Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Pohybová výchova dětí

Ikona teoreticky

Pohybová výchova dětí

Ikona odbornost
Autor: Eva Kulhánková
Anotace: Jak nenásilnou formou vštěpovat dětem potřebu pohybu a radost z něj, včetně příkladů konkrétních cviků.
Téma příspěvku:Jiné vzdělávací obory obecně
Klíčová slova: tělesná výchova, výchova ke zdraví, člověk a zdraví

Text byl poskytnut Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe s.r.o.


O pohybové výchově existuje mnoho erudovaných a výborně zpracovaných knih a pojednání. Některá vycházejí z anatomického pohledu na pohyb, jiná vytvářejí systém cviků s určitým zaměřením (tanec, jóga, školský tělocvik, nápravná cvičení, strečink atd.), další spojují pohyb, hudbu, deklamaci a zpěv. Je proto velmi obtížné napsat neotřelý článek o pohybové výchově dětí, aniž by šlo o nošení dříví do lesa.

Velmi důležitá je v procesu učení - nejen pohybu - motivace, a proto se tentokrát podíváme na pohybovou výchovu očima dítěte. Jako taneční pedagog jsem ve své praxi vymýšlela, vylepšovala a používala motivaci celý život. Zjistila jsem, že zabírá stejně dobře a rychle na lidi všech věkových kategorií.

Vhodně motivovat může učitel tehdy, pokud si na vlastním těle zažije pocit, který má daný pohyb vyvolat. Pak dokáže navodit dítěti tento pocit bez dlouhého vysvětlování. Tím také zůstanou oba stále v poloze hry a cvičení se nestane nudným učením. Pohybová výchova by měla být zajímavou hrou, při které děti objevují své tělo, jsou překvapené, co všechno jejich tělo dokáže, a učí se naslouchat, co jim říká. Formou hry a citlivým přístupem jsou schopné provést uvolněně a s nadšením takové cviky, které by přes rozumové vysvětlování pro ně byly nudnou záležitostí či stresujícím faktorem.

Pohyb je život a život je pohyb

Pohyb by měl být jedním z neopominutelných článků ve výchově předškolních dětí i ve výuce na základních a středních školách. Cílem tělesné výchovy by se měla stát potřeba pohybu i v dospělosti. Každý zdravý člověk by měl mít podvědomou potřebu pohybovat se během dne a mít z pohybu radost. Předešlo by se tak do budoucna rehabilitačním cvičením, civilizačním chorobám a mnoha stresovým problémům. Je omylem domnívat se, že dostatek pohybu potřebují jenom malé děti. Pohyb posiluje myšlenkové procesy v každém věku, což vidíme u mentálně retardovaných, u kterých se zpomaluje i pohybový projev. Vztah motoriky a psychiky se projevuje i v interpersonálních vztazích, které nazýváme společenské chování. Správně stát, sedět nebo jít je už cvičení. Jestliže si během dne několikrát uvědomíme, jak držíme své tělo, a opravíme vadné držení, je to už vydatné cvičení, které nám pomáhá vybudovat si správný pohybový pocit - stereotyp.

Svaly mají "paměť" a jestliže je správně funkčně zapojíme při běžných denních činnostech už od dětství, budou takto pracovat i dále. Naproti tomu zafixované vady v držení těla se pak velmi těžce a zdlouhavě napravují.

Během dne používáme určitý stereotyp několika pohybů a své svaly a klouby zatěžujeme nerovnoměrně: některé více, než je zapotřebí, jiné nedostatečně. Vzniká svalová nerovnováha. Zkrácené svaly je potřeba protáhnout, oslabené posílit.

Již dnes je pro mnoho dětí obtížné provádět tzv. přirozené pohyby:

  • přeskočit pomyslný potok s rozběhem odrazem z jedné nohy a dopadem na druhou nohu;
  • vykročit z místa s koordinovaným pohybem paží;
  • hodit míčem do dálky atd.

Nedostatkem pohybu trpí většinou více děti ve městech (jezdí dopravními prostředky, autem, chodí málo pěšky), než na venkově, kde je větší možnost přirozeného pohybu a her v přírodě.

Chceme-li se správně pohybovat v souladu s anatomickými zákonitostmi, měli bychom si uvědomit nejen svůj pohybový aparát, tj. vazby mezi svaly a kostrou, ale i svoje tělo ve vztahu k prostoru kolem nás, např.:

  • cítit výšku nad sebou při protažení temene vzhůru či šířku prostoru při upažení do dálky;
  • cítit, co naše tělo dělá, jak sedí, jak se pohybuje;
  • svoje tělo činit citlivějším a naučit se mu naslouchat;
  • mít se rád, hladit se, dopřát svému tělu slastné pocity protažení a uvolnění, odplavení napětí pod proudem vody nebo aktivujícího pocitu při rázné chůzi.

Důsledkem bude nejen pocit tělesné svěžesti, ale i citlivosti. A ta je jednou ze základních složek řeči těla, která má velmi důležité místo v mezilidských vztazích. O tom, že citlivé tělo je důležité i v lékařské prevenci, bylo napsáno již mnoho odborných knih a všichni pedagogové a poučení rodiče si to jistě uvědomují.

Hlavní úlohu při vytváření a zakotvení řeči má pohybový smysl. Z kineziologického hlediska představuje hlas a řeč nejvyšší stupeň jemné motoriky (prof. Sovák). Proto dítě s vadným držením těla bude mít spíše potíže s hlasem a řečí než dítě rovné. Logopedi provádí výuku řeči s pohybovou výchovou, relaxací, dýcháním, mimikou atd.

Správný pohyb je takový, kdy jsou v činnosti jen svaly, které se na daném pohybu podílejí. Pak je tento pohyb nejen ekonomický z hlediska výdeje energie, ale i estetický, protože ho neruší žádné zbytečné (anatomicky nežádoucí) svalové přepětí. Např. mají-li děti za úkol přejít po nakreslené čáře jako po provaze, začnou kroutit ruce, svírat ústa apod.

S dětmi můžeme někdy pracovat i na základě tzv. představovaného pohybu. Pohyb v představě, který se v józe nazývá mentální, pomáhá udržovat kondici a pohybový vzorec. Když si děti se zavřenýma očima nejdříve celý pohyb zacvičí v představě, mnohem lépe ho pak provedou ve skutečnosti. Při nemoci je možné posilovat určité svalové skupiny jen cvičením v představě, svalová atrofie bude menší.

Cvičení s dětmi má samozřejmě jiné požadavky, postupy a cíle než cvičení dospělých. Vždy musíme přihlížet k věku, k fyzickým a psychickým zvláštnostem dětí. Ale tím největším hnacím motorem je vždy nadšení pro věc.

"Chceš-li pohnout světem, pohni nejdříve sám sebou," řekl Sokrates.

Zásady správného držení těla ve stoji

Osa trupu není kolmá, je mírně nakloněná vpřed. Je to myšlená čára procházející celým tělem jako zemská osa protínající zeměkouli. Začíná v bodu mezi oběma chodidly v jejich přední třetině, prochází středem těla a vychází ze středu temene vzhůru. Při chůzi je stále mírně nakloněna vpřed - jako by nám foukal vítr do zad. To souvisí s prvním "pravidlem" pro správný stoj:

1. Umístění váhy na přední část chodidel (pocit odlehčených pat)
Je možno vyzkoušet jemným pérováním vzhůru a dolů - pod patami máme jemná péra, jako jsou v propisovací tužce. Vyzkoušíme špatný postoj s váhou vzadu. Přeneseme ji vzad co nejvíc, aniž zvedáme prsty u nohou, a zjistíme, že musíme pro vyrovnání rovnováhy vystrčit břicho, abychom nepřepadli dozadu.

2. Osa pánve není kolmo, je také mírně sklopena vpřed
Postavení pánve je pro správný postoj těla velmi důležité, při větším sklopení vzniká bederní lordosa. Hýžďové svaly stahujeme k sobě a dolů, při tom pocítíme pohyb slabin vpřed.
Motivace: Obě ruce položíme na hýžďové svaly a sešijeme zadeček. Na slabinách jsou světélka, která svítí dopředu.

3. Pocit protažení v pase vzhůru
Hladíme si celou oblast břicha vpředu i po stranách směrem vzhůru.
Motivace: Kolem pasu si připneme širokou gumu jako pásek.

4. Hrudní kost vyneseme vpřed a vzhůru
Motivace: Na hrudní kosti je světlo a svítí do prostoru tak, aby ho všichni viděli. Na hrudní kosti leží orosená růže, ze které kapou kapky na palce u nohou - nestékají po břichu, to zatlačíme rukou vzad - nevyšpulíme!

5. Tah ramen do šířky a dolů
Položíme prsty rukou na začátek klíčních kostí a pohladíme je až k ramennímu kloubu.
Motivace: To je hodně široké ramínko na šaty. Na konci ramínka jsou háčky, na kterých jsou volně zavěšeny paže. Z konečků prstů kape voda na malíčky u nohou. Při chůzi se paže pohybují střídavě vpřed a vzad. Pohybují se po svých kolejničkách, které jsou rovnoběžné. Pohyb jde od ramene, ne od lokte.

6. Tah lopatek dolů
Motivace: Na spodních hrotech lopatek jsou kšandy, které táhnou lopatky dolů k pasu.

7. Protažení šíje vzhůru
Motivace: Protáhnout jednotlivé obratle vzhůru a oddálit je od sebe tak, aby se mezi ně vešly malé bublinky.

8. Tah temene vzhůru
Motivace: Od temene hlavy nás vytahuje vzhůru provázek jako loutky v divadle, nebo se chceme dotknout stropu svými vlasy.

Pohyb na místě

Těžiště je myšlený bod uvnitř těla, asi 5 cm pod pupíkem. Z těžiště pohyb vychází nebo jím prochází. Fyzikálně je těžiště bod, ve kterém je zavěšené těleso v rovnováze.

Posunování těžiště do stran: roznožíme, chodidla zůstávají na zemi, přenášíme váhu z jedné nohy na druhou. Přeléváme limonádu z jedné láhve do druhé. Při cvičení vycházíme z nejnižších poloh. Všechny cviky začínáme v lehu na zádech nebo na břiše. Páteř i pánev jsou ve správné poloze, jsou upevněny a můžeme se soustředit na určitou oblast, na daný pohyb a jeho průběh.

Páteř

Páteř a svaly kolem ní představují základ pro vzpřímené držení těla. Pokud mluvíme o cvicích pro procvičení páteře, je myšlen samozřejmě nejen pohyb páteře, ale všech svalů, které se podílejí na daném cviku.

Při cvičení je naším cílem:

  • zcitlivění;
  • zpružnění;
  • protažení;
  • posílení kloubních spojení i svalů ovládajících pohyblivost páteře.

Odborníci tvrdí, že člověk je tak zdravý a mladý, jak pružná, ohebná a funkční je jeho páteř.

Zpružnění páteře:

  • postupné zvedání a pokládání páteře
    Leh na zádech, nohy pokrčené v kolenou, chodidla opřená o zem, paže leží podél těla. Postupně obratel po obratli zvedáme páteř od země až po krční část a opět postupně pokládáme.
    Motivace: Odlepujeme a přilepujeme jednotlivé kosti (obratle) jako korálky na šňůrce.
  • pohyb páteře malou vlnou vpřed a zpět
    Motivace: Do květin nebo do obilí fouká vítr - foukne do zad a obilí se postupně skloní dopředu, pak foukne do břicha a obilí se postupně narovnává. Plynulé foukání ze dvou směrů - obilí se vlní ve větru.
  • leh na zádech, připaženo, kolena pokrčená, chodidla na zemi
    Střídavě se prohneme v bedrech a opět vyrovnáme, pak podsuneme pánev a vyrovnáme.
  • Motivace: Uděláme tunel pro myš, pak ho zboříme a pes podsune ocásek.
    1.
  • v kleku, paže daleko vpředu na zemi v rozpažení (do písmene V)
    Mezi lopatky dáme dětem cvičku a pérujeme v lopatkách.
    Motivace: Kočka houpá svoje koťátko.
    2.
  • rovný sed, ruce pokrčeny stranou (pracují jako kola u vlaku)
    Motivace: Sunutím střídavě jednoho a druhého boku po zemi vpřed postupujeme jako robot.
  • v lehu na břiše, paže pokrčeny, opřeny předloktím o zem
    Motivace: Překládáním jednoho předloktí před druhé a švihem z boků se indiáni plíží po břiše vpřed.

Protahování páteře

  • kulatý předklon
    V lehu na zádech, připaženo: kulatě od hlavy se zvedáme do sedu rovného, pak tlakem na břicho postupně po obratlích kulatě leh.
    Motivace: Stáčíme koberec, pak ho hodíme přes klepadlo, šťouchneme do něho plácačkou a koberec se zase kulatě svinuje. Z rovného stoje do hlubokého uvolněného předklonu a stejně zpět.
    Motivace: Spouštíme hlavu do předklonu s pocitem tíhy, pak ramena, tělo do pasu, spustíme tělo do předklonu od kyčlí - těžký trup visí jako hadrový panáček přehozený přes okraj balkonu. Návrat: stavíme věž od křížové kosti, postupně cihlu po cihle (obratle), bedra, u lopatek myslíme na rozložení ramen do šířky a tah lopatek a ramen dolů, rozsvítí se hrudní kost a naposledy se postaví věž - hlava s obličejem a nosem vpřed, ne nahoru. Krk musí být protažený vzadu!
    Obdobně v kleku sedu na patách nebo zkříženém (tureckém) sedu.
  • chůze v předklonu, ruce drží nohy za kotníky
    Motivace: V cirkuse chodí cvičení medvědi. Když chtějí, sbalí se do klubka, překulí se a zase pokračují v chůzi. Nebo se zastaví a zvedají pomalu jednu a pak druhou nohu, ale pořád se drží za kotníky!
    Ze stoje přejdeme pomalu do hlubokého předklonu, prsty rukou se dotýkají země. Pérování v kyčlích, obě ruce dělají malý švih vpřed a vzad po zemi.
    Motivace: Dvě košťata zametají koberec. Jsme velký zametací stroj, ze kterého se vysunou na zem dvě košťata, zametou chodník, zase se zasunou a stroj postoupí dál.
  • rovný předklon
    Z rovného stoje se vzpaženýma rukama, mírně roznoženého, přejdeme do opření oběma rukama o pevnou oporu ve výši boků a návrat do rovného stoje. Pro procítění pevné páteře děláme tento cvik ze vzpažení do předklonu cca 90° a zpět. Můžeme někde přidat i jemné pružné hmity v páteři.
    Motivace: Obr udělá most zvířátkům přes hlubokou rokli. Když dojdou do středu mostu, začnou se houpat.
  • kulaté úklony
    V lehu na břiše, ruce složeny pod čelem, čelo leží na hřbetech rukou. Snožené nohy se těsně nad zemí pohybují z unožení vpravo do unožení vlevo. S dopomocí druhého je rozsah cviku větší. Druhé dítě klečí u hlavy ležícího, drží mu lokty na zemi.
    Motivace: Rybka mrská ocasem.
    3.

    Obměna: Klečící dítě přidržuje cvičícímu na zemi nohy, cvičící dělá horní částí trupu úklony vpravo a vlevo.
    Motivace: Rybka mrská ploutví. V lehu na břiše nebo na zádech, roznoženo, připaženo. Zvědavá ruka sahá po noze dolů, kam až nejdál dosáhne. Pak druhá ruka.
  • podpora klečmo
    Přešlapováním rukou přes sebe úklon vpravo, totéž vlevo.
    Motivace: Pes si čichá k ocásku.
    4.

  • ve stoji, v mírném roznožení, připažení
    Motivace: Stejná jako u předklonu - s pocitem tíhy pouštíme hlavu stranou, pak rameno.
    Těžká ruka nás táhne k zemi, nebo držíme v ruce velký těžký kufr. Dbáme na čistý úklon, nestáčíme trup do předklonu. Paže ve vzpažení, držíme se za prsty.
    Motivace: Paže vytvářejí rámeček naší fotografie na zdi. Obrázek se naklání na jednu a pak zas na druhou stranu, oči se dívají vpřed, brada se nepřilepí.
    V kleku sedu na patách a zkříženém sedu: při úklonu se ruka sune po zemi, až se loket opře o zem.
    Motivace: Sedící socha má těžkou hlavu, která přepadne vpravo. Při narovnání přepadne zase vlevo.

Záklony páteře

Záklony páteře děláme jen velice opatrně a hned je vyrovnáváme.

  • Leh na břiše, snožmo, ruce složeny pod čelem Jako přípravu zanožíme kousek od země jednu nohu s protažením do dálky, pak druhou. Motivace: Tryskové letadlo zapne trysku a z ní jde do dálky bílá čára po obloze. Zvedneme přední část trupu - složené ruce s hlavou. Upažíme, pohled na zem, krk protažený. Letadlo vyjelo z hangáru a roztáhlo křídla. Procvičujeme s dopomocí druhého, který drží cvičícímu na zemi nohy nebo ruce. Tím můžeme zvětšit rozsah pohybu, udělat ho pomalu a správně a děti ho mohou dostatečně procítit. Pak spojíme oba pohyby. Letadlo vyjede, zapne trysky a vznese se vzhůru. Přidáme-li nádech do břicha, cítí děti opravdu nadlehčení od země.
    5.

Otáčení páteře (stáčení)

  • v lehu, vzpaženo
    Motivace: Vyhříváme se na sluníčku, ale pod jedním bokem nás kouše mravenec, tak se líně impulsem z boků překulíme na břicho.
  • podpor klečmo
    Jedna ruka upaží, míří na strop, pohled za ní.
    Motivace: Kočka ukazuje koťatům, kde létají ptáci.
  • ve stoji, kleku sedu, zkříženém sedu - paže v upažení, dlaně vzhůru
    Motivace: Na dlani máme jablko, podíváme se na něj a pak ho nabízíme někomu, kdo stojí za námi, otáčíme se k němu celým tělem (nohy ve stoji pevně celým chodidlem na zemi), oči stále sledují jablko na dlani.

Pánev

Správné postavení pánve ovlivňuje držení těla. Její osa je nepatrně sklopena vpřed.
Motivace: Pánev je květináč, který musí být rovný, aby z něho mohla vyrůst rovná kytička.

Klopení a podsunutí

V lehu na zádech, nohy pokrčeny v kolenou a opřeny o celá chodidla.
Motivace: Prohnutím v pase utvoříme most, aby mohla prolézt myš (viz zpružnění páteře). Pak plynule přecházíme z jedné polohy do druhé.
V sedu na lavičce nebo kleku sedu na patách - jednu ruku dáme na břicho, druhou na kříž.

Motivace: Podsunutím pánve a stažením břišních svalů uděláme na břichu "mističku" a vydechneme, aby byla velká, uvolníme stah a sklopíme pánev dopředu - pes vystrčí ocas.

6.

Břicho

 

Břišní svaly si uvědomujeme a posilujeme při klopení pánve stahováním přímých břišních svalů "do mističky":

  • V lehu na zádech, nohy pokrčeny, paže podél těla, jedno dítě přidržuje ležícímu nohy na zemi. Děti se kulatě zvedají od země, paže směřují ke kolenům, dotknou se kolen, polechtají se a zase se pomalu kulatě pokládají. Po čase bez dopomoci.
  • Rovný sed, připaženo. Zvedáme střídavě pokrčená kolena k hlavě s výdechem.
    Motivace: Máme bolavá kolena a střídavě si pofoukáme jedno a zas druhé koleno.

Paže

Ramenní kloub je nejpohyblivější kloub v těle, proto má pohyb celou paží velký rozsah.

Kroužení v ramenním kloubu

  • kroužení

    Motivace: Paže jsou štětce, namočíme je do modré a červené barvy a malujeme střídavě několik bočných kruhů jednou a pak druhou barvou.

  • kroužení nad hlavou
    Ruka drží švihadlo složené na půl a točí s ním jako s lasem. Začínáme v kleku.
    Motivace: Helikoptéra - roztáčíme švihadlo nad hlavou, současně se zvedáme do stoje, až do výponu - helikoptéra letí, přecházíme do kleku.
  • kroužení před tělem
    Motivace: Námořníci nebo železničáři si posílají světelné signály.

Zvedání a spouštění

Motivace: Jedno rameno natřeme červenou barvou a druhé modrou. Malujeme červenou čáru co nejvíc vzhůru a zase co nejhlouběji, pak totéž modrou. Kdybychom stáli těsně u zdi, mohli bychom takovou čáru ramenem nakreslit a vidět ji.

Vtáčení a vytáčení

Ruka v upažení, dlaň vzhůru.
Motivace: Nabízíme ptákům drobky, semínka - přetočíme dlaň k zemi - drobky necháme spadnout na zem.

Lokty

Ohýbání

V upažení, dlaně vzhůru: obě paže se ohnou loktech a prsty se dotknou ramen, zpět do upažení.

Motivace: Ptáček si zobne nebo se napije (viz skleněné samohyby).

7.

Kroužení

Jedna paže v upažení. Prsty rukou opisují kruh. Začínají z upažení dolů, pokračují k tělu, dotknou se ucha a otvírají vrchním obloukem do upažení. Pak totéž druhá paže. Obě paže současně. Změníme směr otáčení. Na závěr můžeme udělat čtyři kruhy dovnitř a čtyři ven.
Motivace: Elektrický vějíř nás ovívá.

Zápěstí

Ohýbání

Paže ve skrčeném předpažení tak, aby byly obě od loktů až po prsty v poloze rovnoběžné s podlahou. Zvedneme prsty vzhůru, dlaně míří vpřed, zpět do vodorovné polohy, pak prsty míří dolů - hřbety rukou směřují vpřed - a opět se ruka vrátí do vodorovné polohy.
Motivace: Na dlani je červené světlo, říká autům: "Stát!", na hřbetech je zelené světlo: "Jeď!". Ruce mluví a říkají těm druhým rukám: "Ne, s vámi si nehrajeme!", pak zase: "Podívej, mám smutné packy, pohlaď mi je."

Držíme předloktí ve vodorovné poloze před sebou, prsty druhé ruky drží pevně prsty cvičící ruky. Motivace: Na zápěstí sedí beruška a my ji pohoupáme co nejvíc nahoru a dolů.

8.

Stáčení

Motivace: Na dlaně si namalujeme oči, nos a pusu, z ruky se stala panenka. Držíme ruce pokrčeně před sebou, abychom viděli na obě ruce, natáčíme je dlaněmi k sobě a od sebe a říkáme si: "Takhle dělají panenky."

Uvolňování v zápěstí

Paže před tělem v pokrčení, ruce od zápěstí visí volně dolů. Motivace: Pejsek je smutný a třepe packami, packy obživly a houpají se vpravo a vlevo, najednou do nich foukne vítr a packy namalují celý kroužek.

Kroužení

Všechny prsty u sebe, pomalu opisují co největší kruhy.
Motivace: Myši mají ostré drápky a vykrajují jimi kolečka v sýru.

Obě ruce zavřeny v pěst: kroužení v zápěstí

Motivace: Balónek na provázku se otáčí ve větru.

Všechny cviky provádíme ve stoji, zkříženém sedu nebo kleku sedu na patách.

Prsty

Cvičíme jednou rukou, pak druhou, nakonec oběma. Ruce držíme před tělem v pokrčeném předpažení, abychom mohli prsty dobře sledovat očima.

  • oddalování prstů - ruka dlaní nebo hřbetem k sobě, všechny prsty u sebe; oddálíme palec a zpět, pak ukazovák - vznikne mezera mezi ním a prostředníkem; vytvoříme mezeru mezi prsteníkem a prostředníkem a naposledy oddálíme malíček.
    Motivace: Kreslíme písmenko V.
  • sepneme prsty, palce zůstanou volné, točíme mlýnek
Složené pohyby
  • Jedna ruka se zatne do pěsti, palec je uvnitř, druhá ruka se zatne do pěsti, palec je venku. Všechny prsty se roztáhnou a pomalu totéž obráceně.
    Motivace: Který palec se schová?

  • Oddálíme všechny natažené prsty co nejvíc od sebe. Palec a ukazováček se pomalu bříšky přiblíží, až se dotknou, pak se zase pomalu vracejí na svá místa. Ostatní prsty zůstávají natažené!
    Motivace: Prsty jdou k sobě na návštěvu, dají si pusu a mají při tom udělat kulaté okénko - prsty se složí do tvaru zobáčku. Pomalu zpět - nezapomenout odtáhnout palec stranou! Pak jde na návštěvu další - prostředník atd. Cvičí druhá ruka, nakonec obě současně. K palci jdou první dva prsty (ukazovák a prostředník), pak druhé dva (prsteník a malíček). Necvičící prsty jsou stále natažené! K palci jdou dva prostřední prsty a pak dva krajní.

    9.
  • Protažení - před tělem položíme dlaně na sebe, prsty míří vzhůru.
    Motivace: Tahem loktů za provázky nahoru postupně a pomalu odlepujeme slepené dlaně, až se dotýkají jen prostředníky špičkami prstů. Pak je zase pomalu slepujeme.

  • Ruce zkřižmo před tělem, hřbety rukou se dotýkají. Zapletou se malíky, prsteníky a prostředníky, ukazováky a palce se pohybují k sobě a od sebe = pumpují. Pak se ruce přetočí dlaněmi k sobě, palec = pan domácí vykukuje a kývá.
    Motivace: Pumpovaly dvě panenky, pumpovaly pumpu, pan domácí z okna koukal, nechte mně tu pumpu!

  • Jedna ruka se zatne do pěsti, druhá roztáhne prsty od sebe a obráceně - vějíř.

  • V tureckém nebo rovném sedu, ruce v předpažení: zatneme ruce do pěstí - otevřeme, roztáhneme prsty co nejvíc od sebe a máme vějíř.

  • Jedna ruka zavřená v pěst: postupně od palce se vějíř otvírá - dlaň směřuje k obličeji - a zase malík začíná postupné zavírání vějíře. Pak druhá ruka. Obě ruce najednou. Obě ruce v protipohybu - jedna zavírá, druhá otvírá vějíř.

  • Cvrnkání ukazováčkem o palec.
    Motivace: Hrajeme na podlaze neviditelné kuličky.

Kyčle

  • V lehu na zádech skrčíme koleno.
    Motivace: Natřeme ho červenou barvou a koleno maluje co největší červený kruh. Svítící koleno dává znamení do vesmíru. Totéž druhé modré koleno.
  • V sedu uchopíme rukama špičku nohy a dáme ji k nosu, k čelu, k uchu.
    Motivace: Pes se podrbe na uchu, poplácá se po tváři, učeše si ofinku. Pak zkusíme obě špičky dát najednou k nosu.
  • V sedu, obě ruce uchopí nohu od kolene ke špičce, podeberou ji zespodu.
  • Pohyb vpřed a vzad - kývání (viz švihy).
  • Ve stoji skrčeně předpažíme, dlaně míří dolů, kolena zvedáme k dlaním.
    Motivace: Kolena jdou na návštěvu k dlaním, dlaně se nesnižují! To kolena se musí zvednout nahoru až k dlaním! Totéž stranou do skrčeného unožení.

Kolena

  • V lehu jízda na kole, nohy střídavě protahovat až do maximálního protažení. Motivace: Je to velké kolo. Tento pocit je dobré si uvědomit a zapamatovat pro běh vpřed, aby děti při běhu nezakopávaly nohy.
  • V lehu na břiše, pod čelo podložíme jednu ruku, druhá ruka uchopí stejnou nohu za špičku a pomalu ji ohne v koleni a přitiskne patu až k zadečku. Motivace: Uděláme patou na zadečku důlek jako na kuličky. Můžeme zkusit i přitlačit obě nohy současně.
    10.

Kotníky

V lehu na zádech nadzvedneme vrchní část trupu a opřeme se o lokty, oči sledují pohyb chodidel. Ohneme špičky u nohou a vystrčíme paty - uděláme skobičky - napneme špičky - uděláme ořezané tužky.
Pak se položíme na záda a cvičíme totéž, aniž bychom sledovali pohyb očima.

  • V sedu skrčíme jednu nohu, podebereme ji pod kolenem. Namalujeme pomalu palcem u nohy co největší kruh (na jednu a pak i na druhou stranu).
  • Chodidla

    Svaly, které se nepoužívají, ochabují. A plochá noha je ochablé svalstvo chodidla. Většina dětské obuvi nemá měkkou a pružnou podešev, která by umožňovala odvíjení a postupné pokládání chodidla, ale rovnou tvrdou podrážku, která nutí našlapovat na celou plochu chodidla a celou plochu chodidla najednou zvednout. Tím svaly chodidla nepracují, nožní klenba se bortí.

    Nejlepším cvičením na formování chodidla (a tím i páteře) je chodit bosí po trávě, písku, oblázcích, po mechu, v potoce, doma na akupresurní podložce. Léčivé je chodit bosí v ranní orosené trávě.

