Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Multikulturalita není zaklínadlo
Odborný článek

Multikulturalita není zaklínadlo

18. 8. 2011 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Mgr. Jiří Zajíc

Anotace

Mezi průřezovými tématy, kterým se věnuje vzdělávání v rámci projektu Klíče pro život, je i "multikulturalita". Téma módní i výbušné. Oč vlastně jde - nebo má jit?

      Multikulturalita. Pokud si člověk nezlomí při vyřčení toho slova jazyk ani se při něm dvakrát nezakoktá, nejsou tím vůbec překonány všechny překážky. To si jistě uvědomili mnozí zejména teď, když masový vrah norských mladých lidí Anders Behring Breivik zdůvodňoval svůj čin jako protest proti tomu, že Evropu ničí multikulturalismus a politická korektnost.

     Podle slovníku cizích slov, je multikulturalismus princip sociálního smíru, koexistence, solidarity a snah o vzájemné kulturní obohacení během interakcí a komunikací různých sociokulturních a menšinových skupin.

     Wikipedie pak shrnuje multikulturtalismus takto:
     Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát. Je živý v zemích, jejichž obyvatelé pocházejí z rozdílného kulturního prostředí a v některých z nich se uplatňuje i jako konkrétní politika státu. Cílem je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, rasu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti. Multikulturalismus bychom mohli chápat také jako protiklad ke nacionalismu.

     To vypadá samo o sobě dost smypaticky - alespoň pro toho, kdo nemá sám potíž se svou vlastní kulturní i osobní identitou (lidsky řečeno - kdo sám ví, kam patří, proč tam patří a je tomu rád). A přece proti "projektu multikulturalismu" narůstá v celé Evropě odpor. Dokonce kancléřka SRN Angela Merkelová před rokem prohlásila, že tento projekt "selhal". A nepřehlédnutelně jí přikyvovali i další představitelé velkých evropských národů - například Nikolas Sarközy nebo Silvio Berlusconi.

     Klíč k porozumnění tomuto proudu odmítajícímu multikulturalismus lze najít například v nedávno publikovaném článku Rudlofa Polaneckého Multikulturalita a hyperkorektnost zabíjí Evropu:
      Národnostní menšiny a různí přistěhovalci zneužívají situace ve svůj prospěch. V rámci hyperkorektnosti a obavy většinové společnosti jim prochází to, zač by šel příslušník majority natvrdo sedět. Na fakt, že multikulturalismus selhal, přišla německá kancléřka s ohromným zpožděním. 
       Německo, Francie, Nizozemí, Belgie a nyní Británie. Všude tam došlo k nepokojům vyvolaným přistěhovalci. Nevolám po zákazu přistěhovalectví, ale je nutné, aby se Evropa začala bránit, jinak je s ní konec. Jak se bránit nerespektování domácí kultury ze strany přistěhovalců?Přiznávám, že jen velice těžce. Přesto ale určité páky existují. Pravděpodobně se bude muset zavést systém deportací zpět do země původu tak, jak to mají Spojené státy. Při spáchání trestného činu nediskutovat a odeslat zpět. Kdo nechce dodržovat evropské velice liberální zákony, pak ať se vrátí odkud přišel.
      Nedokážu si představit, že bych přišel žít do nějakého státu a dával najevo pohrdání tamními zákony. Chci-li někde žít, musím se přizpůsobit a ne jak to dělá Evropa, že se přizpůsobuje přistěhovalcům a dělá z nich preferovanou skupinu. Multikulturalismus, pozitivní diskriminace, tolerance trestných činů páchaných národnostními menšinami a hyperkorektnost pomalu zabíjí Evropu. Chceme-li, aby Evropu nakonec ovládly nepřizpůsobivé živly a cizí kultura, pak pokračujme. Konec je na dohled.

