Domů > Odborné články > Odborné vzdělávání > Postavení cizích jazyků ve středním odborném vzdělávání z hlediska nácviku základních řečových dovedností
Odborný článek

Postavení cizích jazyků ve středním odborném vzdělávání z hlediska nácviku základních řečových dovedností

13. 3. 2012 Odborné vzdělávání
Autor
Mgr. Věra Krbušková

Anotace

Článek pojednává o způsobech monitorování výuky cizích jazyků v rámci odborné skupiny jazykového vzdělávání v NÚV. Článek dále pojednává také o vyhodnocování závěrů získaných pozorováním hodin výuky německého jazyka na SOŠ a SOU.

V roce 2011 proběhlo pod vedením Národního ústavu odborného vzdělávání v Praze podrobnější sledování kvality jazykového vzdělávání v oborech vzdělávání s výučním listem.

Na monitorování výuky cizích jazyků se podílela odborná skupina jazykového vzdělávání (CJ) v rámci oborových skupin – poradních orgánů divize Národního ústavu odborného vzdělávání. Obsahem bylo také pozorování jedné vyučovací hodiny cizího jazyka, ve které byly odbornými poradci v oblasti výuky cizích jazyků a členy odborné skupiny sledovány a zaznamenány výsledky vzdělávání dle stávajícího RVP a ŠVP, např. klíčové kompetence, mezipředmětové vztahy s ohledem na odborný jazyk, volba metod výuky cizích jazyků učiteli, sociální formy výuky při jednotlivých činnostech žáků v hodině, uplatnění průřezových témat při výuce, forma hodnocení žáků aj. Po hospitaci v konkrétní hodině cizího jazyka následoval rozhovor hospitujícího s vyučujícím. Dotazníkovou formou byla zjišťována zkušenost s tvorbou ŠVP při výuce cizích jazyků z hlediska dlouhodobého plánování výuky, zkoumány byly i aspekty, které ovlivňují práci ve vyučování cizích jazyků a samostatná tvorba a zavádění ŠVP na konkrétních školách.

Na tomto výzkumu jsem pracovala jako členka výše zmíněné odborné skupiny, prováděla jsem sondu do výuky německého jazyka u vybraných učitelů na SOŠ a SOU v části Plzeňského kraje. Výsledným cílem sledování bylo zjistit postavení cizích jazyků v ŠVP, souvislost mezi různými předměty s důrazem na vztahy mezi odbornou přípravou a cizím jazykem, vedení žáků k autonomii a formální zpracování cizích jazyků v učebních osnovách ŠVP.

Výsledky obsahové analýzy ŠVP zaměřené na odborné vzdělávání byly mimo jiné představeny 23. 11. 2011 v rámci setkání u kulatého stolu v Regionálním konzultačním centru pro Plzeňský kraj a pro Karlovarský kraj v Plzni ve spolupráci s OS CJ v NÚV v Praze a katedrou německého jazyka FPE ZČU v Plzni. K odborné diskusi na téma Přínos ŠVP pro výuku cizích jazyků se sešli přestavitelé nyní již Národního ústavu pro vzdělávání, školského poradenského zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků s členy odborné skupiny pro jazykové vzdělávání, se zúčastněnými učiteli a s představiteli katedry německého jazyka FPE ZČU v Plzni.

Vedoucí odborné skupiny Mgr. Jitka Součková z NÚV svým hlavním příspěvkem Postavení cizích jazyků ve ŠVP středních praxe odborných školách a středních odborných učilišť (výsledky analýzy) a vedoucí katedry německého jazyka FPE ZČU v Plzni a též členka odborné skupiny jazykového vzdělávání Mgr. Voltrová svým dalším příspěvkem Role ŠVP ve výuce cizích jazyků (zejména němčiny) na středních odborných školách a středních odborných učilištích daly podnět k další diskusi na toto aktuální téma.

V diskusi zazněla řada otázek. Např. jakým způsobem se pracuje ve skutečnosti se ŠVP na jednotlivých školách či na většině škol, jakou formu má, zda jej vyučující dovede kompetentně vytvořit anebo uzpůsobit danému typu školy, zda se jím vyučující opravdu ve výuce řídí, zda jim usnadňuje výuku německého jazyka a co může oborová skupina udělat k většímu pochopení a lepšímu využití ŠVP na školách se zakončením  výučním listem aj. A byly také hledány odpovědi na ně. V diskusi byly oživeny především otázky a problémy pedagogicko-didaktického a psychologického zaměření výuky, ale rozvinuta byla diskuse i ve směru lingvistických zásad vyučování cizích jazyků, vše se týkalo především zvláštností výuky německého jazyka se zaměřením na západočeský region.

Lingvodidaktické i psychologické tendence vyučování cizích jazyků udává pro výuku na různých jazykových úrovních v Evropské unii Společný evropský referenční rámec pro výuku cizích jazyků a Evropské jazykové portfolio. Učitelé na školách, které jsem navštívila, tyto dokumenty znají, respektují je a pracují s nimi.

Řečové dovednosti jsou zde klasicky rozděleny do čtyř základních: na poslech a čtení s porozuměním a na ústní a písemný projev. Při nácviku těchto čtyř základních dovedností je zřejmé, že důraz je kladen na aktivní řečovou dovednost ústního projevu, která je dál ještě dělena na rozhovory a samostatný ústní projev, což je v souladu s metodou v současnosti ve výuce cizích jazyků doporučovanou na prvním místě – metodou komunikativní. Protože tato metoda vede žáka k rychlému osvojení komunikativní ústní kompetence, dává ve výuce v přednost v rozvoji ústního projevu před písemným. Dle osvědčených didaktických zásad výuky cizích jazyků by měly být v hodinách nacvičovány a opakovány všechny čtyři základní řečové dovednosti stejným dílem.

Při vyhodnocování závěrů z pozorování hodin německého jazyka a po rozhovorech s vyučujícími na SOŠ a SOU na toto odborné téma někteří učitelé hovořili o tom, že nácvik písemného projevu jako základní řečové dovednosti je v hodinách německého jazyka na některých těchto typech škol velmi obtížný. Nácvik aktivního písemného projevu omezují v hodinách němčiny na minimum (i když je nutný, např. při vyřizování korespondence, ucházení se o místo v německy mluvících zemích atd.), popř. ho úplně vynechají a nahrazují ho prodlouženým nácvikem projevu ústního.

V diskusi zazněl i další návrh, aby se tato skutečnost v jednotlivých ŠVP odrážela především proto, že mezi žáky právě tohoto typu škol je velké procento žáků s nejrůznějšími a často hojně kombinovanými poruchami učení. Dalším návrhem bylo, že na současném trhu učebnic německého jazyka chybí takové, které by přímo ve svém obsahu měly začleněné zásady RVP a ŠVP a již počítaly s některými specifickými jevy ve výuce němčiny na různých typech středních odborných škol a středních odborných učilišť, např. již při nácviku jednotlivých řečových dovedností.

Při svých hospitacích a následných rozhovorech s vyučujícími převážně začínajícími působit ve své profesi jsem zjistila, že o RVP a ŠVP i o jeho tvorbě jsou informováni ještě z vlastního absolvování přednášek a seminářů z oborové didaktiky na KNJ FPE ZČU, ale sami je zatím netvořili, přebírají na školách plány utvořené svými kolegy, mnohdy jim tyto plány nevyhovují. Jiné sice netvoří, ale často se snaží využít možnost je před novým školním rokem upravit.

Proto bych doporučovala, aby se na školách ujal své funkce také uvádějící učitel začínajícího kolegy, aby uměl požadované plánování výuky německého jazyka ve shodě s používanými českými i evropskými dokumenty a své znalosti a dovednosti začínajícím předal. Další možnost k tomu, jak zdokonalit výuku německého jazyka v souladu s RVP, je, že v předmětové komisi cizích jazyků by měl být ustanoven jeden člen, který by byl s tvorbou ŠVP seznámen, sám by ostatním členům své poznatky formou seminářů předával anebo jim individuálně radil.

O těchto návrzích se také diskutovalo u kulatého stolu a rozhodně bychom jako členové odborné skupiny jazykového vzdělávání (CJ) uvítali i další názory na tuto problematiku nejen z řad odborníků na výuku didaktiky cizích jazyků – německého jazyka, ale i z řad učitelů cizích jazyků – německého jazyka na SOŠ a SOU, a to nejen vzhledem k úloze naší odborné skupiny cizí jazyky, ale i pro další hledání dobrých příkladů z praxe na našich školách.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Věra Krbušková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.