Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Sexuální výchova - základ je v rodině
Odborný článek

Sexuální výchova - základ je v rodině

12. 11. 2013 Předškolní vzdělávání
Autor
Pavel Říčan

Anotace

Článek nabízí pohled na zdravou sexuální výchovu v rodině již od kojeneckého věku. Posílí rodiče ve vlastní intuici v péči o dítě a nastíní stěžejní témata v této výchovné oblasti. Dozvíte se jak pravdivě a citlivě vysvětlit vznik = početí dítěte nebo jak reagovat na první náznak dětské (i kojenecké) masturbace.


Začali jsme kapitolu tou složkou sexuální výchovy, kterou je možno označit jako sexuální instruktáž. Jakým způsobem a v jakém duchu se tato instruktáž koná, má ovšem, jak jsme právě viděli, značný význam pro citový a eticko-kulturní vývoj mladých lidí. Rodiče proto mají plné právo vědět, jakému vlivu je vystaveno dítě, za něž mají základní zodpovědnost. V tom je jim ředitel školy povinen vyjít maximálně vstříc. (Nesmí ovšem na druhé straně děti „ošidit“ o patřičné poučení.) Jak ale říká profesor Matějček, školní sexuální výchovy není třeba se příliš obávat, pokud rodina splnila svoji úlohu. Tím se dostáváme k rodinné sexuální výchově, která je součástí citové a etické výchovy probíhající od počátku života dítěte.

Nezakomplexovaná maminka vštěpuje zdravý a přirozený vztah k vlastnímu tělu již kojenci a batoleti. Při koupání děťátka se drobně mazlí s jeho genitálem stejně jako s ostatními částmi těla, přičemž stále laskavě,  často i vesele, komentuje, co v každém okamžiku dělá, čeho se dotýká. To je první lekce rodinné sexuální výchovy. Další na ni navazuje, když dítě učíme samostatnému omývání pohlavního ústrojí, u chlapečka včetně přehrnování předkožky.

Děvčátka mají trochu smůlu, že na svůj genitál nevidí. To někdy napravují až psychoterapeuti, když pracují s ženami, jež mají potíže se svým pohlavním životem. Vedou je k tomu, aby si svůj rozkrok pořádně prohlédly za pomoci zrcadla.

Přirozený vztah k pohlavním orgánům může dětem komplikovat přehnaný důraz na čistotu. Jestliže jim příliš zošklivíme to, co se z těla vyměšuje, přenáší se tento pocit ošklivosti i na příslušné vyměšovací orgány. Jak se vyrovnat s tím, že stejné místo na těle, odkud pochází ta „hanebná“ nečistota, je zároveň místem, které je možno něžně laskat? Není pak nečistá i rozkoš, která zde vzniká? – Podobně může děti mást i nazývání sexuální abstinence „čistotou“.

Když se batole zvědavě dobývá na ohanbí rodičů, máme další příležitost udělit lekci sexuální výchovy. Je jen třeba neupadnout do trapných rozpaků, dát najevo pochopení pro dětskou zvídavost a neurážlivě žertovným tónem odkázat potomka do patřičných mezí.

Poučení o tom, jak děti přicházejí na svět, by nemělo působit obtíže, pokud děti dovedou bez rozpaků mluvit o svých pohlavních orgánech. Když dojde na otázku úlohy otce při početí, může se hodit říct třeba: „Když maminka a tatínek chtějí děťátko, tak se mají moc rádi, jsou na sebe hodní a v posteli se spolu krásně mazlí. Přitom se tatínkův pindík narovná a u maminky se otevře taková škvírka mezi nohama, pindík do ní vklouzne a přeskočí z něj do maminky semínko...“

Mnohem dříve přijde ovšem poučení o tom, že miminko roste v maminčině bříšku. To se nejlépe vysvětluje, když dítě může něžně pohladit břicho své těhotné maminky. – Obecně platí, že pohlavní poučení dítěti nevnucujeme, čekáme, až se samo zeptá. Avšak současná doba, kdy je sexualita takřka všudypřítomná, může vést k tomu, že i tyto intimní informace dorazí k vašemu dítěti ve vulgární podobě z úst spolužáka v mateřské škole. Proto budeme možná trochu aktivnější, zareagujeme už na otázku, kterou teprve tušíme.

Otázka nahoty v rodině: Někteří rodiče úzkostlivě dbají, aby je děti neviděly nahé, v jiných rodinách se z toho nedělá problém a maminka bez rozpaků  požádá  desetiletého  synka,  aby  jí  ve vaně umyl záda. Jde do značné míry o věc zvyku a rodinné tradice. U našich severních sousedů, v bývalé NDR (v kontrastu k německému západu), dosud silně přežívá nudistické hnutí, které za komunismu bývalo pro mnohé jakousi náhražkou politické a ideologické svobody. Své přívržence má i u nás. Na „nahaté“ pláži se už batole učí brát nahotu jako samozřejmost. Zda mu to pomůže k citově bohatšímu a kulturnějšímu erotickému životu  v dospělosti, je ovšem otázka.

Osvícení“ rodiče, vyznávající maximální otevřenost vůči dětem, se mohou dostat do rozpaků podobně jako jedna australská maminka, jejíž příhodu ve své knížce zaznamenala Gisela Preuschoff  ( Preuschoff, 2004 ). Paní se koupala ve vaně společně s šestiletým synkem (aniž si zřejmě uvědomila, že už by se mohla ocitnout „na hraně“ sexuálního zneužívání). Ten se náhle zeptal: „Mami, budeme souložit?“ Když ji zajímalo, co tím myslí, vysvětlil, že zasune svůj penis do její pochvy. Zděšeně vylezla z vany a už se s ním nikdy nekoupala. Příliš pozdě ji napadlo, že měla prostě odpovědět: „Ne, Honzo, to dělám jenom s tatínkem!“

Dost  se  dá  pokazit  při setkání s kojeneckou nebo batolecí masturbací. Jeden (současný!) konzervativní autor ve své knížce nabádá rodiče, aby věnovali pozornost hře miminka s přirozením, a kdyby se zdálo, že by se z ní mohla „vyvinout masturbace“, mají navštívit odborníka.  Rodiče bývají v rozpacích, ti nejprudérnější se dodnes přímo děsí. Podobně tomu bývá i u starších dětí.  Jen málo rodičů v této situaci pohotově využije příležitost, jak kultivovat stud, aniž by káravě zahanbovali, a jak dát zároveň najevo respekt k soukromí potomka. K tomu máme pěknou příležitost, např. když – v případě potřeby – taktně poučujeme chlapce, jak se vyhnout skvrnám od spermatu na ložním prádle.

V knížce Stevea Biddulpha Výchova kluků ( Biddulph, 2012) – koupil jsem ji nedávno v Portálu pod Jindřišskou věží v Praze – jsem našel odstavec, který se dá označit jako „chvála masturbace“. Cítím za ním autorovu únavu z věčného uklidňování ustaraných tatínků a maminek, kteří problém masturbace ještě pořád nafukují. To nejspíš Stevea
vyprovokovalo k energickému prohlášení. Dávám mu slovo:

„Všichni muži masturbují – v dospívání, v manželství i ve starším věku.  Je  to  jednoduchý  mechanismus,  jak  udržet obnovování spermatu a cítit se dobře. Ale je to i něco víc. Stejně jako milování je mnohem víc než jen fyzická záležitost, i masturbace je něco, díky čemu mají mladí lidé možnost cítit se dobře a dozvědět se něco o sobě. Orgasmus (prožívaný bez pocitu viny v uvolněném a důvěřivém stavu mysli) je skutečně duchovním zážitkem. Vaše tělo se několik vteřin vznáší ve hvězdách a je pohlceno rytmem přírody – a to všechno máte doslova po ruce!“

V masturbaci můžeme vidět i prospěšnou průpravu pro zralou formu dospělé sexuality. Psychologa ovšem napadne mj. otázka: Jakou úlohu hraje masturbace, zvláště v kombinaci s „konzumem“ vulgární pornografie, ve vývoji vnitřního imaginačního světa dítěte, tedy světa jeho představ? Na kvalitě tohoto vnitřního světa závisí, jak citově bohatá, kulturní a estetická bude jeho erotika v dospělosti. A tradiční moralista bude pořád trvat na tom, že masturbace je psychologicky i mravně problematická, protože podle jeho názoru je to sex ošizený o citový vztah. – Podle profesora Weisse komfort, který poskytuje internetová pornografie, vede k tomu, že dnešní muži častěji masturbují, než praktikují partnerský sex.

