Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona prakticky

Můj medvěd Flóra

Ikona inspiraceIkona kratkodobe
Autor: Dana Tvrďochová
Anotace: Program je vytvořený podle knihy Daisy Mrázkové Můj medvěd Flóra. Jeho cílem je vedení dětí ke vztahu k věcem, ale také k prohlubování vztahu k lidem. Vybízí k empatii a altruismu. Prostřednictvím technik dramatické a výtvarné výchovy si děti prožijí příběh Petra a Helenky, kteří se ujali vyhozeného medvěda.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Předškolní vzdělávání » Sociální a personální kompetence » dětským způsobem projevuje citlivost a ohleduplnost k druhým, pomoc slabším, rozpozná nevhodné chování; vnímá nespravedlnost, ubližování, agresivitu a lhostejnost
  2. Předškolní vzdělávání » Komunikativní kompetence » dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)
Očekávaný výstup:
  1. předškolní vzdělávání » Dítě a jeho psychika » Sebepojetí, city, vůle » být citlivé ve vztahu k živým bytostem, k přírodě i k věcem
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata:

Nejsou přiřazena žádná průřezová témata.

Organizace řízení učební činnosti: Skupinová
Organizace prostorová: Školní třída
Nutné pomůcky: kniha Můj Medvěd Flóra, medvěd pro učitelku, vlastní medvědi dětí, lepidlo, barevné papíry, balicí papír, piškoty, deky, látky, hrací skříňka, Orffovy nástroje
Klíčová slova: dramatická výchova, empatie, altruismus, vztah k hračce

Tento program inspirovaný příběhem Daisy Mrázkové vybízí k dramatickým aktivitám a improvizaci. Klade do popředí vztah k lidem i věcem, empatii, altruismus.

Je možné tento program realizovat vcelku (spíše se staršími dětmi nebo se skupinou rodičů s dětmi) nebo jej rozdělit na jednotlivé části a realizovat např. v průběhu celého týdne. To potom poskytuje možnosti k dalšímu obohacování, prohlubování a rozšiřování činností. Pojítkem mezi jednotlivými částmi příběhu by mohlo být využití hrací skříňky a  princip komunikace, hry s „oživlým“ medvědem (hračkou, loutkou).

Úvod

Učitelka svolá děti hrou na hrací skříňku (navození kouzelné pohádkové atmosféry).
Potichu přednáší báseň.

Víš, proč malé medvíďátko spí tak sladko,
ach tak sladko?
Ono se mu asi zdá,
jak to bývá u medvědů,
o velikém hrnci medu.
Proto malé medvíďátko spí tak sladko, ach tak sladko.
(J. Kainar)

Paní učitelka i každé dítě drží svého medvídka. Po kroužku děti představí své medvědy a medvědi, kteří budou chtít, představí děti. Např. Eliška řekne: Toto je můj medvěd Brunda a hrozně rád spí. A potom řekne s medvědem – a toto je Eliška, která moc ráda kreslí… Nakonec představí svého medvěda paní učitelka. Má totiž medvěda, který se jmenuje Flóra, a tento medvídek zažil jeden velmi zajímavý příběh.

1. Začátek příběhu

Paní učitelka začne opět hrát hrací skříňkou, otevře knihu a začne číst začátek příběhu.

„V Praze padá sníh. Venku je už tma. Petr jde domů ze školy. Co to neseš, Petře? Ukaž nám to!

„Nesu starého medvěda. Ležel ve sněhu na chodníku. Někdo ho asi zahodil. Chudák… Viděl jsem ho už v pondělí. Myslel jsem, že byste ho nechtěli. Opřel jsem ho tam o strom, že si ho někdo vezme. Nikdo si ho nevzal. Šel jsem dnes ze školy a medvěd tam ještě byl. Ležel kus dál ve sněhu. Nemohl jsem ho tam nechat. Tak ho nesu domů. Má hlavu na niti. Vidíš, jaké má oči? Vidíš ty oči?“

2. Hledání medvěda

  • Paní učitelka rozmístí medvídky po třídě, děti mají za  úkol najít si toho svého.
  • Děti ve čtveřicích dají své medvídky na hromádku, se zavázanýma očima hledají po hmatu toho svého.

…Podle čeho jste svého medvídka poznali?

3. Koupání

Hraje hrací skříňka, příběh pokračuje.

„Já vím, že je špinavý…Ale já ho vykoupám. Udělám mu nové ucho. Našiju mu nové chlupy. Spravím mu očičko. Pojď večeřet, Petře. Dobře, že jsi medvěda přinesl. Je to docela dobrý medvěd. Pomůžeme ti ho umýt. Bude hezký. Helenka myje medvěda. Má mýdlovou pěnu, špína pouští. Medvěd bude krásně zlatý. Bude mít bílé pacičky.“

  • Řízená improvizace – koupání

Ohraničíme prostor – velká vana, do které děti i se svými medvídky vlezou, děti se buď všechny najednou, nebo třeba najednou, ale ve dvojicích umývají, paní učitelka přilévá pěnu, podává voňavá mýdla, všímá si, kolik teče špíny…voda může být moc horká nebo moc studená…

Rozvíjí se zábavná kolektivní improvizace…

Mýdlo pro medvěda. Učitelka rozbalí 4 (nebo i více) různých mýdel a rozmístí je do prostoru. Děti si všechna mýdla očichají a zůstanou u toho, které by asi nejvíc vonělo jejich medvídkovi. Potom se mohou přemístit k tomu mýdlu, které by nejvíce vonělo jim samotným. Je to stejné nebo jiné mýdlo?

4. Sušení

Hraje hrací skříňka, příběh pokračuje.

„Dáme ho sušit na kamna. Medvěd se suší tři dny. Ať ho nevidí babička! Řekla by: Co je tohle? Ukážeme jí ho až potom. Jde domů táta. Táto, pojď se podívat na kamna! Táta řekl: A jeje! Co to tady sedí?“

  • My i naši medvídci jsme z toho koupání taky ještě pořád mokří, tak se musíme usušit.

Automasáž – položíme doprostřed hromadu imaginárních ručníků a předvedeme, jak si celé tělo pořádně „utřeme“. Děti si vezmou imaginární ručníky a vedeme je slovními instrukcemi – pořádně si utřete levou ruku – hezky od ramene dolů až k prstům, pravou taky…pokračujeme masírováním a utíráním až k nohám.

Fén – medvídci ale pořád mají ještě mokrou srst, musíme je dosušit fénem. Dáme medvídky doprostřed na hromadu, uděláme kolem nich kruh, chytneme se za ruce a foukáme na ně. Nejdříve studený vzduch – dlouhé výdechy, potom teplý vzduch (jako když si zahříváme ruce). Potom pustíme nejvyšší rychlost. Točíme se v kruhu do kola a na druhou stranu.

5. Šaty pro medvědy

Hraje hrací skříňka, příběh pokračuje.

„A už je medvěd suchý. Učešeme ho. Dáme mu šatičky po jedné panně. Růžové květované šatičky. Vyžehlíme mu je. Vypadá v nich jako holčička. Je to medvědí holčička. Jak se bude jmenovat? Bude se jmenovat Flóra. Ušijeme Flóře čepičku. Červenou a bílou čepičku z osmi dílů. Vidíte, jak jí sluší? Flóra se začíná usmívat. Flóra začíná být šťastná. Už vypadá krásně. To nevadí, že je stará. Hlavně že je šťastná. Nemyslíte?“

Na velký papír nakreslíme obrys medvěda a natřeme lepidlem, děti vytrhávají kousky barevných papírů a lepí na medvěda, vytváří tak společně jeho šaty. Společně přemýšlíme, jak ho co nejvíc zkrášlit.

Děti mohou svému medvídkovi zkusit obléknout své oblečení – papučky, čepici, ponožky…

6. Krmení medvědů

Hraje hrací skříňka, příběh pokračuje.

„Vidíš, Flóro, to je naše opička. To je náš Tedík. To je Medvědička Matoušová. Sedni si k nim. Posadili jsme ji na polštář. Každý teď Flóru rozmazluje. Děti ji berou ke stolu. Flórinko, chceš buchtu? Anebo jablíčko? A dáme jí Mukánka! Ať teď někoho má. Mukánek jí sedí na klíně. Má ho na starosti. Petr s ním vyvádí… Na noc ji balí do svého svetru. Tak, Flórinko, jde se spát. Hezky hajej.“

Děti si hrají v menších skupinkách. Vždy jedno dítě (které chce) představuje Flóru. Ostatní děti ho krmí piškoty, dávají mu napít. Balí ho do deky, uspávají ho, zpívají mu… Potom se prostřídají. Učitelka povídá o tom, že každý medvídek má rád něco jiného a jeho kamarádi musí přemýšlet o tom, co by udělalo dobře právě jemu.

Děti se ve dvojicích krmí piškoty. Jeden má zavázané oči a snaží se nakrmit toho druhého.

Stavíme z piškotů obrázky – např. medvědy, domy…

7. Zpívání

Hraje hrací skříňka, příběh pokračuje.

Petr dává na lavici svou kytaru. Jednou ráno v kuchyni…Flóra hraje na kytaru! Opravdu hraje? Ale ne, ale má pacičky na strunách… to jí tak dal, víte?

Uděláme si medvědí koncert. Děti si rozeberou Orffovy nástroje (nechají vybrat své medvídky) a hrají si, jako že nástroj drží medvídek. Potom společně zpívají známé písničky a doprovázejí se hrou. Nástroje se mohou střídat po kruhu. Které nástroje by se asi medvědům líbily, nelíbily?

8. Učení

Hraje hrací skříňka, příběh pokračuje.

A teď začne Flóře učení. Musí dostat také vzdělání. Dáváme jí do ruky knížky. Je nadaná. Na co se jednou podívá, to hned umí. Nikdy to nezapomene. Má na klíně slovník. Petr jí obrací listy. Už umí Flóra anglicky a francouzsky. A sedí vedle rádia a všechno poslouchá. Také prohlíží plán Prahy. Vyzná se v něm. Nejvíc se zajímá o zeměpis. Má atlas. Které mapy má nejradši? Kavkaz, Kanadu, kde jsou medvědi. Polární medvědi ji nezajímají. Polární ani ne. Proč si pořád prohlíží tu Austrálii. Protože její prabába byla odtamtud. Jak to? Vždyť Flóra je jen ušitá. Ano, ale podle živého medvídka z pralesa.

Budeme se s Flórou učit.

Co všechno víme o medvědech?

Paní učitelka říká různé informace o medvědech. Pokud si děti myslí, že je to pravda, zvednou medvídka nahoru, pokud to není pravda, postaví jej na zem.
Např. Medvěd má čtyři nohy. Někteří medvědi spí zimním spánkem. Medvědi se líhnou z vajíček. Medvědi umí létat. ….

Učíme se od sebe. Každý z nás něco umí. Můžeme se vzájemně obohatit.

Paní učitelka předvede nějaký pohyb, cvik s medvídkem. Děti se jej snaží naučit, zopakovat. Potom nás něco může naučit nějaké dítě. Prostřídají se všichni, kdo chtějí. Vzpomeneme si, kdo nás který cvik naučil?

 9. Jedeme autem

(tentokrát záměrně nejdříve aktivita, potom text)

Jednou si vzali Flóru s sebou na výlet, Flóra dokonce řídila. Jak to asi vypadalo?

Děti si chytnou imaginární volanty. Učitelka vysvětlí pravidla. Auta jedou v rytmu bubínku. Nikdo nesmí do nikoho vrazit. Červená zastavit, zelená jet. Bude se střídat jízda podle tatínka (děti dodržují pravidla, jezdí rovně a spořádaně). Jízda podle Flóry (jezdí se legračně, jak koho napadne).

Hraje hrací skříňka, příběh pokračuje.

„Jedeme autem. Tati, půjč Flóře řízení. Tak tedy na chvilinku. Drž to pevně, Flóry. Flóra šněruje. Posadili jsme ji dozadu do auta. Dívala se z okna. Ráda pozoruje krajinu. To ona nejraději. Tak co, Flórinku, jsi šťastná? Jsi u nás dost šťastná? Kývá hlavou. Má ji na niti.“

(D. Mrázková, Můj medvěd Flóra)

Hraje hrací skříňka, příběh skončil.

10. Ukončení

Paní učitelka zavře knížku, pohladí medvěda Flóru a pošeptá jí něco do ucha. Potom pošle po kruhu hrací skříňku. Dítě zahraje, pohladí medvídka, když bude chtít, může něco říct a předá skříňku dál.

…a teď můžete, děti, své medvídky uložit do postýlek…

Víš, proč malé medvíďátko spí tak sladko,
ach tak sladko?
Ono se mu asi zdá,
jak to bývá u medvědů,
o velikém hrnci medu.
Proto malé medvíďátko
spí tak sladko, ach tak sladko.
(J. Kainar) 

Citace a použitá literatura:
[1] - MRÁZKOVÁ, Daisy. Můj medvěd Flóra. Praha : Baobab, 2007. 50 s. ISBN 9788090327610. 
[2] - KAINAR, J. Nevídáno neslýcháno: pro děti od 5 let. Praha : Albatos, 1984.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 30. 11. 2011
Zobrazeno: 10073krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 2.6667

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
TVRĎOCHOVÁ, Dana. Můj medvěd Flóra. Metodický portál: Články [online]. 30. 11. 2011, [cit. 2019-08-26]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/13111/MUJ-MEDVED-FLORA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 30. 11. 2011 08:34
Autorka zvolila velmi pěkný citlivý příběh, s jehož pomocí může opravdu nenásilným a ne pouze narativním způsobem rozvíjet v dětech vnímání lidí okolo sebe, projevování soucitu a dalších pozitivních humánních emocí.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.