    Cviky na aktivizaci a posílení chodidla, cvičíme bosi:

    • V sedu, chodidla přilepená k sobě, kolena co nejvíc od sebe. Svaly chodidla stáhneme (do O), až se dotýkají jen paty a prsty u nohou.
      Motivace: Uděláme "okýnko", zvedneme spojené nohy od země, opřeme se o ruce vzadu a podíváme se na ostatní.
    • Základní postavení stejné. Držíme nohy za kotníky a oddálíme prsty u nohou od sebe.
      Motivace: Rybka otevře hubičku, pak se udělá okýnko (tvar Y - O).
    • Ve stoji zvedneme jednu patu a opřeme nohu o špičku. Motivace: Máme přezůvky s bambulí na nártu. Protlačíme ji dopředu. Dvě děti proti sobě zvednou nohu od země, propnou nárt tak, až se jejich dvě bambule dotknou.
      11.
    • Na zemi leží list papíru, přišlápneme ho na okraji jednou nohou, aby se neposunoval. Druhá noha drží mezi palcem a druhým prstem tužku, zatáhne prsty do malé nožky (může se opřít o patu) a maluje kolečko, domek apod. Pak tužku necháme spadnout na zem, přejedeme po ní několikrát chodidlem - promasírujeme si ho - a po celé délce tužku všemi prsty nohy uchopíme, zvedneme a podáme své ruce.
    • Na zemi leží lehký šátek, položíme na něj bosou nohu, sevřením prstů ho uchopíme a zvedneme, zamáváme a vyhodíme co nejvýš. Po dopadu na zem ho zvedne druhá noha nebo ho jiné dítě nohou převezme.
    • Chůze po hranách
      Motivace: Uděláme opičí nohy = skrčíme kolena, postavíme nohy na venkovní hrany a zatáhneme palce, uděláme malou nožku. Kolena tlačíme od sebe. Opice chodí pomalu a houpavě. Mohou při tom mezi chodidly kutálet malý tenisový míček.
    • Stoj na jedné noze, druhá noha spočívá přední částí chodidla na míčku. Motivace: Opice dělají knedlíky a krouží přední částí chodidla po míčku. Pak dělají šišky a přejíždějí po míčku celou plochou chodidla od prstů až k patě.
    • Sedneme si na zem, míček držíme mezi přední částí chodidel, kolena skrčena a co nejvíce roznožena. Zvedneme co nejblíže k nosu - čichneme si k míčku - a položíme na zem, několikrát opakujeme (kolena stále co nejvíc roznožena), ruce opřeny o zem v zapažení. Pak se překulíme na záda, nohy dáme až za hlavu a hodíme míček za sebe.
      12.
    • Nejdříve si děti zkusí s rukou na podlaze, na stole, na lavičce apod., jak leze píďalka. Celá ruka je na zemi, prohne se dlaň do oblouku, zápěstí se sune po zemi co nejblíže k prstům, teprve pak se prsty zvednou, nad zemí se protáhnou do dálky a položí na zem. Stejným způsobem to udělá píďalka. Pata se nezvedá, sune se po zemi! Pod nártem se udělá velký tunel pro myš.
      13.

    Pohyb spojujeme pokud možno hned od začátku s vědomým dýcháním, zvláště namáhavější a těžší cviky. Protože děti neumějí samy koordinovat dech s pohybem, procvičujeme i základní dýchací techniky ve všech polohách.

    Pohyb z místa

    Chůze

    Přestože je chůze základní pohybová dovednost člověka, je to pohyb na koordinované provedení složitý, a proto fyziologicky velmi vydatný. Je nutné mu věnovat opakovaně velkou pozornost, protože právě v dětském věku se nejvíce formují a upevňují pohybové stereotypy chůze, které budou svého nositele charakterizovat po celý život.

    Spinální cvičení je protáčení trupu v lehu na zemi. Jedná se o mechanismus chůze, tedy princip chůze a jeho procvičování.

    • v lehu na zádech, nohy vedle sebe, ruce upaženy a pokrčeny v loktech - leží v rovině hlavy a tvoří svícen; pohyb začínáme zvednutím pravého boku, pokračuje stehno, koleno, bérec, až se obě nohy přetočí tak, že levá noha leží malíkovou hranou na zemi a levé chodidlo spočívá na ní; současně se plynule přetáčí hlava na druhou stranu a v závěru směřuje pohled vpravo; vše se pomalu a plynule vrací do základní polohy a opakuje se na druhou stranu
      Později spojíme s dechem: nádech ve středové poloze a pohyb stranou, s výdechem se vracíme.
      Motivace: Ždímáme ručník, mokrý polštář, panáčka nakresleného na pruhu papíru.
      14.
    • v lehu na zádech, nohy u sebe pokrčeny v kolenou, chodidla na zemi: s nádechem pokládáme skrčené nohy stranou, s výdechem se nohy vrací do základní polohy
      Motivace: Postavíme stříšku z nohou - studený vítr přetočí nohy na jednu stranu, horký vítr přetočí hlavu na druhou stranu.
    • v lehu na zádech, nohy od sebe pokrčeny v kolenou, chodidla na zemi - je mezi nimi vzdálenost bérce nohy; spouštíme obě kolena směrem vlevo tak, že koleno pravé nohy leží u paty levé nohy; hlava se stáčí k pravému rameni; zůstaneme na několik dechů, pak se pomalu s výdechem vracíme do základní polohy
    • v lehu na zádech, pokrčená kolena u hrudníku - pomalu přenášíme obě pokrčené nohy vlevo, hlava se plynule přetáčí vpravo; s výdechem vracíme do základní polohy; toto protáčení je nejtěžší, vyžaduje sílu a udržení rovnováhy protipohybem hlavy; důležité je nesetrvat v poloze s koleny u země, pak by se kolena těžko zvedala Motivace: Klokanice má ve vaku klokánka, ten si dělá z jejího břicha klouzačku: sklouzne se na jednu stranu a klokanice to musí vyrovnat hlavou, jinak se oba překulí.
      15.

    Chůze z místa

    Zapojíme-li při chůzi všechny části rovnoměrně a koordinovaně, je chůze ekonomická s ohledem na výdej energie a neunavuje nás. Běžná, nekontrolovaná chůze vypovídá o tom, jaké dítě je, jaké má vady, ale i psychické problémy.

    Chůze vpřed

    Začínáme přepadem: v základním stoji přeneseme váhu co nejvíce vpřed nad prsty, aniž zdvihneme paty od země. Pak opět přeneseme váhu zpět do rovného stoje. Opakujeme. Při dalším přenesení váhy vpřed zachytíme přepadnutí těla vykročením vpřed a pokračujeme několik kroků. Zastavíme se a opakujeme několikrát přenesení váhy vpřed a pak vykročení vpřed.
    Motivace: Vítr nám fouká do zad, světlo z hrudní kosti svítí vpřed a vede nás.

    Běžná, civilní chůze vpřed

    Našlapujeme nepatrně přes patu. Rozfázujeme-li pohyb nohy při chůzi vpřed (rozčleníme na jednotlivé úseky), vidíme zjednodušeně, že zadní noha se jako posledním bodem dotýká země palcem, opouští podlahu a s pokrčeným kotníkem a kolenem je nesena vpřed, v konečném bodě se koleno dotáhne a chodidlo se jako první dotkne podlahy patou, pak se plynule pokládá celé chodidlo se současným přenášením váhy vpřed a současně se vzadu zase postupně odlepuje druhá noha.

    16.

    Chůze vzad

    Opřeme si jednu nohu vzadu o špičku a pomalu ji plynule přilepujeme. Váha zůstává na přední noze, která se pokrčí, zadní noha se protahuje v zadní kontuře, cítíme tah vzadu pod kolenem. Stehno tlačíme vzad. Pokračujeme dál, vpředu postupně od paty odlepíme přední nohu, neseme ji vzad, váhu přenášíme na stojnou nohu a nesená noha sáhne vzad. Při chůzi vzad nepřepadáváme dozadu, váha je na přední noze a kročná noha stále sahá dozadu.

    17.

    Chůze stranou

    Jedna noha úkrok stranou, druhá noha krok k ní do přinožení (ne přísun, to je něco jiného). Při chůzi stranou zkřižmo pracují nohy aktivně od kolen a chodidla se plynule odlepují a přilepují - nezvedá se celé chodidlo jako celek a právě tak se nepokládá celé chodidlo najednou jako placička. Nohy by dupaly. Tělo se natáčí v bocích, vrchní část trupu zůstává natočena do středu kruhu nebo k čelné rovině.

    Sunutá chůze

    Snížíme těžiště, pokrčíme kolena, zrychlíme tempo, ale nášlap zůstává přes patu. Kroky navazují plynule na sebe.
    Motivace: Pluje loďka po řece, dvě, tři lodě se zapojí za sebou a řeka je nese.

    Koordinovaný pohyb paží a nohou při chůzi:

    • ve stoji v mírném roznožení, ruce pokrčeny před tělem, dlaně míří dolů
      Motivace: Koleno se zvedne a jde na návštěvu ke stejné ruce. Totéž druhé koleno.
      Změna: Koleno jde na návštěvu k druhé ruce, ruce jsou na místě, šikmý křížený pohyb vzhůru musí udělat koleno.
      18.
    • v lehu na zádech, vzpaženo; jedna noha se zvedne do přednožení, dotkne se jí druhá ruka (asi v oblasti kolene, ruka se nenatahuje až ke špičce, tím by se koleno pokrčilo)
    • stoj, roznoženo, rozpaženo; předklon, ruce k nártům a zpět do stoje
      Motivace: Písmeno X se složí do krabičky a zase se narovná.
    • stoj, roznoženo, rozpaženo; předklon, pravá ruka se dotkne levého nártu, narovnáme se do stoje a při dalším předklonu se dotkne levá ruka pravého nártu
      Motivace: Ruce chodí střídavě na návštěvy.
    • chůze v prostoru se skrčeným přednožováním a současným bočným pohybem paží. Vojáci pochodují při hudbě, když se potkají, zasalutují a pokračují.

