Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Cvičíme taj-či s dětmi
Odborný článek

Cvičíme taj-či s dětmi

24. 9. 2013 Předškolní vzdělávání
Autor
Lenka Ryšková

Anotace

Příspěvek předkládá ukázku z knihy Cvičíme taj-či s dětmi, která je vhodná zejména pro učitele mateřských a základních škol. V první části se seznámíme s myšlenkou taj-či a přístupem ke cvičení. Druhá část nabízí praktickou ukázku cvičení taj-či.

O taj-či

Taj-či je systém tradičního zdravotního čínského cvičení a bojového umění, mající svůj původ v taoistické filosofii. Ta vychází z inspirace přírodou, ze sa­movolného plynutí přirozeného bytí. Stromy vědí, jak mají růst, květiny kvetou, když přijde jejich čas. Voda plyne, slunce svítí, vše se děje jaksi samo od sebe. Taoismus to nazývá bytím v souladu s Tao. Není v tom žádná snaha o soulad, je to čisté bytí samo o sobě. Nás zajímá otázka - jaký je přirozený způsob bytí pro lidské tělo?

Tak jako stromy rostou vzhůru, voda teče dolů a sluneční paprsky hřejí, má i tělo svou danost fungování, která je mu vlastní. Není to něco, co by bylo potřeba dělat, tělo to jako součást přírody umí samo. Pokud bychom chtěli „dětským jazykem" popsat, jak vypadá v tomto pojetí přirozené postavení těla, dalo by se asi říct toto: Nohy „kamarádí" se zemí, hlava „kamarádí" s nebem, síla „bydlí" v břiše, dech plyne volně a klidně tělem, páteř je pružná, máme dobrou náladu. A jak vypadá pohyb a způsob pohybu? Tělo se v optimální pozici pro držení těla pohybuje tak, aby bylo co nejvíce v souladu s měkkostí, uvolněností, přímostí a rovnováhou - tedy v souladu s podmínkami, kdy tělo samo funguje volně, bez velkého úsilí, nejlépe ve smyslu plynutí energie.

Je důležité si toto pojetí uvědomit a procítit ho. Všichni vyrůstáme v určitém pří­stupu, který nám připadá samozřejmý. Zkusme si svůj přístup uvědomit a zvážit i jiné možnosti pohledu.

Zkusme si uvědomit, kolik je v našem pohybu snahy o následování pokynů a pravidel, která usilují o jakési „vysoustruhované", „dokonalé" vzezření těla. Všimněme si, že strnulost posilování svalů, které jsou „jako beton", držení těla - ať už příliš toporně, rovně či zkolabovaně, uvadle - nejsou v souladu s přiroze­ností zdravého těla, které se cítí dobře.

Umožnit tělu jeho přirozené, optimální fungování by nemělo být nic těžkého, přesto je to pro nás kvůli mnoha vlivům životního stylu něco, k čemu se potře­bujeme vracet.

Taj-či nám může dobře posloužit jako neinvazivní nástroj, který pracuje s univer­zálními principy, jež nejsou vázány na svůj geografický původ vzniku. Mezi tyto principy patří:

  • Rovnováha
  • Uvolnění
  • Otevřenost
  • Naslouchání - Citlivost (k sobě samým i k druhým)

Protože ale platí, že taj-či vzešlo z čínské kultury, je užitečné něco se dozvědět o čínském pojetí fungování světa, který je také základem čínské medicíny. Tento koncept praví: vším prochází energie čchi, ta plyne a nese život.

V přírodě čchi plyne bez zasahování, všechno prostupuje a živí. Člověk si svým konáním, jídlem, nedostatečným či přemrštěným pohybem a dalšími vněj­šími vlivy v těle způsobuje občasné stagnace, poruchy plynutí energie - čchi. Všechny stagnace či nerovnováhy plynutí lze přiměřeným pohybem napravit.

Taj-či jako cvičení pro zdraví svým přístupem říká: „Naslouchej tělu, umožni mu vnitřní plynutí a dech, dovol mu být takovým, jak je to pro něj přirozené. Nikam ho netlač a dovol mu setrvávat v rovnováze. Naslouchej přírodě ve svém těle." Taj-či je zároveň sebeobranný bojový systém, není tedy invazivní, naopak vy­užívá síly protivníka, kterou obrátí proti němu.

Přeložíme-li si přístup taj-či do vnitřního postoje mysli, mohli bychom tedy snad pohybem tělu říkat: „Moje tělo, důvěřuji ti, že samo všechno umíš. Chci ti na­sloucháním umožnit, aby ti bylo co nejlépe, podle tebe, nechci tě nikam nutit." Uvidíme, v jakém pocitu se tělu bude líbit, když mu dáme svobodu, když ho zbavíme tlaku na výkon či nutnosti být nějakým podle našich představ.

 

Přístup ke cvičení

Při cvičení se pokuste co nejlépe porozumět účelu cviku a co nejvíce se vcítit do způsobu pohybu nebo projevu zvířat či rostlin, kterými se při jednotlivých cvicích chceme inspirovat (pokud je to u cvičení uvedeno). Pokud tělo ví, co se od něj chce, udělá to vlastním porozuměním daleko lépe, než když budeme ná­sledovat systém instrukcí. Pokyny typu „hýbáme rukou doleva",„nohou doprava a dolů" atd. popisují jen základní podobu pohybu. Pokud v pohybu není pocit, živá představa, ladění na to, co právě v těle představujeme, je pohyb mrtvý, robotický, bez života. Proto u cvičení používám tzv. motivační obrazy - situace, ve kterých se pohyb děje, zvíře nebo rostlinu, kterých se pohyb týká. Chceme, aby se pohyb odehrával nikoli pouze v podobě „hýbání rukama a nohama", ale aby se tělo účastnilo pohybu celé, tzn. i vnitřně. Vnitřní plynutí energie není žádná záhada, plynutí čchi si můžeme do našeho porozumění přeložit jako ply­nutí dechu a pocitu.

 

DRÁPY - ZOBÁK - TLAPKY

MOTIVAČNÍ OBRAZ:

Každé zvířátko je něčím výjimečné. Chvíli si budeme hrát na tygra, na orla a na medvěda. Tygr má drápy, orel má ostrý, zahnutý zobák, medvěd má velké, měkké tlapy.

 

                       

INSTRUKCE:

K propnutí, uvolnění a protažení svalů předloktí a uvolnění zápěstí využijeme posloupnost tří pozic dlaní, cvičí vždy obě ruce současně. Cvičíme vestoje.

Drápy (tygří) - nejdřív naše dlaně „proměníme" v drápy - zahneme a zpevníme dlaně a prsty, můžeme přidat mimiku obličeje.

Zobák (orlí) - pomocí dlaní „vytvoříme" i orlí zobák - spojíme všechny prstíky tak, aby se dotýkaly palečku, zápěstí je ohnuté, paže míří do stran a jsou propnuté, rovné.

Tlapky (medvědí) - dlaně a zápěstí uvolníme a napodobujeme měkký nášlap tlapkou medvíděte nebo kočičky.

Obvykle drápy děláme zhruba v úrovni obličeje, zobák do stran a s medvědími tlapkami „ťapkáme" před tělem z boku dopředu.

Můžeme měnit pořadí našich„zvířecích proměn" a tak udržovat pozornost dětí.

 

MOTIVAČNÍ OTÁZKY:

Které jiné zvířátko má měkké tlapky? Které jiné zvířátko má drápy? Jaký pták má také zahnutý zobák? Jak bychom tato zvířátka mohli předvést?

 

NA CO SI DÁT POZOR:

Zobák je vždy v poloze paží do stran. Děti mají tendence paže nepropínat. Když jsou paže natažené do stran, získáváme tím prostor pro „dělání měkkých ná­šlapů" v dlaních napodobujících tlapky.

 

ÚČINEK:

Uvolnění a protažení svalů předloktí, uvolnění zápěstí. Rozvíjení koordinace a pozornosti.

 

ROZVÍJEJÍCÍ TIPY, NÁPADY, DOPORUČENÍ:

Možná vymyslíte i další polohy prstů či dlaní, které připomínají jiná zvířátka. Například prsty, které lezou jako stonožka.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Cvičíme taj-či s dětmi.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Lenka Ryšková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně