Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Z údolí černých čápů - o spolupráci se samosprávou
Odborný článek

Z údolí černých čápů - o spolupráci se samosprávou

23. 9. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Mgr. Svatava Šimková

Anotace

Další část seriálu rozhovorů z letních táborů, tentokrát o spolupráci s místní samosprávou a s veřejností.

Naši přátelé z údolí černých čápů už před časem sbalili své tábory, s největší pravděpodobností dokončují jejich vyúčtování, podávají hlášenky na ústředí svých organizací, dávají do pořádku táborové vybavení, aby posloužilo opět příští rok. Mnozí se už zamýšlejí nad táborem 2013. Ve většině organizací pracujících s dětmi a mládeží se však zároveň rozběhla běžná celoroční činnost. Podstatnou součástí života oddílu je i jeho zapojení do celkové struktury občanské společnosti v místě jeho působení.

Někdy může být takový oddíl dokonce právě tím, kdo k vyváření širší komunity dá první podnět. Spolupráce různých složek občanské společnosti a jejich vazby na samosprávu a někdy i komerční subjekty mohou podstatným způsobem proměnit tvář obce nebo městečka. To, co jinde nefunguje, co se nedaří, se náhle při této provázanosti a spolupráci ukáže jako docela dobře možné. Podstatné je, že právě ve spolupráci různých složek občanské společnosti je největší šance na proměnu komunitního života. Nejde jen o uspořádání nejrůznějších akcí, ale například o přehlednější rozdělování peněz či vydáván potřebných vyhlášek. Dokud si každý žije jen sám pro sebe, dává tak prostor různým lobbystickým skupinám – zpravidla těm, které prosazují pouze své komerční zájmy. Ty se snaží ovlivnit samosprávu, aby jim šla na ruku - aby třeba místo klubovny vznikl nějaký zábavní podnik. Proti nim totiž nestojí občanská společnost. Tam, kde se na místní úrovni spolupráce daří, má instituce občanské společnosti větší šanci než na úrovni celostátní. Jakou zkušenost se spoluprací se samosprávou mají naši přátelé z Jilemnice, Boskovic a Velatic?

Luban (středisko Jilm Jilemnice, Junák - svaz skautů a skautek ČR): Výbornou. Snažíme se totiž pomáhat městu a děláme to zadarmo. Je třeba vyplejt růžičky, protože zrušili zahradníka? Holky přijdou a vyplejou růžičky. Prostě co je potřeba. Takhle jsme dělali pro město třeba i příhraniční spolupráci s Poláky, které se ostatní trochu zalekli a my jsme ji zvládli v rámci víkendovky – s opékáním buřtů, bojovkou a přespáním. Město to všechno financovalo z peněz v rámci projektu Evropské unie a všichni byli spokojení. Ale není to jen spolupráce se samosprávou. Každý rok připravujeme a realizujeme Mikuláše pro mateřské centrum, naposledy jsme pro ně například vysponzorovali týpíčko. Nebo když třeba Krkonošské muzeum potřebuje přestěhovat nějakou výstavu, kluci to udělají. Když na vernisáži brambor pořadatelé chtěli napéct sejkory, sehnali jsme brambory od sponzora, vysponzorované brambory jsme zpracovali a na vernisáži mělo muzeum sejkory.
My máme v Jilemnici od roku 1994, kdy se Junák v našem městě rozdělil, dvě střediska. To druhé dělá spíš velké akce, ty malé - komorního typu - jsou pro ně nezajímavé a ujímáme se jich my. Spolupráce s městem je dobrá, jak se starostou, tak se spolky, nemůžeme si na nic stěžovat. Ono se nám to vrací. Když pak potřebujeme něco odvézt nebo půjčit velký stan, který jinak město nepůjčuje, vyjde nám vstříc - třeba na Hry bez hranic, které u nás pořádáme. Protože pomáháme zadarmo a nezištně. Takže se nám to vrací, stojí to ale obrovského času navíc. Pro město je výjimečná věc to, že jsme spolehliví, což dneska už jinde moc není.

Somta (oddíl Vatra Boskovice): My nemáme kontakt se samosprávou a právě taky neděláme nic pro veřejnost. Dřív byla situace asi trošku lepší, ale jak se střídají generace, dochází k tomu, že mladí lidi už dneska nemají moc zájem (ani já jsem neměl moc zájem). Když mi totiž nikdo neukázal, jakým způsobem se samosprávou a veřejností dá spolupracovat nebo co se dá dělat, tak se do toho rozjetého vlaku dost těžko nastupuje. Takže vlastně nic neděláme, a přitom jsem určitě něco chtěl podnikat…

Soraya, Sněhurka a Shoke (Liga lesní moudrosti, Huascaran Velatice): Naše vesnice má zhruba 600 obyvatel, takže se většinou všichni docela dobře známe. V obci jsme se naposledy podíleli na akci, která se jmenovala Klidová zóna: vlastně se tam dělal takový malý park a obec potřebovala v rámci projektu nějaké NNO, aby na realizaci dostali dotaci a mohlo se začít. Takže začali spolupracovat s námi a my jsme tam pak šli s dětmi sázet trávu a stromečky a upravovat chodníčky. Po dokončení jsme čekali, že nám dají nějaké úkoly, že se tam budeme pravidelně chodit starat, ale to se bohužel nestalo, stará se tam o to jeden údržbář. Ale když se děje něco, do čeho bychom se mohli zapojit, starosta nás vždy informuje. Když je potřeba pomoci, tak přijdeme. My máme totiž v obci nové vedení, sami se teprve spoustě věcí učí. Výborná spolupráce je s naším starostou. On je věkově jen o trošičku starší než my. Je to docela mlaďoch, pod třicet, takže k nám má blízko. Každou chvíli nám posílá nějaké informace i ohledně dotací i ohledně různých akcí, jestli se chceme zapojit nebo ne, je ochotný nám spoustu věcí i zpracovat - tohleto je velká výhoda.

Příště na téma: Jaké jsou dnešní děti?

Svatava Šimková, NIDM

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Svatava Šimková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • jednat odpovědně, samostatně a iniciativně nejen ve vlastním zájmu, ale i ve veřejném zájmu;
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • jednat v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování, přispívat k uplatňování hodnot demokracie;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.