Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Tvorba podcastu ve vzdělávání I.
Odborný článek

Tvorba podcastu ve vzdělávání I.

8. 9. 2020 Gymnaziální vzdělávání
Autor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Anotace

Podcasty představují zajímavou formu předávání obsahu, která může být velice dobře použitelná i ve vzdělávání na základních a středních školách. Tvůrcem se může stát kdokoliv – učitel i student. Příspěvek se snaží provést učitele tématem a nabídnout mu základní kontury celého tématu. V prvním díle miniseriálu se zaměříme na vymezení tématu, ukázky dobré praxe a zamyslíme se nad tvorbou konceptu podcastu.

Podcasty nejsou ničím novým – za jejich otce se považuje Adam Curry, který v roce 2004 tento pojem použil poprvé. V té době bylo populární šíření článků skrze RSS kanály a tento novinář usoudil, že by se stejným způsobem mohl šířit také audioobsah. Zatímco v klasickém rozhlasovém vysílání se pracuje s pořady v určitý čas, u podcastu má každý možnost zvolit si, kdy a co bude poslouchat. Současně zde odpadá nutnost být profesionál – zatímco tvořit klasické rádio je ekonomicky náročné, podcasty si může člověk dělat sám na koleni.

Téma podcastů je interdisciplinární a lze ho zařadit i do oblastí nově reformovaného kurikula RVP, například:

  • D-9-1-04 používá aktivně a účelně k orientaci v historické realitě dostupné digitální technologie, portály s dějepisnými materiály a dostupné online dějepisné kanály a pořady
  • HV-9-1-01‌ využívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách, tyto aktivity zaznamenává za pomoci dostupných digitálních technologií
  • I-5-4-06 vybírá informace, které o sobě může zveřejnit
  • I-9-4-06 se znalostí principů digitální stopy a fungování sociálních sítí utváří svou digitální identitu
  • I-9-4-02 ukládá a spravuje svá data ve vhodném formátu s ohledem na jejich další zpracování či přenos

Tento formát postupně získal velkou oblibu v prostředí médií (Podcast Studia N., Vinohradská 12, svůj má i Respekt), ale i ve firemním prostředí nebo u jednotlivých osobností (Deep Talks Petra Ludwiga, Pomáháme dobrým myšlenkám od České spořitelny). Samozřejmě velký výběr nabízí především anglicky mluvené podcasty. Jejich využití přitom může být rozmanité – od vzdělávání přes marketing až po zpravodajství nebo řešení konkrétních témat a problémů. Především v angličtině je k dispozici mnoho výběrů nejlepších vzdělávacích podcastů (Top 20 Educational Podcasts You Must Follow in 2020, Listen and Learn: The 40 Best Educational Podcasts in 2020, 10 Educational Podcasts You'll Love Learning From, …).

Velkou výhodou oproti psanému textu je možnost udržet posluchače delší dobu, získat s ním těsnější vztah a také skutečnost, že u poslechu je možné dělat mnoho dalších věcí – například řídit nebo běhat. V tomto článku se pokusíme zaměřit na to, jakým způsobem je možné podcast tvořit ve školních podmínkách – ať už s ním sledujeme rovinu rozvoje komunikačních kompetencí studentů, kteří jím mohou nahradit klasické školní časopisy, nebo u učitele, který může touto formou zajímavě pracovat s převrácenou třídou nebo v rovině tvorby mikrokurzů.

Obecně – podcasty se většinou šíří pomocí nějaké automatizované platformy, jako jsou Podcasty Google, Podcasty od Apple či Spotify. Ale lze samozřejmě užít i jiné možnosti, jako je možnost hostovat obsah na platformách jako je SoundCloud (bohužel drahý) nebo MixCloud. Alternativ je samozřejmě více, setkat se lze i s tím, že jsou zvukové soubory uložené přímo na serveru a uživatel si je musí stáhnout (což v kontextu streamování a podpory audia v HTML5 není takový problém).

Níže se pokusíme naznačit postup, jak vhodně o podcastech uvažovat a postupovat v procesu tvorby.

