Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Neformální vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Neformální vzdělávání > Neváhejte a pomáhejte

Neváhejte a pomáhejte

Informativní příspěvek


Cílem státní politiky v oblasti participace je vytvářet podmínky a širokou nabídku zapojení mladé generace do veřejného a společenského života.


Podporovat vytváření dětských samospráv, vést orgány státní správy a samosprávy k větší a aktivnější oboustranné komunikaci se subjekty dětí a mládeže. Ve výchově dětí mladých lidí věnovat větší prostor podpoře rozvoje osobnosti, angažovanosti, samostatnosti, nebojácnosti projevu atd. - takhle je to napsáno v Koncepci státní podpory dětí a mládeže na období 2007 až 2013.

Co víme o realitě

V roce 2009 se uskutečnil v rámci projektu Klíče pro život, jehož nositelem je MŠMT ve spolupráci s Národním institutem dětí a mládeže, mimo jiné výzkum Informovanost a participace mládeže zaměřený přímo na tématiku angažovanosti mladých lidí, o kterém jsme už v Literárních novinách referovali. V zářijovém článku Mladí lidé a demokracie jsme se zaměřili na to, jak vidí mladí Češi naši politickou realitu: jak se o ni zajímají, co si myslí o svých množnostech ji ovlivňovat a co konkrétního pro to dělají. Výsledky tu potvrdily a leckdy ještě překonaly dříve pozorované negativní trendy: Skutečný zájem o tuto oblast má nepatrná část mladých lidí (4 %), přičemž za hlavní důvod svého nezájmu o politické dění v ČR uvádějí, že je politika nebaví (65%) a jsou znechucení nad tím, jak to v současné době v politice chodí (38%). Pohled dospívajících docela reprezentativně shrnují slova patnáctiletého účastníka jedné focusové skupiny našeho rozsáhlého výzkumu o hodnotách dětí a mládeže z roku 2010 na otázku, co si myslí o našich politicích: Hlavně by je bylo třeba vyhodit, protože pro nás dělaj velký kulový, jenom sedí na zadku, možná pijou a kouří. Ale i ti mladí lidé, kteří deklarují, že o politiku zájem mají, jej projevují hlavně jejím sledováním skrze média (80%).

O méně „virtuálních“ formách účasti na veřejném dění pak zmiňovaný výzkum ukázal na další důležitá fakta. Na celostátní úrovni čtvrtina mladých lidí projevuje svůj zájem účastí ve volbách do Poslanecké sněmovny, na místní úrovni jich nejvíc (34%) pokládá za svou hlavní angažovanost to, že recyklují odpad. Současně si sice uvědomují, že ovlivnění veřejného dění by bylo nejspíš možné skrze různé typy žákovských studentských či mládežnických samospráv (parlamentů), případně členstvím v neziskových organizacích, které se veřejnému prostoru věnují (skauti, pionýři, ekologové, ochránci lidských práv apod.), ale jejich skutečné zapojení je tu mnohonásobně menší (6 až 8 %). Počet těch, kteří se angažují nějak aktivně (v rámci organizovaných či neorganizovaných aktivit, sbírek apod.), je mizivý. Souhrnně lze tedy říci (a nejen na základě výzkumu NIDM, ale též například na základě dlouhodobé výzkumné činnosti Petra Saka či práce týmu Libora Prudkého z CESES FSV UK), že skutečný zájem o rozvoj demokracie, ale hlavně konkrétní projevy, které by ke skutečné kvalitě demokracie u nás vedly, jsou – až na výjimky, o nichž bude záhy řeč – mezi mladými lidmi na okraji jejich reálných životů.

Parlamenty dětí a mládeže

Navzdory vzletným proklamacím (o participaci se psalo už v programech státní podpory dětí a mládeže koncem 90. let) se ze strany státu příliš pro jejich naplňování neučinilo. A to bez ohledu, zda se o mládež staralo ministerstvo pod taktovkou ODS nebo ČSSD. Pouze v době působení Ondřeje Lišky to začalo vypadat nadějněji, ale předčasný pád tehdejší vlády vrátil vše do původních kolejí. Naštěstí to neznamená, že by se na podporu účasti dětí a mládeže na utváření veřejného prostoru nedělo vůbec nic. Iniciativy ovšem jdou jednak z oblasti měst a obcí, středisek volného času, neziskových organizací a občas i škol. Tak vznikaly a vznikají dětské a mládežnické parlamenty na úrovni škol, měst i krajů, které skutečně svým členům šanci na určité podílení se na věcech veřejných poskytují. Zejména na školní a místní úrovni jim to opravdu umožňuje něco změnit – byť by to bylo třeba přemístění zastávky veřejné dopravy tak, aby se lépe dětem lépe a bezpečněji nastupovalo a vystupovalo. Nebo zorganizovat pro celé město nějakou zajímavou akci – jak o tom svědčí třeba předsedkyně zastupitelstva dětí a mládeže ze Svitav Barbora Hávová: „Chceme dokázat, že na to máme, že tu nejsme jako loutky, co nic nezmůžou. Chceme všem dokázat, že i dětská demokracie může hýbat světem, nebo aspoň městem, a doufám, že to dokážeme.“

