Participace – fráze? Neuskutečnitelný sen? Zaklínadlo pro hodnotící komise? Nebo dokonce skutečná šance pro účast mladých lidí na tom, co se jich opravdu týká?
Samotné slovo – participace – dává tušit, že si tvůrci moderních (nebo módních) výchovně vzdělávacích trendů vypůjčovali u klasiků. Byl to Platón, který termínem participace označoval „účast“ věcí našeho smyslově vnímatelného světa na idejích, tedy duchovních vzorech, díky čemuž i ty naše smyslově vnímatelné záležitosti nejsou jen jakýmisi logicky neuchopitelnými stíny, nýbrž jsou pro náš rozum bránou k pochopení skutečnosti. Pojetí pro dnešního člověka hodně zašmodrchané. A paradoxně dost zašmodrchané je i to, co si lidé běžně představují pod participací – natož co se za ní všelijak vydává. Pro kritiky poměrů pak samotné participaci – natož v podání dětí a mládeže – se nijak neliší od přeludů, neboť žije jen na papíře.
Jelikož ale demokracie žije z toho, že se lidé opravdu účastní života veřejného a mají možnost účinně ovlivňovat to, co se týká jejich života, je bytostným zájem všech, kterým osud demokracie leží na srdci, aby participace – tedy právě účast lidí na utváření společnosti – nebyla žádným přeludem, ale skutečností.
V oblasti dětí a mládeže je už přes deset let jedním z docela známých nástrojů, jak již od školního věku děti uvádět do možnosti účastni se na správě veřejných záležitostí (a zejména těch, které se jich přímo týkají), dětský či studentský parlament. U nás existují na úrovni škol i některých měst či obcí. O této cestě, za níž stojí sdružení DUHA a v posledních letech i Česká rada dětí a mládeže, se můžete dočíst například na stránkách www.participace.cz. Významným příspěvkem k tomu, jak děti systematicky připravovat k účasti na veřejném životě, je pojetí, které před několika lety představili čeští skauti v rámci svého nového výchovného programu. Publikace Svět okolo nás poskytuje ohromné množství konkrétních podnětů, jak s dětí v oddílech vychovávat skutečné demokraty.
V tomto článku chceme upozornit na velice užitečný projekt, který se objevil pod názvem Život oddílu - knížka o participaci. Vychází z prostředí našeho druhého největšího sdružení dětí a mládeže – Pionýra. A v jeho úvodu stojí:
Participace bývá nejčastěji spojována s diskusí mladých lidí a s formulací závěrů. Snad právě proto vzniká tolik formálních struktur. Často se ale stává, že se na dalších procesech už nepodílejí. A přitom právě být součástí všech fází jakéhokoli projektu je pro získání potřebných zkušeností nezbytné. Je potřeba, aby mladí byli při tom, když se nějaký nápad rodí, když se přemýšlí, jak pro něj získat podporu, jak jej uvést do života a pak zhodnotit.
Všichni nemají zajisté stejné podmínky. Jinak je tomu u školské rady, jinak u krajského parlamentu mládeže. Občanská sdružení dětí a mládeže ale mají vynikající příležitost zahrnout děti do tolika rozličných typů činností, že v nich každý může najít příležitost. Sdružení Pionýr patřilo vždy k těm, jejichž činnost spočívala mimo jiné i ve spolurozhodování dětí o programu a konkrétních aktivitách.
Možná to bude vypadat divně, ale na prvním kroku tolik nezáleží. Důležité je přehodnotit svůj přístup k dětem a mládeži a vytvořit jim dostatek příležitostí – tedy často si klást otázku: Proč by o tom nemohly rozhodnout samy děti, proč by se na tom nemohly podílet? Jde tedy o přístup vedoucího, který by se neměl dát odradit tím, že děti něco nezvládly. Případné nezdary je možno využít k další motivaci. Podstatná je důslednost: když už se na něčem dohodneme, tak to tak opravdu udělejme.
Pionýři tu pak nabízejí ve 14 kapitolkách velmi užitečné praktické rady – zejména mladých vedoucím oddílů – a zcela nenásilně je vedou ke skutečnému porozumění tomu, jak skrze život v kvalitním oddílu dochází ke skutečnému osvojování těch postojů, dovedností i dalších schopností, díky nimž mladí lidé o participaci nevykládají, ale opravdu ji uskutečňují.
0. | 1. | ||
2. | 3. | ||
4. | 5. | ||
6. | 7. | ||
8. | 9. | ||
10. | 11. | ||
12. | 13. |
Následující ukázka bude – doufáme – dostatečnou motivací k tomu, abyste si materiál pozorně prošli celý a i v budoucnu se k němu vraceli.
Co nabízíme kromě programu
Už zde byla zmínka o podpoře dobré atmosféry v oddíle, získávání dětí, o nabídkovém lunaparku. Většina z nás pečlivě zvažuje čím zaplnit schůzku, co vymyslet, jaký program připravit. V záplavě her, soutěží, hromadění provázků, šátků, míčů a píšťalek můžeme někdy zapomenout, že sama náplň schůzky je jen obalem, slupkou, formou, která je vidět navenek. Co se děje uvnitř? Co způsobí, že jsou členové oddílu spokojeni nebo nespokojeni? Proč děti příště přijdou znovu? Mezi hlavní motivy práce v oddílu bude patřit u dětí (a v mnoha případech i u instruktorů) hlavně toto:
Trochu více o potřebách
Pocit bezpečí souvisí jednak s fyzickým bezpečím (v oddíle dítěti nikdo neubližuje, v případě ohrožení jej někdo ochrání apod.), jednak s bezpečím psychickým. Stav psychického bezpečí zahrnuje pro dítě jasné, přehledné vztahy, srozumitelně formulovaná pravidla, stabilní požadavky. To, co platí jednou, mělo by platit i příště a pro všechny.
Vypadá to jednoduše, ale udržovat zmíněné podmínky dlouhodobě je dost náročné. Mnohdy mnohem náročnější než příprava jednotlivých akcí. Bez nich ale nevybudujeme fungující oddíl, v němž se členové cítí dobře.
Je zřejmé, že v uspokojování potřeb jedince bude hrát významnou roli vzájemný vztah skupiny dětí a jejího konkrétního člena. Dítě v oddíle (a jiných prostředích) zaujímá určité pozice a přijímá určité role. Pozice se odvíjejí od jeho oblíbenosti a osobní moci. Přitom platí, že oblíbený jedinec nemusí mít na oddíl vždy největší vliv (například při rozhodování). Oblíbenost se může pohybovat od popularity až po pozici outsidera. (Pro přemýšlivého vedoucího budou výchovnou výzvou právě děti stojící na těchto protipólech. Zasluhují největší pozornost.)
Ale i dvě stejně oblíbené děti mohou být oddílem vnímány velmi rozdílně. Mohou přijímat různé role, plnit očekávání v závislosti na cílech oddílu. Mezi vrstevníky se spontánně projeví dobrý organizátor, mluvčí, zastánce slabších, ale i věčně nespokojený rejpal, šašek nebo tichý pracant a podobně. Každý je pro ostatní nějak prospěšný (pobaví, pomůže, rozhodne, zařídí, najde nedostatky, zaznamená, zajistí…). Naplňuje tím svou roli, podílí se na fungování celku.
Pomocné otázky: |
Děti jsou ze školy zvyklé na známkování. Ačkoli tato forma hodnocení není ideální, je pro děti srozumitelná. Zaznamenejte si pečlivě jednotlivé bloky delšího úseku programu (motivované schůzky či ještě víkendové akce). V závěru pak můžete děti požádat, aby tyto části oznámkovaly – jako ve škole. Jedničkou nejlepší kusy programu, pětkou ty, které je nebavily. Někdo z dětí či instruktorů by pak měl určit průměrné známky. Doporučujeme také udělat si čas na povídání o tom, proč byly které bloky do programu zařazeny. Určitě byste neměli podlehnout pouhému populismu a vytvářet jen onen už dvakrát zmíněný lunapark.
