Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Pojetí a koncepce Výtvarného oboru ve vztahu...

Ikona teoreticky

Pojetí a koncepce Výtvarného oboru ve vztahu ke struktuře osnov v rámci charakteristiky vzdělávací oblasti Umění a kultura

Ikona odbornost
Autor: PaedDr. Markéta Pastorová
Anotace: Článek se zabývá nejdůležitějšími myšlenkami koncepce Výtvarného oboru v RVP GV, nabízí praktickou ukázku zpracování oboru v ŠVP.
Obor příspěvku:Výtvarný obor
Klíčová slova: výtvarný obor, umění a kultura, vzdělávací obor

Výtvarný obor jako součást vzdělávací oblasti Umění a kultura navazuje svým pojetím a koncepcí na Výtvarnou výchovu v základním vzdělávání a společně s ní tvoří ucelený systém vzdělávacího obsahu. Graduje náročnost očekávaných výstupů a učiva, a to od nejjednodušších tvůrčích činností až po zcela samostatné a vědomé zapojení se do tvůrčího a uměleckého procesu propojujícího hledisko tvorby, recepce a interpretace.

Podstatnou změnou, kterou koncepce Výtvarného oboru přináší, není jen pregnantní definování očekávaných výstupů a z toho vycházející jiný přístup k členění učiva1, ale zejména proměna pohledu na smysl a cíle Výtvarného oboru ve vztahu k ostatním vzdělávacím oborům, využitelnost osobně jedinečných schopností a získaných znalostí žáka v reálných životních situacích a pojímání tvůrčího a uměleckého procesu jako zdroje pro celoživotní vzdělávání.

Koncepce Výtvarného oboru především umožňuje přistupovat k uměleckým hodnotám ve vztahu k současnému stupni lidského poznání a komunikace a přistupovat k vlastní i umělecké tvorbě a interpretaci jako k nástrojům rozvíjení osobního potenciálu tvořivosti, smyslového a jazykového poznání.2

Velký důraz je kladen na proces komunikace, který je podstatnou součástí jak umělecké tvorby, tak vzdělávacího procesu a poznání vůbec.3 Komunikační proces je pak pojímán v kontextu současné umělecké tvorby, kdy umělcovou prioritou přestává být "gloriola autorství" a do pozornosti se dostává jeho role prostředníka v komunikačním procesu.4

Výtvarný obor pro základní i gymnaziální vzdělávání inovuje a zpřesňuje dosud užívaný pojmový aparát ve vztahu ke svým teoretickým východiskům, jak pro vzájemnou mezioborovou komunikaci, tak pro potřeby praxe. Terminologii je věnován článek K pojetí a terminologii Výtvarného oboru.5

Jazyk oboru se výrazně proměňuje i ve vztahu ke kurikulárním dokumentům (RVP ZV a RVP G), neboť stejně jako ostatní obory mluví "řečí výstupů"("means and mode"), což je pro učitele náročné, má-li navíc rozpracovávat očekávané výstupy na "školní výstupy".6 Avšak obecnější "rámcová" úroveň stanovení očekávaných výstupů a učiva dává výtvarným pedagogům daleko větší možnost zúročit vlastní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu v rámci nabízeného systému. Prostor pro osobitý přístup pedagogů je podpořen i samotným charakterem všech činnostně založených oborů oblasti - výtvarného, hudebního a dramatického.

Při profilování vlastního osobitého pojetí Výtvarného oboru by však pedagog měl:

  • vycházet z aktuálních zkušeností žáků, rozvíjet je a obohacovat;
  • přistupovat k tvorbě jako k experimentální praxi, kdy postupy, metody a technologie se postupně "objevují i obnovují, ověřují a zdokonalují" (výsledek není předem dán jako určitá norma, ke které se má žák přiblížit, ani nejde jen o získání technologických dovedností, "řemesla");7
  • nesvazovat žáky svým názorem či názorem autorit bez toho, aniž by jim byla dána šance postupně si jej utvářet na základě vlastních zkušenosti, zkušeností a názorů ostatních a informací získaných z různých i méně běžných zdrojů;
  • neopominout současný vizuální svět, ve kterém se žáci pohybují a denně přicházejí do styku nejen s uměleckou tvorbou, ale i s tvorbou běžné vizuální produkce, včetně tvorby, kterou je generačně možné považovat za "pokleslou";
  • záměrně propojovat vlastní tvorbu, vnímání a interpretaci, neboť vše je součástí tvůrčího procesu a všechny roviny dávají příležitost pro osobní angažovanost jedince.

