Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Mé dítě musí být nejlepší!
Odborný článek

Mé dítě musí být nejlepší!

21. 2. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Danuše Netolická

Anotace

Už J. Á. Komenský považoval za úvodní potřebu dítěte "dobře se narodit". Právě v dnešní době je to velice důležité. Tedy narodit se do rodiny, kde se na dítě těší, chtějí ho a dokáží se zaměřit na jeho potřeby.

Než začneme řešit problém, který není v dnešní době ojedinělý, a to jsou velké nároky rodičů na vlastní děti, je třeba si uvědomit, v jaké době žijeme. Žijeme ve 21. století a co se týká rodiny a vztahů, došlo v rodině k velkým změnám. Tradiční rodina je spíše v pozadí. Statistický úřad uvádí, že v roce 2010 bylo rozvedeno 30 783 párů - v podstatě se rozvádí každé druhé manželství.

Je tedy třeba se ptát: A co děti, jak se jim v tomto prostředí žije? Pro mnoho z nich je střídání partnerů u matky či otce normální, mají více maminek a tatínků. Vztahy mezi dětmi a rodiči jsou jiné a i rodiče často tápou a nevědí, jak se chovat a jak své dítě vychovávat. Rodiče jsou často velmi zaneprázdnění, a tak děti mají hodně volného času. Jsou určitě samostatnější, musely se naučit starat se více o sebe a svoje potřeby. Přibývá konfliktů s rodiči. Děti žijí svým vlastním životem a snaží se přizpůsobit současným velkým nárokům, které na ně klade společnost. Tráví hodně času na sociálních sítích a překvapují svojí informovaností, znalostmi, ale bohužel také ztrácejí normální dětský život. Z výzkumů vyplývá, že až 40% z nich nechodí ven, ale žijí svým životem u počítačů na facebooku, ztrácí živelnost, radost z pohybu, ze sportu a stále více žijí svými sny, které jim nabízí počítačové hry a virtuální realita. Děti sice mnoho znají, ale to ještě neznamená, že všemu rozumí. Jsou stále více roztěkané, nesoustředěné, unavené a učitelé je často nedokáží upoutat při probírání látky ve škole.

Nesoustředěnost vede k chybám a pak k problémům ve škole i v rodině. A vzniká tak rozpor - rodiče sice chtějí úspěšné dítě, ale přitom ze statistik vyplývá, že např. otec se denně věnuje dětem celých jedenáct minut! Co na to říci? Uspěchaná doba, zaneprázdnění rodiče a k tomu velké nároky na děti ze strany školy i společnosti. Přidejte k tomu ještě veškeré informační technologie, které děti zahlcují, nedostatečnou kontrolu ze strany rodičů a nedostatek času si s dítětem promluvit o jeho problémech a zájmech. Většinou jde pouze o vysoké nároky na děti, případně tresty a bohužel někdy i lhostejnost rodičů vůči tomu, jak dítě tráví svůj čas  (vždyť má vše), nebo naopak přenechání odpovědnosti na dítěti. Dítě ale touží po milujících rodičích, chce bezpečí domova, uznání a také přesné vymezení svého chování a svých povinností. K tomu je třeba jen maličkost - klidné rodinné zázemí a milující tatínek a maminka.

Vraťme se k výše zmiňovanému problému - příliš vysokým nárokům na děti. Začněme od narození dítěte. Už J. Á. Komenský považoval za úvodní potřebu dítěte "potřebu dobře se narodit". Právě v dnešní době je to velice důležité. Tedy narodit se do rodiny, kde se na dítě těší, chtějí ho a dokáží se zaměřit na jeho potřeby. Samozřejmě, že všichni chtějí především dítě zdravé, až poté někde v koutku duše očekávají, že bude i nadané a úspěšné. Problém někdy nastává hned při narození, pokud dítě není zdravé, ale narodí se postižené. To je velký psychický tlak a rodina se často rozpadá. Je-li dítě od počátku nechtěné, nevítané a je považováno za přítěž, pak je často týrané a zanedbávané.

Kdo je to ale ambiciózní rodič? V podstatě ten, který není schopen vidět a znát možnosti svého dítěte. Na obranu těchto rodičů je třeba říci, že úspěšnost vlastního dítěte vidí jako jedinou možnost, aby se dobře uplatnilo v této společnosti – tedy mělo se tzv. dobře - a často nevidí, že svému dítěti ubližují. Rodiče začínají velmi často už v předškolním věku, kdy realizují jakési dostihy, do kolika kroužků jejich dítě dochází. Maminka často nestíhá nic jiného než převážet svého potomka z jednoho místa na druhé. Rozvrh je daný – v pondělí plavání, v úterý angličtina, ve středu keramika, ve čtvrtek hudební nástroj a někdy se stihne i sportovní kroužek. Maminky, které své dítě nedávají do více kroužků, jsou s ním, hrají si s ním, jezdí na hřiště, výlety, procházky, mohou mít pocit, že něco zanedbávají. Musíme si uvědomit, že je třeba přistupovat ke každému dítěti individuálně. Některé dítě zvládne více kroužků a je v pohodě, ale jiné je ve stresu, zvláště v kroužku, kde už jako malé vidí, že je neúspěšné. Není dobré přetěžování fyzické ani psychické. Dítě se vyvíjí, roste, sílí a potřebuje svůj čas jak pro návštěvu kroužků, tak na hru i odpočinek. Pokud dítě nechce chodit do kroužku a je stále přetěžované, začne být unavené, nervózní, nepozorné, neklidné a toto vše dobrý rodič vidí a dokáže tzv. zabrzdit. Pokud ne, problém je už v předškolním věku na spadnutí. Jen si je třeba vždy představit, jak reagujeme my dospělí, když máme problém, který se vleče a neřeší - a u dítěte je to mnohem horší.

Dítě, které je trvale přetěžované, je - podobně jako my, dospělí - unavené, nepozorné, neklidné, plačtivé a často reaguje agresivně. Ztrácí chuť se učit, nechce se mu do školy, ztrácí zájem o své koníčky, je netečné. Bojí se špatných známek, neúspěchu a v první řadě toho, že zklame své rodiče. V období puberty a adolescence se tyto děti bouří a často volí nevhodné prostředky obrany. Čím více je rodiče sledují, tím méně je poslouchají. Dochází k odmlouvání, drzostem, následuje toulání, záškoláctví, útěky k partě a drogám, někdy dochází k útěkům z domova a také bohužel k sebevraždám. Dítě ztrácí důvěru rodičů i pedagogů a vyrovnává se špatně s tím, že nesplňuje představy svých rodičů a požadavky učitelů. Dostává se do stresových situací a často nemá, s kým by své problémy řešilo. Z toho plyne, že je důležité najít si čas a se svými dětmi hovořit - umět posoudit jejich možnosti, prostě s nimi komunikovat a naslouchat jim. Umět je podržet ve chvílích, kdy to potřebují, pochválit je a rozebrat s nimi jejich neúspěchy. Poznat, že se něco děje a zjistit jejich pocity. Takový čas se všem rodičům vrátí. Neztratí své dítě a často zabrání zkratům, které vedou k útěkům z domova a někdy i k sebevraždám.

Každý z rodičů by rád viděl úspěch svého dítěte. Velmi často se rodiče snaží realizovat na dětech svoje sny, svou vlastní ctižádost. Nadání na sport, hudbu, umělecké disciplíny, nebo také - v rodině byli všichni právníci, lékaři architekti - ty budeš také v této tradici pokračovat. V podstatě to, co by pro dítě mělo být koníčkem, zábavou nebo hrou, se stává utrpením. Dítě se snaží rodiče nezklamat. Pokud se to nepovede, v nejlepším případě vychovají rodiče dospělého jedince, který si nevěří a cítí se neúspěšný a neoblíbený. Často pak ambice přenáší dále na své děti a v podstatě se tak kruh uzavírá a vše pokračuje dále. V horší variantě se dítě utíká k sektám, drogám a někdy i k sebevraždě. Rozumní rodiče vnímají své dítě jako nezávislou osobnost s vlastními zájmy a potřebami, které bohužel nejsou vždy v souladu s jejich představami.

 Jak často některé děti od rodičů slýchají:

  • Musíš být nejlepší
  • Musíš být vítěz
  • Musíš se víc snažit, abys měl lepší známky
  • Průměr je na nic
  • Přece chceš něčeho dosáhnout
  • Podívej, jak se musíme snažit my
  • To nám přece nemůžeš udělat
  • Chceme pro tebe to nejlepší
  • Nemáš žádné svědomí
  • Podívej se na … ta/ten je šikovný
  • Nechceš být jako …
  • Takový je život - jestli nevyhraješ, tak prohraješ.
  • Ať se trápí, ale v budoucnu mi poděkuje!
  • Nevadí, ještě mi poděkuje!

Zamysleme se tedy, které metody jsou při výchově dětí nevhodné.
Při autoritativní výchově vyžadují rodiče poslušnost na slovo. Mají přesnou představu, jaké by dítě mělo dostávat známky a kdy se má učit. Nepřipouští si pochybnost o správnosti svého chování či rozhodnutí. Nejčastěji se autoritativně chová otec. Charakteristické je zakazování, přísnost a trestání při sebemenším školním neúspěchu.
Perfekcionistická výchova je charakteristická příliš vysokými nároky. Dítě musí mít své věci v naprostém pořádku. Školní hodnocení musí být za každých okolností bez jediného selhání.

Pro lepší pochopení uvádím jeden příběh ze života: „Rodiče vždycky hodně pracovali a o mě se do sedmi let starala paní na hlídání. Byla hodná, ale mně se hrozně stýskalo po mámě, tak jsem celé noci probrečela. Pak jsme se přestěhovali do nového baráku mimo Prahu a tam se o mě začala starat o pět let starší sestra," vypráví Veronika. S nástupem do školy začali rodiče na Veroniku klást stále větší nároky. Usmysleli si, že bude studovat vysokou školu, a proto musela nosit samé jedničky. Když nebyly, dostávala výprask. „Ten tlak byl šílený, nedalo se to vydržet," vzpomíná Veronika. Když jí bylo dvanáct, přivedla Veroniku kamarádka do party, kde poprvé zkusila kouřit marihuanu. Cítila se tam bezpečně, ostatní jí rozuměli. Kvůli partě zanedlouho začala lajdat ve škole.
Za nějakou dobu zkusila i něco jiného, než marihuanu - pervitin. „Když jsem si poprvé šňupla, bylo to super. Měla jsem najednou hrozně moc energie, starosti se školou a s rodiči zmizely. Na konci osmé třídy jsem měla na vysvědčení většinou dvojky a na gymnázium jsem se dostala. To už mi ale šňupání přestávalo stačit a já si začala píchat,“ svěřuje se Veronika. "Díky pervitinu jsem stíhala učení, do nějakých kroužků už jsem samozřejmě nechodila. Za peníze, které mi na ně matka dávala, jsem si kupovala drogy. Naši na mně nic nepozorovali, zajímalo je jenom, jak mi to jde ve škole,“ popisuje svoji drogovou pouť. Typické je, že rodiče si na ní něčeho všimli, až když bylo pozdě. Jednou přišla domů s pocitem, že ji všichni sledují. Pokoušela se ukrýt a matka ji našla vyděšenou ve skříni. Konečně si všimla, že se s její dcerou něco děje. Když u ní našla injekční stříkačku, dostala tehdy už sedmnáctiletá dívka ultimátum - buď s drogami přestane, nebo se půjde léčit. Samozřejmě nepřestala, místo toho odešla z domu. Asi po měsíci ji otec našel a odvezl rovnou do léčebny. "Po pobytu v léčebně jsem strávila dva roky v terapeutické komunitě a teď se snažím normálně žít. Jsem vdaná, čekám miminko, dodělávám si školu, obor aranžérka. Náš vztah s tátou se o hodně zlepšil, i s mámou se dokážeme snést. Drogy neberu, vyhýbám se i alkoholu a lékům,“ líčí Veronika zatím šťastný konec svého příběhu.

Podle terapeutky oddělení pro léčbu závislostí žen psychiatrické léčebny v Bohnicích Moniky Plocové byla základní příčinou Veroničina pádu do drog chybějící komunikace v rodině - dítě proto přestávalo rodičům věřit.
Celým příběhem se jako noční můra táhnou známky ve škole, prospěch, vysvědčení. Dobrý rodič přece ví, že hodnota dítěte nezávisí na tom, jaké známky na vysvědčení přinese. Velmi dobře chápe, že ani výprask není tím správným řešením. Důležité je zjistit, v čem je problém dítěte. Snažit se pomoci zvládnout problémové učivo a někdy je i nutné se smířit s tím, že přes snahu dítěte se prospěch prostě nezlepší a je nutné se zaměřit na jiné stránky osobnosti dítěte a ty rozvíjet. Pokud je dítě šikovné a praktické, je nutné najít mu vhodné podmínky pro jeho další vývoj v této oblasti. Je tedy zřejmé, že dobrý rodič by špatným vysvědčením neměl být zaskočený, protože se průběžně o prospěch dítěte zajímá, sleduje jeho pokroky nebo naopak problémy. Pokud je obeznámen s tím, že dítě na učivo nestačí, neměl by je v tom nechat samotné. Může mu například dohodnout doučování, učit se s ním a zajímat se o něj.

Statistiky nám bohužel ukazují, že v době vysvědčení vzrůstá počet dětských sebevražd i sebevražd mládeže.
Nejkritičtější věk je od 11 let do 19 let. V roce 2011 na Kladensku ukončila svůj život skokem ze skály šestnáctiletá dívka, na Klatovsku se oběsil sedmnáctiletý chlapec - oba případy podle vyšetřovatelů mají souvislost s neúspěchem ve škole, tedy s vysvědčením. V roce 1998 ukončilo svůj život sebevraždou devět dětí ve věku do 15 let, 58 mezi 15 – 19 věkem ( ne všechny samozřejmě kvůli vysvědčení). Rok 2001 - 2015 bylo 35 případů sebevražd dětí do 14 let. Rok 2006 – sebevražda 58 dětí z toho 22 ve věku 15 – 18 let a 33 ve věku 11 – 20 let. 2007- 20 nezletilých, 2008 - nezletilých 25 a v roce 2009 – 27 nezletilých. Linka bezpečí zaznamenala za poslední 4 roky nárůst telefonů ohledně sebevražd o 60%. Vše svědčí o velkém tlaku rodičů i společnosti, aby děti byly úspěšné. Nejde vždy jen o vysvědčení, ale i o lásky, vztahy v rodině, alkohol, šikanu, kyberšikanu aj. problémy. Dětské sebevraždy jsou v období vysvědčení časté. Za zvýšeným počtem útěků z domova a sebevražd stojí přísní rodiče a určitou měrou také učitelé. Hlavní příčinou je obava dítěte z reakce rodičů. Strach z výprasku může dítě dohnat až k útěku z domova. U citlivějších jedinců to dojde až sebevraždě.

Situace je natolik vážná, že Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti
ve FN Motol pořádalo dne 14. listopadu 2011 pod záštitou Ministerstva zdravotnictví a WHO kanceláře v České
republice národní seminář „Sebevraždy u dětí.“ Zde vystoupili přední odborníci na úrazy dětí, zástupci Světové
zdravotnické organizace či ministr zdravotnictví Leoš Heger. „Úrazům dětí lze úspěšně předcházet, a proto prevence úrazů u dětí patří již několik let mezi priority ministerstva zdravotnictví a jeho dotačních programů,“ řekl ministr Heger. Z dat ÚZIS ČR a Českého statistického úřadu za roky 2000 - 2010 vyplývá, že v posledních letech došlo k mírnému poklesu případů sebepoškozování, to se ale netýká dětí zemřelých sebevraždou. Zde je trend neměnný. U sebepoškození převažují dívky, u sebevražd chlapci.

 


Jako mechanismus sebevražd u dívek převažují otravy, u chlapců je to oběšení. Tato data potvrdil i výzkumný projekt Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. „Za rizikové faktory lze považovat zejména neuspokojivou rodinnou situaci a rodinné vztahy, nevyvážený osobnostní vývoj, především s rysy emoční nestability, s malou schopností zvládat frustraci a adaptovat se na vývojové úkoly adolescence,“ nastínil MUDr. Jiří Koutek, Ph.D., primář Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol. Vláda již v roce 2007 odsouhlasila Národní akční plán prevence dětských úrazů na léta 2007-2017. V květnu 2011 bylo ve FN Motol ustaveno Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti. Předmětem činnosti tohoto centra, které úzce spolupracuje zejména se 3. LF UK, FN Brna Ministerstvem zdravotnictví ČR, je koordinace aktivit zaměřených na prevenci úrazů a podporu bezpečného prostředí pro děti. V České republice jsou úrazy stále nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých. Druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí jsou sebevraždy, což je třeba považovat za alarmující.

Co tedy poradit rodičům? Vaše dítě potřebuje:

  • milující rodiče
  • milující autoritu
  • stabilní rodinu
  • jasné hodnoty a normy
  • pochvalu a uznání
  • vymezené hranice chování a jednání
  • vedení a bezpečí
  • promluvit si s někým, kdo mu rozumí

Co z toho tedy plyne? Důležité je znát své dítě a jeho možnosti, dokázat mu pomoci v případě, že to potřebuje. Spolupracovat se školou s pedagogy a společně hledat východiska z problémů. Nejdůležitější je, aby dítě bylo zdravé a rodiče ho brali takové, jaké je a projevovali mu lásku a podporu. Nejvíce záleží na vztahu dítě + rodič. Pak se vše společně vyřeší. V případě problémů je důležitá pomoc jak pro děti, tak pro jejich rodiče.

Linka bezpečí:
tel. 116 111, 800 155 555
rodičovská linka 840 111 234
www.linkabezpeci.cz
pomoc@linkabezpeci.cz
chat.linkabezpeci.cz linka

Foto: Svatava Šimková, Jiří Zajíc

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Danuše Netolická

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • posuzovat reálně své fyzické a duševní možnosti, odhadovat důsledky svého jednání a chování v různých situacích;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností, zájmové a pracovní orientace a životních podmínek;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • mít odpovědný vztah ke svému zdraví, pečovat o svůj fyzický i duševní rozvoj, být si vědomi důsledků nezdravého životního stylu a závislostí;