Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Neformální vzdělávání > Pedagog > Všechny děti mají právo na dětství aneb Jak...

Ikona informativni

Všechny děti mají právo na dětství aneb Jak vnímáme revoluci v péči o děti?

Autor: Danuše Netolická
Anotace: Většina z nás jistě zaregistrovala Novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí, která zavádí převratné změny.Vláda tuto novelu schválila v prosinci 2011. Stát v příštích letech zruší kojenecké ústavy a utlumí činnost dětských domovů. Děti půjdou do náhradních rodin. Pěstounská péče získá profesionálnější charakter.
Klíčové kompetence:
  1. Neformální vzdělávání » Personální a sociální kompetence » přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.
  2. Neformální vzdělávání » Personální a sociální kompetence » opírat své mravní rozhodování o živé, dialogické svědomí
  3. Neformální vzdělávání » Občanské kompetence a kulturní povědomí » uznávat hodnotu života, uvědomovat si odpovědnost za vlastní život a spoluodpovědnost při zabezpečování ochrany života a zdraví ostatních;
Klíčová slova: inkluze, NIDM, průřezová témata, Klíče pro život

Vychovávat dítě znamená vychovávat sebe.                                                                neznámý autor
Všichni víme, jak vychovávat cizí děti.                                                                       Jiří Žáček
Na světě jsou dvě nejsnadnější věci, které zvládne i ten nejhloupější poddůstojník:
vychovávat sousedovy děti a vyhrát bitvu, která už skončila.                                      Napoleon Bonaparte
Nejlepší výchovná metoda je obstarat dítěti dobrou matku.                                        Christian Morgenstern

V ústavní péči, tzn. v kojeneckých, výchovných a diagnostických ústavech nebo dětských domovech, je u nás umístěno přibližně 11 tisíc dětí. Do pěstounské péče bylo v letech 1993 až 2009 umístěno téměř 16 tisíc dětí. Pěstounskou péči poskytuje v Česku zhruba 8 300 rodin. V přibližně ve dvou třetinách z nich péči zajišťují příbuzní, především prarodiče. V roce 2010 přijaly kojenecké ústavy 2 077 dětí a 1 132 jich opět vrátily rodičům. Průměrné náklady na pobyt jednoho dítěte v kojeneckém ústavu za rok dosahují částky 249 207 Kč. Ve 199 zařízeních pro děti od 3 do 18 let se ročně pohybuje okolo 7 200 dětí, tyto počty jsou stabilní a náklady na roční pobyt jednoho dítěte srovnatelné a činí 247 917 Kč.

V Národní strategii ochrany práv dětí - „Právo na dětství“ se definují základní principy ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti. Předpokládá se, že Národní strategie bude naplněna v úzké spolupráci vlády, územních samospráv, nestátního neziskového sektoru a občanských iniciativ. Cílem strategie je vytvoření takového systému, který zajistí důslednou ochranu práv všech dětí v České republice. Strategie si klade za cíl nedostatky odstranit do roku 2018. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek zdůraznil, že se koncepce zaměřuje i na deinstitucionalizaci systému péče o ohrožené děti: „V první řadě je třeba vykonat maximum možného, aby dítě mohlo zůstat ve své původní rodině. Pokud to skutečně není možné, pak vláda svým rozhodnutím potvrdila, že upřednostňuje pro takové dítě individuální péči před péčí ústavní.“ K tomuto kroku přiměly vládu především mezinárodní organizace zabývající se právy dětí. Ve vyspělých zemích Evropy už dávno není zvykem posílat kojence do ústavů a k tomuto pravidlu se připojily i některé země bývalého východního bloku.

Nový systém ochrany dětí má pracovat na základě těchto principů:

  • Je plně zaměřen na péči pro děti.
  • Respektuje potřeby a vývoj dítěte.
  • Sleduje dlouhodobý zájem dítěte, podporuje jeho jedinečnost a vývoj.
  • Umožňuje rovné příležitosti pro všechny děti bez ohledu na jejich pohlaví, schopnosti, rasu, etnikum, zdravotní postižení, okolnosti nebo věk.
  • Zahrnuje do řešení situace nejen děti a rodiny, ale i celé jejich sociální okolí.
  • Staví na silných stránkách dětí a rodin a identifikuje problémová místa.
  • Funguje integrovaně a ve spolupráci všech zúčastněných subjektů.
  • Je trvalým a interaktivním procesem.
  • Poskytuje a reviduje opatření a poskytované služby.
  • Je založen na objektivně zjištěných skutečnostech a důkazech.

Hlavního cíle Národní strategie ochrany práv dětí má být dosaženo do roku 2018, a to realizací dílčích cílů ve čtyřech prioritách, kterými jsou: účast dítěte na rozhodovacích procesech, odstranění diskriminace a nerovného přístupu vůči dětem, právo na rodinnou péči a zajištění kvality života pro děti a rodiny.

Práva dětí podle národní strategie:

  • Děti mají právo vyjadřovat své názory ve všech situacích, které se jich týkají. Například i u soudů, na úřadech, ve škole, dokonce i v politických diskusích. Zavedení zásad do praxe podpoří osvěta.
  • Mají právo na výchovu v rodině, a to ve vlastní či náhradní. Do roku 2014 přestanou úřady přesouvat do ústavů děti do 3 let a o dva roky později děti do 7 let věku.
  • Všechny děti mají od narození znát své rodiče a být pokud možno v jejich péči.
  • Stát má zabránit široce rozšířené praxi tělesných trestů. Tresty mají respektovat důstojnost dítěte.
  • Zdravotně postižené děti mají právo vzdělávat se v běžných školách.

Toto jsou základní informace o probíhajících legislativních změnách v ochraně práv dítěte. Co se však změní v současné praxi? Od roku 2014 neskončí v kojeneckém ústavu ani jedno dítě do tří let. O dva roky později přestanou úřady posílat do domovů i děti mladší sedmi let. Do roku 2014 stát potřebuje tři sta až pět set nových rodin. Kojenecké ústavy se postupně do roku 2018 přemění na centra služeb, na stacionáře, na poradny. Tato zařízení pomohou biologickým i pěstounským rodinám zvládat obtížné situace. Například denní stacionáře se postarají o vážně nemocné děti odkázané na trvalou péči. Začnou vznikat i krizová bydlení pro rodiče, kteří se i s dětmi náhle ocitnou na ulici.

Se vším výše popsaným lze jistě souhlasit a změny vítat, pokud bude celý systém včas a dobře připraven a samozřejmě finančně podpořen. Mnozí z odborníků vidí také rizika při rychlých a nepřipravených změnách. Jedním z nich je získávání kvalitních pěstounů, dalším hlediskem je nepřipravenost v oblasti rychlé pomoci rodině, která se dostane do sociálních problémů (náhradní byty), pěstouni pro romské děti a děti se zdravotním postižením (zde je nutná znalost zdravotního problému, cvičení, hygienické návyky, strava…), dostatek sociálních pracovnic, které budou pracovat v ohrožených rodinách a zapojení stávajících pracovníků ústavní péče do systému podpory nové strategie. Státní aparát by měl jasně stanovit, kdo se může stát pěstounem. S pěstouny se musí cíleně pracovat, vzdělávat je a motivovat. Často budou pracovat s těžko zvladatelnými dětmi. Jsou na to připraveni? Již dnes víme, kolik dětí se vrací zpět do ústavů, protože si s nimi náhradní rodina nevěděla rady. Pěstouni musí vědět, kam se mohou obrátit pro případnou okamžitou pomoc v krizové situaci (např. útěk dítěte, agresivita, party, drogy, záškoláctví, sebepoškozování, krádeže, poškozování majetku, šikanování apod.).

Uvědomme si, že do běžných dětských domovů přicházejí stále častěji děti s poruchami pozornosti a soustředění doprovázenými hyperaktivitou (ADHD), jejíž projevy mnohdy nelze zvládat běžnými výchovnými postupy a metodami. Ve školských zařízeních jsou děti, které trpí autismem, posttraumatickými stresovými poruchami, enurézou (noční pomočování ve spánku), poruchami spojenými s užíváním návykových látek. Výjimkou však není ani schizofrenie (závažné duševní onemocnění). U těchto poruch a onemocnění je nutné, aby pěstouni měli základní znalosti a informace, jak s dětmi pracovat a jak jim pomáhat. Nesmí chybět podpůrný systém. V těchto případech je nutná spolupráce s odbornými psychology, kteří volí dostupné psychoterapeutické metody.

Někdy se začít musí, ale příprava by měla být důkladná, protože i tak bude za pochodu nutno řešit mnoho problémů. Vzory je možné hledat v Rakousku, Německu, Velké Británii, ale i na Slovensku, kde mají už dostatek zkušeností a to jak kladných, tak i záporných. V ČR je v pěstounské péči 13 tisíc dětí. Zhruba v polovině případů vyrůstají u svých příbuzných. Pěstouni by měli mít trvale dostupné zdroje podpory - kvalitní vzdělávání, výcviky a přípravu, rodinného konzultanta, který rodinu dobře zná a provází, odborné služby a pomoc, 24hodinovou konzultační linku, právní a sociální poradenství a finanční podporu.

Pro úplnost uvádím přehled dávek pěstounské péče:

  • příspěvek při převzetí dítěte (dle věku dítěte): 8 000 až 10 000 Kč
  • příspěvek na úhradu potřeb dítěte (dle věku dítěte): 3 680 až 6 975 Kč
  • odměna pěstouna (pokud nebere plat, podle počtu dětí a případné závislosti na pomoci pěstounů):     3 126 až 17 193 Kč
  • příspěvek na zakoupení auta (pouze pro pěstouny, kteří mají v péči nejméně čtyři děti):             nejvýše 100 000 Kč

Dávky státní sociální podpory:

  • přídavek na dítě (dle věku dítěte): 500 až 700 Kč
  • sociální příplatek (dle věku dítěte a životního minima rodiny): 320 až 1 125 Kč
  • příspěvek na bydlení (dle místa bydliště, počtu lidí v domácnosti, nájmu nebo vlastnictví):         3 356 až 14 597 Kč
  • rodičovský příspěvek (dle doby čerpání): 3 000 až 11 400 Kč

Většina odborníků vítá současné snahy o transformaci systému péče o ohrožené děti. Odborníci jsou přesvědčeni, že plánovaný proces deinstitucionalizace péče o děti do tří let je v souladu s poznatky nejnovějších výzkumů, které jednoznačně ukazují potřebu dětí v prvních měsících a letech života být v péči rodiny či jedné stabilní osoby, se kterou si mohou vytvořit vztahovou vazbu. Obavy se tedy týkají nedostatečného počtu pěstounských rodin, mnohdy jde i o obavy ze ztráty zaměstnání pracovníků stávajících zařízení. Zajímá nás, jaké konkrétní kroky plánuje rezort zdravotnictví pro to, aby se stávající zaměstnanci ústavních zařízení mohli zapojit do poskytování terénních služeb ohroženým rodinám, pěstounům a dětem, které to potřebují.

Stát nemůže nahradit dítěti harmonické prostředí rodiny, to z praxe jasně vyplývá a často i vede k řadě problémů, se kterými se tyto děti musí pak v průběhu života a v dospělosti vypořádávat, proto všichni změnu určitě vítáme.

Mgr. Danuše Netolická
garantka průřezového tématu
Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami
zdravé klima zájmového a neformálního vzdělávání

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/pestouni-romove-postizeni-ddq-/domaci.aspx?c=A120514_153109_domaci_jj


Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 29. 05. 2012
Zobrazeno: 3398krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
NETOLICKÁ, Danuše. Všechny děti mají právo na dětství aneb Jak vnímáme revoluci v péči o děti?. Metodický portál: Články [online]. 29. 05. 2012, [cit. 2019-05-19]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/NU/16067/VSECHNY-DETI-MAJI-PRAVO-NA-DETSTVI-ANEB-JAK-VNIMAME-REVOLUCI-V-PECI-O-DETI.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.