Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Odborné vzdělávání > O čem se zatím v souvislosti s autoevaluací...

Ikona teoreticky

O čem se zatím v souvislosti s autoevaluací nemluví

Ikona odbornost
Autor: Jana Vašťatková
Anotace: Pohledy na to, co může přispívat ke kvalitě práce školy, mohou být velmi různorodé. Za přínosnou bývá mimo jiné považována autoevaluace, tedy procesy, které systematicky, systémově a periodicky pomáhají smysluplně pracovat se zpětnou vazbou od lidí spjatých se školou – od učitelů, žáků, rodičů, sociálních partnerů, nepedagogických pracovníků školy… Autoevaluace má tedy potenciál pozitivně podporovat rozvoj školy. Článek rozkrývá trochu jiný pohled na autoevaluaci - etickou stránku.
Téma příspěvku:Autoevaluace školy
Klíčová slova: autoevaluace, rozvoj školy, sociálně-etické hledisko

Pohledy na to, co může přispívat ke kvalitě práce školy, mohou být velmi různorodé. Za přínosnou bývá mimo jiné považována autoevaluace, tedy procesy, které systematicky, systémově a periodicky pomáhají smysluplně pracovat se zpětnou vazbou od lidí spjatých se školou – od učitelů, žáků, rodičů, sociálních partnerů, nepedagogických pracovníků školy… Autoevaluace má tedy potenciál pozitivně podporovat rozvoj školy. Bývá přirovnávána k zrcadlu: zrcadlením reality může pomoci udržet či rozvíjet kvalitu fungování určité školy. Získané výsledky pomohou především v pochopení, PROČ je třeba něco změnit, PROČ se něco daří, a také, JAK zajistit, aby tomu tak bylo i nadále. Přes svou aktuální podobu direktivně danou českou legislativou by měla být spíše než vynucenou aktivitou vlastním „majetkem” škol, který školy chrání a opečovávají, neboť jim toto „vlastnictví“ mnohé umožňuje.

Existuje poměrně široká shoda na tom, že povinné provádění autoevaluace/vlastního hodnocení znamená pro české školy určitou změnu způsobu práce, ať už se týká frekvence, způsobu realizace či podávání zpráv. Je však zapotřebí zdůraznit, že ne každá realizace těchto procesů nutně znamená změnu (v některých školách jsou již delší dobu vnímány jako pevná součást práce) a ne v každé škole představuje změnu pozitivním směrem. Jak ukazuje řada dosavadních výzkumných šetření, mnozí lidé ve školách vnímají autoevaluaci jako zbytečnou byrokratickou povinnost, jako ohrožení či jako něco, čeho je nutno se bát. Každý český učitel i škola funguje ve specifickém kontextu: jsou ovlivňováni jedinečnou kombinací vnitřních a vnějších faktorů. Je tedy důležité vnímat zásadu, která byla před pár lety vyřčena: „Dobrá práce ve vzdělávání se nedá naklonovat, problémy školy nemohou být vyřešeny za ně, zvnějšku nějakou jinou institucí, ale jen školou samotnou. To by byl v současné rychle se měnící a komplikované době jen jistý druh snu – nerealistického, bez kontextu/lidí/jejich vztahů/hodnot… Protože všechny tyto jevy ovlivňují kvalitu vzdělávání...“ (Posch, 2004). Z uvedeného vyplývá, že pro využití potenciálu autoevaluace je nutno především vnímat skutečné záludnosti „konkrétní situace“.

Nicméně autoevaluace není „jen“administrativa, používání nástrojů atd., ale skrývá v sobě další více či méně zjevné dimenze, které mohou významně ovlivnit její charakter v každé škole. Významná i dosti rozsáhlá je sociálně-etická dimenze, které je dosud v českém prostředí (v teorii i v praxi) bohužel věnována jen nepatrná pozornost. Při fungování školy je všudypřítomná, dotýká se jednotlivců i různých skupin lidí, jejich práce, potřeb. Při autoevaluaci rozšiřuje samotné plánování aktivit nejen pokud se týká cílů, strategie atd., ale přináší i nutnost rozvažovat vhodnost a přijatelnost určité aktivity pro zaangažované v daném místě a čase. Etická stránka autoevaluace pak spočívá ve zvažování předpokladů, možností, dopadů a důsledků; zdůrazňuje nejednoznačnost navržených řešení i nedostatky „jednoduchých návodů“. Ignorování tohoto momentu by mohlo při autoevaluačních aktivitách vést k získávání nepravdivých nebo nedůležitých informací, což podle významného odborníka MacBeatha (1995) je to „nejhorší, co se může při autoevaluaci stát“.

Etická úskalí, která mohou úsilí o smysluplnou autoevaluaci výrazně zkomplikovat, lze na základě dosavadních zkušeností rozčlenit do několika základních okruhů:

  1. okruh: výzvy spjaté s „mezo-politickými“ vlivy – vycházející např. z přístupu zřizovatele školy k těmto procesům;
  2. okruh: potíže týkající se mikro-politických aspektů jednotlivé školy – spojené např. se situací, kdy vedení školy chce zjistit, jak je vnímáno podřízenými pracovníky;
  3. okruh: problémy týkající se sběru informací, tj. používání evaluačních metod – např. pořizování záznamů z rozhovoru bez získání informovaného souhlasu od dotazovaných;
  4. okruh: výzvy spjaté s analýzou dat a informací a také se zjištěními – např. i když je žákům řečeno, že je šetření anonymní, paní učitelka třídní zpravidla snadno zjistí, kdo určitý výrok psal…;
  5. okruh: úskalí vyvstávající z potřebnosti přijmout opatření ke zjištěním – nepříznivé nálezy bývají následně omlouvány, zkreslovány, poskytovatelé informací zesměšňováni… „jen, aby se dotyčný neurazil“;
  6. okruh: problémy týkající se podávání zpráv a rozhodnutí, zda zjištění zveřejnit – při autoevaluaci se často pracuje s vysoce citlivými informacemi, které někdy je či není žádoucí v plné šíři zveřejňovat např. rodičům či dalším sociálním partnerům;
  7. okruh: sporné otázky týkající se archivace a přístupu k původním, ještě nereprodukovaným informacím získaným při autoevaluaci – např. při změně ve vedení školy apod.

Klíčem k autoevaluaci pojaté tak, že znamená více než „pouhé“ splnění legislativních požadavků, je neustálý dialog podmíněný důvěrou mezi zainteresovanými jedinci. Je potřeba si včas vyjasnit povinnosti, práva a kompetence jednotlivých osob, jejich možnosti, zájmy a očekávání. Tento dialog je ale nutné vést v prvé řadě sám se sebou; je nutno pečovat o jednu ze základních (nejen učitelských) hodnot spočívající v převzetí odpovědnosti za svůj vlastní profesní růst a rozvoj. Realistické sebepoznání a sebeporozumění jsou předpoklady pro partnerskou komunikaci, pro navození důvěry v sebe sama i v druhé, pro kvalitní práci. Jinými slovy řečeno, zkušenost ukazuje, že nejkritičtějším momentem autoevaluace je mnohdy velmi dobře skrývaná neschopnost/neochota jednotlivých pracovníků školy pracovat s reflexí své vlastní zkušenosti, se zpětnou vazbou (zejména pokud neodpovídá očekáváním). Je tedy zřejmé, že učitelé a způsob jejich přístupu k vlastní práci jsou determinantou úspěšnosti a smysluplnosti autoevaluačních aktivit.

Naše rubrika Rozhledna se bude postupně podrobněji zabývat sociálně-etickou dimenzí, která přesahuje samotnou „technologii“ autoevaluace. Otevře diskusi, neboť její citlivé vnímání a zacházení s ní je předpokladem pro „hygienu“ přispívající k udržení „mentálního zdraví“ nejen učitelů, ale i dalších aktérů školního života (žáků, rodičů atd.), tedy ke zdárnému chodu a rozvoji školy i v dnešní, vysoce proměnlivé době a společnosti. Rozhledna by měla být považována především za jakousi inspiraci pro dlouhodobější smysluplnou realizaci autoevaluačních procesů, nikoliv za „kuchařku“ nebo „zákon“, podle kterého je nutné se doslova řídit. Jestli už máte i přímou zkušenost s tím, že autoevaluace např. vede k „trojímu životu“ (životu před veřejností, před kolegy a životu v pracovním soukromí), že někdy vzbudí příliš vysoká a nereálná očekávání, že si někdo „přivlastní“ vámi vytvořený dotazník, že někdo „vynáší interní záležitosti ven“…, dejte nám vědět a my v dalších číslech vašich podnětů využijeme. Nebo jestli víte, jak lze uvedeným nešvarům předejít, pište rovněž na: cesta@nuov.cz.

 


Tento článek byl s laskavým svolením Národního ústavu odborného vzdělávání převzat z bulletinu Na cestě ke kvalitě, roč. 2010, č. 1, str. 10.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 17. 12. 2010
Zobrazeno: 8613krát
TOP příspěvek
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 5

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
VAŠŤATKOVÁ, Jana. O čem se zatím v souvislosti s autoevaluací nemluví. Metodický portál: Články [online]. 17. 12. 2010, [cit. 2019-12-09]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/O/10271/O-CEM-SE-ZATIM-V-SOUVISLOSTI-S-AUTOEVALUACI-NEMLUVI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Jiří ZajícVloženo: 18. 12. 2010 17:19
Velmi užitečný článek poukazující na skutečné rozměry toho, co se skrývá za sebehodnocením - nejen školy. Odpovídá našim zkušenostem z hodnocení a sebehodnocení budoucích skautských vůdců a instruktorů.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.