Přínos pro účastníky je ovšem i velice osobní – především rozvoj komunikačních kompetencí. Pěkně to popisuje dlouholetá předsedkyně národního parlamentu dětí a mládeže a dnes jeho koordinátorka Jana Votavová: „Člověk najednou musí mluvit a říkat své názory. Dělat kompromisy, pokud se chce opravdu dohodnout. A to s nejrůznějšími lidi: od budoucího rychnovského jaderného chemika, který ovládá cizí jazyky a ještě učí dětičky na dechové nástroje, přes olomoucké právníky, litoměřické učitele, pražské mediální odborníky, brněnské lidové tanečníky až k ostravskému duchovnímu. Se všemi musíte vyjít, domluvit se, zrealizovat projekty. Snažím se jim jít příkladem, naslouchat jim, přinášet jim objektivní informace. A k tomu vše udržet bez politického stranictví. Také se začnete se setkávat se zajímavými lidmi s nejrůznějších společenských vrstev. Najednou je vidíte jako lidi a ne jako medializované tváře z tisku či televize.“

Podporu parlamentům poskytuje i evropský program Mládež v akci, jehož podstatnou součástí je vytvářet příležitost pro mladé lidi, kteří se chtějí aktivně zapojit do života svých společností. Patří sem i pravděpodobně dosud nejúspěšnější participativní projekt u nás – Inventura demokracie.

Brány k druhým

Zajímavou formou toho, jak podpořit zapojení dětí a mladých lidí do veřejného života, jsou soutěže. Příkladem takového dobře fungujícího projektu je soutěž Má vlast v srdci Evropy, která úspěšně vstoupila do života před sedmi lety. Vyhlašuje ji Památková komora ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže, Asociaci nestátních neziskových organizací, Národním institutem dětí a mládeže a dalšími partnery pod patronátem Národního památkového ústavu. Cílem projektu je motivovat především mladou generaci k péči o kulturní dědictví i historické tradice a posílit tak nejen její národní hrdost, ale zejména ono konkrétní podílení se na konkrétní veřejně prospěšné činnosti. Může to být třeba péče o nějakou určitou památku, obnova starých lidových zvyků a tradic, zpracování vlastivědné studie či podpora turistického ruchu. Tak se zapojil třeba skautský oddíl Zbraslav do obnovy Svojsíkova památníku, dětský pěvecký sbor Domino z Opavy poznával Německo a zároveň tam propagoval naši kulturu, mladí historikové ze ZŠ Zborovice zvítězili se svou prací na téma Historické a kulturní památky Zborovic a jejich ochrana a děti ze 3. třídy ZŠ Hroznětín získaly 1. místo v kategorii za celoroční péči o sousoší sv. Anežky, Maxmiliána a Panny Marie ve své obci. A to je jen několik příkladů z mnoha.

 Lidé si totiž pomáhají, není jim jedno, že někdo vedle nich má potíže, jsou tvořiví v ochraně přírody i v prosazování řešení, která prospívají společnosti. Právě na takové lidi a jejich jednání chce upozornit jiná soutěž, která se právě narodila a již její tvůrci symbolicky nazvali Brána k druhým. Soutěž totiž otevírá schopnost vidět potřeby ostatních lidí, chuť nenechat je na holičkách a také proměnit rozhodnutí v účinnou pomoc.

Mimochodem – i výchova k demokracii, zájem o veřejné záležitosti a podpora dobrovolnictví jsou také součástí již uvedeného projektu Klíče pro život, v jehož rámci bude soutěž probíhat. Organizátoři ale současně nechtěli rozmnožovat ten typ soutěží – jistě také potřebných – ve kterých se oceňuje jednotlivec. Proto soutěž není zaměřena na „nejlepšího vedoucího“, nýbrž na skupinu lidí, kteří něco podstatného pro druhé dokážou společně. V dnešní značně individualistické době je totiž důležité ukazovat, že společenství je víc než „součet“ těch, kteří jej tvoří.

Ti, kteří vítězně projdou „Bránou k druhým“, mohou počítat s tím, že se o jejich počínání dozvědí i ostatní lidé. Soutěž přinese jak zajímavá svědectví o mediálně možná méně atraktivní, ale o to důležitější rovině života v naší přítomnosti, tak i povzbuzení těm, kteří si ve své snaze podporovat rozvoj občanské společnosti možná připadají trochu jako „ztracení vlastenci“. Je to příspěvek k tomu, aby participace nebyla jen nepostradatelným zaklínadlem moderních dokumentů o dětech a mládeži, ale byla vyjádřením jejich skutečné účasti při spoluutváření společnosti, jejíž budoucností jsou.

Svatava Šimková, Jiří Zajíc - NIDM

Foto: Svatava Šimková

Jiří Zajíc, Svatava Šimková
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek