Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Dítě mezi rodiči, kamarády a učiteli
Odborný článek

Dítě mezi rodiči, kamarády a učiteli

1. 7. 2011 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Hana Mařková
Spoluautoři
Hana Mařková
Miroslav Bocan

Anotace

Na stránkách výzkumů projektu Klíče pro život již bylo publikováno víc než deset článků pojednávajících o dílčích výstupech velkého výzkumu Hodnotových orientací dětí do 6 do 15 let. Nyní čtenářům nabízíme dvojici článků, které jsou prvním souhrnnějším pojednáním k totmuto výzkumu.

Svět našich dětí

      Jaképak ty „naše“ děti skutečně jsou? Myslím, že většina z nás si aspoň někdy takovou otázku položí. Většinou sice ne v souvislosti s těmi opravdu „svými“ dětmi – protože ty „přece“ dobře znají – ale při setkání s tím, co to zase ty děti vyvedly: jak se opíjejí, kouří, perou, ubližují sobě i učitelům, také nezdraví, rozbíjejí lavičky v sídlišti ... Někteří možná mají zkušenost i s jinými dětmi: těmi, co jsou úspěšné v olympiádách z jazyků, skvěle hrají na hudební nástroj, tančí nebo modelují, pomáhají s mladšími dětmi, starají se o záhonky, mají dokonce pořádek ve svých věcech ... Dá se vůbec něco univerzálního o současných českých dětech říct?
     Za posledních deset let se výrazně zintenzívnila i výzkumná činnost zaměřená na život dětí. Podle Úmluvy o právech dítěte se sice za „děti“ označují ti, kterým ještě nebylo 18 let, ale sedmnáctiletou slečnu sotva kdo za dítě považuje. Běžně se dětmi rozumí chlapci a děvčata, kterým není víc než 15 let. I tak se jedná o skupinu velmi početnou – v současnosti se mezi šestým a patnáctým rokem věku nachází skoro 900 tisíc českých dětí. I proto jí byl věnován nejrozsáhlejší výzkum projektu Klíče pro život věnovaný hodnotovým orientacím dětí ve věku 6 – 15 let. Ještě než se ale budeme zabývat první částí výsledků tohoto výzkumu, „klíčovými hráči“ v životě dítěte a tím, jak je děti vidí, stručně se podíváme na tři předchozí výzkumy, které dobře ilustrují dosavadní přístupy ke zjišťování toho, jaké jsou naše děti.

Konzum – zdraví – dětská práva
      Jak to u nás často bývá, o život dětí se v prvé řadě začaly zajímat marketingové agentury. Děti jsou totiž velmi účinný „nástroj“ na to, jak vytáhnout z rodičů spoustu peněz. Do téhle kategorie patřil i unikátní výzkum „České děti 2004“ provedený Millward Brown ČR, jehož cílem bylo zjistit zejména míru finančního vlivu dnešních dětí, jejich zájmy, způsoby trávení volného času a jejich základní hodnotové orientace a postoje. Jeho vedlejším, ale důležitým výstupem byla i typologie dětí vytvořená podle jejich hlavní orientace: materialisté, altruisté, nesmělí a hedonističtí individualisté. Důležitost tohoto rozdělení spočívá především v potvrzení toho, že – stejně jako je tomu mezi dospělými – nelze v naší společnosti pokládat děti za v zásadě stejnorodou skupinu, ale už v této věkové kategorii se společnost rozpadá na několik značně odlišných segmentů.

     Zcela jiný smysl i pojetí má mezinárodní projekt ELSPAC (Europena Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood), jehož „tahounem“ je u nás FSS MU Brno. Jedná se o dlouhodobý komplexní výzkum zdraví s týmž souborem dětí postupně ve věku 8, 11, 13, 15 a 17 let. Započal v roce 1999 a zatím poslední psychologická šetření se uskutečnila v letech 2006 až 2007. Jeho hlavní výsledky byly publikovány ve velice kvalitním podání knižně, dílčí zjištění jsou k dispozici též na internetu. Zde jen pro zajímavost uvedeme, čeho se nejčastěji bojí jedenáctileté děti (číslo udává počet procent dětí, které se bojí):

Školní strachy 47,6
Strachy z ohrožení druhými lidmi; neznámí lidé (35,8); známí lidé (13,3) 45,9
Strach ze zvířat 40,5
Strachy vázané na určité místo (např. hřbitov), způsob bytí (např. tma) 39,9
Strachy ze ztráty někoho, obavy o někoho, o něco 28,4
Strachy o zdraví, o tělo, z nepříjemných tělesných prožitků 21,3

