Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Ruština ve finále
Odborný článek

Ruština ve finále

21. 4. 2011 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Mgr. Svatava Šimková

Anotace

1. dubna 2011 se v prostorách Ruského kulturního centra v Praze uskutečnilo Ústřední kolo soutěže v ruském jazyce. Ve dvou kategoriích soutěžili středoškoláci z celé naší vlasti.

„Když po roce 1990 nastal úprk od ruštiny, částečně jsem to chápal, protože to byl jazyk okupační mocnosti a jazyk bezbožného režimu postaveného na nenávisti a potlačování svobody. Současně už tehdy mi bylo jasné, že to hodnocení je v mnohém nespravedlivé, protože nikdo nebyl víc postižen než samotný velký ruský národ, který se z důsledku vlády totalitního režimu dodnes těžce vzpamatovává. Přitom ruštinou nehovořili jenom Uljanov nebo Brežněv, ruštinou psal Puškin, Dostojevskij, Tolstojové či Jesenin, velcí filosofové 20. století Solovjov a Berďajev. Rusky zpívali Okudžava i Vysockij, ruština byla mateřským jazykem tak statečných lidí, jako byli Solženicyn, Sacharov, Měň či zavražděná novinářka Poltikovská, která je ztělesněním obětavosti a odvahy. A právě tuto obětavost, odvahu i hloubku můžeme i dnes zažívat v krásné ruštině.“

Jiří Zajíc, zástupce ředitele NIDM, při slavnostním vyhlášení vítězů

O kráse a potřebnosti ruštiny jsou rozhodně přesvědčeni ti mladí lidé, kteří se probojovali z krajských kol až do Ústředního kola soutěže v ruském jazyce. Celá dobře zorganizovaná akce, na jejímž zdaru se podílely zejména pracovnice Talentcentra NIDM, se konala v příjemných prostorách Ruského kulturního střediska, kde proběhla samotná soutěž a následné vyhlášení vítězů. Společná poslechová část soutěže otestovala pozornost a porozumění, následující konverzační část, kde už každý bojoval sám před tříčlennou porotou, prověřila zejména slovní zásobu, znalost reálií a pohotovost soutěžících.

Po vyhlášení vítězů v prostorách RKS se přítomní odebrali na nedaleké Velvyslanectví Ruské federace. V impozantních prostorách proběhlo setkání s ruským velvyslancem panem Sergejem Kiseljovem, který nejenže k přítomným promluvil, ocenil jejich zájem o ruštinu a předal vítězům dárky, ale rovněž se studenty ochotně zapózoval fotografům. Následovalo neformální povídání, navazování kontaktů a výměna zkušeností, to vše nad příjemným občerstvením.

My jsme se nezapomněli ptát soutěžících na jejich zkušenosti s ruštinou a dojmy ze soutěže. Ještě před vyhlášením výsledků jsme si čekání zkrátili povídáním s Markem a Aničkou, na ruském velvyslanectví pak krátce s vítězi Lukášem a Michaelou.

Marek Hodějovský, Gymnázium Třebíč 5. místo v kategorii  SŠ II
K ruštině mě přivedla moje máma. Přiměla mě, abych se začal učit ruský jazyk, protože jej považuje v České republice za velice důležitý. Žije tu čím dál více Rusů a také na dovolené už se domluvíme skoro všude rusky. Já osobně jsem si zpočátku myslel, že když si vyberu ruský jazyk, trošičku si polepším, že ruština bude částečně lehčí než další cizí jazyky. Ale tak jednoduché to přece jen není. Po revoluci byl podle mého názoru poměrně velký odpor vůči ruštině, nikdo se ji moc nechtěl učit, takže jsem moc rád, že se vrací, protože to je a bude jeden ze světových jazyků hned vedle angličtiny. To je můj osobní názor. Nejde prostě zaměřovat se pouze na západ, učit se pouze západní jazyky, ale obracet se také právě k tomu Rusku jako k východní velmoci. Pro mě osobně je ruština jazykem číslo jedna.

Co se týče témat, vytáhl jsem si ne moc oblíbenou Ekologii. Musel jsem samozřejmě mluvit o nejdůležitějších problémech současnosti, snažil jsem se jich dotknout globálně. Dalšími obtížnými tématy byla témata Umění a Lidé, kteří se mi líbí. K oběma mohu říci, že je někdy poměrně těžké mluvit o nich v mateřském jazyce, natož v ruštině. Další témata už byla příjemnější – Co bych chtěl navštívit v Rusku, Národní suvenýry a další, která je možno použít v běžné konverzaci s ruským občanem.

Jak se cítí člověk před porotou? Samozřejmě je tam napětí, já bývám poměrně hodně nervózní, ale to je myslím tady každý. Soutěžící ovšem nesmí být nervózní příliš, protože by mohlo přijít takzvané okno a člověk pak vůbec neví, o čem má mluvit. Když už jsem ale měl soutěž za sebou, byl jsem rád, že jsem předvedl nějaký výkon. Navíc porota je velmi laskavá.

Musím velice pochválit svoji paní profesorku Součkovou. Jsem opravdu moc rád, že máme právě ji. Ona nás určitým způsobem donutila (ne pouze mě, ale i mé spolužáky), abychom měli ruštinu rádi a abychom se o ni zajímali.

Paní profesorka Součková o Markovi: Když má člověk takového studenta, tak je to radost a pocit naplnění z toho, že můžete předat něco skutečně navíc, že můžete pracovat na tom, že ten student se v tom předmětu, v tomto případě v ruštině, rozvíjí dál. A samozřejmě je to velký závazek..

Anna Machoňová, Gymnázium Mimoň – 2. místo v kategorii SŠ II
Jak jsem se dostala k ruštině? Strýc měl šanci studovat v Rusku na letce a tam se seznámil s mojí tetou. Moje teta je Ruska, takže zájem o ruštinu mám asi od ní. Přeskočilo to ale nějak samo. Já už teď čtu hlavně v ruském jazyce, sleduji ruské filmy a poslouchám ruskou hudbu. Ruštině se chci věnovat i profesně: buď jako překladatelka nebo v cestovním ruchu. Nedávno jsem Rusko navštívila a připadala jsem si tam jako doma, jako bych neodjela z ČR. Ten jazyk, lidé, všechno bylo pro mě úplně přirozené.

Já mám ráda ruskou populární hudbu tak od těch 80. let. 80., 90. let, ale i tu současnou. Hodně mě zajímá doba, kdy byla perestrojka a to všechno. Připadá mi, že Rusové si víc váží své kultury a mají ji hrozně rádi, ty svoje zpěváky, svoje textaře, muzikanty. Právě mladí lidé. Oni jsou velcí vlastenci a váží si svých lidí. Taky za to všechno položili jako národ strašné oběti.

Když bych měla říct něco o soutěži samotné, po organizační stránce je lepší, že je to tady rozděleno do tří částí. Na krajském kole jsme měli všechno v jednom, takže jsme to sice měli rychle za sebou, ale pak jsme museli dvě tři hodiny čekat. Tady jsme se sice taky nervovali, ale rychleji to uteklo.

Krajské kolo mi připadalo těžší. Nebo to bude tím, že jsem si tam vytáhla těžší téma, měla jsem zdravý životní styl, takže o tom se nedá povídat tolik, jako o některých jiných tématech. Vyžaduje to už dost specializovanou slovní zásobu. Tady na soutěži jsem si vytáhla téma Cestování. Vůbec jsem nevěděla, o čem mám mluvit, nějak mi všechno v té chvíli vypadlo z hlavy. Uvidíme, jak to dopadlo, ale vůbec si tím nejsem jistá.

Paní profesorka Vastlová o Aničce: Anička, to je prostě takový tahoun. Pracuje sama na sobě a motivuje i ty ostatní. Je moc šikovná. Jsem ráda, že ji tam mám, protože pomáhá i mně, že to člověka nutí neustále na sobě pracovat.

Michaela Packová, Gymnázium Třinec – 1. místo v kategorii SŠ II
Lukáš Arazim, 2. ročník OA Heroldovy sady, Praha – 1. místo v kategorii SŠ I

 

Moje generace je ruštinou poznamenaná trošku negativně. Jak se to stalo vám, že jste se začali věnovat právě ruštině?

Michaela: Na naší škole je povinná angličtina a potom ještě další jazyky, ze kterých si musíme v sekundě vybrat: francouzština., španělština, němčina a ruština. Hodně jsem váhala, který z těchto jazyků si mám zvolit, zejména jsem si vybírala mezi francouzštinou a ruštinou a nakonec vyhrála ruština, která se mi asi zdála příjemnější na poslech.
Lukáš: Já jsem se k učení ruskému jazyku dostal náhodou. Při přijetí do prvního ročníku střední školy jsme měli možnost výběru studia dalšího jazyka a mně se právě nejvíce zalíbila ruština. Přijde mi dost podobná češtině a je to takový zpěvný, pěkný jazyk, takže jsem se rozhodl ho studovat.

Vyhráli jste náročnou soutěž a mně to nedá, abych se nezeptala na pocity vítězů. Jaké tedy jsou?

Michaela: Moje vítězství bylo pro mne samotnou nečekané a já jsem byla opravdu hodně překvapená. Je fakt, že téma jsem si vybrala docela dobré, rodina a rodinný život, takže po konverzaci jsem měla dobrý pocit. Ale teď jsem v takovém stavu, že to pořád nějak nechápu. Celých pět let to byl můj sen, dostat se do finále. Pan profesor je asi velmi šťastný, určitě mě hodně motivoval.
Lukáš: Pocity jsou určitě smíšené, protože já jsem to opravdu nečekal. Paní profesorka Vojtková mě připravila velice dobře, za to bych jí chtěl poděkovat – děkuji a doufám, že to tak bude pokračovat i nadále.

Hodláte s ruským jazykem nějak spojit svoji studentskou, vysokoškolskou a profesní budoucnost?

Michaela: Teď mě čeká maturita, takže samozřejmě maturuji také z ruštiny. Podala jsem si přihlášky na vysoké školy, které jsou většinou s ruštinou nějak spojeny. Dvě z nich nabízí obor mezinárodní vztahy, kde ruština jako cizí jazyk bude určitě důležitá.
Lukáš: Ruštině se budu určitě věnovat i nadále. Jelikož studuji ekonomické lyceum, možná spojím ruštinu i s budoucím povoláním jako ekonom.

Gratuluji vám a přeji hodně dalších úspěchů.

Výsledky soutěže ke stažení naleznete zde.

Fotografie z ústředního kola naleznete zde.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Svatava Šimková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • dosáhnout jazykové způsobilosti potřebné pro komunikaci v cizojazyčném prostředí nejméně v jednom cizím jazyce;
  • Neformální vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • sledovat a hodnotit pokrok při dosahování cílů svého učení, přijímat hodnocení výsledků svého učení ze strany jiných lidí;
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • uvědomovat si – v rámci plurality a multikulturního soužití – vlastní kulturní, národní a osobnostní identitu, přistupovat s aktivní tolerancí k identitě druhých;