    Běh

    Běh je pohyb z místa v různém tempu a v různém provedení.

    Průprava:

    Odvíjení chodidla od země

    Ve stoji na obou nohách zvedneme patu jedné nohy, opíráme nohu o pološpičku, zvedneme ji ještě víc, až se noha dotýká podlahy jen palcem, ještě víc - palec se zvedne od země, pak opět plynule zpět opřeme nohu o palec, o pološpičku, nakonec postavíme na zem i patu.
    Motivace: Od kolene vedou provázky, za které táhneme. Nohu pomalu plynule zvedáme a zase chodidlo spouštíme. Při běhu probíhá celý tento proces zrychleně, celé chodidlo se přilepuje a odlepuje, nesmíme běhat jen po špičkách.

    19.

    Pérování v kotnících

    Skrčíme trochu kolena, napneme, zvedneme se na špičky, spustíme lehce a jemně paty na zem. Z jedné dlaně si uděláme židli a dáme si ji pod zadeček. Skrčíme kolena, sedneme si na židli, břicho se stáhne do mističky - zkontrolujeme to druhou rukou, zalechtáme se na břichu. Pak začne táhnout provázek nahoru - nejdříve nám narovná kolena, pak nás vynese nahoru na špičky a nakonec provázek trochu povolí a nechá naše paty dojít na zem, ne žuchnout! Spojíme jednotlivé fáze do plynulého pohybu - spuštění do podřepu a výpon. Tempo tohoto pérování z podřepu do výponu a zpět závisí na technické vyspělosti dětí.
    Motivace: Skupinu stojících dětí přikryjeme lehkým šátkem, jsou vlna na moři, která se zvedá a klesá.

    Pohyb nohou vpřed

    Lehneme si na záda a jedeme na kole - uvědomujeme si, že nohy šlapou dopředu, nezakopávají. Stejný princip je při běhu - pocit jízdy na kole, nohy nás stále nesou dopředu. Střídáme běh vpřed z místa, rychle lehnout a šlapat na kole. Přeběhneme třídu - pět dětí se postaví vedle sebe, dotknou se světýlka na hrudní kosti a pak ruka ukáže na bod v dálce, na který světýlko svítí a ke kterému doběhneme. Jako přípravu využijeme zvednutí do výponu - tělo se nadechne, děti mohou mírně upažit, vítr jim zafouká do zad a ony se rozběhnou k pomyslnému bodu v dálce. Mohou nést v jedné vzpažené paži větvičku nebo šátek. V lehu na břiše: jedna noha se kopne do zadečku - položí se, pak druhá. Pak střídavě: jedna - druhá. Stejným způsobem běžíme z místa se zakopáváním: děti musí cítit dotek svých pat na zadečku.

    Poskok

    Připravíme se zvětšením pérování na místě až do výskoku.
    Motivace: Děti jsou míčky a učitel chodí po třídě a jemným tlakem na hlavičky a zdvihem dlaně odpérovává míčky, až všechny míčky lehce vyskakují. Zdvih je z těžiště, proto učitel postupně všechny děti podrží v bocích, nebo dá jednu ruku dítěti na břicho a druhou na kříž a zvedá je, aby procítily, odkud jde zdvih, že není z kolen! Děti chodí po třídě, zvedají vysoko kolena a pohybují při tom pažemi vedle těla v protipohybu. Zastaví se a na místě vyskakují. Při výskoku se ťukají do boků, pohyb vzhůru jde z boků. Střídáme chůzi se zvedáním kolen a výskoky na místě, pak vše spojíme do jednoho celku: poskok z místa s plynulým bočným švihem paží vpřed a vzad. Poskok začíná krokem vpřed a na této výkročné noze poskočíme, druhá noha jde mezitím plynule nad zemí vpřed, při dalším poskoku se pokládá na zem atd.

    Odborně dělíme tento krok na:

    • krok poskočný
      Rytmus jsou 4/8 v jednom 2/4 taktu, na první dvě osminy poskočíme dvakrát na jedné noze, na druhé dvě osminy poskočíme dvakrát na druhé noze.
    • krok dvojposkočný
      Má tečkovaný rytmus, v jednom 2/4 taktu jsou dva poskočné kroky.

    Přeskok

    Odrazem z jedné nohy přeskočíme na druhou nohu, kolena se zvedají do přednožení. Nacvičujeme přes švihadla ležící na zemi, děti přeskakují malé papírové krabičky (od pasty na zuby), barevné kuželky apod.

    Cvalový výskok

    Cvalový výskok vpřed a stranou bychom mohli podle techniky provedení zařadit také sem. Začínáme krokem vpřed, kročná noha (např. P) se odráží do vzduchu a ve vzduchu se k ní připojí druhá noha (L), na kterou se dopadne. Výkročná noha (P) už je vpředu, odlehčená, připravená k vykročení. Totéž stranou, snožením při výskoku a dopadem na druhou (L) nohu, protože odlehčená výkročná noha (L) je už zase připravena na vykročení stranou.

    Například:
    Dvojice dětí se v postavení proti sobě drží za ruce a postupuje cvalovými výskoky stranou.

    Skoky

    Skoky dělíme na:

    Výskoky na místě

    Motivace: Plácáme do míčku, který vyskakuje.

    • skok do roznožení a snožení s mezipérováním přes švihadla nebo dlouhé tyče ležící na zemi, které drží další dvě děti a rytmicky s nimi pohybují od sebe a k sobě
      20.
    • výskok se seskokem do roznožení a dalším skokem do snožení
      Motivace: Přidají pohyb jednou nebo oběma pažemi a vytvoří vždy nějakou sochu, s výdrží při doskoku.
    • výskoky ze snožení do roznožení ve vzduchu s dopadem do snožení - začít a končit pérováním
      21.
    • výskoky na místě: dvě děti otáčejí dlouhým švihadlem nebo šňůrou, jedno dítě stojící ve středu mezi nimi přeskakuje točící se provaz; každé dítě přeskakuje své točící se švihadlo
      22.

    Výskoky snožmo z místa s postupem vpřed

    • přes položená švihadla nebo tyče s pérováním do podřepu či vícekrát mezi každým skokem
    • výskoky z dřepu do dřepu: dřep, kolena co nejvíc od sebe, dlaně se opírají o zem
      Motivace: Žabák vyskočí, ve vzduchu přitáhne skrčené nohy k zadečku a sáhne si na paty.
      23.
    • skoky v dřepu: dřep, dlaně opřené o zem
      Motivace: Žába plácne oběma rukama do země, opře se o ně, vyhodí nohy do vzduchu a kopne se do zadečku. Cvičená žába dokonce rychle ve vzduchu roznoží a zase snoží.

    Přeskoky z jedné nohy na druhou

    Motivace: Přecházíme potok po kamenech, skáčeme z jednoho na druhý. Nejdříve položíme ve třídě na zem malé kroužky - kameny - a 4 - 5 dětí do nich střídavě skáče, až překonají třídu od jedné stěny ke druhé. Pak jde další čtveřice. Potom existují kameny už jen v představě a děti po nich přeskáčí na druhou stranu.

    Skok s rozběhem

    • dálkový
      Položíme švihadla nebo tyče za sebou (5 - 6) ve vzdálenosti asi 60 cm. Děti se rozbíhají a dlouhými skoky, při kterých střídají nohy, řadu přeběhnou. Pak utvoříme jeden potok (opět asi 60 cm), první dvojice ho s rozběhem přeskočí - odraz z jedné nohy, dopad na druhou.
    • výškový
      Děti nejdříve překračují šňůru, kterou jen lehce držíme. Když zakopnou, šňůra spadne na zem. Pak ji s rozběhem přeskočí. Mohou přeskočit i bočně (nůžkovým skokem) provaz nebo kutálející se malou obruč. Obruč nejdříve kutálí učitel, pak přeskakuje každé dítě svou obruč.

    Švihy rukou s pérováním v kolenou

    Vpřed a vzad

    • oběma rukama souhlasně
      Děti drží v rukou předměty (hračky, míčky apod.) a houpají je.
    • oběma rukama střídavě
      Motivace: Máme svítivé prsteny, které střídavě ukazujeme.
    • v předklonu
      Kolena jsou napnutá nebo s pérováním v podřepu.
      Motivace: Zametáme prsty jako košťátky podlahu, hloubíme důlky na kuličky.
    • ze stoje s houpavým krokem (a přenesením váhy) vpřed a vzad
      Děti drží v ruce náčiní (míč, malá obruč), rozhoupou je - vyhodí a chytí.

    Stranou

    • obě paže souhlasně
      Drží např. větší míč, šátek.
    • z upažení do překřížení před tělem a do upažení, s pohledem vpřed nebo s otáčením hlavy střídavě za jednou a za druhou paží do strany
      Spojit s kruhovým švihem před tělem (čelně).
    • obojí v předklonu
      Při kruhovém švihu se trup napřímí. Všechny švihy spojíme s hlasitým výdechem. Švih má rytmus třídobý, při hudebním doprovodu zvolíme vhodné tempo, nejlepší je - jako např. při chůzi - vyjít z tempa dětí.
      24.

       

    Švihy nohou

    Švihy vpřed a vzad s oporou opačnou rukou o židli či zeď nebo i ve dvojicích, kdy jedno dítě cvičí, druhé stojí a cvičící dítě se o něho opírá. Cvičná noha je uvolněná, ale nevyžadujeme ještě dotažení v koleni nebo ve špičce. Podstatné je, aby se noha při kývání vždy dotkla země, boky byly ve stejné výšce a nestáčely se.

    Dýchání

    Odmalička přirozeně stojíme a chodíme, aniž si to uvědomujeme, stejně tak i samozřejmě dýcháme. Když chvíli sledujeme skupinu dětí, pozorujeme rozdíly v držení těla, v koordinaci pohybů, ale i ve způsobu dýchání. Projevuje se to obzvlášť zřetelně a slyšitelně (i u dospělých lidí) při deklamaci, zpěvu nebo hře na flétnu. Je to dáno současným sedavým způsobem života a narůstajícím nedostatkem přirozeného pohybu (chůze, běh) a tím i nedostatkem fyzické zátěže organismu na čerstvém vzduchu.

    Vydatný pohyb v přírodě nutil plíce k přirozenému hlubšímu prodýchávání a udržoval tělo v dobré fyzické kondici. Vypěstování návyku správného dýchání, jeho zautomatizování, tzn. používání dechové opory při mluvení a zpěvu, je podmíněno správným držením hrudníku, páteře a pánve. Obojí se navzájem ovlivňuje (viz špatné držení těla - kulatá záda u astmatických dětí atd.).

    Nesprávným dýcháním se zase přetěžuje srdeční sval. Pečlivá dechová gymnastika v útlém věku přináší později zautomatizování nádechu a pomáhá jako prevence chorob oběhového systému, doplňuje léčbu např. v neurologii, chirurgii atd. I mluvené slovo (natož pak zpěv) má svoji vnitřní pulsaci, kterou je nutno sladit s dechem, případně i s pohybem.

    Když mluvíme, měl by se náš hlas opírat o bránici, ne vycházet jen z krku. Tím se ničí hlasivky. Nejdřív hluboce vydechneme a pak teprve začneme mluvit. Cítíme, že s prvním slovem plíce rychle nasály vzduch a tím stlačily bránici dolů. Také se snažíme spojit rytmus dechu, srdce i pohybu v jeden harmonický celek. Pokud to jde, tak by dýchání mělo řídit pohyb, tj. jeho tempo, rozsah a dynamiku.

    Většina východních pohybových technik (jóga, tai-či, japonské cvičení), ale např. i taneční techniky západu vycházejí ze souladu mezi pohybem a dechem. Během cvičení při stahu svalů (např. břišních) vydechujeme, právě tak jako při namáhavém pohybu (tlaku), při předklonech, úklonech, pohybech směrem dolů. Při uvolnění se nadechneme buď automaticky, nebo vědomě. Jestliže při namáhavém cviku pošleme výdech do místa největšího pnutí, po několika opakováních cílených výdechů napětí ve svalu povolí.

    Chůze s rytmizováním dechu má velký relaxační i harmonizační účinek. Rytmizování dechu používáme např. při chůzi do schodů nebo do kopce, abychom se nezadýchali. Na 3 kroky plynule aktivně vydechujeme, na další tři kroky necháme plíce, aby si nasály vzduch. Pokračujeme a po několika krocích se snažíme prodloužit výdech na 3:4, pak 4:5, 4:6 atd.

    Při dýchání dochází v plicích k výměně kysličníku uhličitého za potřebný kyslík - z ekonomických důvodů je důležité, aby tato výměna proběhla co nejpomaleji a v co největším rozsahu, odborně řečeno, abychom provedli co nejhlubší a nejpomalejší výdech a vydechli co nejvíce kysličníku uhličitého a opět maximálním a pomalým nádechem nasáli co nejvíc vzduchu.

    V začátcích nácviku dýchání zatím nezdůrazňujeme příliš nádech nosem, spíše dbáme na to, aby děti dýchaly volně a nezadržovaly dech. Teprve později přecházíme na nádech nosem. V nose jsou řasinky, které zachycují prachové částice a bakterie. Současně se v nose vzduch zahřívá a zvlhčuje. Dýchání nosem vyžaduje více síly, dechové svaly se více aktivují a rozvíjejí, hrudník je ve správné poloze, není plochý. Výdech zpočátku povolujeme s přivřenými ústy, protože to dětem pomáhá uvolnit mezižeberní a pomocné výdechové svaly. Teprve později vyžadujeme i výdech nosem, aby se nosní dutina ohřála a opět zvlhčila.

    Hlavním dýchacím svalem je bránice. Nemůžeme si na ni sáhnout, můžeme ji jen vhodnou motivací pocítit - udýchaný pejsek s vystrčeným jazykem, zakašleme, vyplivneme smítko z pusy, přivoníme zhluboka ke kytičce, říkáme: "Ta-ky, ta-ky" a vyrážíme "ky".

    • Ve dvojicích si jedno dítě položí na rovnou dlaň pírko, druhé dítě jemně a dlouze fouká tak, aby pírko co nejdéle tancovalo a nespadlo na zem.
      25.
    • Každý si své pírko vyfoukne silným výdechem co nejvýš a foukáním zdola se ho snaží udržet co nejdéle ve vzduchu. Když už to nejde, nastaví mu některou část svého těla (záda, hřbet ruky, koleno, nárt), aby hladce přistálo.
    • Jedno dítě si položí pírko někam na své tělo (ve stoji, v sedu, lehu), druhé dítě nejdříve jemným pomalým foukáním peříčko roztancuje, nakonec ho silným fouknutím odfoukne.
    • Děti mají silné brčko a pofoukají si každý svou ruku od prstů až k rameni. Pak totéž udělají svému partnerovi.
    • Jedno dítě fouká druhému postupně od prstů směrem k rameni na ruku, druhé má zavřené oči. První nečekaně přestane foukat a druhé řekne: "Teď!".
    • Jedno dítě stojí, má zavřené oči. Druhé mu pofouká některou část těla a první dítě ji pojmenuje: "Loket, pata" atd.
    • Tři děti s brčky, jedno peříčko: jedno dítě vsaje peříčko krajem brčka a drží ho, nabídne ho druhému, to ho převezme - odsaje - a nabídne třetímu.
    • Nácvik dýchání začínáme v lehu na zádech, nohy pokrčené, opřené chodidly o zem, pánev zvednutá, zespodu ji podpíráme rukama. Oči mají děti zavřené, vnitřním zrakem pozorují, co se bude dít v bříšku. Navodíme představu nafukovacího míčku v bříšku, nebo si ho děti opravdu zastrčí za kalhoty. Nádechem naplníme míček (břicho) vzduchem, při výdechu míček splaskne.
      26.
      Obměna: Děti mohou cvičit ve dvojici, druhé dítě z dvojice sedí vedle cvičícího, položí mu ruku na bříško a nechá si ruku bříškem toho druhého zvednout.
    • Další fáze je totéž, jen pánev leží na zemi. Oči opět zavřené, soustředíme se na to, co se děje v bříšku. Obě ruce si děti položí na bříško a samy si tak kontrolují, jestli se břicho při nádechu zvedá. Tím, že někdo - učitel, partner - položí cvičícímu ruku na břicho a při nádechu mu mírně zatlačí na břišní stěnu, pomáhá mu procítit oblast, na kterou se má soustředit. "Zvedni mi moji ruku břichem!" Je to bránicové dýchání proti odporu. Výdech můžeme udělat hlasitý: vláčky "ššššš", nádech tichý.
    • Sed zkřižmo nebo klek sed na patách, opět obě ruce položené na břiše.
      Motivace: Velký džbán, který plníme vzduchem až na dno, pumpička na kolo, kde pracuje píst. V této fázi už můžeme zkoušet delší výdech než nádech, opět se zvukem.
    • V podporu klečmo: při nádechu je páteř prohnutá, hlava zvednutá, při výdechu je pánev podsunutá, páteř zaoblená, hlava skloněná.
      Motivace: Kočky se podívají na sluníčko a nadechnou se, pak vydechují, stahují bříško do mističky, ocásek pod sebe a podívají se až na mističku na břichu.
    • Ve stoji, ruce položeny na břiše: prodlužujeme výdech až do dvojnásobku nádechu. Zdůrazňujeme už nádech nosem. Dýchání ústy je pro děti lehčí a snadno si na tento způsob zvyknou. Dost dětí také trpí zahleněnými dutinami, které znesnadňují dýchání nosem.
    • Proto by bylo záslužné naučit děti alespoň jednoduché pročišťovací techniky z jógy.

    Chceme-li se dechové technice věnovat více, např. s astmatickými dětmi, můžeme přidat:

    • Po nádechu zařadit malou výdrž individuální délky tak, aby byla nenásilná a příjemná - následuje pomalý výdech.
    • Rychlý výdech - ruce na břiše stlačí aktivně břišní lis a napomohou tím k rychlému vydechnutí.
      Motivace: Poklička zatlačí na břicho, vyrazí dech. Po jednom nádechu provedeme nejdříve jeden rychlý výdech, později dva rychlé výdechy.
    • Prodýchávání jednotlivých částí hrudníku: učitel, partner nebo později každý sám položí ruku na některou oblast hrudníku (hrudní kost, žebra atd.) a nádechem ji nepatrně zvedne.
    • Jedno dítě klek sed na patách, hlava skloněna u kolen, paže vedle těla, druhé dítě stojí v rozkročení nad ním, obě ruce přiloží pevně na spodní žebra cvičícího - tiskne mu žebra k tělu. Cvičící se snaží nádechem ruce odtlačit.
      Motivace: Vyplašený zajíc dýchá. Pak si dají děti na záda své ruce - prsty se dotýkají, palce míří ven.
      Motivace: Panáček se uklání do stran, roznoženo, paže ve vzpažení: ukloní-li se vlevo, rozsvítí se mu s nádechem na pravé straně žeber světýlko.

    Nejčastější chyby při dýchání:

    • zvedání ramen při nádechu
      Kontrolovat můžeme v zrcadle nebo prsty položenými na ramenou.
    • povolení hrudníku při výdechu
      Páteř při nádechu i výdechu zůstává ve vzpřímené poloze - světýlko nezhasne, hrudník se při nádechu roztahuje hlavně do šířky.
    • prudké, rychlé, a tudíž povrchní nadechnutí nebo vydechnutí
      Nádech i výdech by měly zůstávat v poměru 1:2.
    Relaxace

    Uvolnění tělesného a duševního napětí - odplynutí stresu. Přirozenou cestou se tak obnovuje obranyschopnost organismu, harmonizují se i ostatní funkce, jako trávení, vyměšování, krevní oběh a dýchání.
    Od místa vzniku dokáže uvolnění postupovat do ostatních částí těla. Relaxace je opakem činnosti, např. učení, práce, sportu. Nadměrné duševní napětí souvisí se zvýšeným svalovým tonusem a obráceně, přepětí svalu - svalová křeč - zase zpětně negativně ovlivňuje psychiku.

    Tato vazba působí i v kladném směru: psychická relaxace uvolní svaly a vypnutí svalového stahu odstraní psychickou tenzi.

    Na psychické i fyzické uvolnění působí kladně:

    • smích;
    • pláč;
    • vnitřní emocionální výbuch ve formě křiku.

    Smích můžeme nacvičovat na různé samohlásky (cha, che, chi, cho, chu) v lehu, sedu, stoji. Svalová relaxace je spojena s regulací svalového napětí, jsme-li unaveni, vynutí si naše tělo pasivní odpočinek. Relaxace je jako uvolňovací metoda aktivní činnost, proto je vedena hlasem, slovními povely.

    Pro relaxaci existuje postupné uvolnění celého těla:

    • od hlavy (sofronizační cvičení);
    • od nohou (Schulzův autogenní trénink).

    Jde o slovní navozování relaxace. Osoba, která relaxaci navozuje a skupinu slovně vede, se musí umět v té chvíli sama hluboce uvolnit a z tohoto vnitřního pocitu ostatním relaxaci umožňovat. Jinak její projev není účinný a pro někoho může být i rušivý. To platí i pro magnetofonové nahrávky, kde nestačí jen hlas nezúčastněného profesionála. Děti potřebují vedení vždy, teprve zkušení dospělí se mohou vést v duchu sami.

    Zpočátku děláme s dětmi uvolňování jen po částech, než si zvyknou soustředit se delší dobu. I tak se okamžitě projeví neurotické a jinak problematické děti. Otvírají oči, kroutí se, škrábou se, škubají nohou apod.

    Autogenní trénink

    V uvolněném lehu na zádech, oči zavřené, paže volně podél těla. Děti leží v tiché místnosti, na měkké podložce, nemají pocit chladu. Navodíme slovně od prstů nohou pocit uvolnění a tíhy a postupujeme přes kotníky, lýtka, stehna, boky, břicho, záda až k ramenům, pak obdobně od prstů rukou až k hlavě - projdeme pečlivě obličejové svaly.


    Zdůrazníme, jak se celé těžké tělo noří do teplého písku.

     

    Pak od prstů rukou navodíme opět postupně pocit tepla až k ramenům, od prstů nohou až do břicha, jen kolem čela vane chladný vánek. Pak následuje konstatování, že dech klidně proudí a srdce tepe pravidelně.

    Můžeme přidávat:

    • posloucháme všechny zvuky a uvědomujeme si je;
    • čicháme vůně z prostoru kolem sebe;
    • povrchem těla cítíme, kde se rukáv dotýká těla, gumu v pase atd.

    Nakonec hlas vedoucího zavede skupinu na nějaké krásné místo, např. písečnou pláž, prosluněnou paseku, všichni tam leží, je jim teplo, příjemně, poslouchají šplouchání vody nebo zpěv ptáků.

    Po chvíli se začnou vracet: zhluboka se nadechnou nebo zívnou, pomalu protahují prsty u rukou a u nohou, otvírají oči, slastně protahují celé tělo jako kočky a mohou s vydatným nádechem a výdechem vydávat zvuky (ááá, úúú).

    Pomalu přecházejí do sedu. V sedu si mohou ještě uvolnit oči prohřátím (když jsou oči unavené): třeme dlaně o sebe, až se zahřejí, pak přiložíme na oči teplé mističky a necháme energii a teplo z dlaní působit. Zpočátku vedeme skupinu jen hlasem, při dalším opakování je možno přidat jemnou a slabou relaxační hudbu.

    Postupné uvolnění těla ze stoje. Stoj, vzpaženo, tělo protaženo až do konečků prstů: panáček povolí prsty - ztěžknou mu, pak ztěžkne zápěstí, lokty, celé paže - z ramen visí podél těla s pocitem tíhy. Ztěžkne hlava, horní část hrudníku, trup do pasu, kyčle - trup, paže a hlava visí v uvolněném hlubokém předklonu. Povolíme kolena a tělo se spustí do uvolněného dřepu, nakonec kotníky a chodidla a celé tělo se sesune na zem, panáček se rozteče.

    Uvolníme jen některou část těla. Z normálního napětí přejít do uvolnění je malý rozdíl a některé děti ho neprocítí. Proto je lepší nejdříve danou svalovou skupinu maximálně napnout a pak uvolnit - pocitové rozpětí je větší.

    Tuto metodu progresivní relaxace vypracoval Edmond Jacobson:

    • Opřeme ruku o loket a napneme všechny prsty, pak uvolníme.
      Motivace: Rozsvítíme a zhasneme žárovku.
      27.
    • Paže v upažení napneme až do konečků prstů, pak od lokte povolíme.
      Motivace: Na semaforu svítí červená - vlak musí stát, na semaforu vypnou červenou a nechají ho spadnout - vlak jede.
    • Zapneme jednu část těla a druhou uvolníme: v hlubokém předklonu, trup uvolněně visí, střídavě skrčujeme a napínáme nohy v kolenou - protahujeme zadní kontury nohou.

    V pohybové výchově se uvádějí tři stupně napětí:

    • Stoj, všechny svaly jsou maximálně napjaté, takže nemůžeme provést žádný ohyb.
    • Stoj v přirozeném napětí, které drží trup vzpřímený, na pokyn je možno udělat jakýkoliv pohyb, jít vpřed apod.
    • Stoj v uvolnění, všechny svaly jsou povolené s pocitem tíhy, je velmi obtížné provést jakýkoliv pohyb. Pohyby jsou pomalé. Tělo ještě stojí, ale tíha ho táhne k zemi.

    Hlavně je důležité, aby se děti naučily rozeznávat rozdíl mezi svalem napjatým a uvolněným a vědomě tento pocit ovládat. Výše popsané pomáhá odstraňovat svalové napětí u neurotických dětí, a tím uvolňovat i jejich psychiku. Stresová zátěž se dnes posouvá už do dětského věku a pohyb, dýchání a relaxace jsou tím nejlepším lékem.

    Rozlišujeme také:

    a) Vědomé (aktivní) uvolňování
    Dítě pomáhá k uvolnění i svou vůlí. Vhodná motivace zde přispívá k rychlému uvědomění si a zcitlivění dané svalové oblasti.

    b) Pasivní uvolňování
    Masáže, dopomoc partnera atd., i když i zde je nutné vědomě povolit svaly a pasivně - jako hadrový panák - přijímat dobrý pocit z uvolnění.

    • Děti stojí v mírném roznožení, trup v uvolněném předklonu.
      Motivace: Hadrový panáček visí přes zábradlí. Učitel přistoupí zezadu k dítěti, chytí ho oběma rukama v pase a pomalým pohybem do stran zjišťuje, jestli je panáček opravdu hadrový. Pak uchopí dítě za prsty visící ruky, zvedne ji do upažení a pustí ji. Pokud je ruka opravdu uvolněná, spadne ihned těžce dolů. Ruka, ve které přetrvává napětí, chvilku trčí ve vzduchu, než spadne.
      28.
    • Totéž v uvolněném lehu na zemi na zádech.
      Motivace: V trávě jsou pohození hadroví panáčci, ruce a nohy mají vycpané pískem. Učitel zvedne dítěti kousek od země ruku za prsty, loket, nohu za koleno, palec u nohy atp. a pustí. Navodil-li dobře pocit tíhy a stále ho zdůrazňuje, spadnou dětem končetiny opravdu těžce a uvolněně zpátky na zem.
    • Zvednutou ruku nebo nohu může později jemným chvěním protřepat a pak ji položit nebo nechat uvolněně padnout.
    • Dítě leží uvolněně na zádech, učitel ho uchopí za ruce a pomalu tahem zvedá, až hlava visí v záklonu a hrudník se zvedne od země. Tohoto hadrového panáčka jemně pohoupe do stran, vlasy zametají podlahu, pak zvětší tah v jedné ruce a trochu ho natočí na jednu stranu, pak totéž na druhou stranu. Nakonec ho jemně položí zpátky na zem. Motivace: Vracíme panáčka do postýlky - všechno se mu to jen zdálo ve snu.
      29.
    • Dítě leží, učitel ho uchopí za nárty nebo za kotníky a jemným chvěním mu prochvěje celé nohy až do kyčlí. Ležící dítě se musí vědomě uvolnit. Opět je to ležící panáček, při chvění cítí, jak se písek v jeho nohách pohybuje.
      30.
    • Dítě leží uvolněně na zádech, učitel ho uchopí za kotníky a začne ho pomalu postupně zvedat až k lopatkám, pak ho zase pomalu pokládá. Panáček spí a zdá se mu, že přišel obr, který ho zvedá a houpe.