     Třetí z rozsáhlých výzkumů věnovaných dětem inicioval UNICEF a u nás se první šetření provedlo v roce 2001, další pak v roce 2008. Hlavním zřetelem bylo sledování toho, jak jsou dodržována práva dětí, ale pokryt byl prakticky celý život dítěte. Zde opět uvedeme jen několik faktů, která se týkají tématu, jemuž se budeme dále věnovat, a dobře jej doplňují:
     • Děti mají v naprosté většině případů se svými rodiči dobrý nebo dokonce velmi dobrý vztah (dobrý nebo velmi dobrý vztah k matce – 94 %; k otci 82 %).
     • Nejčastějším důvodem dobrého vztahu je dobrá komunikace a citové vazby.
     • Téměř třetina dětí by nechtěla ve svých rodinách nic měnit (30 %).
     • Téměř dvě třetiny dětí uvedly, že se v jejich rodině někdy vyskytuje násilné nebo agresivní chování v podobě křiku a hádek (63 %).
     • Pokud jde o fyzické násilí, setkalo se s ním ve své rodině 13 % dětí.
     • Za nejdůležitější hodnoty předávané v rodině považují děti morální vlastnosti (48 %), odpovědnost, vztah k práci a vzdělání (35 %) a respekt a toleranci (24 %).

Klíčoví hráči dětských životů
     Ústředním hlediskem výzkumu uskutečněného v rámci projektu Klíče pro život bylo odhalování reálného vlivu různých činitelů působících na dítě, charakteru tohoto vlivu a následně zkoumání důsledků, jaké tento vliv má na utváření postojů dětí, toho, co je pro ně důležité (hodnot) a toho, jak jsou schopny vztahovat se k světu a svému životu v něm. Tento ambiciózní cíl bylo nutno řešit kombinací rozsáhlého kvantitativního i kvalitativního výzkumu, který probíhal v prvé polovině roku 2010. V současné době se ukončuje první fáze interpretace zjištěných výsledků.

     V tomto článku se zaměříme na roli „klíčových hráčů“ – rodiny, školy a kamarádů, příště budeme pokračovat tím, co výzkum zjistil o našich dětech v souvislosti s médii i s volným časem, a hlavně, jaké mají vzory, co pokládají za důležité a jaké mají ideály. Z celé řady dílčích výstupů vám tu nabídneme dvě reprezentativní oblasti. Nejprve půjde o pohled samotných dětí na to, kde si myslí, že je ovlivňují rodiče a kamarádi.


   S narůstajícím věkem dětí je na první pohled vidět tendence klesají- cího vlivu rodičů a naopak zvyšování vlivu kamarádů. To samo o sobě není nic překvapivého. Mnohem zajímavěj-ší jsou výsledky v jednotlivých polož-kách.  
    Především fakt, že rodiče od počát-ku ovlivňují většinou málo nejen hudbu, kterou děti poslou-chají (a přitom hud-ba podstatně spolu-určuje celkové ži-votní ladění dětí), ale i to, jaké budou mít děti kamarády a přátele. Tedy další faktor, který je pro život dětí naprosto dominantní. Rovněž názory si děti – podle sebe – tvoří spíš nezávisle na rodičích.

    Co se týče hod-nocení vlivu kama-rádů, pak je celkem pochopitelný ros-toucí vliv na oblé-kání a výběr hudby – kontrastuje s tím spíš představa, že ani od kamarádů příliš nečerpají ná-zory a dokonce ani většinou to, jaké si budou vybírat ka-marády další.
  Významná část dětí se domnívá, že pokud jde o výběr přátel (kamarádů), je neovlivňuje nikdo – v jednotlivých vě-kových skupinách 45 až 58%, a co se týče názorů, myslí si to u nejmladších 25% a u těch nejstarších skoro 40%. Znamená to, že jsou skutečně tak „svobodné“, nebo spíš že si skutečný vliv okolí, zejména kamarádů a médií, neuvědomují? Z kvalitativní části výzkumů (focusových skupin) i výzkumů jiných se jeví jako mnohem pravděpodobnější druhá varianta. Současně se tu potvrdila i klesající role školy. 