      Je jasné, že i u nás je takové smýšlení (nesené obavami ze slabosti demokracie, ústupnosti vůči agresivním menšinám, neschopnosti čelit těm, kteří parazitujíé na společnosti,  "roztahování se" těch, kteří zneužívají benevolenci liberálně demokratické společnosti - u nás v prvé řadě Rómů) má určitě výraznou podporu společnosti. Zaznívají ovšem i u nás stanoviska uvážlivější (Je multikulturalismus nepodařený experiment?). Každopádně je vidět, že jsme tu z hlediska výchovy u tématu, kterému je nutné se věnovat solidně, bez ideologických zjednodušení, ale i bez demagogických strašení.

     Myslím, že takový přístup lze najít v publikaci Svět okolo nás, která je metodickou podporou nového skautského programu. Pro zajímavost zde z ní ocituji základní pasáže:

Skauting a multikulturní výchova
     Účelem multikulturní výchovy je formování pozitivních postojů a oslabování těch negativních. Skauting, který svou výchovu staví méně na znalostech (zde je silná úloha školy) a více na dovednostech a postojích, je plně vybaven nástroji i metodami, aby uplatňoval svůj vliv na děti i v této oblasti. Výhodou mu může být neformální prostředí a přirozený zájem dětí o věc, stejně jako hodnotový rámec, ve kterém se výchova v oddílech uskutečňuje.
     Školy v ČR mají multikulturní výchovu již několik let ve svých osnovách. Přesto doposud v této oblasti mnoho věcí nefunguje, sami učitelé přiznávají, že téma často opomíjejí – důvodem je mimo jiné to, že je studium na tento obor nepřipravilo.
     Skauting má tedy možnost zastoupit v úloze multikulturní výchovy i školu (i když pouze v úzké části cílové skupiny). Hodnoty, na kterých stojí, jsou skautingu pro tuto roli výhodou. Princip povinnosti k ostatním lze multikulturní optikou vnímat jako výchovu k přijímání odlišnosti a využívání jejích možností a výhod.

     O tom, že si čeští skauti dobře uvědomují, jak komplexní skutečností multikulturalismus je (pokud nemá vést k přesnému opaku toho, oč v principu usiluje), svědčí posloupnost cílů ("klíčových kompetencí"), které v souvislosti s ním obsahuje bod skautské stezky Různost světa:

Cíle bodu stezky
▶▶ Umí si vytvořit vlastní názor a obhájit ho.
▶▶ Dokáže se na věci podívat z různých pohledů a vytvořit si o nich vlastní úsudek.
▶▶ Pozná situaci, kdy s ním někdo manipuluje.
▶▶ Je si vědom odlišných estetických měřítek v různých dobách historie lidstva a v různých
kulturách v současnosti.
▶▶ Umí rozpoznat a potlačovat předsudky a netoleranci.
▶▶ Je otevřený jiným názorům a přístupům.
▶▶ Hledá hranice toho, co je ochoten tolerovat.
▶▶ Uvědomuje si příčiny rozdílných způsobů myšlení, postojů, chování.
▶▶ Zná jiné kultury a náboženství.
▶▶ Zná své místo v dnešním světě a má úctu ke svému kulturnímu okruhu.
▶▶ Získal konkrétní zkušenost s odlišností.
▶▶ Vnímá rozmanitost (diverzitu) jako hodnotu, je pro něj obohacením, ne hrozbou.



     V rámci projektu Klíče pro život je garantkou průřezového tématu Multikulturní výchova Michaela Tužilová. Její rozhovor s redaktory Dětské tiskové agentury o multikulturalitě v projektu Klíče pro život si můžete poslechnout zde.

     Projekt Klíče pro život přinesl i výzkumné zpracovní této problematiky, jak si můžete přečíst ve výzkumné zprávě Multikulturalita v zájmovém a neformálním vzdělávání, či v populárně zpracovaném výstupu z tohoto výzkumu Na křižovatce kultur aneb Romové, Vietnamci a Číňani mezi námi.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Jiří Zajíc

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika), vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.
  • Neformální vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • porozumět zadání úkolu nebo určit jádro problému, získat informace potřebné k řešení problému, navrhnout způsob řešení, popř. varianty řešení, a zdůvodnit jej, vyhodnotit a ověřit správnost zvoleného postupu a dosažené výsledky;