Dostáváme se k tématu komunikace. V rodinách se o sexu hodně mlčí,  čímž se naznačuje,  že  je  neslušné  „o  tom“  i  jen mluvit. Rodiče, kteří jsou sami vychovaní přísně nebo pokrytecky,  si otevřenou komunikaci ani nedovedou představit. Když pak energicky protestují proti školní sexuální výchově, ptáme se, nakolik je jejich odpor veden opravdovou starostí o děti – a nakolik pocitem ohrožení jejich vlastních problematických jistot. Poučí např. tito rodiče chlapce, že někdy trvá řadu minut, než pochva dostatečně zvlhne, aby styk dívku nebolel, a že muž má před stykem brzdit své vzrušení, dokud není patřičně vzrušena i žena?

Co mají rodiče dětem prakticky předvést? Především pohodový vztah, upřímnost, radost, vzájemnou vstřícnost. Chybou by bylo skrývat vzájemné projevy něhy, polibky a objetí. Dveře manželské ložnice však mají mít zámek.

Názory, postoje a mravní zásady není třeba „vyučovat“. Děti je od rodičů převezmou „za pochodu“, když vidí jejich reakce na různé zprávy o chování sousedů a známých, na zprávy a pořady v médiích atd. Vzpomínejme: Jak mluví otec před dětmi o ženách a matka o mužích? Co rodiče pobaví a zaujme, co vzbudí jejich rozpaky, nesouhlas, odpor a ošklivost?

Před pornografi í dnes své dítě ochráníte těžko. I když možná díky rodičovskému varování odolá pokušení dostat se k ní – z přirozené zvědavosti – několikerým kliknutím na internetu, strčí mu ji pod nos spolužáci, třeba na mobilu. (Pro zajímavost: Některé americké školy zakazují dětem mít u sebe ve škole mobil nebo tablet právě z tohoto důvodu.) Přál bych si, aby moje vnoučata alespoň napoprvé viděla na obrazovce či monitoru sexuální styk s milostnou předehrou a s jiným komentářem, než jaký poskytují běžné pornografické stránky. Ty se snaží svým konzumentům „okořenit“ jejich tupý sexuální požitek maximální sprostotou. Povážlivé je i vychvalování análního sexu na běžných pornografi ckých stránkách internetu. Sexuologové upozorňují, že tato forma styku, která prožitkově nic pozitivního nepřináší a je i zdravotně rizikovější než jiné formy, se v současné době vyskytuje častěji, patrně právě pod vlivem pornografie.

Z úzce lékařského hlediska je pornografi e neškodná zábava. Podle sexuologů je dokonce prospěšná, protože podporuje řádné fungování pohlavních orgánů, které se „čeřením krve“ udržují v kondici pro soulož, petting i masturbaci. Kromě toho pomáhá odstranit psychické zábrany některých sexuologických pacientů.

Z hlediska psychologie, kultury a etiky je ovšem pornografie, jak jsme naznačili, jednoznačné minus. Výchovu dětí poškozuje. Její regulace, která je u nás „papírově“ (tj. podle zákona) v pořádku, by měla být i v realitě uvedena na úroveň, jakou má v zemích na východ, západ, sever i jih od nás.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace S dětmi chytře a moudře.

 

Literatura a použité zdroje

[1] – PREUSCHOFF, Gisela. Výchova dívek. Praha : Portál, 2004.
[2] – BIDDULPH, Steve. Výchova kluků. Praha : Portál, 2012.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Pavel Říčan

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně