Lesní pohádky

Charakteristika školy v přírodě

Zaměření na tělesnou a enviromentální oblast. Pokládání základů ekologického cítění a povědomí dětí, posilování zdraví, a to jak po stránce tělesné (zvýšená aktivita dětí při pobytu na čerstvém vzduchu, otužování, slunění apod.), tak po stránce psychické (poznávání a posilování sebevědomí a sebeuvědomění sama sebe, podpora samostatnosti).

Při tomto pobytu jsou hravou formou zopakovány poznatky, znalosti a dovednosti, které si děti v průběhu roku osvojovaly, je vždy přihlédnuto k věkovým zvláštnostem dětí. Velkým pozitivem školy v přírodě je navázání velmi úzkých a pro děti stimulujících vztahů, upevnění již vzniklých přátelství, jak mezi dětmi samotnými, tak mezi dětmi a učitelkami.

Záměry

• podporujeme dětskou radost z pohybových aktivit na čerstvém vzduchu v horském prostředí
• podporujeme chuť do zdravého soutěžení
• podporujeme sebedůvěru a důvěru ve vlastní schopnosti dítěte
• seznamujeme děti s novými místy a přírodou v naší republice

Dílčí výstupy

• vytvářet si úzké přátelské vztahy mezi vrstevníky i učitelkou
• koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla
• přiměřenou formou se seznámit s historií naší země
• vytvářet si důvěru ve své schopnosti, posilovat psychiku při odloučení

Spolupráce a zapojení rodičů

Rodiče finančně zajišťují školu v přírodě. Pokud mají poznatky o možných výletech v lokalitě, poskytují nám informace, pomáhají přípravou masek a cen do soutěží.

Motivační text

Milé děti,

teď se hezky posadíme a já vám budu vyprávět pohádku o tajemném lese. Pozor, pozor, ale není to ledajaká pohádka. Je to pohádka o tajemném, kouzelném lese, kde žila malá lesní zvířátka a pohádkové bytosti. Všichni se měli moc rádi, pomáhali si a kouzelný les společně ochraňovali. Ale začneme pěkně od začátku.

V jednom městečku, které leží pod zeleným kopcem Cecemínem, a kterým klokotá potok Klokoč, žily úžasné a moc šikovné děti, které si spolu vyjely do pohádkového lesa. Moc se těšily do velkého lesního domu, jmenoval se Borný, a který byl v hlubokém borovém lese, plném pohádkových bytostí. Žili zde malí skřítkové, ve svém městečku Skřítečkově, a také luční víly, které se staraly o lesní zvířátka. Všichni se měli moc rádi a pomáhali si. Až jednou, kde se vzala, tu se vzala, nastěhovala se do kouzelného lesa zlá víla Bornice. Ta všechny obyvatele lesa moc a moc trápila. Představte si, že třeba strčila luční vílu Malvínku do potoka, a ta měla pak velikánkou rýmu. Také nebyla hodná na zvířátka. Pořád po nich házela šišky a snědla jim všechny borůvky, které v lese dozrály. A skřítkům? Ani se neptejte! Pořád a pořád jim ve Skřítečkově bourala jejich domečky, šlapala v zahrádkách po květinkách a zelenině. Když tohle všechno děti viděly, rozhodly se, že pomohou celému lesu.

Čáry máry ejchulá,
nebudu jak bambula.
Vílu pěkně vyprášíme,
do pohádky vyrážíme.

(Autor říkanky © Jelena Darášová)

V tomto okamžiku jsme děti vtáhli do pohádky a nyní postupně plníme naše cíle a záměry stanovené v projektu. Reagujeme na přání a nápady dětí a vkládáme je do činností a aktivit během pobytu.

Pohádky, pověsti a historické události, které dětem předkládáme

• pohádka O Myším Hrádku (ostrůvek na Máchově jezeře)
• pověst o hradu Jestřebí (skalní hrad)
• přiměřeně věku, dětem zprostředkujeme historická fakta o hradu Bezděz (uvěznění malého prince Václava, jeho matce Kunhutě a otci – Přemyslu Otakaru II)
• pověst o bronzovém lvu ve Starých Splavech

PLÁN  PRÁCE

Pověsti a pohádky od Máchova jezera

Historická pohádka O Myším Hrádku

Skála uprostřed Máchova jezera (sedíme s dětmi na turistickém odpočívadle u jezera s nádhernou vyhlídkou na celé Máchovo jezero i Myší Hrádek)

Kdysi dávno, když ještě po lesích na koních jezdili rytíři ve zbroji s meči u pasu a chránili své poddané, měl uprostřed jezera postavenou tvrz rytíř Jindřich z Myšlína. Byl to moc hezký malý hrádek, postavený na skále a s břehem jej spojoval most ze dřeva. Rytíř Jindřich však nikoho neochraňoval, naopak loupil a obíral kupce, kteří tímto krajem projížděli z Prahy do Německa. Byl stále více nenasytný, lakomý a připadalo mu, že má zlata, stříbra, drahých kamenů málo, proto začal olupovat i chudé lidi, kteří měli jen slepice, kozy a obilí na mouku. Hrádek však stál v jezeře a tam měla svou říši i vodní královna Jezernice, která vše z podvodní říše pozorovala, a vůbec se jí to nelíbilo. Jeden jarní den, kdy rytíř vyjel na loupeživou výpravu, královna poslala myšky, aby se v hrádku zabydlely. Z polí a luk kolem rybníka se začaly sbíhat myši, přeplavaly na skálu a vnikly do tvrze. Byly malé, ale byly všude a byly jich tisíce. Vběhly do hrádku a vše, co tam našly, spořádaly. Nejprve zhltly obilí a zásoby, drahé kameny, zlato i stříbro naházely do jezera a zdi hrádku povalily. Loupeživému rytíři nezbylo nic, a tak musel se svou družinou odtáhnout do dalekých krajin, a už o něm nikdy nikdo neslyšel. Chamtivost, lakota a krádež byly potrestány.

Hrádku uprostřed jezera se pak časem začalo říkat Myší Hrádek a vesnička Myšlín dodnes nedaleko Starých Splavů existuje.

(Upraveno Jelenou Darášovou podle lidové pověsti)

Tady stál Myší Hrádek

(Autor © Jelena Darášová)

Pověst o skalním hradu Jestřebí

(výlet na skalní hrad Jestřebí)

Hrad Jestřebí nechal postavit Jindřich Berka z Dubé. Nedaleko hradu stála před mnoha a mnoha věky vesnice Myšlín. Tam žil tenkrát rytíř se svou dcerou. Dívka byla krásná jako rozkvetlá růže, a proto chtělo získat její ruku hned několik rytířů. Otec se však obával o osud své dcery, měl ji velice rád, a proto ji nechtěl prvnímu, kdo si o ni řekne, dát. Dlouho přemýšlel, kdo z pánů by byl jeho milované dceři dobrým mužem. I pán z hradu Jestřebí si přišel jednoho dne říci o dívčinu ruku. Rytíř by mu ji rád dal, ale dcera jej nechtěla. Starostlivý otec však neměl ani tušení, jaké ho potká neštěstí. Jednou přijel do dvora muž v krásném brnění a prosil pána, aby mu dal dceru za ženu. Dívka si jej ale také odmítla vzít. Ještě té noci se stala strašlivá věc. Rytíř se vkradl do dívčina pokoje a unesl ji. Nikdo nevěděl, že rytíř je ve skutečnosti čert. Spící dívku pevně sevřel v náručí a odletěl s ní oknem. Pán z hradu Jestřebí se čerta tak vylekal, že hrad opustil a své poklady ukryl do skály pod hradem. Je to nedozírné bohatství, které však ještě nikdo nenašel.

(Upraveno Jelenou Darášovou podle lidové pověsti)

Pověst o vzniku hradu Bezdězu

Čert se s Pannou Marií vsadil, kdo do rána postaví vyšší horu. Zvítězila Panna Marie, a tak vznikl Bezděz. Čerti porážku neunesli, usadili se na hradě a škodili, kde mohli. Naštvaný hradní pán se rozhodl je vypudit a uzavřel s čertem další sázku. Čert opět prohrál, protože nedokázal včas postavit zeď, která by obíhala celý hrad a přilehlé pozemky. Dodnes ale je občas slyšet, jak nasupený čert bloumá po zřícenině hradu.

(Upraveno Jelenou Darášovou podle lidové pověsti)

O bronzovém lvu ve Starých Splavech

(procházka k bronzovému lvu u mlýna ve Starých Splavech)

Na skále nad Starými Splavy stál do nedávné doby veliký bronzový lev, který střežil lesy a louky v údolí. Tento lev byl nádherný a majestátně s nakročenou tlapou ochraňoval své okolí. Ale zlí lidé a vandalové ho stále ničili, až byl chudák bez ocasu a v tlapách měl veliké díry. Proto lidé lva ze skály odnesli, opravili ho a my se na něj podíváme u mlýna, kde si ho pro štěstí pohladíme.

(Autor © Jelena Darášová)

Básně a písně

K poskokům

(Autor © Jelena Darášová)

Pyžamková párty

(Autor © Jelena Darášová)

Pohybová improvizace bez dramatického děje

Pozorování lesních zvířátek

Vypravíme do lesa, ale ne proto, abychom v něm sbírali houby, maliny nebo borůvky, ale abychom se mohli proměňovat ve zvířátka, která tam určitě žijí.

V lese našlapujeme lehce a tiše, abychom nikoho nevyplašili. Když někdo uvidí zvířátko, ukáže ho ostatním (řekne koho a kde vidí), a my se v něj proměníme. Bude-li to srnka, vyzkoušíme, jak se v klidu pase na palouku, jak lehkými a dlouhými skoky umí zmizet, byla-li vyrušena. Bude-li to zajíc, vyzkoušíme, jak i při okusování trávy umí dávat pozor, zda odněkud nehrozí nebezpečí. Také on umí velice rychle utíkat, i když jeho skoky jsou drobnější.

Reflexe: Po návratu na chatu nakreslíme zážitky z lesa.                                                        

(Autor © Jelena Darášová)

Jdeme hledat zvířátka

(Autor © Jelena Darášová)

Námořníci

(využijeme výletu na parník – okružní plavba po Máchově jezeře)

Slova zpíváme na melodii lidové písně Holka modrooká (děti chodí krokem a předvádějí námořníky).

My sme námořníci, každý máme pěknou loďku.
My sme námořníci, každý máme loď.
My sme námořníci, my se vody nebojíme.
My sme námořníci, nebojíme se.

Slova zpíváme na melodii lidové písně Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to, Janku, cos to sněd (děti předvádí pádlování).

Jedna, dvě, tři, čtyři pět, do loďky si sednem hned.
Pozor však dětičky, neplašte nám rybičky.
Pozor však, dětičky, neplašte nám rybičky.

Děti se chytnou za ramena a pohybem vpřed a vzad napodobují pohyb lodě.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, dopředu a zase zpět.
Budeme za chvíli, od Vltavy na míli.
Budeme za chvíli, od Vltavy na míli.

Slova zpíváme na melodii lidové písně Pod dubem, za dubem (děti se chytnou za ruce a tančí).

Pod dubem, za dubem námořníček stál.
Přišlo tam děvčátko, on se mu jen  smál.
A když začlo plakati, počal mu hned zpívati.
Aby ji potěšil, jablíčko jí dal.
A když začlo plakati, počal mu hned zpívati.
Aby ji potěšil, jablíčko jí dal

Slova zpíváme na melodii lidové písně Kalamajka mik mik mik

Děti utvoří kruh.

Děti utvoří kruh.

Písně děti znají již ze školky, hru hrají v přírodním prostředí v lese na břehu Máchova jezera.

(Upraveno Jelenou Darášovou na melodie lidových písní)

Říkanka k uvolnění svalového tonusu

Podstata těchto cvičení spočívá ve střídavém uvolňování a napínání svalstva. Měli bychom však velmi dbát na to, aby nedocházelo k přepínání, stejně jako na to, aby mezi jednotlivými cviky bylo zařazeno krátké aktivizující „protřepání“ celého těla.

Pocit svalového uvolnění můžeme dětem přiblížit například představou písečné pláže, na níž ležíme zcela uvolněni. Sluníčko nás příjemně hřeje a lehký vánek ovívá. Jsou-li děti skutečně uvolněné, zjistíme tak, že jim zespoda v místě kotníků nadzvedneme nohu. Je-li těžká, je svalstvo dostatečně uvolněné.

Svalové napínání a uvolňování různých částí těla:

• kouzelným proutkem proměníme nohy od pasu dolů, až po konečky prstů, v dva pevné, dřevěné špalky – napínáme, uvolníme, protřepeme;
• mimické svalstvo můžeme motivovat například tak, že celý obličej zmuchláme jako novinový papír k jeho středu, kterým je nos.

Stavíme lesní domky pro skřítečky

(Autor © Jelena Darášová)

Babka Holubinka

Babce Holubince víla Bornice vysypala košíček s houbami. Děti jí pomáhají houby najít a společně pak určujeme houby jedlé a jedovaté (podborovák, hříbek, muchomůrka), upozorňujeme děti na nebezpečí při sbírání hub. Nasbírané houby můžeme nakrájet a společně je nasušíme.

(Autor © Jelena Darášová)

Hledáme vysypané houby

(Autor © Jelena Darášová)

Lesní bludiště

Víla Bornice chtěla, aby děti v lese zabloudily, a tak vyčarovala v lese veliké bludiště. Musí jím projít a najít správnou cestu ven. Pro děti připravíme v lese ze šišek labyrint a děti tímto labyrintem prochází jednotlivě tak, aby se dítě na začátku a na konci nevidělo (musíme proto využít stromků, keříků, malých skalek).

(Autor © Jelena Darášová)

Závěr

Hodnocení provádíme průběžně, sledujeme, jak děti hry a činnosti zaujaly a jak se do nich zapojovaly. Byla jsem mile překvapena zájmem dětí o historii a tím, jak si následně pamatovaly děj i jeho detaily, které využívaly při vytváření své obrázkové knížky a následně při výletech.

Při tomto pobytu se opět ukázalo, jak je pro děti důležité mít klidné prostředí a příjemnou atmosféru beze spěchu. V tomto klimatu se pak velmi dobře posilovaly kladné citové vztahy mezi dětmi. Velké plus pro nás bylo i krásné počasí, které nám umožnilo využít pobyt stoprocentně v přírodě.