Pro další zájemce upozorňujeme, že na internetu je možné nalézt mnoho různých postupů, jak s podcasty začít, a záleží jen na stylu, který vám bude vyhovovat. Příklady těch zajímavějších (v angličtině) jsou například:

Očima odborné literatury

Dříve, než se pustíme do vlastního postupu krok za krokem, rádi bychom se dotknuli některých zajímavých odborných článků nebo studií, které se v oblasti podcastů ve vzdělávání objevují, abychom získali nějaký širší pohled na užitečnost nebo funkčnost tohoto média. Nepůjde nám o výběr studií úplný, ale spíše takový, který může pomoci uchopit celkovou šíři a zajímavost tématu podcastu ve vzdělávání.

Evans, C. (2008). The effectiveness of m-learning in the form of podcast revision lectures in higher education. Computers & education50(2), 491–498.

Tato již starší studie zdůrazňuje, že podcasting je pro většinu studentů dostupný. A především – že se z něj učí lépe než z učebnic (a je to pro ně příjemnější) a než z vlastních poznámek. Článek proto naznačuje, že jde o mimořádně zajímavý a účinný nástroj pro podporu vzdělávání dospělých, ale zřejmě není moc důvodů předpokládat, že například u středoškoláků bude situace jiná. Jinými slovy lze říci, že je možná na čase přejít od psaní dlouhých papírových skript k natáčení podcastů (třeba doplněných papírovými podklady).

Merhi, M. I. (2015). Factors influencing higher education students to adopt podcast: An empirical study. Computers & Education83, 32–43.

Velice obsáhlá studie, která dává pohlédnout do většiny relevantní literatury v oblasti podcastu do roku 2015. Mimo jiné se snaží pojmenovat výhody, které podcasty ve vzdělávání vůbec přinášejí – zajímavý je rozměr „image“, který podcasty mají a který se ukazuje být důležitý jak v subjektivní oblibě této formy vzdělávání, tak také v oblasti sociálních vazeb a struktur. Studenti oceňují možnost o podcastech hovořit se svými vrstevníky a příležitost studovat odkudkoliv. Silný je také rozměr snadnosti užití a nízké bariéry při učení.

Hew, K. F. (2009). Use of audio podcast in K-12 and higher education: A review of research topics and methodologies. Educational Technology Research and Development57(3), 333–357.

Starší studie (některé její zjištění jsou dnes už málo použitelná) se věnuje například doporučené délce podcastů – z jejich výzkumů vyplynulo, že ideální délka je 5–20 minut na jeden podcast, zatímco podstatná část výzkumníků operuje s analogií délky písničky, tedy s časem do 4 minut. Dále upozorňuje, že existuje významný rozdíl v konzumaci obsahu studenty oproti poslechu hudby – velká část z nich je schopná drobného multitaskingu, ale soustředí se primárně na podcast, což je opačné než v případě jiného poslechu.

Drew, C. (2017). Edutaining audio: an exploration of education podcast design possibilities. Educational Media International54(1), 48–62.

Studie se věnuje několika zajímavým tématům, z nichž vybíráme některá zajímavá zjištění. 1) Délka podcastů se nejeví jako rozhodující – mnoho jich bylo výrazně delších než půl hodiny. Zdá se, že mnohem více v poslechovosti záleží na jiných faktorech, než je čas. 2) Didakticky stále převládá představa, že podcast je médium pro jednosměrný přenos znalostí, práce s posluchačem je většinou minimální, byť existují pokusy, jak tento model oslabit. 3) Funkční jsou jak lineární, tak nelineární modely vydávání podcastů a učitel si může vybrat, který z modelů zvolí. Oslabení linearity podporuje tranzitivnost výkladu, ale současně snižuje možnost časové synchronizace s běžnou výukou. 4) Podcasty mají často neformálnější (uvolněný) charakter, především tam, kde není přítomný přepis.