     Ta – reprezentovaná třídním učitelem/učitelkou – se projevila i ve druhém zvlášť zajímavém výsledku, kdy děti hodnotily různé charakteristiky maminky, tatínka, učitele a kamarádů:

     Celkově je vidět, že dominantní osobou dětského světa je maminka – hodná, ochotná pomoci, naslouchající a důvěřující – a dokonce i nejchytřejší. Jasně slabší je postavení otce: většinou nemá čas, což je škoda, protože když má, je s ním docela legrace. Mnohem méně než matka je schopný naslouchat, pomáhat a hlavně není mnohem častěji hodný (skoro 40% dětí jej tak vidí). Dokonce není ani chytřejší než maminka. Většina dětí si ani nemyslí, že by jejich otec nikdy nelhal. U matek si to myslí jen něco málo přes polovinu dětí. To všechno vypovídá dosti jasně o převládající situaci českých rodin z pohledu dětí: je to prostor bezpečí, který garantuje maminka především svou emocionální vřelostí a ochotou pomáhat. Tatínek je jasně na druhé koleji. Rodiče si většinou s pravdou moc starostí nedělají, ale aspoň sobě navzájem i svým dětem si většinou důvěřují.
     S kamarády je v prvé řadě zábava, občas člověku také pomohou, mají na něj čas a naslouchají mu. Jedná se tedy hlavně o to, co bezprostředně takový kamarád do světa dítěte přináší. Jeho charakter či jiné méně na první pohled zřejmé kvality nejsou až tak důležité. Ne příliš dobře dopadají pak učitelé (ukázaly to i další položky). Nejen, že ani z hlediska rozvoje poznání nemá žádné výsadní postavení, ale ve většině položek, které jsou z hlediska dětského hodnocení zdrojem pozitivního hodnocení, zaostává: většinou nemá čas, nedůvěřuje, není s ním zábava. Mají to zkrátka dnešní učitelé – a zvláště učitelky – těžké. Nároky, které na ně děti mají, jsou v dost tvrdém konfliktu s tím, jaké mají v našem školství reálné možnosti a s tím, jak jsou za svou práci hodnoceni.

Další zajímavá zjištění
     Na závěr uvedeme ještě několik zjištění, která vyšla z focusových rozhovorů. Co se týče života v rodině, tak děti ve volném čase během pracovního týdne tráví minimum volného času se svými rodiči – aktivní rodič se projevuje pouze o víkendu. Děti vidí rodinu jako hlavního tvůrce životních zásad, postojů, pohledu na svět. Kdyby děti měly něco měnit, pak právě nejčastěji uváděly trávení více času s rodiči a potom méně rozporů mezi rodiči.
    Škola – navzdory svému klesajícímu „ratingu“ – je stále nejoblíbenějším tématem rozhovorů, pokládají ji za důležitý zdroj informací. Také odsud pochází naprostá většina jejich kamarádů. S nimi děti tráví většinu volného času – mladších hrou, starší spíše neformálním setkáváním a konverzací v okolí bydliště či školy. Téměř všechny děti spojovaly svůj volný čas s kamarády více než s vlastní rodinou.

(Článek byl ve zkrácené verzi publikován v Literárních novinách 15/2011)

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Mgr. Petra Boháčková
1. 7. 2011, 19:15
Velmi zajímavé čtení, děkuji. Překvapuje mě, že školní strachy předhánějí i strach z neznámých lidí. 
Jiří Zajíc
2. 7. 2011, 22:24
      Jsem rád, že Vás tohle téma zaujalo. Chystáme se postupně publikovat další výsledky z toho výzkumu. Některá dílčí zjištění jsme už tady na rvp.cz publikovali v dubnu a květnu.      To, že školni strachy mají navrch, je po mém soudu dáno zejména postoji rodičů: školní úspěch pokládá většina rodičů za rozhodující kritérium pro hodnocení vlastního dítěte. Proto i naprosté banality - například trojka či čtyřka z nějaké písemky - mají pro prožívání dětí tak velkou závažnost, ačkoliv z hlediska skutečných ohrožení i budoucnosti dětí vůbec takovou váhu nemají.        Kromě toho - a ten náš výzkum to potvrdil - nepokládá většina dětí učitele za příliš přátelské partnery. Většina dětí si myslí, že jim učitelé nedůvěřují, nemají na ně čas, nenaslouchají jim (viz graf). Škola je tedy významným stresujícím prostředím. Bohužel.
 
 

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • uznávat hodnotu života, uvědomovat si odpovědnost za vlastní život a spoluodpovědnost při zabezpečování ochrany života a zdraví ostatních;