Domů > Spomocník > Odborné vzdělávání > Elektroinstalace v praxi
Odborný článek

Elektroinstalace v praxi

31. 8. 2009 Odborné vzdělávání Spomocník
Autor
Jan Kašpar

Anotace

Elektroinstalace, v tomto konkrétním případě tedy zapojování světelných okruhů, je ukázkou několika výukových metod. Z klasických slovních metod se jedná o vysvětlování, z metod názorně demonstračních je to předvádění a pozorování, instruktáž, z metod dovednostně praktických se jedná o vytváření dovedností. Z oblasti komplexních výukových metod je to skupinová a kooperativní výuka, individuální výuka, samostatná práce žáků a především netradiční komplexní výuková metoda brainstorming.

Kontext

Skupina, ve které výuka odborné praxe probíhá, je tvořena sedmi žáky druhého ročníku tříletého oboru Elektrikář. Studenti jsou již od 1. ročníku zvyklý pracovat ve skupinách, dobře se znají a jsou schopní mezi sebou bez problémů komunikovat. Jedná se o malou homogenní a heterogenní skupinu. Lichý počet studentů je zvolen schválně, při práci ve skupině má jeden z žáků funkci „rozhodčího", nemůže se tedy stát, že by se skupina nedohodla. Pracovní stoly jsou v učebnách pro praktickou výuku uspořádány po čtyřech stolech ve dvou řadách, přičemž jedno místo je pro dva žáky. Pracovní stoly nejsou vybaveny židlemi. U takto seskupených pracovních stolů tráví žáci většinou první hodinu odborného výcviku. Mezi studenty jsou velmi dobré vztahy, založené na vzájemném respektu a společném cíli, přestože jsou ve třídě žáci s různým nadáním a někteří z nich trpí dyslexií nebo dysgrafií.

Východiska

Princip výuky zapojování světelných okruhů je vázán na teoretickou znalost pojmů, s nimiž vyučující pracuje. Bezpečně musí znát zapojení žárovky. Žáci jsou schopní spolupracovat, komunikovat, podělit se o své názory, vést diskusi týkající se daných problémů, které dokáží sami řešit v praxi. Dokáží správně argumentovat a jsou zodpovědní za výsledky své práce a práce celé skupiny.

Vyučující vychází z předpokladu, že žáci jsou si vědomi a znají provoz a zařízení dílny.

Každá zde použitá vyučovací metoda předpokládá především cíl učitele a jeho činnost, která se uskutečňuje prostředky, které si určil a má k dispozici. Vlivem působení učitele vzniká cíl a činnost žáka, která se realizuje pomocí prostředků, jež má žák k dispozici. Na základě této činnosti probíhá a uskutečňuje se proces osvojování daného obsahu (učiva) a dosáhne se stanoveného výchovně-vzdělávacího cíle.

Metodou vysvětlování nazýváme takové zprostředkování učiva, které vede k pochopení příčin, souvislostí, podstaty zkoumaného jevu.

Dobré vysvětlení by mělo být vystavěno výhradně na znalostech, které žáci již mají. Učitelův výklad při vysvětlování musí být postupný, systematický a přísně logický, dobře učleněný a výstižný. S vysvětlováním se spojuje žákovo pozorování, práce s různým názorným materiálem, řešení případů a úkolů.

Při vysvětlování musí učitel zajistit a udržet se žákem kontakt, musí reagovat na žákovy podněty.

Instruktáž je vysvětlování předmětu nebo jevu spojené s návodem k činnosti, s praktickým výcvikem. Podstatou této metody je slovní popis, který bývá doprovázen názorným předváděním, které slovní pokyny konkretizuje.

Je nutno nejdříve vytyčit cíl práce, kterou žáci budou vykonávat, objasnit její význam, smysl a uplatnění v praxi.

Metoda vytváření dovedností se odlišuje tím, že kromě názoru zdůrazňuje zacházení s předměty, funkčně zaměřenými na motorickou činnost a nějakým způsobem je využívá pro dané účely.

