Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Předsudky jako osobnostní charakteristiky...

Předsudky jako osobnostní charakteristiky

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Tento text je součástí série článků, které se zabývají vybranými psychologickými teoriemi předsudků. Článek je určen především vyučujícím jako podklad pro zahrnutí souvisejících témat do výuky. Poukazuje na vývoj psychologického přemýšlení o předsudcích a otevírá i řadu otázek, na které se v oblasti vědeckého bádání stále hledají odpovědi.

Autoři pracující s tímto teoretickým přístupem se domnívají, že teorie předsudků zaměřené na myšlenkové procesy (viz text Stereotypy a předsudky jako myšlenkové chyby) zapomínají na významné vlivy v životě člověka, které formují jeho osobnost a mohou mít vliv na tvorbu stereotypů a předsudků. Důležité je pro ně spojit vědomé i nevědomé aspekty toho, proč jsou lidé naklonění utváření předsudků (a ochotní na jejich základě jednat). Tento přístup byl zavedený Adornem a kolegy v publikaci věnované autoritářské osobnosti (1950), v současnosti je částečně rozvíjený britským psychologem Stephenem Froshem (2016), navazuje do jisté míry na tradice freudovské psychoanalýzy.

Adorno a jeho kolegové se v poválečném období zajímali zejména o to, proč jsou někteří lidé přitahování nedemokratickými ideologiemi, v historickém kontextu se tedy jednalo především o fašismus. Ve své teorii přišli s konceptem tzv. autoritářské osobnosti. Domnívali se, že takový osobnostní vývoj je způsoben především tvrdou výchovou, kdy se děti učí následovat autoritu, aniž by byly brány v potaz jejich potřeby a pocity. Jejich přísní rodiče navíc nejsou vždy ve svém přístupu konzistentní, což v dětech vzbuzuje nejistotu, vyrůstají s pocitem, že jsou zlé a musí udělat vše pro to, aby se zavděčili rodičům (resp. stanovené autoritě). Výsledkem takové výchovy je osobnost charakterizovaná například těmito rysy:

  • Tendence ke konformitě a konvenčním přístupům 
  • Stereotypní myšlení 
  • Poslušnost 
  • Respekt k vnímané síle a převaze 
  • Opovrhování vnímanou slabostí
  • Netolerance nejistoty 

Autoři Durrheim, Hook a Riggs (2009) popisují takový psychický vývoj tak, že lidé, kteří prošli nekonzistentním a tvrdým typem výchovy a utvořily se u nich rysy autoritářské osobnosti, mohou být submisivní, podléhající silným autoritám. Ale na druhou své frustrace a negativní emoce spojené s nenaplněním základních potřeb nemohou vůči těmto autoritám otevřeně vyjádřit, protože by je stihl příliš tvrdý trest, a proto je přesouvají na jiné skupiny lidí. Těmi jsou často minority, jejichž příslušníky pak obviňují z toho, jak poškozují společnost. V návaznosti na analýzy Adorna a kolegů (1950) je zde popisován obranný mechanismus zvaný projekce – negativní pocity jsou přesunuty na ty, kdo jsou vnímaní jako slabí, resp. podřadní v daném kulturně-historickém kontextu.

Tento přístup zaměřený na vývoj osobnosti se tak snaží propojit faktory na úrovni jednotlivce (výchova, osobnostní rysy) a společnosti, v níž žije (typické kulturně-historické předsudky a sociální nerovnosti), a předsudkům tak porozumět komplexněji na více rovinách. Pro určení autoritářské osobnosti byl původně vytvořen i osobnostní dotazník, nicméně výsledky nejsou zcela jednoznačné. Sice se ukázaly určité spojitosti s předsudky a postoji rodičů a dětí, ale také existují studie, které ukazují, že zatímco autoritářských osobností může být v různých státech stejné procento, výskyt rasismu a rasistického chování se liší. Je tedy třeba ještě podrobněji zkoumat vazby mezi jednotlivcem a prostředím konkrétní společnosti (Gough et al., 2013). 

V započaté sérii textů jsme si tedy zatím představili dva přístupy k porozumění steretypů a předsudků. První přístup (Stereotypy a předsudky jako myšlenkové chyby) je chápe jako chyby v myšlení, příliš rychle a zjednodušeně vytvořené kategorie, které nepopisují věrně realitu. Druhý přístup, představený v tomto článku, klade důraz na souvislosti s určitým typem výchovy, který může způsobit utvoření takové osobnosti, která je více náchylná k zjednodušenému vnímání světa a jednání založenému na předsudcích.

Ani jeden z přístupů však nenabízí kompletní vysvětlení toho, proč se předsudky utváří (a jak to měnit). Dalšími pohledy se budeme zabývat v navazujících textech ze série Psychologické přístupy ke zkoumání předsudků. Ve výuce lze tyto přístupy využít k vzájemnému porovnání a diskusi o jejich možném uplatnění a případných limitech. Lze diskutovat zkušenosti žáků a jejich pohled na stereotypy/předsudky, ale také například pracovat s ukázkami textů zveřejněných v různých médiích a popisujících menšiny a diskutovat, zda lze najít propojení s uvedenými teoretickými přístupy. V návaznosti na výzkum Adorna a kolektivu je zajímavé i propojení se společenským vývojem po druhé světové válce. V psychologii se silně objevuje snaha porozumět tomu, jak bylo možné, že se do válečných zločinů zapojilo tolik lidí, které lze považovat za „normální“.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám