Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Jde to … aneb integrace v zájmovém vzdělávání v praxi
Odborný článek

Jde to … aneb integrace v zájmovém vzdělávání v praxi

29. 3. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Danuše Netolická

Anotace

Jak probíhá pilotáž vzdělávací programu v průřezovém tématu „Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami“ z projektu „Klíče pro život“v keramickém kroužku DDM v Ústí nad Labem.

Stojím ve světlé místnosti plné barev, regálů a keramických výrobků. Je tu ticho, jen mezi regály a stoly vidím pohybovat se ženu, která nosí rozpracované hliněné výtvory na stůl – nese kočičku, sluníčko, vajíčka, zajíčka, kořenáče a to vše označené cedulkou s názvem dítěte. Vše se připravuje na příchod dětí do keramického kroužku. Najednou se rozletí dveře a do místnosti se doslova hrnou čtyři rozzářené holčičky a jeden chlapec. V místnosti nastal čilý ruch, všechny děti se tlačí kolem vedoucí keramického kroužku a hned hledají své nedokončené výrobky. Přibíhají další děti a s nimi přichází další dospělí. Začíná se pracovat na dokončení rozpracovaných výrobků. Dospělí i děti si rozumí, domlouvají se, dohadují a přináší připravenou hlínu, formy, glazury, barvy, štětce a podložky.

Já se zatím snažím seznámit s vedoucí kroužku a jejími pomocníky. Mgr. Jana Stoicová je zástupkyně ředitele DDM Ústí nad Labem a zároveň vedoucí keramické dílny. V dílně pomáhá Jitka Tůmová – externí vedoucí, Lucie Marešová – studentka PF UJEP - učitelství 1.st. a dobrovolník ze Španělska (v rámci programu Mládež v akci – EVS), Tome Laxe Gomez. Všichni jsou zaujati pro svou práci a u dětí mají plnou důvěru. Zajímavé je, jaké si děti vytvořily pracovní návyky. Nepotřebují vodit za ručičku. Vědí přesně, kde co najdou. Samostatně si berou podložky, hlínu, formy, vybírají si barvy a štětce. Dobře vědí, jak hníst hlínu, válet ji a tvarovat. Odchází si umýt ruce a také svou podložku a okolí udržují v pořádku. Umyjí si ruce a vrací se pracovat. Dospělí nenásilně vedou děti k úspěšnému vytvoření výrobku, pouze usměrňují, opravují chybičky a radí, jak postupovat. Dobře zvolené metody tady nacházejí kvalitní uplatnění. Jedná se o klasické vysvětlování, předvádění a pozorování, napodobování a instruktáž. Dále jsou uplatňovány aktivizující metody jako řešení problému, rozhovor, výtvarný experiment. Všechny děti se těší ze svých kočiček, sluníček, zajíčků a už vyzvídají, co budou dělat dále.

Co je na tom všem divného? Společně tu vidíme práci dětí zdravých z běžné populace, děti nadané, ale také děti s handicapem. Jsou tu děti s diagnózou LMD, ADHD, Aspergerův syndrom, podezření na autismus, Réthore syndrom i děti na vozíčku. Chodím mezi nimi, fotím je a pozoruji jejich tvůrčí snahy a vnímám celkovou atmosféru. Všechny děti se svěřují, rády se dají vyfotografovat. Jejich nadšení je nefalšované. Vypráví o výrobě přáníček pro maminky i o velikonočních motivech. Hyperaktivnější Vojtěch si sem tam odběhne od práce, ale zase se vrací a snaží se výrobek dokončit. Je to srdce pro maminku, hledá hezkou červenou a už se pouští se zaujetím do práce. Menší Adélce se daří spolu s asistentkou vytvářet zajíčka a má z toho ohromnou radost. Nadaný Tomáš vytváří s kamarádem Michalem každý svou velkou kočku na výstavu. Je radost se dívat, jak kočka dostává nádhernou podobu, ještě přidělat mašli. Vedoucí kroužku mi vysvětluje, že v červenci 2012 proběhne na hradě Střekov společná výstava prací dětí nejen zapojených do projektu, ale i dětí z ostatních kroužků keramiky a dětí ze ZŠ speciální Pod Parkem. Hlavním motivem výstavy budou kočky.

Proč jsem vlastně DDM Ústí nad Labem a právě v keramickém kroužku? Přijela jsem se podívat, jak probíhá pilotáž vzdělávací programu v průřezovém tématu „Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami“ z projektu „Klíče pro život“. Tento vzdělávací program je společnou zájmovou aktivitou pro děti s postižením a jejich setkávání s intaktní skupinou. Jsou využívány terapeutické účinky práce s přírodním materiálem a vzájemná pomoc v rámci setkání postižených dětí s intaktní skupinou a vše funguje. Děti se seberealizují, doplňují. Vzniká hmatatelný produkt, z kterého mají děti radost a mají dárek pro rodiče. Práce jsou i vystaveny. Vzájemnou integrací se postižené děti stávají samostatnější a zdravé děti tolerantnější. Vytváří se tak správné postoje a děti se navzájem učí od sebe to podstatné, rozumí si a umí spolu trávit smysluplně svůj volný čas. Dochází k nenásilnému zapojení dětí s postižením do běžného života. Rozvíjí se sociální i personální kompetence, děti se učí vzájemné toleranci a spolupráci. Vytváří si nové dovednosti a rozvíjí se i jejich pracovní kompetence. Získávají kompetence k řešení problémů, komunikativní i pracovní např. umí samostatně a tvořivě přemýšlet a pracovat, učí se základům výtvarné tvorby a umí získaných poznatků využít, dokáží spolupracovat s ostatními a respektovat jejich prostor, získávají pozitivní vztah k umění a řemeslu a dokáží si zorganizovat pracovní prostor, postup práce a práci dokončit.

Důležité je, že rodiče i děti mají o práci v keramickém kroužku zájem. Vzhledem k jejich diagnózám je výborné, že bývá přítomna fyzioterapeutka Bc. Hana Vacková nebo ergoterapeutka Bc. Eliška Linajová. Mgr. Jana Stoicová popisuje i spolupráci s organizací DEMOSTHENES - centrem komplexní péče - v oblasti získávání dětí s postižením do činnosti v keramické dílně. Vyzdvihuje kvalitní spolupráci s dětskou neuroložkou MUDr. Ladislavou Rennerovou.Otáčím se opět do místnosti a uvědomuji si, jaké je tu příjemné prostředí. Keramická dílna je prostorná, bezpečná a dobře vybavená. Důležitou součástí jsou i prostory pro hygienu – mytí rukou, hygienické potřeby, pomůcky. Je tu kvalitní sociální zázemí – bezbariérový přístup, plošina pro vozíčkáře i WC. Dostatečné prostory pro vystavení výrobků i zázemí pro hrnčířské kruhy a pece a další potřebné pomůcky a materiály. Děti se zaujetím tvoří, je tu pohoda, veselo a všichni se tu cítí v bezpečí. Nepozoruji žádné rozdíly mezi dětmi z běžné populace a dětmi se zdravotním postižením, a v tuto chvíli ani mezi přítomnými dospělými. Všichni jsou zaujati svou prací.

Udělám několik posledních fotek a připravuji se, že se začnu loučit. Říkám si, takto to má vypadat. Vím, že za vším stojí práce všech přítomných dospělých, rodičů i výše zmiňovaných spolupracovníků. Na závěr je třeba jen si přát, aby se tento příklad dobré praxe ujal i v dalších zařízeních a pomohl integraci dětí se zdravotním postižením do zájmového vzdělávání.

Mgr. Danuše Netolická
garantka průřezových témat
Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami
Zdravé klima zájmového a neformálního vzdělávání projektu Klíče pro život

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Danuše Netolická

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika), vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.