Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický...

Ikona teoreticky

Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností

Ikona odbornost
Autor: Milena Lipnická
Anotace: Článek přináší ukázku z knihy Logopedická prevence v mateřské škole, která je vhodná nejen pro učitele mateřských, ale i základních škol, stejně tak pro logopedické asistenty či preventisty.
V první části článku se seznámíte s kapitolou Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností.
Druhá část článku přináší ukázku edukační aktivity využitelné při prevenci narušené komunikační schopnosti.
Téma příspěvku:Speciální vzdělávací potřeby
Klíčová slova: speciální vzdělávací potřeby, portálkniha, logopedická prevence, narušená komunikační schopnost, jazykové schopnosti, kadeřník

Specifický přístup učitele k dětem s narušenou komunikační schopností

Specifický přístup ve výchově a vzdělávání dí­těte s narušenou komunikační schopností zna­mená rozšíření a posílení individuálního přístupu učitele k dítěti tak, že aplikuje či adaptuje ně­které logopedické, psychologické a speciálně-pedagogické přístupy pro dítě důležité či ne­zbytné, aby se optimálně osobnostně rozvíjelo a aktivně realizovalo vlastní komunikační záměry.

Pravidla primární podpory dítěte v mateřské škole

  • Umožnit dítěti s narušenou komunikační schop­ností vzdělávat se společně se zdravě komuni­kující populací dětí v běžné mateřské škole.
  • Respektovat doporučení odborníků při rozví­jení komunikačních schopností dítěte.
  • Regulovat emoční klima ve třídě tak, aby v ní nebyl křik, napětí a konflikty.
  • Potlačovat negativismus dítěte ignorováním, neposilováním nežádoucích projevů; pokud však vyústí do porušování práv jiných osob, je třeba výchovně zasáhnout.
  • Snažit se za každých okolností o vzájemné porozumění s dítětem, popř. použít systémy náhradní (alternativní) nebo podpůrné (aug­mentativní) komunikace podle doporučení logopeda.
  • Usilovat o spokojenost dítěte a zmírňovat jeho adaptační, sociální či emoční problémy.
  • Při rozvíjení osobnosti dítěte spolupracovat s rodiči a dalšími odborníky, tj. s pedago­gem, asistentem učitele, logopedem, spe­ciálním pedagogem, psychologem, lékařem apod. tak, aby jejich působení směřovalo ke stejným cílům.

Některé zásady pedagogické prevence

  • Nenutit dítě mluvit výzvami typu: Řekni! Zopakuj!
  • Nezesměšňovat dítě opakováním jeho chyb­ných výpovědí.
  • Netrestat, nekritizovat a neupozorňovat dítě, že mluví špatně.
  • Neopravovat ho, nevracet se, aby něco vyslovilo, zopakovalo, zodpovědělo správně.
  • Nepřerušovat dítě při mluvení.
  • Nevyčítat dítěti, že málo a špatně mluví.
  • Nenutit dítě mechanicky opakovat předříká­vaná slova bez pochopení jejich obsahu.
  • Nenutit dítě k řečovým projevům před cizími lidmi nebo při veřejném vystoupení, pokud samo nechce.
  • Nevystavovat dítě komunikačním situacím, v nichž by selhalo nebo se cítilo neúspěšné.
  • Nepodceňovat ani nepřeceňovat komuni­kační schopnosti dítěte.
  • Nestresovat dítě nedostatkem času, netrpělivostí.
  • Nezapojovat dítě do činností, které v něm vy­volávají strach a úzkost.
  • Nevyvozovat u dítěte správnou výslov­nost narušené hlásky — to je v kompetenci logopeda.

Doporučení pro učitele

  • Uskutečňovat rozvíjení řeči postupně od úrovně, na které se dítě aktuálně nachází, v souladu s celostním přístupem k osobnosti.
  • Poskytovat dítěti časté příležitosti ke spo­lečným hrám a činnostem s ostatními dět­mi, aby získalo zkušenosti s oboustranně potřebným a prospěšným porozuměním a spoluprací.
  • Upřednostňovat hry a cvičení pro rozvoj ře­či, které jsou pro dítě zábavou, a ne drilem, respektovat přitom zásadu „častěji a kratší dobu".
  • Vést dítě k uvědomování si síly, tempa a ryt­mu řeči za pomoci dechových, artikulačních a fonematickych her.
  • Často s dítětem zpívat, říkat říkanky, hrát hry zaměřené na rytmické cítění, pohyb, relaxaci.
  • Preferovat rozvoj obsahové stránky řeči (porozumění, vyjadřování) před správnou výslovností.
  • Rozvíjet neverbální komunikaci, mimiku, gesta, pohyby těla dítěte jako podporu doro­zumívání a porozumění.
  • Napodobovat s ním různé zvuky z běžného života.
  • Zdokonalovat koordinaci hrubé a jemné mo­toriky dítěte, stejnou pozornost věnovat i or­ganizaci pohybů artikulačních orgánů pravi­delným zařazováním různých artikulačních cvičení a her.
  • Procvičovat artikulaci jednotlivých hlásek v takových slovech, větách a říkankách, kte­ré jsou pro dítě zajímavé, obsahově srozumi­telné a smyslupiné.
  • Často s dítětem říkat básničky s opakující se hláskou, kterou nesprávně vyslovuje, sou­časně znázorňovat obsah básničky pohyby těla.
  • Správnou výslovnost rozvíjet pomocí rozmanitých her a činností, které současně zdokonalují poznání dítěte a jeho pohybové, umělecké, sociální dovednosti nebo citovou složku osobnosti.

Důležité je v maximální možné míře rozvíjet ob­sahovou stránku řeči a spontánní řečový projev dítěte, aby si rozumělo a spolupracovalo s dět­mi i dospělými, pokud potřebuje samo, ale ta­ké když to potřebuje někdo jiný. Jde o zvyšo­vání řečové aktivity dítěte a samostatnosti při vyjadřování vlastních myšlenek a přizpůsobo­vání se pokynům a instrukcím od jiných osob. Zásadním požadavkem je, aby k tomu bylo dítě vedeno v souladu s etickými principy a za použi­tí rozvojového působení učitele, prostřednictvím obohacujících zážitků v prostředí běžného živo­ta a v inkluzivních podmínkách mateřské školy.

 

Kadeřník K

Cíle: Napodobovat činnosti kadeřníka a poví­dat si o nich. Rozlišovat teplý a studený vzduch fénu, napodobovat je hrou s dýcháním ús­ty a nosem. Pojmenovat pomůcky kadeřníka a určit slova, v nichž se nachází souhláska k. Popsat obsah své kresby a její vnější znaky.

Obsah: Výslovnost souhlásky k a činnosti kadeřníka.

Pomůcky: Židličky, zrcadlo, stolek, různé po­můcky ke hře na kadeřníka, ozdoby do vlasů, panenka s dlouhými vlasy, fén, fixy, pastelky, pracovní list.

Navození tématu — kadeřník. Pomocí pomů­cek a uspořádání nábytku připravíme podmín­ky ke hře na kadeřnictví. Dětem podle zájmu umožníme napodobovat činnosti kadeřníka a dělat účesy s použitím ozdob do vlasů (bez stříhání). Průběžně si s nimi povídáme o tom, co právě dělají a jaké mají zkušenosti s kadeř­níkem nebo se stříháním a česáním.

Dýchání — kadeřník suší vlasy. Dětem na pa­nence ukážeme, jak se tvarují vlasy foukáním fénem. Foukáním na ruce jim umožňujeme roz­lišit teplý a studený vzduch fénu. Potom s dětmi dýcháním teplý a studený vzduch napodobuje­me. Vedeme je, aby teplý vzduch tvořily otevře­nými ústy a vyslovovaly přitom prodloužené ch a studený vzduch vytvářely nafukováním tvá­ří, zadržením vzduchu v ústech s následným prudkým výdechem nosem.

Artikulace — v kadeřnictví kape voda. Sdělíme dětem, že pokud pořádně nezavřeme vodo­vodní kohoutek, kape z něho voda. Názorně jim to předvedeme. Pokud se to stane kadeř­níkovi, poslouchá zvuk kapající vody — kap, kap, kap... S dětmi zvuk kapající vody napodobuje­me i s obměnami, např. kapy kapy kap, poma­lým i rychlým tempem řeči.

Fonematické rozlišování — Co potřebuje kadeř­ník při práci? S dětmi pojmenováváme pomůcky, které potřebuje kadeřník ke své práci. Společně si vysvětlujeme, jak se používají. Potom dětem po­máháme pomůcky rozlišovat podle toho, zda v je­jich názvu slyší hlásku k, nebo ne, např.: ŠAMPON, LAK, TUŽIDLO, BARVA NA VLASY, SPONKY, ŽEHLIČKA, KULMA, NATÁČKY, ZRCADLO, NŮŽKY, FÉN, MISKA NA BARVU, HŘEBEN, KARTÁČ, PLÁŠTĚNKA, STŘIHACÍ STROJEK.

Hláska v řeči — účes od kadeřníka. Požádáme děti, aby panence na pracovním listě vymysle­ly a nakreslily účes a dokreslily části tváře. Po skončení navrhování účesů dětem pomáháme nápady a kresby jednotlivě popisovat a vysvět­lovat, např. co nakreslily, proč si vybraly tyto barvy, jak jsou spokojené s kresbou, jaké pís­meno na obrázku objevily.

Po skončení kreslení můžeme pracovní listy po­užít k hádankám. Vystavíme je před dětmi. Jednu kresbu výstižně popíšeme a děti určují, o kterou kresbu jde a kdo ji vytvořil. Do popisu charakteri­stických znaků kreseb zapojíme i děti. Jedno dítě popisuje určitou kresbu a ostatní hádají.

 


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Logopedická prevence v mateřské škole.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 10. 09. 2013
Zobrazeno: 14862krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

3 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
LIPNICKÁ, Milena. Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností. Metodický portál: Články [online]. 10. 09. 2013, [cit. 2019-08-24]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/17687/LOGOPEDICKA-PREVENCE-V-MATERSKE-SKOLE-SPECIFICKY-PRISTUP-K-DETEM-S-NARUSENOU-KOMUNIKACNI-SCHOPNOSTI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Alžběta PeutelschmiedováVloženo: 11. 09. 2013 21:33

Je velmi zarážející, že uvedené zásady pedagogické prevence jsou beze zbytku pouze negativním vymezením, bez jediného pozitivně laděného pokynu.Ten by nepochybně vyžadoval konkrétnější vyjádření podložené reálnými odbornými znalostmi, což rozhodně není tak jednoduché a pohodlné jako pouhá eliminace nežádoucího.Je toto skutečně nejlepší cesta k realizaci logopedické prevence v mateřských školách?

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.