pedagogika srdce

  1. Rodič, učitel či vychovatel musí plně respektovat dítě jako plnohodnotnou osobnost. Dítě není majetkem rodiče.
  2. Lidé, bez ohledu na věk, jsou si rovni. Proto Marie Łopatkowa doporučuje namísto rodičovské vlády rodičů nad dětmi více užívat v rodinách rodičovskou péči, péči rodičů o děti, o jejich potřeby, jejich rozvoj.
  3. Základním právem dítěte je právo na lásku, na bezpodmínečnou lásku. Jelikož dítě, které vyrůstá v prostředí, v němž se mu nedostává lásky, se nerozvíjí tak, jak by mělo.
  4. V Pedagogice srdce není místo pro užívání tělesných trestů. Tělesné tresty snižují důstojnost dítěte, a navíc děti se takto učí agresivnímu chování vůči druhým, učí se vyřešit své problémy za použití násilí.

Literatura a použité zdroje

[1] – MARIA , Łopatkowa. Pedagogika serca. Warszawa : Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne, 1992.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PaedDr Lucie Zormanová Ph.D

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
6. 4. 2020
Každý učitel, který je otevřený inspiracím, zřejmě zažije pocit zahřátí po přečtení tohoto článku. Způsob zpracování tohoto tématu dává najevo, že autoritativní přístup k výchově dítěte není optimální. Na druhou stranu se zde neobjevuje přístup směřující k hranici antipedagogiky (vycházím z toho, jak na mě text působí). Dítě zde je prezentováno jako přirozený lidský element ve výchovném procesu. Určitě doporučuji.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Pedagogika