Internet a jeho služby představují velmi přínosné technologie pro mezilidskou komunikaci. Současně jsou ale prostředím, kde se uživatel – zejména laik – může stát velmi snadno obětí některého z negativních jevů; už třeba jen tím, že se dostane do kontaktu s „nesprávným“ člověkem. I když se v posledních několika letech mnohé změnilo, internet je stále prostředím, které funguje z velké části anonymně. Jak tedy rozpoznat „nebezpečného“ uživatele od toho „bezpečného“? Potažmo, jak na úrovni virtuálního kontaktu rozlišit mezi potenciálním přítelem a nepřítelem? Přesná a spolehlivá ochrana ani metoda takového rozlišení neexistuje. CO však existuje, jsou náznaky, které můžeme brát v patrnost, a pravidla, kterými bychom se měli umět řídit.
Jedním ze základních nástrojů rozlišení rizikového kontaktu od nerizikového je to, zda jsme schopni tento kontakt spojit s fyzickým člověkem – tedy že jej jsme schopni ověřit jinak než kontaktem samotným.
Abychom se mohli na internetu s kýmkoli setkat, musíme to udělat prostřednictvím některé z jeho komunikačních služeb. Komunikační služby na internetu můžeme podle toho, jak jsou schopny ověřit své uživatele, rozdělit do několika skupin. Na:
Z hlediska toho, jak moc můžeme důvěřovat kontaktům, které pomocí těchto služeb získáme, je mezi těmito službami velký rozdíl.
U služeb, které ověřují identitu svých uživatelů, si můžeme být v dostatečné míře jisti tím, že lidé, kteří s námi jejich prostřednictvím komunikují, jsou těmi, za které se vydávají. Jsou-li to lidé potenciálně nebezpeční, pravděpodobně zneužili přihlašovací údaje někoho jiného, to je ale v první fázi kontaktu obtížné rozlišit. S jistými identitami se ale v praxi setkáváme zřídkakdy.
U lidí, kteří s námi komunikují například prostřednictvím e-mailu nebo nástrojů Instant messaging (mezi nejpopulárnější v současnosti, i když to není jeho prvotní účel, patří Skype), si nemůžeme být jisti tím, že jsou skutečně těmi, za něž se vydávají. Jejich identitu můžeme zkontrolovat pomocí jiných nástrojů. Některé z cest jak to udělat, nám nabízí sám internet. Například e-mailová adresa se dá docela jednoduše „prolustrovat“ zadáním do vyhledávače. Ten pak ukáže stránky, na kterých se daná adresa nachází. Pokud se nezobrazí žádné výsledky (nebo jen velmi málo) a zdá se, že osoba, která adresu používá, je na internetu aktivní, je to podezřelé. Proč? Protože je možné, že si konkrétní adresu založila výhradně kvůli komunikaci s námi. Velmi pravděpodobně proto, abychom ji nedokázali odhalit.
Velmi podobné je to se službou Instant messaging. Podmínkou pro založení účtu v takřka jakémkoli komunikačním systému je vlastnictví e-mailové adresy, kterou můžeme zkontrolovat podobným postupem, jako byl uveden výše. Stejně tak lze ale kontrolovat i samotný účet. Mnoho informací o pravosti uživatele vypovídá i to, kolik do svého uživatelského profilu vyplní informací. (Pozor! Existují ale nebezpeční lidé, kteří vyplňují celé profily lživými, leč důvěryhodnými informacemi právě proto, aby vypadali důvěryhodně.)
Zvláštní kapitolou, pokud jde o ověřitelnost kontaktu, jsou uživatelé v poslední době velmi populárních sociálních sítí, zejména serveru Facebook. Facebook na rozdíl třeba od aukčních serverů neověřuje identitu svých uživatelů. Chceme-li jej ale používat efektivně, je nezbytně nutné, abychom v něm vystupovali pod svou skutečnou identitou. Pravost kontaktu můžeme poznat podle toho, kolik má virtuálních přátel, jak aktivně s nimi komunikuje a kolik kontaktů přátel je mezi našimi přáteli. Na Facebooku také mnohem častěji vstupujeme do stavu virtuálních přátelství s lidmi, které známe z reálného světa. I zde však je potřeba dávat pozor na systematické útočníky. Ti totiž získávají důvěru svých obětí právě tím, že se stávají přáteli jejich přátel.
U klasických komunikačních serverů, jako jsou nezávazné chaty, konference a diskuse, musíme ostatním uživatelům nedůvěřovat. Nejen že zde vystupují anonymně, ale je to pro tyto servery dokonce v pozitivním smyslu tradiční. Není to ale na škodu. Kontakty s jejich uživateli jsou pro nás bezpečné za předpokladu, že dodržíme zásadu anglické pivnice: můžeme se s nimi bavit o čem chceme, ale měli bychom si zůstat vzájemně anonymní. Komunikace na těchto serverech je jen komunikací ve virtuálním světě a tam by měla zůstat – osobní setkání a věci skutečného světa se dohadují jinde.
Jako potenciálně rizikové kontakty bychom měli vidět všechny, u kterých existuje nepoměr informací – tedy lidi, kteří po nás požadují informace, aniž by nám dávali stejně své. Rizikoví jsou také lidé, s nimiž máme podezřele vysokou míru podobnosti při velmi krátké době známosti – mohou to být nebezpeční lidé, kteří se nám takto snaží vetřít do přízně.
Mnoho kontaktů na internetu vzniká za určitým konkrétním účelem – obchod, hraní online her, debata na konkrétní téma. Máme-li dojem, že druhá strana výrazněji překračuje účel, kvůli kterému jsme vešli do kontaktu, měli bychom být opatrní, její úmysly nemusí být čisté; jedná se rovněž o jednu ze strategií útočníků, ale také o praktiku některých obchodníků. Dalším indikátorem možného problému je, že ke komunikaci s uživatelem internetu je využívána technologie, která nyní typická pro účel, za kterým kontakt vznikl: např. není zcela standardní, aby si účastníci nezávazného diskusního klubu zvlášť posílali e-maily nebo telefonovali (u mnoha tematicky úzce zaměřených nebo odborných debat to ale zcela normální je). Naprosto zásadním varováním pak je, pokud se komunikační partner na internetu snaží komunikaci udržovat, i když již pominul důvod, proč vznikla, a my v ni pokračovat nechceme (zamilované osoby v tomto berme za riziko jen relativní).
Rozlišení potenciálního riskantního kontaktu je vysoce individuální a induktivní. Zde jsme se pokusili poukázat na některé riskantní faktory. Problém je, že prakticky žádný z nich sám o sobě neznamená, že osoba na druhé straně „linky“ je osobou potenciálně nebezpečnou. To, co nám pomůže rozlišit přítele od nepřítele, je nakonec intuice a do jisté míry i zkušenost. Pro bezpečné používání internetu je ale nezbytné, aby výše popsané indikátory rizika, které představují minimum možného, byly vysvětlovány jeho uživatelům, zejména těm, kteří ne zcela dokonale rozumí specifikům komunikace na síti, a nejsou sami schopni efektivního rozlišení masky od skutečnosti.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