Zajímavé je, že výzkumná pozornost je stále hodně směřována na podcasty tvořené učiteli nebo jinými odborníky. To, co z výzkumů v (v podstatě ze všech) vyplývá je, že podcasty představují formu, která je pro studenty velice zajímavá a zvyšuje jejich úspěšnost u zkoušek i subjektivní pocity z učení, což považujeme za jeden z nejdůležitějších motivů, proč (učitelské) podcasty vůbec používat. Zdá se současně, že rozhodujícím faktorem není délka – doporučení v textech je v rozptylu od 4 minut do 3 hodin (u narativních forem na historii zaměřených podcastů). Zdá se, že mnohem více záleží na dalších faktorech, jako je třeba onen styl – u vyprávěného příběhu vydrží člověk déle, než u přednášky o nějakém subtilním jevu konstruovaném odborným jazykem.

Vytvořte si koncept

První, co je třeba si u podcastu rozhodnout, je proč a co vlastně chcete tvořit. Důležité je, aby to bylo něco, co vám samotným dává smysl a baví vás to (případně studenty). Volba konceptu je klíčová – asi málo kdo bude chtít poslouchat podcast, který bude každý týden radikálně odlišný. Zkuste proto dopředu promyslet celý způsob práce – půjde o jeden žánr, nebo je budete chtít střídat? Budete dodržovat přibližně stejnou délku (to je hodně užitečné, neboť to umožní posluchačům plánovat poslech)? Chcete tvořit sami, nebo v týmu?

Zkuste si v prvé řadě říci, co vám má podcast přinést, například:

  • Zviditelnit vás v učitelské komunitě.
  • Pomoci vytvořit vzdělávací jednotku.
  • Podpořit studenty s auditivním stylem učení nebo nižšími čtenářskými kompetencemi.
  • Předávat studentům nebo kolegům důležité informace.
  • Podpořit koncept převrácené třídy.
  • Bavit se.

Tento cíl pak zcela přirozeně spojujeme s tématy a obsahem, který chceme přinášet. Všechna doporučení pro tvorbu podcastů zdůrazňují, že poslední bod je vlastně povinný. Pokud budete tvořit jen z donucení, s velkou pravděpodobností u toho dlouho nezůstanete a nebudete mít ambici se v této činnosti zlepšovat. Pokud podcasty zadáváte jako třídní úkol, snažte se třídu neodradit tématy.

Ať chceme nebo ne, tvorba podcastu je pro mnoho lidí spojená se stresem – neumím mluvit dobře, mám nízké sebevědomí, nemám dobrý hlas, nemám co říci. To jsou jen některé obavy, které mohou být s tvorbou audioobsahu spojené. I když je pro většinu lidí příjemnější pouze hovořit a nebýt vidět na kameře, není podcast úplně snadnou disciplínou.

S tím souvisí i styl a jazyk – pokud budou studenti dělat podcast pro své spolužáky, mohou si dovolit zcela jiné výrazové prostředky, než pokud vy budete tvořit podcast pro své kolegy o didaktice dějepisu nebo češtiny. To ale nemusí vůbec znamenat, že musíte být vždy dokonale spisovní a formální. Důležitější je, abyste zněli autenticky. Zvláště pokud tvoříte pro své studenty, snažte se, aby k nim hovořil „týž člověk“, kterého znají ze školy.

Každý podcast potřebuje také název. Zkuste se zamyslet nad tím, pod jakými klíčovými slovy váš kanál má někdo vyhledávat. Je to vaše jméno? Jste schopni do názvu vměstnat klíčovou hodnotu nebo téma? Příkladem může být podcast Deep Talks Petra Ludwiga – Petr Ludwing ho má spojený s propagací sebe samého a své firmy. To je jeden rozměr. A druhý je samotný název Deep Talks, půjde o něco delšího, náročnějšího, hlubšího a zřejmě to bude rozhovor. Jde tedy o hodnoty, které se snaží autor reflektovat již v názvu. Podobně asi nejznámější český učitelský podcast jsou Hovory z kabinetu od Daniela Pražáka. Opět je jasné, že půjde o učitelské téma, o něco, co je běžně neviditelné a současně každodenní, provedené formou rozhovorů.

Předposledním koncepčním bodem je otázka formátu. Obecně existuje několik variant toho, jak s podcastem pracovat:

  • Může jít o běžnou přednášku nebo úvahu. V takovém případě je vhodné pracovat s (především na začátku) dobře napsaným skriptem a vždy mít jasnou představu o tom, co chcete říci. Délka hodně záleží na vaší zajímavosti, obecně lze doporučit něco mezi pěti až třiceti minutami (ale hodně záleží i na stylu a žánru podcastu). Déle je mimořádně náročné udržet pozornost.
  • Někteří lidé jsou schopní vtipné improvizace, v takovém případě je osnova spíše rámcová, ale jde o činnost, na kterou je třeba mít talent.
  • Rozhovorové podcasty jsou možná nejzajímavější formou, protože jsou živé, zajímavé, mohou být i delší a současně čtenáře baví, protože otázky téma dobře strukturují. Nebojte se pracovat třeba i s tím, že si ke svému výkladu pořídíte moderátora, kterému přichystáte přibližnou strukturu otázek sami.
  • Klasické vzdělávací podcasty – většinou začínají nějakou otázkou nebo jasně daným problémem, který je dost krátký a jasný na to, aby bylo možné jej vyložit. Hodně se pracuje s TED formátem, který vyžaduje obsah do dvaceti minut a práci s vtipem, příklady a nadsázkou. Klíčová je zde také vlastní práce přednášejícího, který si ze sebe musí umět udělat legraci.
  • Souhrny – formát, který předá posluchači v kondenzované formě to nejdůležitější – třeba hodinovou přednášku v pěti minutách, pololetí během půl hodiny. Nejde zde o detaily, ale schopnost identifikovat to důležité a nabídnout kontext.
  • Seriály – jedno téma, často rozpracované do několika měsíců. Postupně za sebou jdoucí lekce, úvahy nebo přednášky vedou posluchače ke stále hlubšímu pochopení určité problematiky.
  • Samozřejmě se můžeme setkat také se zábavnými formáty, kdy jsou do podcastů převáděné beletristické knihy nebo i populárně naučná literatura. Tento formát může být zajímavý například pro učitele českého jazyka nebo „věd“, které nejsou v hlavní profilaci studentů. Zde je třeba velice pečlivě vyřešit autorská práva k textům.

Poslední otázkou v koncepčním uvažování je periodicita – platí zde totéž, co jsme psali s délkou, je ideální, pokud se ji podaří nějak nastavit a po celou dobu projektu udržet. Například může jít o podcasty, které budete vydávat ve středu, protože víte, že v pondělí máte hodinu ticha na natáčení a v úterý prostor na postprodukci. Pokud máte do podcastu zapojené studenty, pak je možné pracovat i s tím, že si na publikaci některých svých audií prostě počkají, nebo navrhnout nějaký složitější harmonogram. Je lepší na začátku nemít velké oči a snažit se nastavit si takový řežím, který jsme schopni i s jistými nepříznivými vlivy skutečně udržet.

Podcast může být v jistém případě i neperiodický, takže ho prostě natáčíte buď k nějakým příležitostem, nebo jen jednou, případně uděláte celou sadu a pak ji jako celek zveřejníte například na webu nebo jako kurz. Jde ale o méně obvyklé podoby tohoto formátu.

V druhém díle se zaměříme na tvorbu podcastu, základy postprodukce a publikování.

Článek je upravenou verzí textu dostupného ve volně přístupné knize Černý, M. (2020) Design digitálního vzdělávacího prostředí. Brno: Flow.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
8. 9. 2020
Jedná se o první ze dvou článků, které jsou určeny spíše úzké skupině především středoškolských učitelů. Potenciál podcastového vysílání může totiž oslovit i vybranou skupinu studentů. Ti by si měli osvojit určitá pravidla pro tvorbu takového obsahu. Tento článek uvádí učitele do dané problematiky a je vhodným vodítkem pro přípravu jak vlastní tak případně jeho studentů.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články:

Následující díl:

Téma článku:

Informační a komunikační technologie