Domů > Odborné články > Odborné vzdělávání > Dějepis ve školních vzdělávacích programech konzervatoří
Odborný článek

Dějepis ve školních vzdělávacích programech konzervatoří

Anotace

Článek upozorňuje na problém začlenění všeobecně vzdělávacího předmětu dějepis do školního kurikula uměleckých oborů vzdělání, zejména těch, které se vyučují v konzervatořích. Nevhodnou integrací by se mohlo stát, že vznikne nesoulad mezi RVP a ŠVP a bude reálně ohroženo naplňování vzdělávacích cílů školního dějepisu, zaměřeného na dějiny moderní doby.

Tímto článkem chceme upozornit na jeden z problémů, který vzniká při transformaci rámcových vzdělávacích programů (dále jen RVP) do školních vzdělávacích programů (dále jen ŠVP).

V současné době tvoří konzervatoře své ŠVP, protože RVP pro jejich obory vzdělání – Hudba, Zpěv, Dramatické umění, Tanec – byly schváleny a vydány MŠMT až v poslední vlně vydávání těchto dokumentů, tedy v roce 2010. Nyní se konzervatoře připravují na tvorbu a realizaci školního kurikula dalším vzděláváním pedagogických pracovníků a uskutečňují první aktivity pro celý pedagogický sbor, aby mohla reforma kurikula probíhat. Pedagogický sbor bývá v tomto specifickém typu středního a vyššího odborného vzdělávání obvykle hodně početný. Během seminářů v konzervatořích, zvláště v Teplicích a Brně, jsme společně poznali, že může vzniknout problém: Co s dějepisem? Dějepis je v RVP zahrnut do kurikulárního rámce Společenskovědní vzdělávání a má charakter propedeutiky pro výchovu k demokratickému občanství. To znamená, že má i rysy politické výchovy, jak ji chápou školské vzdělávací systémy ve vyspělých demokraciích. Tento dějepis preferuje dějiny moderní doby, zvláště 20. století.[1] Jeho obecným cílem je, aby žáci pomocí poznatků o minulosti lépe a hlouběji porozuměli své současnosti a dokázali se v ní správně orientovat a jednat.

V konzervatořích, a často i v jiném typu uměleckých škol, se dějepis v této podobě vlastně dříve nevyučoval, snad protože v učebním plánu byly dějiny kultury, nebo dějiny umění, dějiny hudby a podobné vyučovací předměty. Jejich vzdělávací cíle, včetně cíle obecného, se však téměř úplně míjejí s cílovou strukturou všeobecně vzdělávacího dějepisu, jak je koncipován ve formě obsahového okruhu Člověk v dějinách v RVP. Pokud tedy všeobecně vzdělávací dějepis integrujeme s jiným předmětem typu dějin kultury, umění, …, vlastně jej likvidujeme. Nemůže nijak pomoci občanské nauce (ZSV nebo jinému předmětu, jímž realizujeme výchovu k demokratickému občanství), i když se o to pro dějepis neaprobovaný vyučující do určité míry snaží (dějiny kultury 20. století se totiž vyučují až v posledních ročnících). Můžeme uzavřít – integrace všeobecně vzdělávacího dějepisu s dějinami kultury nebo určitého druhu umění není vhodná.[2]

Zvažovali jsme, jak tento problém řešit. Samozřejmě jsme vycházeli ze situace každé konzervatoře, zejména z personálních možností zajištění kompetentní výuky. Řešení bude dvojí:

  1. Než začneme s výukou výchovy k demokratickému občanství (občanská nauka, ZSV), zavedeme do prvního ročníku všeobecně vzdělávací dějepis, vycházející z obsahového okruhu RVP Člověk v dějinách.
  2. Druhou možností je nezavádět dějepis jako samostatný předmět, ale integrovat jej do výchovy k demokratickému občanství. Takový předmět by se mohl nazývat např. nauka o společnosti a kromě dějepisu by obsahoval učivo sociologického a politologického charakteru včetně učiva o soudobém světě, jak je vymezuje RVP. Kultivaci právního vědomí a filozofickou etiku by mohl převzít např. předmět praktická etika.

Pokud bychom všeobecně vzdělávací dějepis nevhodnou integrací s odbornými předměty dějepisného charakteru v kurikulu eliminovali, hrozí naprosto zjevný nesoulad RVP a ŠVP, což by jistě zjistila kontrola Českou školní inspekcí. Kromě toho bychom ztížili výuku výchovy k demokratickému občanství a naplňování jejích cílových struktur, a v neposlední řadě ohrozili přípravu žáků na společnou část maturitní zkoušky.

Tvorba ŠVP je odpovědná a na pedagogické i odborně předmětové kompetence tvůrců školního kurikula velmi náročná činnost. Věříme, že konzervatoře se s ní dobře vyrovnají, neboť - jak ukazuje dosavadní zkušenost - konzervatoře k tvorbě svého kurikula přistupují velmi uvážlivě a většinou mají dlouholetou zkušenost ve vzdělávání svých žáků.

 


[1] Moderními dějinami označujeme „dlouhé“ 19. století (1789–1914) a „krátké“ 20. století (1914–1989). V odborném školství 19. století jen stručně žákům připomínáme zopakováním jeho hlavních historických procesů: velké občanské revoluce, vznik národních států a nacionalismus, modernizace společnosti, evropská koloniální expanze a soupeření velmocí. Podrobněji se věnujeme 20. století. V konzervatořích z dějepisu vyčleníme dějiny studovaného oboru, neboť se jim věnují velmi podrobně odborné vyučovací předměty.

[2] Na tomto místě připomínáme, že výuka dějin 20. století klade na učitele zvláště vysoké nároky. Mnohá témata v nejnovějších dějinách jsou totiž kontroverzní, nebo alespoň citlivá, a variabilita jejich výkladů žádá sečtělého učitele s hlubším zájmem právě o tuto historickou problematiku.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Maria Bezchlebová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
18. 3. 2011
Článek přináší zasvěcený pohled na aktuální problém tvorby školních vzdělávacích programů na konzervatořích, který ocení především učitelé společenskovědního vzdělávání.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

RVP / ŠVP