Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Dva přístupy k rozvoji informační gramotnosti na středních školách
Odborný článek

Dva přístupy k rozvoji informační gramotnosti na středních školách

9. 9. 2021 Gymnaziální vzdělávání
Autor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Anotace

Příspěvek se zaměřuje na problematiku uchopení obsahu informační gramotnosti, a to především na tom typu škol, kde očekáváme, že studenti budou přecházet na univerzitní studium. Snaží se popsat určitou bariéru mezi středoškolským a akademickým prostředím v této oblasti a nabídnout cestu, jak ji (alespoň částečně) překonávat.

Výzkumy (především) ve Spojených státech ukazují na dva zajímavé problémy, kterým bychom se v tomto článku chtěli věnovat. Tím prvním je skutečnost, že existuje velký rozdíl mezi tím, co si pod informační gramotností představujeme na úrovni středních a vysokých škol. Ukazuje se, že jde o poměrně oddělené množiny dovedností, znalostí či kompetencí, které očekáváme, že informačně gramotný člověk bude mít.


Mohli bychom si říci, že to vlastně ničemu nevadí, protože se soustředíme právě na svůj stupeň vzdělávání (v tomto případě na středoškolský) a ostatní stupně jsou pro nás přímo metodicky nedostupné, vlastně nám po nich nic není. Jenže je zde druhý problém, na který upozorňují četné studie, totiž existuje poměrně silná korelace mezi informační gramotností a schopností studenta uspět v prvním ročníku na vysoké škole.

Jinými slovy, pokud chceme učit informační gramotnost na střední škole, ocitáme se mezi dvěma možnými přístupy, které se jeví jako extrémně důležité. Můžeme se soustředit na kompetence k hodnocení mediálních sdělení, na odolnost vůči hoaxům a dezinformacím, což je pro život v informační společnosti zcela nezbytné. Ukazuje se, že bez těchto dovedností nejsou studenti schopni v současném světě vůbec obstát, participovat na demokratické společnosti nebo budou mít problém s přijetím sebe sama.

Na druhé straně stojí požadavky akademických dovedností či akademického sektoru – schopnost orientovat se v odborných zdrojích, aktivně pracovat s textem, tvořit kritické eseje atp. Mohu jako dlouholetý vysokoškolský učitel potvrdit, že podstatná část i velice talentovaných studentů neumí kriticky nahlédnout na knihu nebo názor určitého odborníka, protože má pocit, že by měli říkat: „Babička Boženy Němcové se mi moc líbila…“, a kreativita se vlastně očekává jen v tom, proč, což je na úrovni vysoké školy málo.

Přitom právě úspěch v prvních ročnících vysoké školy je na tom, jak fungovalo sekundární školství, velice těsně závislý a učitele tato skutečnost zavádí k otázce, co vlastně v oblasti informační gramotnosti učit a proč. Před ním jsou totiž přítomné dva diskursy, které se pokusíme popsat a které nejsou příliš kompatibilní. V závěru článku se pak zaměříme na to, jaké přístupy je možné zvolit, pokud v této situaci chceme obstát.

Středoškolské pojetí informační gramotnosti

V rámci středoškolského vzdělávání v informační gramotnosti můžeme pozorovat několik významných diskursů. První se pojí rámcem MIL od Unesco a jeho základní východisko je následující – cílem informační gramotnosti je moci jako občan být aktivní součástí demokratické společnosti. Dochází tak k určitému propojení mezi informační a mediální gramotností (ta má v českém prostředí velice silné slovo). Důraz je tedy kladen na to, jakým způsobem porozumět zprávám, jak se nenechat manipulovat nebo sám tvořit jednotlivé mediální výstupy. Vší svojí aktivitou směřuje právě k určité kritické práci s informacemi jako s mediálním sdělením.

Na tomto místě musíme zdůraznit ještě jednu zajímavou věc – ukazuje se, že informační gramotnost má vztah k tomu, jak je člověk schopen argumentovat a pracovat se svojí profesní identitou. Lze proto předpokládat, že právě tato část informační gramotnosti bude velice důležitá pro kompetence k podnikavosti, tedy pro schopnost jedince být ve své práci úspěšný, což je možná efekt, který na první pohled není patrný.

Pokud se podíváme na rámec AASL, můžeme vidět poměrně silný důraz kladený na kompetence k učení, k diskusi, k práci se zpětnou vazbou. Ale opět rámovanou něčím, co lze poměrně jasně identifikovat jako středoškolský diskurs – potřebujeme studenty naučit pracovat s informacemi v kontextu učení se, formulaci vlastní názorů a postojů, v diskusi. Zaměření na odbornou část práce s informacemi zde ale nenalezneme.

Pravděpodobně nejuniverzálnějším modelem, který se využívá jak na středních, tak vysokých školách, je v tomto ohledu Big6, který klade důraz na vyhledávání informací, což už se akademickému prostředí blíží, stejně tak jako jeho rys určité procesuálnosti.

Vysokoškolské pojetí informační gramotnosti

Charakterizovat vysokoškolské kurikulum v oblasti informační gramotnosti na úrovni vysokých škol je vzhledem k jejich rozmanitosti poměrně nesnadné. Pokud bychom se chtěli opřít o literaturu, která se k přechodům mezi stupni vzdělávání ve vztahu k informační gramotnosti vztahuje, tak lze říci, že lze identifikovat poměrně jasně definované okruhy, se kterými mají studenti problémy.

Tím prvním je práce s odbornými zdroji. Mediální zprávy v novinách nebo na sociálních sítích jsou od odborných článků značně odlišné a také nástroje pro jejich hodnocení jsou zásadně jiné. Zde již typicky nepotřebujeme hledat charakteristiku textu obsahující argumentaci ad hominem nebo útok na emoce. Takové věci akademici většinou nepíší, ale spíše obsahují informace nebo kontext, který pro naše konkrétní zadání nemusí být vhodné, vycházejí z nekompatibilních předpokladů atp. Až v pokročilejších oblastech lze říci, že je možné na nesouhlasu s určitým závěrem vystavět vlastní výzkum. Orientace v odborných časopisech a databázích je přitom pro studenty zcela zásadní.

Druhou oblastí je vlastní kritická diskuse – studenti mají problém skutečně kriticky analyzovat text, upozorňovat na jeho předpoklady, východiska a možné problémy, které jsou s ním spojené. Především na humanitně orientovaných fakultách je silný důraz kladen na schopnost kriticky číst a písemně zpracovávat jednotlivé autory. Kriticky přitom neznamená emoční hodnocení, ale analytický vhled, který se na středních školách příliš nepěstuje.

Za třetí je to schopnost vyhledávat kvalitní zdroje, ideálně pracovat s databázemi a využívat různé rešeršní strategie. Zatímco na úrovni středních škol si obvykle vystačíme s poměrně jednoduchými přístupy a informacemi z Googlu, v akademickém světě je situace složitější. Schopnost pracovat s těmito zdroji může velice usnadnit práci studentům a dát jim velkou konkurenční výhodu do prvních let studia.

Velice užitečné jsou kompetence, které souvisí obecně s vědeckou gramotností, které se právě na aktivní práci s textem, citování, ověřování hypotéz, ale i tvorbu vlastních výzkumných designů zaměřují. Především v prvních ročnících se přitom neočekává dokonalost, ale i drobná zkušenost nebo přehled je pro studenty velice praktickým pomocníkem.

Poslední bod, který je zmiňován, je schopnost samostatně pracovat v knihovně – najít potřebné dokumenty, využívat knihovní katalog a případně se umět zeptat knihovníka. Akademické knihovny mají jiný charakter než veřejné, ale přesto je nějaká zkušenost velice užitečná. Důležitá je také podpora studenta, aby využil akce knihovny v orientačních dnech, které jsou právě na tyto aspekty práce zaměřené.

Průsečíky

Nesporně ale existují také společná témata, která má smysl napříč vzdělávacími stupni reflektovat, protože mají univerzální platnost a funkčnost. Rádi bychom uvedli alespoň tři příklady. Prvním jsou digitální kompetence, obecně chápané jako schopnost pracovat s digitálními technologiemi. To je něco, co se studentům bude nepochybně hodit bez ohledu na jejich akademický profil. Pokud se podíváme například na Evropský rámec digitálních kompetencí pro občany, pak je současně vidět, že úroveň těchto kompetencí není nízká nebo neambiciózní. Slabá schopnost pracovat s technikou je nesporně hendikepem jak ve společenském životě, tak také v akademických nebo výzkumných projektech na libovolném stupni.

Domníváme se, že kurikulární reforma tuto část kompetencí významně posílí už na základních školách a střední budou schopné s novými dovednostmi svých studentů efektivně pracovat. Důraz na „technickou“ složku informační gramotnosti bude sílit a současně je možné hledat zajímavé projekty, témata či úkoly, které studentům umožní digitální kompetence propojit s vlastními potřebami.

Čtenářské kompetence je nesporně tématem, které může být dobrým spojovníkem mezi akademickým a středoškolským prostředím. Čím lépe, kritičtěji, rychleji, aktivněji, systematičtěji se naučí studenti na středních školách číst, tím lepší bude jejich pozice v terciálním vzdělávání, samozřejmě s velkým důrazem na humanitní a společenskovědní obory. Domníváme se, že rozvoj čtenářských kompetencí je něčím, co již tvoří standardní výbavu středoškolských studentů, byť i zde najdeme obory na kterých „se nečte“, což považujeme za vážný strukturní problém.

Třetí oblastí, která se postupně otevírá i na středních školách, je citační gramotnost, tedy schopnost nejen zdroje najít, ale správným způsobem je využít ve svém textu, vytvořit bibliografické záznamy, chápat, že cizí myšlenky je možné využít jen tehdy, když řádně citujeme. V posledních letech je v této oblasti vidět rostoucí poptávka ze strany středních škol a domníváme se, že jako společný jmenovatel mohou fungovat velice dobře.

Jak postupovat?

Pokud se na něčem studie z posledních let shodnou, tak je to důraz na konstruktivistické vyučování – informační gramotnost není možné získat jinak než vlastním zkoušením, řešením problémů a vyhledáváním zdrojů, které každý jedinec individuálně potřebuje. I zde vidíme určitý posun k aktivním vyučovacím metodám a postupům, které jsou pro střední školy čím dál tím více významné.

Rádi bychom zmínili ještě dva důležité rysy. Tím prvním je, že velice silnou roli může v této oblasti hrát školní knihovník nebo informační pracovník. Ve spojených státech se toto spojení ukazuje velice silně, u nás lze vidět spíše projekty, které hledají spojení mezi školou a knihovnou, ale každopádně se hledání těchto vazeb jeví jako jeden z klíčových nástrojů pro rozvoj informační gramotnosti. Učitelé nemusí být jedinými hybateli edukačního procesu, jakkoli je jejich role mimořádně důležitá.

Druhou důležitou informací je, že se zdá, že funguje téměř cokoliv – od projektů přes letní školy, týdny zaměřené na konkrétní aspekty informační gramotnosti. To, co na první pohled může vypadat překvapivě, má poměrně jednoduché vysvětlení. Míra informační gramotnosti obecně je u středoškoláků tak nízká, že jakákoliv systematizace edukace má zcela zásadní dopady.

Pokud si tedy uvědomíme, že informační gramotnost bude hrát ve dvacátých letech roli klíčové gramotnosti v oblasti sociální politiky, sociální pedagogiky, ale i v tématu klíčových kompetencí pro úspěch ve stále složitějším dynamicky se měnícím prostředí, stojí škola před poměrně jednoduchou, ale velkou výzvou. Vzít informační gramotnost vážně a začít s ní skutečně systematicky pracovat. A to paradoxně především tam, kde akademický profil studenta není tak výrazný jako na gymnáziích.

Podrobnější informace k tématu lze najít ve studiích:

ANDREWS, Carl R.; SAINT HILAIRE, Dickens. Aligning the Curriculums for College Success: High School and College Library CollaborationsCommunity & Junior College Libraries, 2017, 23.1–2: 41–62.

FARMER, Lesley. Transitioning to College: Impact of High School Librarians. In: SITE Interactive Conference. Association for the Advancement of Computing in Education (AACE), 2020. p. 430–439. Advocacy engagement: The role of information literacy skills.

HUGHES, Hilary, et al. The role of the university library in supporting international student transition: Insights from an Australian-American case studyThe journal of academic librarianship, 2018, 44.5: 582–594.

JOHNSON, Heather A.; BARRETT, Laura. Your teaching strategy matters: how engagement impacts application in health information literacy instructionJournal of the Medical Library Association: JMLA, 2017, 105.1: 44.

OYEDIRAN-TIDINGS, Stella O.; ONDARI-OKEMWA, Ezra M.; NEKHWEVHA, Fhulu H. Information needs and constraints of access to educational information in the Fort Beaufort Education DistrictSouth African Journal of Education, 2019, 39.1.

Článek vznikl jako součást řešení projektu Platforma pro transfer znalostí: informační gramotnost pro středoškoláky v otevřeném mash-up virtuálním učebním prostředí (TIGUP) podpořeného TA ČR – kód projektu TL02000040. Web.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Bořivoj Brdička
26. 9. 2021, 08:26
Já bych ty dva přístupy tolik neodděloval. Vrcholem obrovského množství veřejně dostupných (dez)informací jsou ty, které jsou vědecky podložené. V zásadě je třeba od počátku učit inf. gramotnost jako schopnost ověřovat - tedy vědecký přístup. Na druhou stranu je zde pořád snaha z vědeckých publikací dělat něco, co stojí nad zbytkem světa, což není dobré. V mnoha případech zjistíte, že veřejně nedostupná (neplatí pro vysokoškoláky a knihovníky) "vědecká" zpráva je jen snůška nabubřelých frází úmyslně používající nesrozumitelné "vědecké" formulace. Společenství "vědců" vzájemně se "kriticky" povzbuzujících v rámci recenzních řízení se tak od zbytku světa záměrně odděluje. Michale, vy zjevně stojíte někde mezi. Jsem zvědav, kam půjdete? Čtu od vás vše, nač narazím. Dík!
Jan Maršák
27. 9. 2021, 15:10
Není mně úplně jasné, kdo dělá z vědeckých publikací něco, co stojí nad zbytkem světa? A kdo jsou oni "vědci", kteří se vzájemně "kriticky" povzbuzují v rámci recenzních řízení a záměrně se oddělují od zbytku světa? A kdo je vlastně onen "zbytek světa"?

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie