Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Neformální vzdělávání > Pedagog > Je rasismus skutečně nuda?

Ikona informativni

Je rasismus skutečně nuda?

Autor: Jiří Zajíc

    V rámci projektu Klíče pro život probíhají i kursy věnované multikulturní výchově. V současnosti byl právě odstartován třídílný cyklus seminářů nazvaný Rasismus je pěkná nuda. Zní to jednak lákavě, jednat to evokuje, že bychom mohli být docela "nad věcí". Podívejme se tedy, jak vypadá ten náš - český - rasismus v praxi.

     Většinou se s termínem "rasismus" u nás pojí představa konfliktů kolem romské komunity. I skutečné útoky na Romy - i Romů na příslušníky většinové populace - bývají nezřídka řešené právě z hlediska toho, zda šlo o rasismus, nebo ne. Přitom - i když odhlédneme od toho, že Romové jako potomci indoevropanů nepatří k jiné rase než Slované či Germáni - tzv. romský problém je v prvé řadě problémem sociálním a kulturním: negativní postoj drtivé většiny členů majoritní české společnosti vůči Romům vycházejí z toho, že Romové se chovají způsobem, který tato většinová společnost odmítá. Je samozřejmě důležité vést debatu o tom, co se s tím dá dělat teď a co do budoucna, jaký by měl být výsledný stav nekonfliktního soužití Romů a většinové společnosti, ale rozhodně není přesné hovořit o rasismu jako o hlavním kořeni nepřehlédnutelných konfliktů současnosti.

Rasismus na český způsob

     Je tedy u nás vůbec nějaký skutečný rasismus? Bohužel je - a docela ostrý. Na nudu to nevypadá. Připomeneme si to případem, kterým zaznamenala i média, protože se týkal docela známé americké zpěvačky. Novinky.cz o tom vydaly tuhle zprávu:
Americká zpěvačka české skupiny Monkey Business Tonya Gravesová byla v sobotu večer fyzicky napadena ve vimperské restauraci U Stadionu. "V restauraci jsem potkala nějaké lidi z Dělnické strany sociální spravedlnosti. Byla jsem sama a bylo to nepříjemné setkání, oni nebyli nadšeni, že jsem se tam objevila. Začali na mě křičet rasistická hesla, tahat mě za vlasy a plivat na mě," sdělila zpěvačka tmavé pleti, která od roku 1995 žije v Česku. Uvedla také, že v restauraci byli i dva policisté, kteří ale nebyli ve službě a nepomohli jí. Pomoci se prý dočkala až od některých hostů restaurace a číšníka. "Policie, která přijela na místo, když bylo po všem, řekla, že nemůže nic dělat, protože ti, kdo mě napadli, nebyli místní lidé," doplnila zpěvačka. "Někteří místní se mě snažili chránit. Ve vedlejší místnosti byli dva policisté, kteří právě nebyli ve službě, ale ti mi nepomohli. Policii zavolal jeden z místních a kluci z kapely, kterým jsem volala, co se děje. Hlavně mi pomohli starší lidé od stolu pro štamgasty a číšník. Mezi sebou se začali prát i ti, kdo mě napadli, vzduchem létaly židle," popsala událost Gravesová, rodačka z Peekskill ve státě New York. Mluvčí jihočeské policie Jiří Matzner konstatoval, že dva policisté, kteří byli po službě volali v době napadení jako první posily. „Podle vyšetřování jsme zjistili, že incident vznikl příchodem zpěvačky tmavší pleti do restaurace, když na ní jeden muž slovně zaútočil. Zastali se jí však ostatní hosté a muže vyvedli, nebo utekl,“ poznamenal mluvčí. (FOTO: Aleš Honus, Právo).

     Tonya Greavesová je Američanka a k tomu ještě známá zpěvačka prestižní české kapely. Lze se jen domýšlet, jaká je tedy situace těch "obyčejných" mladých černošek, které u nás hledají místo, kde by mohly spočinout. O tom, jakého typu jsou takové ženy, si lze přečíst několik svědectví třeba tady.

     Bylo by ovšem nerealistické, kdybychom přehlíželi důvody, které vedou dnes mnohé Evropany k tomu, že jsou čím dál tím alergičtější a nenávistnější k lidem, kteří do jejich země přišli z jiné kultury a s sebou si přinesli i značně jiný styl života. Rozhodně není třeba být jednostranným kritikem multikulturalismu, aby člověk viděl jeho nepřehlédnutelná a značná úskalí. Je totiž značný rozdíl mezi "dobrými úmysly" (přijmout a prosazovat důstojnost každého člověka a hodnotu každé kultury) a reálnými cestami, které vzniklou mnohost a nepřehlednost dokáží usměrnit dostatečně nosným základem přijímaným všemi členy takové společnosti, protože jen tak lze zajistit ve společnosti důvěru a z ní plynoucí solidaritu a soudržnost. Čtenářům doporučuji na to téma publikaci předního italského politologa Giovaniho Sartoriho Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Ne proto, že by všechno v ní bylo tak jasné, jak se autor tváří (viz např. zde), ale rozhodně upozorňuje právě ty, kteří nad multikulturalismem ještě nezlomili hůl, kudy opravdu cesta nevede.

Vojtovo svědectví

      AFS Mezikulturní programySdružení AFS Mezikulturní programy je národní organizací mezinárodní neziskové organizace AFS Intercultural Programs, která zprostředkovává mimo jiné výměny pro středoškolské studenty. Jedná se o vysílání českých středoškoláků do zahraničí i o hoštění zahraničních studentů u nás. Studenti po dobu jednoho školního roku/semestru navštěvují pravidelně střední školu a jsou umístěni v hostitelských rodinách, které jim po dobu pobytu dobrovolně a bezplatně poskytují základní zaopatření, ubytování a stravu. S počtem více než 10 tisíc účastníků programů ročně je AFS přední světovou organizací mezinárodních studentských výměn s dlouholetou tradicí. S podporou desítek tisíc dobrovolníků na národní i místní úrovni je zároveň jedním z největších dobrovolnických společenství současnosti. Celosvětový systém, tvořený samostatnými národními organizacemi AFS z více než 50 zemí, umožňuje vytvářením vzdělávacích příležitostí pro mladé lidi překonávat jazykové a kulturní bariéry.
     Jeden z účastníků takového pobytu - Vojta - nám poslal svoje svědectví, které ukazuje, jak by taková cesta multikulturní výchovy mohla vypadat, aby opravdu přinášela dobré ovoce.

     Jmenuji se Vojta a celý školní rok 2010/2011 jsem strávil v Hong Kongu. V zemi, kde se střetává veškerá kultura v jedné obrovské nezávislé metropoli. V Hong Kongu jsem studoval na místní střední škole a bydlel v místní hostitelské rodině. Stal jsem se součástí běžného denního života a mohl jsem Hong Kong poznat z jiného pohledu než turista na dovolené. Studium v Hong Kongu bylo to nejlepší, pro co jsem se kdy rozhodl ve svém životě!
     Rok v Hong Kongu mi dal hodně. Myslím, že to nejcennější, jsou lidé, s kterými jsem teď v kontaktu aneb moji kamarádi z HK. Ti nejsou všichni z jedné země, jak by se dalo očekávat. Skoro každý z nich patří k jinému národu. To se mi hodně líbí, protože jsem se dozvěděl hodně věcí o zemích, ze kterých mí kamarádi jsou. V HK se střetává všechna světová kultura. Čínská přítomnost je tu znát, ale díky samostatné vládě tu kvete obchod, který přitahuje lidi z celého světa. Dále mi tento rok dal spoustu maličkostí, které jsou důležité v každodenním životě v HK. Věci jako umět jíst hůlkami nebo poznat hromady nového jídla, které jsem si později oblíbil, se mi na HK moc líbí. Osobně nevím, co mi tento rok vzal a ani to nechci vědět :).
     Zážitků mám z roku v HK hodně. Já jsem poměrně vysoký a HK je velmi stísněný a jeho obyvatelé taky nejsou žádní velikáni. Když si toto uvědomíte, zjistíte, že moje hlava byla v HK tak trochu “na ráně”. Běžně jsem se setkával s tím, že jsem musel sehnout hlavu nebo dokonce se celý sklonit, abych někde prošel. K tomu ještě přidejte to, že u toho na vás všichni koukají, protože jste nejmíň o hlavu výš a máte bílou pleť. A máte zážitků dostatek. Dále mám zážitky z dalších situací jako třeba z přelidněných ulic a tropického klimatu a neustále běžící klimatizace. Abych nemluvil jen o městu samotném, tak se samozřejmě musím zmínit o odpoledních strávených na plážích a přilehlých kopcích či ostrovech.
     Spolužáci v HK jsou velmi milí. Sice trošku trvá, než se s nimi pořádně seznámíte, ale potom jsou super kamarádi a rádi vám pomůžou s jakýmikoliv problémy. Mají k vám jako k cizinci velký respekt a jsou velmi zvědaví.
     S rodinou je to velmi těžké v HK kvůli tomu, jak to v HK funguje. Celé město je velmi orientované na úspěšnost a na vydělávání peněz. To v rodině znamená, že se vám rodina nebude věnovat asi tak, jak byste si představovali, a občas místní mentalita způsobuje ne úplně ideální vztah s rodinou. V HK ale také jsou velmi hezké rodinné zvyky, které se dodržují jako například nedělní “yam cha”.


     Vzhledem k malému prostoru, který je v HK, jsou tam malé byty. Kvůli tomu se mi nechtělo trávit moc času doma. Venku jsem hlavně trávil čas s kamarády. Docela hodně času jsem strávil aktivitami spojenými se školou. Pokud totiž člověk chce v HK dělat nějaký sport nebo nějakou mimoškolní činnost, tak většinou je spojená ta činnost se školou a reprezentuje tím školu. S kamarády jsem dělal spousta věcí. Od lokálních věcí jako hraní na hracích automatech (ano myslím to vážně :D) nebo karaoke až po chození do kina nebo na pláž, hodně se taky chodí nakupovat. Jedna z našich oblíbených činností bylo náhodné procházení námi ještě neprobádaných oblastí.

     Musím se přiznat, že pokud jsem něco nezvládl v HK, tak to byla kantonština. Umím jen základní věci jako objednávání jídla nebo seznamování se. Musím říct, že s mým jazykovým talentem je tento jazyk pro mě úplná noční můra. Díky bohu většina lidí buď mluví nebo rozumí anglicky, takže se skoro vždy domluvíte a ještě se u toho docela pobavíte. S jazykem už asi pokračovat nebudu, protože se mluví skoro jen v HK, ale pokud se ho naučíte, dostanete hodně překvapených pohledů a respektu od místních. Mně na toto stačilo pár slov kantonsky. Kantonština vás ale hodně sblíží s místními.

     AFS bylo super celý rok. Pomůžou, pokud se něco děje, a našel jsem si mezi jejími dobrovolníky hodně kamarádů.

V Hong Kongu na ulici

A ve třídě

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 23. 02. 2012
Zobrazeno: 3640krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ZAJÍC, Jiří. Je rasismus skutečně nuda?. Metodický portál: Články [online]. 23. 02. 2012, [cit. 2019-04-23]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/NU/15285/JE-RASISMUS-SKUTECNE-NUDA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.