Dobrovolnictví - rok poté

Anotace

O tom, kdo je dobrovolník, se v odborných kruzích stále vedou debaty. Přitom jde prostě o lidi, kteří část svého času a sil dávají bez ohledu na finanční odměnu a ze své dobré vůle k dispozici potřebným. Rozhodně to ale nejsou žádní bambulové, kteří dodnes nepochopili, co to je neviditelná ruka trhu. Právě naopak – snaží se často působit v souladu se svým svědomím tam, kde se to těm, kteří se honí jen za ziskem, jaksi nevyplatí. A protože dnes často slyšíme, že i stát se má chovat jako firma, je zřejmé, že dobrovolníci nezřídka zastupují stát v oblastech, kde ten selhává.

Evropský rok dobrovolnictví – střízlivé účtování

Rada ministrů Evropské unie (EU) zodpovědných za kulturu přijala 24. 11. 2009 rozhodnutí, jímž byl rok 2011 vyhlášen „Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství“ Rada zároveň stanovila, že obecným účelem evropského roku je podněcovat a podporovat úsilí, které EU, členské státy, místní a regionální orgány vyvíjejí, aby občanské společnosti vytvořily podmínky pro dobrovolnictví v EU a zajistily větší zviditelnění dobrovolných činností, a to zejména výměnou zkušeností a osvědčených postupů. Do Evropského roku dobrovolnictví (ERD), jak jsme mu u nás říkali, se zapojila i Česká republika. Koordinátorem ERD v České republice se stalo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, ale aktivní roli v něm měly i dobrovolnické organizace a skupiny z nejrůznějších oblastí. Prakticky pak realizaci ERD zajišťoval jako odborné pracoviště MŠMT hlavně Národní institut dětí a mládeže.

O tom, jak ERD u nás proběhl, podává dostatek podrobných informací závěrečná „Zpráva MŠMT o ERD 2011“. Snad největším přínosem byl vznik jedenácti skupin zastupujících všechny významné oblasti dobrovolnictví. Díky tomu lidé z jednotlivých oblastí najednou zjistili, že ti druzí nepřiletěli odněkud z Marsu, ale že mají mnohdy velmi podobné motivy nebo problémy a hlavně – jejich dobrovolnická činnost je stejně prospěšná a kvalitní. Konečně se navzájem scházeli, poznávali a uznávali třeba dobrovolníci ve zdravotnictví, ekologii či práci s dětmi.

Evropský rok dobrovolnictví se také zdál být výbornou příležitostí, jak posunout dopředu zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě, který upravuje pouze podmínky pro státem podporované dobrovolnictví, nikoliv podmínky dobrovolné činnosti obecně. „Zákon v současné podobě nezahrnuje hlavní část dobrovolníků, kteří jsou členy svých organizací, naopak, vylučuje je ze všech benefitů. Nedostatečně řeší podmínky pro zahraniční dobrovolníky. Neumožňuje vykazovat hodnotu dobrovolné práce jako kofinancování k různým grantům. To vše se snažíme již několik let změnit a příští rok, který je vyhlášen Evropským rokem dobrovolnictví, je příležitostí chyby v zákoně napravit“, řekl již v prosinci 2010 Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže na přípravném setkání k ERD. Novelu tohoto dlouhodobě kritizovaného zákona mělo z rozhodnutí vlády předložit ministerstvo vnitra, později gesce přešla na MŠMT.

Co tedy za Evropským rokem dobrovolnictví doopravdy zůstalo? S určitostí se dá říct, že jeho trvalým přínosem je výrazné oživení internetového portálu www.dobrovolník.cz, vznik velmi kvalitního sborníku „Dobrovolníci mění svět“, který obsahuje 22 inspirativních životních příběhů lidí ze všech oblastí dobrovolnictví a který vyšel již ve třetím dotisku a také v anglické verzi. A hlavně – v průběhu ERD 2011 fungovalo již zmíněných jedenáct tematických skupin, z nich osm se rozhodlo pokračovat ve své činnosti i nadále (děti a mládež, kultura, mezinárodní dobrovolnictví a rozvojová spolupráce, ekologie, mimořádné události, zdravotnictví, komunitní a sociální). Zákon o dobrovolnictví bohužel zůstává další rok u ledu.

