Motto: „BÝT POHOSTINNÍ K JINÉ FORMĚ ZKUŠENOSTI, OTEVÍRAT SE VŮČI TOMU, PŘED ČÍM NÁS INSTINKTIVNÍ XENOFOBIE OPAKOVANĚ VARUJE, VŮČI TOMU, CO JE SICE MOŽNÁ NAŠIM ZÁJMŮM NEPŘÁTELSKÉ, ALE LZE TOMU POROZUMĚT, LZE TO SDÍLET A V POSLEDKU PROŽÍVAT SVOJI BUDOUCNOST JAKO NEUZAVŘENOU, ALE OTEVŘENOU A NADĚJNOU.“ Zdeněk Pinc
Do procesu celoživotního učení se zapojuje celá řada aktérů. Ač odpovědnost za stanovování priorit a koncepce celoživotního učení je stále na centrální úrovni, rozvoj celoživotního učení stojí nyní především na partnerství státu, zaměstnavatelů a vzdělavatelů, ať již pocházejí z firemního či občanského sektoru. Spolupráce mezi sférou vzdělávání a sociálními partnery je velmi důležitá z hlediska slaďování koncepce vzdělávání a potřeb trhu práce.
Příspěvkem ke snaze o co největší propojenost zmíněných aktérů byla právě Konference k uznávání neformálního vzdělávání, která se konala ve dnech 2. a 3. listopadu 2011 v Praze. Problematika uznávání neformálního vzdělávání je zpracovávána jako jedna z klíčových aktivit projektu Klíče pro život – Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání, který společně od roku 2009 realizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní institut dětí a mládeže.
Tématem sborníku „Cesty k uznávání“ je problematika uznávání neformálního vzdělávání, která úzce souvisí s konceptem celoživotního učení. Jedná se o téma aktuální pro českou společnost, jde však zároveň o téma celoevropské.
Co řekli účastníci konference k problematice uznávání neformálního vzdělávání, si můžete přečíst zde.
Mgr. Daniela Havlíčková, garantka Uznávání neformálního vzdělávání
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.