Současná společnost by měla nabízet větší prostor těm, kteří jsou ochotni věnovat čas vlastnímu rozvoji i péči o věci obecné ve snaze o nápravu toho, co je nevyhovující, k rozvoji toho, co je cenné.
Škola – základ života. To nám tvrdí starší a moudřejší snad už od dob Marie Terezie, která k malé radosti řady dnešních žáčků zavedla u nás povinnou školní docházku a pověstné trivium, tedy výuku čtení, psaní a počtů. Úspěšné absolvování staré dobré školy zřejmě zůstane ještě dlouhou dobu rozhodujícím kritériem pro přijímání do zaměstnání. Kolikrát se však už stalo, že jste se setkali s někým, kdo byl na vysoké škole skvělým studentem, teorii měl v malíčku, ale srážka se skutečnou a živou praxí byla pro našeho premianta více než bolestná?
A naopak – známe příklady lidí, kteří sice nezískali vysokoškolský diplom, a přesto v konkurenci ostatních uspěli nebývalým způsobem. Bill Gates, jeden z nejbohatších lidí světa, opustil ve třetím ročníku prestižní Harvardskou univerzitu a rozhodl se věnovat veškerý svůj čas veleúspěšnému podnikání ve firmě Microsoft. Jeho kolega Steven Jobs, zakladatel společnosti Apple, nedokončil ani střední školu. Také u nás nemusíme pro příklady chodit daleko. Mnozí lidé, kterým v minulosti komunistický režim neumožnil vystudovat vysokou školu, to nevzdali a stali se úspěšnými. Z mnohých můžeme jmenovat Jana Sokola nebo i Václava Havla. A jiní se na vyvolenou školu prostě nedostali nebo ji nedokončili, a přesto svou usilovností a cílevědomostí dosáhli toho, že jsou dnes úspěšní v oboru, který si zvolili, jako třeba novinářka Sabina Slonková či herečka Aňa Geislerová.
Jak už bylo řečeno, v životě se můžeme často setkat s lidmi, kteří vystudovali s červeným diplomem, ale v zaměstnání se pak ukázali být téměř neschopnými. Možná jim chyběla škola života, kterou může v bohaté míře poskytnout neformální vzdělávání.
Nebojte se nálepky
Už před časem jsme zde tomu, co se rozumí neformálním vzděláváním a kdo a jak se mu u nás věnuje, věnovali celý článek. Takže teď jen stručné zopakování. Neformální vzdělávání je dobrovolné a je založeno na partnerství mezi vedoucím vzdělávacího procesu a jeho účastníky. Je přístupné každému (bez ohledu na sociální postavení ve společnosti, na absolvovanou praxi či dosažené vzdělání v rámci formálního vzdělávacího systému). Klade důraz jak na individuální, tak na skupinové učení, proto sdílení zkušeností ve skupině, která často bývá mezigenerační, má podstatný význam. Pro proces učení je důležitá vlastní motivace a ochota zapojit se do interaktivních cvičení, v nichž máme možnost rozvíjet své dovednosti a sociální kompetence.
Pod pojmem neformální vzdělávání se skrývají celkem běžné skutečnosti, které znají zejména ti, kdož pracují s dětmi a mládeží. Ti už také celkem dobře už vědí, že jak oni sami, tak jim svěřené děti i dospívající při tom všem zcela přirozeně a současně velmi kvalitně rozvíjejí své kompetence organizační, vztahové, analytické, odpovědnostní – abychom uvedli jen ty nejpodstatnější „zisky“. Díky každodenní, dlouholeté činnosti a zkušenosti je řada dobrovolníků velmi dobře připravena pro mezilidskou komunikaci, práci v týmu, projektový management, manažerské pozice, evaluaci a zpětnou vazbu, vedení porad, tvořivé procesy, netradiční řešení atd. Mnohého čtenáře už zřejmě napadá, že tohle je přece neocenitelný „lidský kapitál“, který by se měl projevit i na trhu práce.
Od glejtu k dosahování výsledků
Podívejme se tedy na situaci pohledem zaměstnavatelů. Když si probereme typické inzeráty shánějící pracovníky, určitě – kromě nějakého požadavku na formální vzdělání – se tam budou opakovat s velkou důsledností slova komunikativní, flexibilní, schopný týmové spolupráce, a často také tvořivý, odolný vůči zátěžovým situacím. Jenomže zrovna tohle jsou „disciplíny“, které se ve škole – počínaje základní a konče vysokou – nijak systematicky nerozvíjejí (až na samozřejmé výjimky dané osobností učitelů). Na mezinárodní konferenci projektu Klíče pro život k uznávání neformálního vzdělávání v listopadu minulého roku vystoupil též generální sekretář International Award Association a místopředseda Světového skautského výboru John May s příspěvkem o skutečných předpokladech úspěchu mladých lidí – včetně úspěchu na trhu práce – a mimo jiné tam uvedl souhrn devíti požadavků, který dala dohromady padesátka špičkových britských manažerů. Uveďme si je ve stručné verzi: 1. velmi vysoká úroveň angličtiny a matematiky a základní znalost klíčových prvků z vědy, literatury a národní historie; 2. schopnost myslet jako spolupracovníci v týmu stejně jako jednotlivci; 3. porozumění a vyhledávací schopnosti, aby rozlišili dobrá fakta od špatných; 4. sebedůvěra a nadšení; 5. schopnost mezilidských vztahů a empatie; 6. soubor hodnot, které vytvářejí charakter a smysl pro cíl včetně sebedisciplíny, dochvilnosti, respektu a obětování se, aby dosáhli toho, co chtějí; 7. pružnost: schopnost vypořádat se s chybami nebo nepřízní a pokračovat v cestě; 8. zvídavost, kritické myšlení a vlastnoručně řízený přístup k učení se; 9. praktická stejně jako vědecká inteligence.
Důležité je, že k podobným výsledkům dospěl kvantitativně-kvalitativní výzkum Analýza postoje vzdělavatelů a zaměstnavatelů k uznávání neformálního vzdělávání realizovaný loni rovněž v rámci projektu Klíče pro život na více než čtyřech stovkách respondentů. Z „měkkých“ kompetencí (tj. obecných způsobilostí), které zaměstnavatelé v ČR vyžadují od zaměstnanců, je nejžádanější komunikativnost, spolupráce a schopnost týmové práce. Platí to ve všech pracovních odvětvích, především pak v těch, které se zaměřují na práci s lidmi (pedagogika, sociální služby, zdravotnictví, obchod, bankovnictví, atd. …). Tyto schopnosti jsou do jisté míry žádané i v technických a těžebních oborech. V mnohem větší míře jsou požadovány u zaměstnanců ve vedoucích pozicích než u osob v pozicích manuálních, ale i na ty jsou do jisté míry kladeny takovéto požadavky. Naopak nejméně vyžadovanými dovednostmi jsou podnikatelské myšlení, ochota riskovat a umění navazovat kontakty, a to především u zaměstnanců na manuálních pozicích. Zvláštní pozornost pak zasluhuje tento závěr: Někteří zaměstnavatelé spatřují problém v tom, že zákon vůbec neumožňuje, aby na jisté pozice byli přijati lidé s neformálním vzděláním, s čímž velký počet respondentů nesouhlasí, a tvrdí, že kdyby nebyli omezeni legislativou, klidně by zvýhodnili zaměstnance s neformálním vzděláním (podrobněji to vystihují dva grafy za článkem). Požadují však, aby měl zaměstnanec alespoň střední formální vzdělání, výuční list, anebo maturitu. Zaměstnavatelé by upřednostnili člověka s neformálním vzděláním a ještě lépe s praxí před absolventem s vysokoškolským vzděláním.
Blýskání na časy
O tom, že už se skutečně v oblasti uznávání neformálního vzdělávání něco konkrétního a důležitého děje, svědčí Memorandum o podpoře uznávání výsledků neformálního vzdělávání při práci s dětmi a mládeží. Poprvé je zde na skutečně reprezentativní platformě vyjádřeno stanovisko, že neformální vzdělávání významně zvyšuje kvalitu života jednotlivce a ovlivňují i úspěšnost jeho zapojení se do pracovního procesu. Pro stovky vzdělavatelů z Junáka, Ligy lesní moudrosti, Asociace turistických oddílů mládeže, Pionýra a dalších organizací je zásadní uznání toho, že mnohé pro život a zaměstnání důležité kompetence jsou získávány, prakticky ověřovány a potvrzovány v rámci výchovně-vzdělávacích činností probíhajících ve sdruženích dětí a mládeže, střediscích volného času, školních klubech a družinách. Signatáři memoranda vyjádřili společné přesvědčení, že současná společnost by měla nabízet větší prostor těm, kteří jsou ochotni věnovat čas vlastnímu rozvoji i péči o věci obecné ve snaze o nápravu toho, co je nevyhovující, k rozvoji toho, co je cenné. „Uvědomujeme si důležitost podpory úsilí v oblasti uznávání kompetencí získaných mimo formální vzdělávání a zasadíme se o to, aby význam, uplatnitelnost a udržitelnost neformálního vzdělávání byly i nadále důležitým celospolečenským tématem pro politickou reprezentaci, vzdělavatele a zaměstnavatele s důrazem na kompetence, které v něm jeho účastníci rozvíjejí.“
Toto memorandum podepsali na zmíněné Konferenci k uznávání neformálního vzdělávání za vzdělavatele Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Česká rada dětí a mládeže, Asociace vzdělavatelů pedagogů volného času, Asociace vychovatelů školských zařízení, Národní institut dětí a mládeže i některé další instituce. Co je ale ještě důležitější, že své podpisy připojili zástupci zaměstnavatelů: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Hospodářská komora ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR. Teď ještě zbývá, aby se všechna slova přenesla z papíru do našeho života.
Svatava Šimková, NIDM
Foto: Vojtěch Petr
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.