Dobrovolníci, politici – a ti druzí

Dosavadní historie projednávání zákona o dobrovolnictví celkem dobře dokumentuje, jak k této problematice přistupují čeští politici. Pochopitelně – ne všichni. Výrazným obhájcem a podporovatelem dobrovolníků všeho druhu byl Václav Havel. Na zahajovací konferenci v Kroměříží věnované od roku 2001 právě tématu dobrovolnictví mimo jiné řekl:

„Pokusme se vidět i za hranice našich malých světů, vidět dál v čase i prostoru. Pro začátek stačí málo: například podpořit všechny organizace, které pomáhají trpícím lidem zde i za hranicemi našeho státu. Ostatně, pomáháte tím nejenom konkrétním bližním, ale pomáháte zároveň zlepšovat mravní klima v naší zemi, pěstovat lidskou solidaritu, posilovat vzájemnou důvěru, to znamená podporovat cosi, čeho je nám velice zapotřebí… Konference o dobrovolnictví jsou v určitém směru výzvou, abychom pojmům dárcovství a dobrovolnictví dali nový obsah a abychom oživili i pojmy v předchozích desetiletích opomíjené a mnohdy diskreditované, jako je dobročinnost či lidumilnost…“ Podobně věrným patronem dobrovolníků byl Petr Pithart. V rozhovoru pro časopis České rady dětí a mládeže ARCHA například konstatoval: „Téma dobrovolnictví a dárcovství je – podle mého – téma pravice i levice. Pro levici je to výraz solidarity, pro pravici je to šance omezit stát. Věřím, že v poslední době se daří dosahovat společenský konsensus s vědomím, že toto jsou úctyhodné aktivity. Vedoucí dětských oddílů jsou solí země. Jsou to lidé, kteří rozhodují o tom, jak bude vypadat tato společnost v budoucnosti možná víc než politici.“

Stále významnější pozornost ovšem dobrovolnictví věnují pracovníci výzkumu a akademické sféry. Loni jako první výstup velkého šetření o stavu této oblasti u nás vyšla studie „Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století“ autorů Terezy Pospíšilové a Pavola Friče. Přináší velké množství poznatků, pro které dosud v našich poměrech neexistovala hodnověrná empirická opora. Získaná data například potvrzují, že nejvíce rozšířenou motivací českých dobrovolníků je příjemné vyplnění volného času či seberealizace Na druhé straně altruismus českých dobrovolníků tímto zjištěním není nijak zpochybněn, protože většina respondentů zároveň uváděla, že je důležité pomáhat druhým bez nároku na odměnu. Doménou organizovaného dobrovolnictví v České republice jsou nestátní neziskové organizaci, neboť nejen, že dobrovolníci jsou s organizací, pro kterou pracují, poměrně silně vázaní, ale naprostá většina z nich jsou přímo členy této organizace, přičemž svoje členství většina z nich vidí jako důležité pro výkon své dobrovolnické role. Důvěra obyvatelstva ve smysluplnost dobrovolnictví není přitom automatická. Až čtvrtina obyvatelstva hledá a nachází v pozadí dobrovolnictví manipulaci, která byla tak typická pro tento jev v období socialismu, jež dobrovolnictví zdiskreditoval. Na druhé straně téměř tři čtvrtiny dotázaných vnímají dobrovolnictví pozitivně a vidí v něm alternativu či východisko z konzumní společnosti.

Praktické důsledky

Tyto skutečnosti významně reflektují i instituce, které se zabývají vzděláváním dospělých. Ukazuje se totiž, že dobrovolnictví by se mohlo věnovat mnohem víc lidí, než kolik jich nakonec takto působí, kdyby měli podporu pro své první kroky do této oblasti. To se ukazovalo i v rámci kurzů „Výchovy k dobrovolnictví“, které probíhaly po dva roky v rámci projektu NIDM Klíče pro život. Jde v nich jednak o podporu a někdy i „probuzení“ kompetencí, které lze označit jako předpoklady „prosociálního jednání“. Tedy smysl pro druhé, všímavost k jejich potřebám, empatie, schopnost prožívat solidaritu, laskavé jednání, spolehlivost, trpělivost, obětavost, schopnost odpouštět. Nejlepší možnost osvojit si právě tyto kompetence mají dnes mnohé děti a dospívající (vyrůstající bez sourozenců či v neúplných rodinách) v prostředí mimoškolní (neformální) výchovy. Kromě výše uvedených dispozic, nutných pro jakékoliv úspěšné „dobrovolničení“ bez ohledu na to, v jaké oblasti a pro koho se člověk angažuje, je důležité pochopit a rozpoznat, že každý typ dobrovolnické činnosti má i své vlastní požadavky, které je nutné respektovat, nemá-li veškerá snaha přinést více škody než užitku. A výchova k dobrovolnictví má do toho poskytovat přiměřený vhled. Současně by měla člověka nasměrovat, aby se angažoval tam, kde k tomu má opravdu dobré předpoklady.

V českých poměrech pak význam dobrovolnictví poroste i s tím, jak se bude rozšiřovat okruh lidí důchodového věku, pro něž bude podstatné neztratit smysl života v této jeho fázi. Zkušenosti, které tu poskytují země, jež jsou v rozvoji a podpoře dobrovolnictví před námi, jsou velmi povzbudivé.

Jiří Zajíc, Svatava Šimková - NIDM