Významnou změnou pak je i samotný přístup k výtvarnému umění (viz Vančát, J.: Reflexe proměny výtvarného umění v koncepci oblasti Umění a kultura). Stručně se dá říci, že nejde pouze o získání chronologického přehledu dějin umění, ale na konkrétních příkladech se snažíme žáky přivést k pochopení toho, co bylo v jednotlivých etapách "přelomové", co bylo uměleckým vyjádřením prosazeno jako rozšíření lidského "uchopení světa", jakým způsobem tyto "podstatné přínosy" využívá současné umění a jak je možné je uplatnit při vlastní tvorbě i jak může jejich pochopení a zasazení do historického a kulturního kontextu obohatit argumentaci či interpretaci.

Podstata přístupu k výtvarné výchově na gymnáziu je stručně a velmi dobře vyjádřena v příspěvku L. Kitzbergerové v Diskusním fóru: "Bylo by omylem se domnívat, a jistě v odborné veřejnosti již nikdo tak nečiní, že obsahem výtvarné výchovy je pouze žákova tvorba, popsatelná jako zcela konkrétní činnosti, či rozvíjení tvořivosti nebo estetického cítění, což jsou jen pojmy, k nimž se konkrétní obsah přiřazuje jen s obtížemi. Současná výtvarná výchova se nemůže vyhnout významné kognitivní a socializační roli, protože má žáky připravit nejen k orientaci a aktivnímu pohybu ve světě výtvarného umění, ale nezastupitelně v oblasti celé vizuální kultury. Současný učitel se neobejde bez znalostí a bez odborného jazyka, který obsáhne tento záběr výtvarné výchovy se všemi vazbami na další obory poznání a umožní tyto nové či nově uvědomované obsahy předmětu reflektovat a sdílet, případně i vysvětlovat a obhajovat."

Shrneme-li základní ambice koncepce oboru ve vztahu k aplikaci do školních vzdělávacích programů a jeho následné realizace v konkrétních vyučovacích hodinách či projektech a kurzech, pak jsou pro výtvarného pedagoga vytvořeny předpoklady proto, aby mohl:

  • spoluvytvářet a být zodpovědný za kvalitu vzdělávací obsahu a jeho realizaci;
  • společně s žáky se účastnil tvůrčího procesu, a to od prvotních úvah, přes hledání variant řešení až po zapojení výstupů do komunikace;
  • vycházet vstříc individuálním potřebám a zájmům žákům tím, že je seznámí s možnostmi a způsoby uplatnění co nejširší škály prostředků od tradičních (kresba, malba, prostorová tvorba) až po nová média (digitální obraz, grafické programy, animace, video, interaktivní programy);
  • pomáhat žákům hledat vhodné formy dokumentace a prezentace nejen konečných produktů, ale pomáhat jim mapovat a systematizovat jednotlivé etapy tvůrčí práce tak, aby si byli schopni uvědomovat svůj vývoj, jednotlivé kroky a pokroky i sebe sama a svůj individuální přístup ve vztahu k ostatním;
  • systematicky začlenit a více pro realizaci vzdělávacího obsahu využívat programy muzeí a galerií.8

Prostor pro vyjádření pojetí vzdělávacího oboru je pak přímo dán i samotnou strukturou osnov, kde mohou být nejdůležitější myšlenky definovány a rozvedeny již v části osnov v rámci charakteristiky oboru či konkrétního vyučovacího předmětu v jeho obsahovém, časovém a organizačním vymezení (jako vhodné se ukazuje uvést obsahové vymezení jako samostatnou část a naopak propojit časové a organizační vymezení). Ne vždy je tento poměrně unikátní prostor pro profilování podoby předmětu na konkrétní škole dostatečně využíván.

Následující příklad se vztahuje k ukázce možnosti zpracování úvodních částí učebních osnov s důrazem na obsahové vymezení vzdělávacího oboru (vyučovacího předmětu).

Výtvarný obor pro 1. a 2. ročník

  • název vyučovacího předmětu
    • Výtvarná výchova (1. a 2. ročník)
    • Umělecká tvorba a komunikace (3. ročník)
  • charakteristika vyučovacího předmětu Výtvarná výchova:
    • Časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu Výtvarná výchova
      V 1. a 2. ročníku se realizuje vzdělávací obsah Výtvarného oboru v povinném vyučovacím předmětu s názvem Výtvarná výchova. Hodinová dotace je 1 hodina týdně s tím, že výuka se realizuje jednou za 14 dní ve dvou vyučovacích hodinách. Výuka je v 1. a 2. ročníku realizována ve specializovaných učebnách (školní ateliér, učebna ICT atp.) v prostorách galerie a muzea i ve veřejném prostoru města a krajiny.
      Ve 3. ročníku se realizuje vzdělávací obsah integrovaného tématu Umělecká tvorba a komunikace ve stejnojmenném povinném vyučovacím předmětu. Hodinová dotace je 1 hodina týdně. Výuka probíhá jednou za 14 dní ve dvou vyučovacích hodinách, a to jak v prostorách školy, tak prostorách galerie a muzea a dále v prostorách městské knihovny (zde je vyžíván bohatý fond specializované odborné literatury).

    • Obsahové vymezení vyučovacího předmětu Výtvarná výchova
      Výtvarný obor v 1. a 2. ročníku je výrazně zaměřen na tvůrčí činnosti, jimiž se realizuje učivo ve dvou okruzích: Obrazové znakové systémy a Znakové systémy výtvarného umění.
      Ve vztahu k učivu těchto okruhů jsou do vzdělávacího obsahu integrovány tematické okruhy Mediální výchovy. Výchovné a vzdělávací strategie se zaměřují zejména na rozvíjení kompetence k učení, kompetence k řešení problémů a kompetence komunikativní, ve 2. ročníku je pak pozornost věnována rozvíjení kompetence občanské.
      V 1. ročníku jsou tvůrčí činnosti zprvu nejvíce zaměřeny na rozvíjení smyslové citlivosti a uplatňování subjektivity tak, aby bylo možné navázat na obsah výtvarné výchovy na základní škole a zmapovat individuální zkušenosti a zájmy žáků. V tvůrčích činnostech je pak dále prohlubována provázanost vlastní tvorby s vnímáním vizuálně obrazných vyjádření proto, aby měl žák možnost uvědomit si a vyzkoušet prostředky, které mu osobně nejvíce vyhovují a které by chtěl dále rozvíjet. Nabízena je tradiční kresba, malba (využíván je školní ateliér), práce v grafických editorech i prostorová tvorba.
      Systematicky se pak pozornost začíná věnovat hledání vhodných způsobů prezentace výstupů i jednotlivých fází tvůrčího procesu, aby se průběžně vytvářela příležitost pro zpětnou vazbu diváků a pro jejich interpretace. Za důležité se považuje hledání i nestandardních způsobů nabídnutí díla užšímu vybranému okruhu. K ověřování komunikačních účinků jsou nabízeny metody a postupy vycházející ze současného vizuálního umění (např. změna role diváka - divák se stává v interakci s uměleckým dílem jeho součástí). O různých technologiích a postupech uplatňovaných v současném výtvarném umění se žáci dozvídají zejména prostřednictvím internetu a tištěných médií, (katalogy, odborné publikace, vztahující se k zásadním akcím, např.: Pražské Bienále, Kessel, Bienále v Benátkách). Pozornost je rovněž věnována vnímání komunikačního obsahu obrazu v běžných mediích (časopisy, reklamy, televize). V 1. ročníku je do vzdělávacího obsahu Výtvarného oboru integrováno průřezové téma Mediální výchova - tematický okruh Mediální produkty.
      O technologiích a postupech, které žáky zaujmou, se společně diskutuje, shromažďují se materiály a jako inspirační zdroje se třídí, systematizují a zakládají do osobních portfolií i tvůrčího portfolia třídy a průběžně se prezentují na internetových stránkách školy.
      Z pohledu bezprostřední zkušenosti žáka se tak přistupuje k učivu tematického okruhu Obrazové znakové systémy, a to s důrazem na interakci s vizuálně obrazným vyjádřením v roli autora, příjemce a interpreta, a okruhu Znakové systémy výtvarného umění, v němž se žáci zabývají především výtvarným uměním jako experimentální praxí z hlediska inovace prostředků, obsahu a účinků.
      Výchovné a vzdělávací strategie jsou zaměřené na rozvíjení klíčových kompetencí, a to kompetencí k učení, kompetencí k řešení problémů, kompetencí komunikativních.
      Ve 2. ročníku jsou tvůrčí činnosti rovněž zaměřené na vlastní tvorbu a vnímání vizuálně obrazných vyjádření vlastní i umělecké produkce. Na rozdíl od 1. ročníku je více kladen důraz na to, aby žáci vyjádření svých zkušeností, myšlenek, vjemů, prožitků a představ vztahovali k vizuálně obrazným vyjádřením zejména umělecké produkce v jednotlivých historických etapách, uměleckých směrech či k výrazným uměleckým osobnostem. Skrze zkušenost z vlastní tvorby a vnímání umělecké produkce se pak vytváří zázemí pro "poučenější" interpretaci a odborně zdatnější argumentaci. Důraz je kladen na to, aby si žáci mohli sami volit ta témata, která je nejvíce zaujmou a která pro svoji vlastní orientaci v umění považují za důležitá (umění minorit, problematika genderu, zapojení těla, jeho pohybu a gest do procesu tvorby, neškolené vizuální umění, "masovost a autenticita" projevu apod.).
      Skrze reflexi současného umění jim je pak v rámci tematického okruhu Znakové systémy výtvarného umění nabízen systematický přehled o světonázorovém, náboženském, filozofickém a vědeckotechnickém zázemí historických slohů evropského kulturního kontextu. Prostřednictvím vlastní tvorby, při které se již snaží záměrně volit prostředky, se seznamují s vývojem uměleckých vyjadřovacích prostředků, podstatných pro porozumění aktuální obrazové komunikaci.
      V rámci okruhu Obrazové znakové systémy porovnávají "uchopení" vybraného tématu a jeho komunikační dopad s různými druhy umění (se zaměřením na film, dramatické umění a literaturu), zabývají se vizuálně obraznými znakovými systémy z hlediska poznání a komunikace. Zkušenosti z vnímání vizuálně obrazného vyjádření jsou schopni reflektovat na úrovni smyslové, subjektivní a komunikační.
      Ve 2. ročníku je do vzdělávacího obsahu Výtvarného oboru integrováno průřezové téma Mediální výchova tematickými okruhy Mediální produkty a jejich významy, (vliv médií na utváření postojů a hodnot ve vztahu k současnému umění) a Účinky mediální produkce a vliv médií (média a kulturní zpravodajství v regionu, stereotypy v médiích - Ženy a umění).
      Pozornost je rovněž věnována kvalitě dokumentace tvůrčího procesu, systematizaci zdrojů informací a poznatků a nalezení osobně vyhovujícího způsobu prezentace. Důraz je kladen na samostatný přístup a systematičnost a pečlivost při práci se zdroji.

    • Výchovné a vzdělávací strategie
      Další rozvoj kompetencí k učení, kompetencí k řešení problémů, kompetencí komunikativních, vhodně a podle zájmu žáků jsou rozvíjeny kompetence občanské.

Obsahové vymezení vyučovacího předmětu vypovídá o tom, že výtvarný pedagog ve svém pojetí klade důraz na reflexi současného výtvarného umění i běžné vizuální produkce. Zaměřuje se na poznání individuálních schopností a zájmů žáků tím, že jim dává možnost výběru prostředků, které jim osobně vyhovují, dává možnost vnímat a interpretovat umělecká díla, které si žáci samostatně vybrali, vytváří jim prostor pro jejich individuální prezentaci a pro vzájemný dialog. Zkušenosti žáků se pak snaží usoustavňovat v kontextu Obrazových znakových systémů a Znakových systémů výtvarného umění. Opěrné body v historickém a kulturním kontextu jsou tak získávány skrze vlastní tvorbu, vnímání a interpretaci. Nejedná se tedy o chronologický přístup k dějinám umění, ale o "vhledy" s různou "úrovní hloubky" a vztahující se bezprostředně k atmosféře třídy a v co nejširší míře zúročující individualitu žáka.

Ukázku je zapotřebí pojímat jako určitý model způsobu uvažování o obsahovém vymezení a jeho definování ve struktuře osnov. Záměrně je pak nabízen spíše "maximalistický přístup" tak, aby obsahové vymezení bylo co nejvíce inspirativní a aby se (byť na omezeném prostoru) co nejvíce mohlo vztáhnout k současnému pojetí a koncepci nejen výtvarného oboru, ale i nastavení celé vzdělávací oblasti Umění a kultura.

Určité maximalistické hledisko je zde voleno i proto, aby dokumentovalo bohatost kognitivní složky oboru, který je zcela plnohodnotnou součástí vzdělávání, a důležitost možnosti zařazení integrovaného tématu Umělecká tvorba a komunikace jako samostatného vyučovacího předmětu do 3. ročníku, dotovaného z disponibilních hodin.

Další příspěvek bude věnován pojetí a koncepci Výtvarného oboru ve vztahu k výchovným a vzdělávacím strategiím. V něm také bude věnován prostor rozvedení výchovných a vzdělávacích strategií, které jsme z toho důvodu v tomto textu neuváděli.

Budeme velice rádi, pokud budou čtenáři na článek reagovat, a to jak svými doplňujícími otázkami, tak svými postřehy, zkušenostmi, různými variantami zpracování, nápady na zpřesnění instrukcí apod. Velice přivítáme, pokud budou příspěvky v duchu vzájemné důvěry a spolupráce lidí, kterým jde o kvalitu oboru, cítí za něj zodpovědnost, rádi hledají nové přístupy, snaží se vybudovat vysoký kredit oboru na své škole a právě z těchto důvodů se chtějí společně podělit o zkušenosti.

Své příspěvky podněty a reakce zasílejte na adresu: pastorova@rvp.cz.


1 Nikoliv podle tematických celků - takovýto přístup byl nejčastěji uplatňován v osnovách pro základní vzdělání ve vzdělávacích programech Základní škola, Obecná i Národní škola, pouze bylo k výběru témat přistupováno z různých úhlů pohledu od nejtradičněji pojímaného ve Vzdělávacím programu Základní škola, přes cílené rozvíjení tvůrčího potenciálu dítěte s důrazem na dovedností složku v Obecné škole až po snahu členit témata z pohledu vlastního zájmu a zkušenosti dítěte v Národní škole. V 90. letech pak potřeba přehodnotit dosavadní přístup k cílům i obsahu oboru byla vyjádřena zintenzivněním diskuse uvnitř oboru na teoretické bázi i snahou po aplikaci do praxe. To dalo vznik třem alternativním osnovám Výtvarné výchovy, které byly posléze schváleny jako součást Vzdělávacího programu Základní škola a staly se společně se všemi doposud platnými osnovami jedním z východisek pro diskusi o podobě a koncepci oboru v RVP ZV i GV.
Ze zaměření pozornosti na členění obsahu pak vyplývalo i to, že jazyk dosavadních materiálů mluvil "řečí obsahu - témat", nikoliv výstupů. (Slavík, J.: Diskusní fórum/Obecná diskuse "Odborný jazyk RVP")
2 Vančát, J.: Diskusní fórum/Obecná diskuse.
3 Důležitost komunikace ve vzdělávání je pak vyjádřena samostatnou klíčovou kompetencí. Všechny obory vzdělávací oblasti Umění a kultura vědomě učí zacházet s jazykem umění a využívat jej jako specifický způsob komunikace. Protože převážná část informací přichází vizuální cestou, bude Výtvarný obor a schopnost vnímat a komunikovat touto cestou velmi důležitá pro vzdělávání vůbec i pro rozvíjení vlastního osobnostního potenciálu.
4 Humhal, J.: Diskusní fórum/Obecná diskuse.
5 S terminologií doporučujeme všem se seznámit. Protože se jedná o definování pojmů v kvalitě potřebné pro komunikaci i na teoretickém základě, je zapotřebí být trpělivý a věnovat mu soustředěnou pozornost.
6 Slavík, J.: Diskusní fórum/Obecná diskuse. "Odborný jazyk RVP".
Slavík,J.: Poznámka oborového didaktika ke dvěma kritickým zmínkám o rámcových vzdělávacích programech. Pedagogika 2005, roč. 55, č. 3, s. 268 - 273.
7 Pastorová, M.: Diskusní fórum/Obecná diskuse.
8 Koncepce oblasti Umění a kultura a Výtvarného oboru díky důrazu na vzdělávací složku a užití odborného jazyka, kterým se mohou obě instituce - muzea a školy - lépe domlouvat, umožnila podpořit propojení a vzájemnou spolupráci těchto institucí v regionu ve vztahu ke vzdělávání, což má velký přínos i pro získávání občanských kompetencí.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 28. 08. 2006
Zobrazeno: 5947krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
PASTOROVÁ, Markéta. Pojetí a koncepce Výtvarného oboru ve vztahu ke struktuře osnov v rámci charakteristiky vzdělávací oblasti Umění a kultura. Metodický portál: Články [online]. 28. 08. 2006, [cit. 2019-10-20]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/844/POJETI-A-KONCEPCE-VYTVARNEHO-OBORU-VE-VZTAHU-KE-STRUKTURE-OSNOV-V-RAMCI-CHARAKTERISTIKY-VZDELAVACI-OBLASTI-UMENI-A-KULTURA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.