    I uvolňování protřepáváním může být aktivní nebo pasivní:

    • Děti ve stoje uvolňují zápěstí.
      Motivace: Mokrýma rukama stříkají na ostatní. Protřepou celou mokrou paži až k rameni visící v připažení.
    • V lehu na zádech, nohy i ruce pokrčeně u břicha.
      Motivace: Smějící se pejsek protáhne obě paže směrem ke stropu, zachechtá se nahlas a při tom protřepe obě paže, zmlkne a paže spadnou uvolněně zpět do skrčeného předpažení u břicha. Totéž obě nohy.

    Masáž, automasáž, doteky

    Tělesný dotek je důležitým mimoslovním prostředkem komunikace mezi lidmi. Položení ruky nebo pohlazení bolavého nebo unaveného místa na těle přináší úlevu. Masírovat můžeme celé tělo nebo jen některé části.

    • Dítě leží na břiše tváří k podložce, paže vedle těla nebo složené prsty pod čelem. Vedle dítěte klečí z obou stran 2 a 2 děti. Nejdříve celou plochou dlaní ležící dítě hladí od vlasů až po chodidla. Pak tepají zatnutými pěstmi, plácají celou plochou dlaně, ťukají konečky prstů, sekají malíkovou hranou (s uvolněným zápěstím), na závěr opět hladí - roztírají teplo a pokládají ruce a nechají chvilku ležet s jemným tlakem. Pak jim ještě dvě další děti pomohou, všichni podeberou ležící dítě, zvednou ho kousek od země a pohoupají.
    • Jedno dítě stojí v roznožení, hlava, ramena a paže uvolněně visí dolů. Druhé dítě se postaví za něho a obdobným způsobem ho masíruje po zadní části trupu, paží a nohou dolů a nahoru.
    • Každý si ve stoji promasíruje přední část svého těla shora dolů a odzdola nahoru. Je to velmi dobré na rozehřátí před cvičením.
    • Promasírovat si kartáčem chodidla nohou ve vaně je snadná a při tom nesmírně účinná masáž ovlivňující i vnitřní orgány.

    Cvičební programy

    Na závěr bych se chtěla zmínit o některých cvičebních programech, ze kterých může dětská pohybová výchova čerpat. Důležité proto je, aby učitelé znali základní principy, metody, postupy těchto programů a mají-li o ně zájem, prostudovali si příslušnou literaturu a na některém praktickém semináři si tento pohybový směr ověřili na vlastním těle.

    Jóga
    Zásadou provádění jednotlivých cviků je nenásilnost, uvolněnost, plynulost a příjemný pocit, soulad s dechem a soustředění na procvičované části těla - vědomé cvičení.

    Strečink
    Metoda vychází ze stejných principů a sleduje podobné cíle jako hathajóga: pomalým způsobem protahování dosahujeme velké kloubní pohyblivosti a svalové pružnosti. Pohyb provádíme pomalu, nenásilně a vědomě až do krajní polohy a uvolněně v ní setrváme, nehmitáme. Následuje pomalý návrat do výchozí polohy. To vše ve spojení s dýcháním. Obdobné pomalé svalové protahování se uplatňuje i v tanečních technikách moderního tance.

    Strečinkovou metodu popsal, doplnil metodikou a zpopularizoval B. Anderson. Pro děti je pomalý soustředěný pohyb s výdrží náročným cvičením. Je nutné cviky vhodně motivovat, stejně jako dětskou jógu.

    Aerobní cvičení
    Program aerobního kondičního tréninku sestavil americký lékař K. H. Cooper, aby zlepšil fyzickou kondici nejen americké armády, ale aby podnítil celou americkou populaci k pravidelnému cvičení. Je to účelný způsob získání lepší úrovně tělesné výkonnosti a zdraví.

    Aerobní trénink je cvičení, které stimuluje činnost srdce a plic po dobu, která je dostatečně dlouhá na to, aby cvičení mělo příznivé účinky na organismus.

    K typickým aerobním cvičením patří jogging, plavání, cyklistika a jiné formy cvičení, které ale mají jedno společné - vedou k intenzivnímu cvičení a vyžadují velkou spotřebu kyslíku.

    Je nutné plnit tři zásady:

    • Cvičení musí zvolna zvyšovat zátěž a opět pomalu přecházet do uklidnění.
    • Cvičení musí být dostatečně intenzivní a dlouhodobé.
    • Cvičení nemůže být jednorázové, musí se opakovat (30 minut 3x týdně).

    Sám autor považuje za nežádoucí cvičit např. 7 dní v týdnu.

    Vytrvalostní cvičení není vhodné pro děti mladší šesti let. Od tohoto věku autor doporučuje běhání, jízdu na kole a plavání, ale ne do vyčerpání organismu.

    Fyziologové (např. Kučera) nyní tvrdí, že děti zvládnou vyšší zatížení, pokud si je mohou regulovat a není-li jednostranné a monotónní. Děti při spontánních činnostech běhají, skáčou, šplhají, lezou nebo přelézají, tedy provádějí převážně činnosti lokomoční. Tyto činnosti zapojují většinu svalstva a podporují aerobní zdatnost.

    Článek je v těchto kolekcích:
    Citace a použitá literatura:
    [1] - Cvičení předškolních dětí a rodičů s dětmi. Praha : Česká asociace SPV, 2000.  
    [2] - BLÁHOVÁ, E. Tělesná výchova rytmikou. Brno : Práce, 1949.  
    [3] - COOPER, K.hAerobní cvičení. Praha : Olympia, 1983.  
    [4] - JARKOVSKÁ, H.; WÁLOVÁ, Z. Gymnastika pro moderní ženu. Praha : Olympia, 1990.  
    [5] - JEŘÁBKOVÁ, J. Taneční průprava. Praha : SPN, 1979.  
    [6] - JONÁŠ, J. Křížovka života. Ústí nad Labem : Severočeské nakladateství, 1988.  
    [7] - KNÍŽETOVÁ, V.; KOS, B. Strečink, relaxace, dýchání. Praha : Olympia, 1989.  
    [8] - KOMBERCOVÁ, J.; SVOBODOVÁ, M. Autorehabilitační sestava. Praha : GEMMA, 1995.  
    [9] - KOS, B. Abeceda gymnastiky. Praha : Olympia, 1972.  
    [10] - KREJČÍ, M. Jóga, učení a hra dětí od 5 let. Olomouc : Hanex, 1993. ISBN 80-900925-6-X. 
    [11] - KRÖSCHLOVÁ, J. Nauka o pohybu. Praha : SPN, 1975.  
    [12] - LINC, R.; FLEISCHMANN, J. Anatomie pohybového ústrojí. Praha : SPN, 1961.  
    [13] - LOPATA, L. Cvičí celá rodina. Praha : Olympia, 1986.  
    [14] - LYSEBETH, A.vJóga. Praha : Olympia, 1978.  
    [15] - MIHULOVÁ, M.; SVOBODA, M. Abeceda jógy. Liberec : Santal, 1993.  
    [16] - MILTNER, V.; ZEMÁNKOVÁ, M. Hrajeme si na zvířata. Jóga pro děti. Liberec : Liberecké tiskárny, 1990.  
    [17] - PALÁT, M. Dýchacia gymnastika. Martin : Osveta, 1982.  
    [18] - POLÁŠEK, M. Jóga. Bratislava : Šport, 1988.  
    [19] - SMÍTKOVÁ, Z. Špalíček zhudebněných říkadel a cvičení pro malé děti. Praha : Olympia, 1992. ISBN 80-7033-156-9. 
    [20] - SMÍTKOVÁ, Z. Cvičíme s dětmi. Praha : SPN, 1962.  
    [21] - ŠKOLOVÁ, M. Pečujeme o správné držení těla. Praha : Avicenum, 1974.  
    [22] - ŠKVÁRA, F.; ŠTEFANOVÁ, J. Tělesná výchova vnitřně oslabené mládeže. Praha : SPN, 1963.  
    [23] - ŠMOLÍK, P. Pohybová výchova. Praha : Mladá fronta, 1985.  
    [24] - ŠRÁMKOVÁ, J. Dýchání je život. Praha : Avicenum, 1989.  
    [25] - TROJAN, S. Tělověda. Praha : Avicenum, 1983.  
    [26] - VOJÁČEK, K. Autogenní trénink. Praha : Avicenum, 1988.  
    [27] - VOJÁČKOVÁ, H. Pohybem ke zdraví a kráse ženy. Praha : SZN, 1961.  
    [28] - ZÁDĚROVÁ-KYTÝŘOVÁ, M. Základy taneční gymnastiky. Praha : SPN, 1980.  
    [29] - ZEMÁNKOVÁ, M. Pohyb nad zlato. Olomouc : Hanex, 1996.  
    Anotované odkazy:
    Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
    Přiřazené DUM:
    Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
    Přiřazené aktivity:
    Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
    V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
    Napište nám
    INFO
    Publikován: 06. 12. 2006
    Zobrazeno: 35825krát
    Hodnocení příspěvku
    Hodnocení týmu RVP:
    Hodnocení článku : 0

    Hodnocení uživatelů:
    Hodnocení článku :
    Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

    zatím nikdo Hodnocení článku : 5
    zatím nikdo Hodnocení článku : 4
    zatím nikdo Hodnocení článku : 3
    zatím nikdo Hodnocení článku : 2
    zatím nikdo Hodnocení článku : 1
    Jak citovat tento materiál
    KULHÁNKOVÁ, Eva. Pohybová výchova dětí. Metodický portál: Články [online]. 06. 12. 2006, [cit. 2020-10-25]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/1041/POHYBOVA-VYCHOVA-DETI.html>. ISSN 1802-4785.
    Licence Licence Creative Commons

    Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


    Komentáře
    Příspěvek nebyl zatím komentován.
    Vložit komentář:

    Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.