Praktických metod lze využít jako základny pro hluboké teoretické proniknutí do předmětů a jevů skutečnosti, neboť od činnosti rukou přecházejí žáci k představám a dále k pojmům procesem postupného zvnitřňování a zobecňování jednotlivých smyslově motorických zkušeností.

Skupinová výuka je postavena na spolupráci mezi žáky, při ní jsou žáci rozděleni do pracovních skupin.

Úkoly jsou zadávány pracovním skupinám a ty je řeší společnou prací svých členů.

Základem výuky ve skupinách jsou vazby mezi členy skupin. Učitel komunikuje s celými skupinami, které si řídí svoji vnitřní činnost samočinně a její výsledky prezentují za celou skupinu.

Díky skupinové podpoře se usnadňuje a zefektivňuje činnost členů skupiny a jejich učení. I slabý žák má v dobře fungující skupině šanci uplatnit svůj příspěvek a zefektivnit své učení.

Tyto zde popsané metody jsou při hodině využívány pouze okrajově, neboť hlavní a nejvíce využívanou metodou je tzv. Brainstorming, nebo-li „bouře mozku". (Tuto metodu popsal Alex Sborn v roce 1953).

Cílem a hlavním smyslem brainstormingu je vyprodukovat co nejvíce nápadů během krátké chvíle a potom posoudit jejich užitečnost.

Cíle

Vzdělávací cíl:

  • Zopakovat si zapojení světelného zdroje.
  • Prakticky zvládnout druhy světelných okruhů, konkrétně schodiš´tovou kombinaci - ovládání jednoho světelného okruhu ze dvou míst.
  • Zvládnutí selektivního výběru vhodného vypínače podle možností jeho zapojení a podle jeho funkčnosti.
  • Podpora komunikačních schopností, motivace, řešení daného problému v praxi a získání praktických dovedností, zajištění pořádku na pracovišti.
  • Bezpečná práce, ochrana zdraví a dodržování hygienických zásad, ověření a názorné předvedení používání ochranných prostředků

Výchovné cíle:

  • Praktické výukové práce usilují o to, aby žáci byli sami zapojeni a usilovali o samostatném osvojení svých vědomostí, zručností a postojů a zároveň byli podníceni k dalšímu vzdělávání.
  • Prohlubování mezilidských vztahů, ochota a zodpovědná spolupráce jak v kolektivu, tak i v případě jednotlivce, kritické porozumění.
  • Motivace žáka k soustavnému učení a vzdělávání.

Realizace

Zahájení učebního dne

  • Na začátku hodiny učitel srozumí žáky se zadaným úkolem a předem vytýčí cíl, který by měl být v dnešním dni splněn.
  • Oznámí, že se bude probírat schodišťová kombinace nebo-li ovládání jednoho světelného okruhu ze dvou míst.
  • Vyučující si musí uvědomit a ověřit si, zda všichni rozumí správnému zadání požadovaného úkolu a popřípadě doplní nejasnosti.
  • V úvodu hodiny je rovněž zkontrolována docházka žáků a provedena potřebná administrativa.
  • Zároveň musí být zkontrolováno, zda jsou studenti oblečeni do pracovních oděvů, bez kterých nemohou vykonávat zadanou práci a jejichž zapomenutí by nesplňovalo kritéria pro bezpečnou práci.

Instrukce

  • Žáci jsou rozděleni k jednotlivým pracovním stolům, kdy učitel nechá čistě na studentech, jaké dvojice zvolí a jaký pracovní stůl si vyberou.
  • Poté se učitel věnuje teoretickému výkladu látky, která se týká aktuálního tématu. Kladením otázek zjišťuje, zda žáci chápou zapojení žárovek, které jsou pro další práci nezbytné.
  • Poté se učitel zabývá úlohou dnešního dne. Nejprve teoreticky vysvětluje žákům, jak daná problematika schodišťového zapojení funguje, vysvětlí, jak a proč zvolit dané vypínače, kreslí na tabuli schéma, na kterém názorně ukazuje, jak vypadá zapojení vypínače a kam se jednotlivé vodiče přesně připojí, ukazuje a vysvětluje propojení mezi přepínači.
  • Učitel si ověřuje, zda žáci vybranému problému rozumí a jsou schopni realizovat je v praxi.

Vlastní praxe

  • Učitel vyžaduje od každého studenta vlastní nákres schodišťového zapojení a každý student na svém nákresu vysvětluje danou problematiku, čímž vyučující sám zjistí, zda studenti daný problém chápou a rozumí, kam a proč mají jednotlivé vodiče připojit.
  • Jestliže všichni dané problematice rozumí, přechází učitel k praktickému zapojování.
  • Při vypracování zadaného úkolu se vyskytl problém, kdy jedinec nebyl schopen zadaný úkol vyřešit.
  • Vyučující už se však daným problémem dále nezabývá a vyzve ostatní studenty, aby jednotlivci, který úkol nebyl schopen provést, vše srozumitelně a jasně vysvětlili.
  • Poté si však sám ověří, zda danému problému student rozumí a nechá ho znovu nakreslit a vysvětlit schéma schodišťového zapojení.
  • Učitel nechá zvolené skupiny a rozdá žákům plán totožného domu a různobarevné papírky. Stručně vysvětlí a připomene pravidla brainstormingu. V tomto případě volí jednu z jeho forem a to brainwriting. Doba jeho realizace je asi 30 - 35 minut.
  • Učitel napíše na tabuli zadání, které může začínat slovy: Jak...? Jakými způsoby...? Proč...? Jak by se dalo...? Navrhněte...! Vymyslete...!
  • V tomto případě se jedná o zápis všech možností schodišťového zapojení, které lze v daném objektu využít.
  • Na produkci nápadů mají žáci zhruba pět minut.
  • Poté jednotlivé barevné lístečky se svými nápady vylepují na tabuli. Tato technika je výhodná v tom, že umožňuje operativní práci s jednotlivými papírky, a jsou řazeny do skupin podle příbuznosti nápadů.
  • Poté je vedena diskuze, kdy se vyprodukované a zapsané nápady hodnotí, přičemž učitel nezavrhuje ani ty nápady, které se již na první pohled zdají nereálné. Všechny vyprodukované a zapsané nápady se hodnotí, to znamená, že se při tomto kroku uplatňuje i kritické myšlení.
  • Učitel pokládá doplňující otázky typu: Je nápad reálný? Lze jej realizovat? Nevyžaduje jeho realizace příliš složité operace?

Závěr pracovního dne

  • Po úspěšném zhodnocení všech zadaných úkolů dochází ke zhodnocení jednotlivců, zároveň vyučující zopakuje se studenty jak teoretickou rovinu tak praktickou část celého dne.
  • Po dokončení pracovní činnosti sdělí vyučující studentům informace o učebním plánu dalšího dne.
  • V závěru pracovního dne studenti uklízí pracovní plochu a sklízí své pracovní nářadí, které bývá zpětně kontrolováno.

Výsledky uskutečněného příkladu dobré praxe, shrnutí, zhodnocení

Skupina studentů si ověřila své schopnosti při řešení problémů v praxi, zdokonalila se v komunikaci a ověřila, zda je jedinec schopen pomoci celé skupině a naopak zda je skupina schopna pomoci jednotlivci.

Praktická cvičení a manuální zručnost neslouží pouze k ověřování probírané látky v praxi. Tyto praktické učební předměty a praktická cvičení by měla vykazovat problematickou činnost daného oboru a zároveň i možnosti jejího smysluplného řešení. Tyto výukově odborné praktické předměty slouží k lepšímu pochopení vyučované teoretické roviny a jejímu smysluplnému praktickému užití.


Kontakt

Jan Kašpar

Střední odborná škola elektrotechnická

Hluboká nad Vltavou

Literatura a použité zdroje

[1] – Dílenská příručka II (Silnoproudé rozvody). Hluboká nad Vltavou, 2002.
[2] – MAŇÁK, Josef; ŠVAC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. 219 s.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
28.32 kB
Dokument
Nákresy

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jan Kašpar

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna