Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Kooperativní učení v prostředí mateřské ...

Ikona informativni

Kooperativní učení v prostředí mateřské školy

Autor: Hana Kretková
Anotace: Kooperativní učení není ve vyučování žádnou novinkou a představuje jednu z nejsnazších cest učení u dětí předškolního věku.
Klíčová slova: kooperativní učení
Náhled do historie

Pojmy jako kooperace, kooperativní učení či kooperativní hry na nás dýchají modernizací školství a vzdělávání. Přitom však již v historii zaznamenáváme metodu kooperativního učení jako důležitou součást vzdělávání dětí. Již v 1. století našeho letopočtu se zmiňuje Quintilián o tzv. tutoringu, při němž jeden žák učí druhého. Později Jan Amos Komenský mluví o zřízení žákovských pomocníků do vyučování. Podle něj jde o metodu prospěšnou pro ty, kteří učí, i pro ty, kteří jsou učeni.

Velké změny zaznamenáváme v první polovině 20. století, v době, kdy dochází k reformě škol a vzniku mnoha alternativ. Významně se na šíření spolupráce podílel i John Dewey se svou projektovou metodou či alternativní systém Petera Petersena Jenský plán.

Z psychologie víme, že člověk je přirozeně zvídavý tvor a abych nemluvila stále obecně, přenesme se do roviny dětí předškolního věku. Vždyť právě tito človíčci se ve svém věku, přibližně od čtyř let, dostávají do nového prostředí - do mateřské školy, čímž se jejich zvídavost ještě umocňuje. Obklopují je noví kamarádi, dospělí, musí si přivykat novým pravidlům, dozvídají se spoustu zajímavých věcí. Jsou-li správně a dostatečně motivováni, pak se u nich přirozenou cestou rozvíjí zájem o učení, které na sebe bere podobu hry.

Základní charakteristiky kooperativní učení
  • pozitivní vzájemná závislost, pomocí níž žáci vnímají, že mohou uspět jen tehdy, budou-li všichni spolupracovat na dosažení vytyčeného cíle
  • interakce tváří v tvář, čímž rozumíme práci v malých skupinách (2-6 lidí), která tak zajišťuje okamžitou zpětnou vazbu
  • osobní odpovědnost každého, jelikož jeho výkon je využit pro celou skupinu; jde však také o to, aby stejnou činnost dokázal jedinec provést samostatně, např. ve změněném prostředí
  • formování a využití interpersonálních a skupinových dovedností, jež se utvářejí od vzájemné důvěry až po řešení konfliktů konstruktivním způsobem
  • reflexe skupinové činnosti, která zajišťuje zpětnou vazbu pro členy skupiny a zaručuje tak efektivitu jejich práce (Kasíková, 1997)

Jistě chápeme, že není možné srovnávat využití kooperace na základních školách s využitím na školách mateřských. Možná se ptáme, zda je vůbec možné začínat s kooperativním učením již v předškolním věku? Především si musíme uvědomit, že o kooperaci nemluvíme tehdy, když děti sice sedí ve skupině u stolečku, ale pracují každý na svém úkolu (obrázek, pracovní list). Kooperace se projeví až ve chvíli, kdy děti pracují spolu ve skupině na jednom úkolu, každý z členů je důležitou součástí skupiny, protože každý má na výsledku dané činnosti svůj velký podíl.

Dle mého názoru pracujeme v mateřské škole spíše s tím, že se snažíme dětem vštěpit prvky kooperace, mezi něž patří vzájemná komunikace, řešení dětských konfliktů, vzájemné naslouchání či vyjádření souhlasu a nesouhlasu. Tyto prvky samozřejmě rozvíjíme v rámci nejrůznějších her, u nichž bych se chtěla chvíli pozastavit.
Význam hry pro děti předškolního věku je jasně prokázán. Časté jsou soutěže mezi dětmi, v nichž se velmi rychle vytříbí vítězové a poražení. A opakují-li se stejné výsledky soutěží, poražení velmi rychle ztrácí motivaci a stahují se do svého světa. V tomto případě ovšem nemluvíme o zdravé soutěživosti mezi dětmi, ale hra se bohužel stává radostí jen pro "vyvolené".

"Kooperativní hry - hry sdílení, spolupráce, přijetí - jsou strukturovány tak, že každý vyhrává, nikdo neprohrává, děti si hrají s druhými, ne proti druhým. Jsou to hry, v kterých se hráči snaží o jeden společný, všemi žádoucí cíl." (Kasíková 1997)

V poslední době se snažím pracovat s prvky kooperace také u nás v mateřské škole a pozorovat, jak na tyto aktivity reagují děti. Jeden z nejdůležitějších postřehů je ten, že nemůžu práci v kooperativních skupinách využít u všech dětí. To však není vůbec na závadu, naopak mi to dává možnost nechat některé děti pracovat samostatně a ostatním se věnovat individuálně.

Když se zamyslím nad konkrétním příkladem, napadá mě stavění obrázků z kaštánků. Děti seděly u stolečků a vybarvovaly si veverku. Kdo byl hotov, mohl jít na koberec a stavět si různé obrázky z kaštanů. Děti věděly, že u jedné hromádky kaštanů jich má pracovat více na stejném obrázku. Krásně se ukázalo, kdo je schopen se bez problémů zapojit a kdo naopak toho sám schopen není. Poté ale nastal úkol pro mě, abych motivovala děti již skládající k tomu, aby kamaráda, který se neuměl zapojit, případně přizvaly k sobě. A věřte, mnohdy se to krásně podařilo!

Jiná situace nastala, když děti dostaly za úkol připravit barevný podklad pro koláž Podzimní zahrada. Měly před sebou velký formát papíru (o velikosti povrchu stolečku) a pomocí zapouštění barev měly za úkol vytvořit trávu a v ní spadané listí. Děti se rozdělily kolem stolečku a začaly pracovat. Pozorovala jsem, zda opravdu půjde o spolupráci, nebo si jen každý namaluje tu svou část papíru. Ve chvíli, kdy začalo přibývat pestrých barev na papíře, začaly spolu děti komunikovat o tom, zda ještě přidají barvu, či zase nechají kousek zelené trávy. Dokonce samy přizvaly k práci i kamaráda, který teprve v průběhu jejich práce přišel do třídy.

Jak je vidět, prvky kooperace v mateřské škole nejlépe uplatníme při nejrůznějším konstruování ze stavebnic či při výtvarných činnostech. A ty přece do výuky zařazujeme velmi často, aby děti viděly výsledek své práce a měly z něj skutečnou radost.

Dovolte mi ještě jeden příklad, který mě v této souvislosti napadá a týká se naopak předávání nových poznatků a vědomostí. V mateřské škole máme chlapce, který se velmi intenzivně zabývá vším, co se týká dinosaurů. Doma si vystřihuje nejrůznější obrázky, má velkou encyklopedii a vytištěné zajímavosti také z internetu. Samozřejmě tím zaujal své kamarády ve školce, takže můžeme děti často vidět, jak sedí u stolečku a nechávají si od chlapce vyprávět, co nového se přiučil. Chlapec ostatní svým vyprávěním natolik zaujal, že se brzo začaly nové knížky, ale i modely dinosaurů objevovat i u dalších chlapců. Ano, historie se opakuje, jedno dítě učí druhé, a to cestou pro ně nejpřirozenější.

Tyto okamžiky strávené pozorováním dětí a jejich hry mě přivedly k názoru, že někdy se možná zbytečně stresujeme tím, zda ta naše metoda učení je správná. Mnohdy stačí více pozorovat a děti nám samy ukáží, "kudy vede cesta".

Citace a použitá literatura:
[1] - KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-167-3. 
[2] - KASÍKOVÁ, H. Učíme (se) spolupráci spoluprací. Kladno : AISIS, o. s., 2005.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 29. 01. 2007
Zobrazeno: 15640krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
KRETKOVÁ, Hana. Kooperativní učení v prostředí mateřské školy. Metodický portál: Články [online]. 29. 01. 2007, [cit. 2019-11-20]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/1112/KOOPERATIVNI-UCENI-V-PROSTREDI-MATERSKE-SKOLY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.