Žebříček oblíbenosti
Jednu z cest jak poskytnout dětem šanci ovlivnit hodnocení oddílové akce (výpravy, tábor apod.) je možno nazvat jednoduše diváckým hlasováním. Úkolem dětí je připravit pomyslný žebříček. Může znít kupříkladu takto: Sestavte pořadí účastníků výpravy tak, jak si myslíte, že by mělo dopadnout podle vás. Zamyslete se nejen nad výkony, které kdo podával, ale i nad tím, jak kdo hrál fér, dodržoval pravidla, jak komu pomáhal, jak se k vám celkově choval. Pokud je účastníků více, můžeme se omezit na nejlepší trojici (kdo by měl být na stupních vítězů), na pětici či na desítku. Pozor – toto omezení přece jen trochu ovlivňuje výsledek.
Podobně pak můžeme vyjádřit celkové hodnocení. Doporučujeme však z hodnocení vyloučit vedoucí (tj. dospělé osoby) – jejich zahrnutí může výsledek výrazně zkreslit.
Z hodnocení můžeme vyjmout třeba i instruktory. Pak se opravdu dozvíme mnoho o vazbách uvnitř oddílu. Pokud naopak instruktoři obsadí přední místa, pak jde zřejmě o lidi na svém místě – dokáží žít v symbióze uvnitř oddílového organismu.
Náměty k zamyšlení
Dokážete ohodnotit, který zájem u jednotlivých členů oddílu převládá? Připravte jednoduchou tabulku, ve které odhodnotíte, co jednotliví členové v oddílu hledají (výčet věcí, které budete ke jménům přiřazovat, je opět ve spodní části tabulky – můžete ale přidat i další):
Jméno: |
Co hledá: |
kamarády |
Jak se takové potřeby jednotlivců vyvíjejí v čase? Co očekáváte ve zcela nově se tvořícím oddílu? K čemu vám tyto informace budou? Dokážete podle nich upravit oddílový program? Opět zde vyvstává otázka, jaká reakce je populismem a jaká reakce je naopak vyhověním nějakým potřebám. Dokážete již nyní odhadnout, které z dětí by se mohlo stát vašim spolupracovníkem při přípravě dalších aktivit?
Upozornit také musíme na různé efekty, které se sice na první pohled mohou zdát fajn, ale časem by se mohly vymstít. Kupříkladu u soutěživých her zpravidla vítězí takové týmy, v jejichž čele stojí dobrý organizátor. Jeho oblíbenost však může být velmi dočasná – jen ve vypjaté situaci, protože třeba jinak nebude umět se svými kolegy komunikovat jinak než systémem povelů. Naopak třeba kolektivní oblíbenci se mohou při hrách na čas jevit jako nedůslední a nešikovní. Zamyslete se třeba i nad tím, jaké typy osobností mají tendence ujímat se jednotlivých rolí.
Uvádíme zde dvě osvědčené hry:
Ruce, nohy |
Hráče rozdělíme na stejně početné skupiny. Vedoucí hry zavolá, kolika končetinami se může tým dotýkat podlahy (země). Úkolem je splnit toto zadání v co nejkratším čase. Kupříkladu může jít o pět nohou a jednu ruku. Hrajeme např. 10 kol, pak vyhodnotíme. |
Obdobná hra pro starší děti |
Členové týmu mají na zádech a na hrudi připevněno písmeno na kartě. Jejich úkolem pak je sestavit v co nejkratším čase daný nápis (např. VODA). Písmena ještě můžeme doplnit o háčky a čárky. |
Pro vedoucího jsou tyto hry cenné tím, že při nich může pozorovat, jaké role začnou členové oddílu hrát.
Pomocné otázky: |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.