Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Fáze 2 – JÁ a TY – dialog – 2. část
Odborný článek

Fáze 2 – JÁ a TY – dialog – 2. část

15. 6. 2015 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Mgr. V. Endrštová a kol. Variant a British Council

Anotace

Podstatou dialogu je vzájemné učení se a v tomto smyslu jde o přístup ke spolupráci, který oceňuje odlišné myšlenky a přesvědčení. Čím více perspektiv zapojíme do dialogu, tím větší příležitost k učení získáme. Z vícero perspektiv může vzniknout obsáhlejší, společně sdílená moudrost. Dialog se liší od pouhé výměny názorů a to tím, že jsme ochotni změnit svůj pohled na věc a opravdu se dozvědět něco nového.

Aktivita 2.2 PUZZLE

Čas:

20 min.

Cíl:

  • Studenti svými slovy vystihnou hlavní myšlenku sdíleného příběhu.
  • Studenti určí základní principy dialogu.
  • Studenti pojmenují výhody oceňování odlišných perspektiv a jejich propojování.

Shrnutí:

Studenti se podobně jako v aktivitě Slon a slepci zamýšlejí nad tím, co znamená nahlížet na realitu z určitého úhlu a jaký význam má propojení různých pohledů pro pochopení většího celku. V této variantě studenti zažívají zmíněnou zkušenost prostřednictvím několika dílů jedné fotografie. Nejprve společně diskutují nad tím, co zobrazují jednotlivé části, následně probíhá diskuze nad možným obsahem celého obrázku.

Materiály:

Pracovní list 2.2 – fotografie rozstříhaná na několik částí

Postup:

Rozdělte studenty do skupin podle počtu dílů fotografie (při využití pracovního listu jde o 7 skupin). Každé skupince přidělte jeden díl fotografie tak, aby ostatní daný díl neviděli.

Ponechte studentům čas na sdílení nápadů ve skupině a na diskuzi o tom, co jejich obrázek představuje. Podpořte skupinky v tom, aby se pokusily nalézt společné stanovisko k tomu, co je na obrázku.

Vyzvěte skupiny, aby představily ostatním svůj obrázek i názor, co obsahuje. Poté požádejte studenty, aby dali jednotlivé části dohromady a poskládali z nich celkový obrázek. (Při větším počtu studentů doporučujeme využít více kopií.) Vyzvěte studenty znovu k diskuzi otázkou: Co si nyní myslíte, že je na obrázku? Ponechte čas pro diskuzi. Neprozrazujte odpověď.

Reflexe:

I přesto, že studenti získají celý obrázek, nemusí mezi nimi dojít ke shodě. Reflektujte postupně zkušenost z této aktivity.

  • Popište svými slovy průběh aktivity. Co se dělo v jednotlivých fázích?
  • Na začátku měla každá skupina jiný obrázek – jak se vám dařilo shodnout se na významu obrázku uvnitř skupiny?
  • Jak se vám dařilo shodnout se v rámci celé třídy?
  • Teď, když máme jeden společný obrázek, shodneme se na jeho významu? Proč ano/ne?
  • Stalo se vám někdy, že jste se bavili s někým o stejné věci, jen z jiného úhlu pohledu? Můžete se o tuto zkušenost podělit s ostatními?

V podobné situaci se nacházíme i při tvorbě komunitního projektu, neboť jinak vnímají komunitu mladí lidé, jinak rodiče s dětmi či důchodci, jinak vy. Dokonce i uvnitř těchto skupin bude obtížné najít ucelenou shodu. Abychom dobře reagovali na skutečné potřeby, je nutné prozkoumat komunitu z mnoha hledisek, a rozšířit tak naši představu o ní.

Aktivita 2.3 JINÝ… JEDINEČNÝ, CENNÝ

Čas:

45 min.

Cíl:

  • Studenti na základě příběhu Slon a slepci diskutují význam odlišnosti.
  • Studenti sdílejí příběhy, ve kterých se sami setkali s odlišností.
  • Studenti pojmenují aspekty pozitivního nakládání s odlišností.

Shrnutí:

Aktivita staví na předpokladu, že každý z nás má nějakou zkušenost se zážitkem odlišnosti ve skupině. Spolu se studenty se pouštíme do prozkoumání pocitů, které tento zážitek provázejí. Následně diskutujeme způsoby, jak nakládat s odlišností tak, abychom využili potenciál, který v sobě odlišnost skrývá, pozitivním směrem. Záměrem aktivity je mj. motivovat studenty ke schopnosti oceňovat odlišnost.

Význam aktivity pro projekt:

Slýcháte někdy mezi studenty věty jako: „Když von/a je prostě jinej/á.“ „Všichni už mají iPhone jenom já ne.“ nebo naopak: „Nechci to nosit, protože to má každej.“? Určitě znáte své studenty dobře a dokážete uvést další příklady, které se nějakým způsobem dotýkají odlišnosti. Touha zapadat do skupiny, identifikovat se s ní a být jí přijímán patří k základním potřebám každého z nás. Na druhé straně ale stojí touha neztratit se v davu, být nějak vidět – obvykle ale pouze díky své výjimečnosti či originalitě, nikoli kvůli slabinám a nedostatkům. Ty bývají obávaným zdrojem posměchu či odmítnutí. Oba směry podporují dynamiku vztahů ve skupině a často vytvářejí určitou tenzi mezi těmi, „kteří spolu mluví“, a těmi, co jsou „jiní“. Pokud se ale nepohybujeme jen v úzké skupině přátel, kteří se obvykle najdou právě díky tomu, že jsou si v něčem hodně podobní a blízcí, je potřeba naučit se ocenit odlišnost těch, kteří nějakým způsobem vybočují. Nejen že díky tomu vznikne ve skupině zdravější a příjemnější atmosféra, ale pestrý pohled na věc pomáhá objevovat také nová a originální řešení. Odlišnost je někdy inspirativní sama o sobě, když nijak neohrožuje naši identitu. Je ale normální, že odlišnost může vyvolávat také pocity ohrožení. A s těmi je potřeba se naučit rozumně pracovat. Nejlepší způsob, jak se strachu z odlišnosti zbavit, je spatřit v ní obohacení. Ale to není vždy tak snadné. V této aktivitě se o to pokusíme.

Materiály:

tabule/flipchart, samolepicí lístečky (post-its)

Postup:

Vyzvěte studenty, zda by mohli krátce připomenout, o čem byl příběh Slon a slepci. Společně si odpovězte na otázku: Jakou roli hraje v příběhu odlišnost?

Požádejte studenty, aby si vybavili situaci, kdy jako jediní byli něčím nebo nějak „jiní“ ve skupině ostatních lidí. Zadání pro studenty: Situaci si pro sebe stručně popište. Vybavte si jeden souhrnný pocit vyjadřující to, jak jste se v té chvíli cítili. Napište ho na lísteček a vyvěste na tabuli. (Případně je možné výroky rovnou zapisovat na tabuli.)

Obsah lístečků přečtěte nahlas a spolu se studenty rozdělte na skupinu pozitivních a negativních pocitů spojených s odlišností. Pobavte se o tom, která skupina převládá a proč.

Pro další část aktivity rozdělte studenty do skupin po čtyřech. Požádejte je, aby si zvolili příběh, o který jsou ochotni se podělit s ostatními ve skupině a který obsahuje pozitivní zážitek spojený s odlišností. Instrukce pro skupiny: Zkuste situaci vylíčit co nejživěji. Koho se to týkalo? Kde se to stalo? Co se stalo? Zdůrazněte, že nás zajímají situace, kdy byla zkušenost navzdory nebo právě kvůli odlišnosti pozitivní.

Skupinky se nejdříve podělí o své zkušenosti a následně se společnými silami pokusí přijít na to, co přispělo k tomu, že danou odlišnost vnímali pozitivně. Které faktory stojí za pozitivním výsledkem, který si pamatujete? Výroky opět zapisujte na tabuli.

Reflexe:

Přibližně po 15 minutách obnovte původní skupinu a společně přemýšlejte o tom, co vám může být oporou při práci s odlišností. Požádejte studenty, aby v této fázi neopakovali své příběhy, ale aby se zaměřili na to, co při práci s odlišností obecně funguje. Nasměrujte je níže uvedenými otázkami:

  • Co mají vaše příběhy společného?
  • Díky čemu jste se ve svých příbězích cítili dobře i přesto, že jste byli něčím jiní než ostatní?
  • Co by se muselo stát, abyste se v jiných situacích necítili kvůli odlišnosti špatně?
  • V čem je ocenění odlišnosti u druhých výhodné pro všechny?
  • Jak bychom měli podle vás dobře pracovat s odlišností? Co můžeme udělat sami? O co můžeme požádat ostatní?

Aktivita 2.4 NASLOUCHÁNÍ VE TŘECH ÚROVNÍCH

Čas:

45 min.

Cíl:

  • Studenti si vyzkoušejí různé způsoby naslouchání příběhu.
  • Studenti posoudí vliv různých způsobů naslouchání na interpretaci reality a naše jednání.

Shrnutí:

Během této aktivity si studenti prakticky vyzkoušejí, jaké to je naslouchat různými způsoby stejné události. Příběhy, které mezi sebou sdílejí, následně reinterpretují pomocí dané úrovně naslouchání (fakta, emoce, záměr). Společně tak zkoumají mnohovrstevnatou povahu reality a způsob, jakým přerámování příběhu ovlivňuje naše vnímání informací a následné jednání.

Význam aktivity pro projekt:

Každý podle typu osobnosti máme tendenci upřednostňovat určitý přístup k věci. Někteří z nás se zaměřují více na fakta, na kterých považují za klíčové stavět další postup, jiní více zohledňují emoce, jež s danou věcí souvisejí, a pro další může být zcela určující záměr, se kterým je daná věc komunikována. Neexistuje měřítko, které by rozsoudilo, který přístup je lepší. Pravdou ale je, že se mnohdy pro úspěch zejména v komunikaci vyplatí trénovat svou pozornost na všechny úrovně sdělení. Umožní nám to opět lépe si mezi sebou porozumět, ale také pochopit komplexněji, co se nám druzí snaží sdělit.

Materiály:

Pracovní list 2.4, tabule/flipchart, papír, psací potřeby.

Postup:

Představte studentům téma aktivity, kterým je naslouchání. Začněte společným brainstormingem o tom, co všechno na nás působí, když posloucháme něčí příběh. Všechny odpovědi zapisujte na tabuli. Pokud již studenti další návrhy nemají, ponechte zápis v této podobě a ujistěte je, že se k němu vrátíte po následujícím cvičení. 

Poté vytvořte se studenty kruh a požádejte je, aby se pohodlně usadili, zavřeli oči a vybavili si příběh, který sami zažili. Příběh by se měl týkat nějaké události, ve které se studenti snažili dosáhnout nějaké změny na sobě či ve svém okolí. Může to být příběh, který se již odehrál, ale i příběh, který ještě není definitivně ukončen. Upozorněte je, že daný příběh budou následně sdílet s ostatními, neměl by být tedy příliš intimní. Ponechejte studentům dostatek prostoru pro vybavení si různých fází příběhu pomocí následujících otázek: Jaké změny se vám podařilo dosáhnout? Proč jste se o ní snažili? Kdo další hrál v příběhu roli? apod.

Po skončení imaginace rozdělte studenty do skupin po čtyřech. V každé skupince by přitom měl/a být jeden/na student/ka, ochotný/á sdílet svůj příběh s ostatními. Zbylí tři studenti se zaměří na vybranou formu naslouchání.

Vraťte se v tuto chvíli k zápisu z úvodního brainstromingu a vysvětlete studentům, že při této aktivitě budete zkoumat různé způsoby naslouchání tomu, co druhý říká. Propojte následující tři úrovně s tím, co studenti sami vymysleli jako důležité faktory, které vnímáme při vyprávění:

  • fakta (skutečnosti),
  • pocity (emoce obsažené ve vyprávění),
  • cíl (záměr jednání).

Tento přístup je také znám jako naslouchání hlavou (skutečnosti, fakta), srdcem (pocity) a nohama (cíl, záměr). Pozor, neplést s tím, že někdo poslouchá kolenem! Při tomto způsobu naslouchání je podstatný empatický přístup a upozadění vlastního posuzování, abychom se na danou věc mohli podívat jinak, než je naším běžným zvykem.

Požádejte studenty, aby si v jednotlivých skupinách rozdělili následující role:

  • Jeden člen skupiny bude vyprávět příběh ostatním.
  • Druhý člen skupiny se soustředí pouze na poslouchání faktů v příběhu (hlava).
  • Třetí člen skupiny zachycuje pouze pocity (srdce).
  • Čtvrtý člen skupiny se zaměří na sledování záměru – toho, proč vypravěč říká tento příběh (nohy).

Tip:

Rozdejte studentům pracovní list 2.4 a požádejte je, ať si naslouchání zapisují. Pro ověření, že studenti zadání skutečně rozumějí, proveďte krátkou simulaci – např. odvyprávějte příběh, který se vám stal ráno cestou do školy, a požádejte studenty, aby uvedli příklad zmíněných typů naslouchání.

Nyní požádejte vypravěče, aby se podělili o své příběhy, a posluchače, aby se soustředili na svůj typ naslouchání. Mohou přitom využít pracovní list k zapisování poznámek. Ponechte skupinám na práci alespoň 10 minut.

Po skončení vyprávění vyzvěte studenty, kteří dosud naslouchali, aby daný příběh interpretovali. Zdůrazněte, aby příběh pouze nepřevyprávěli, ale aby se zaměřili skutečně na to, jak příběh slyšeli v souvislosti se svou rolí (tj. naslouchání faktům, pocitům nebo záměru vyprávění). V tuto chvíli není cílem hodnotit způsob, jakým vypravěč vyprávěl. Obvykle pomůže začít interpretaci větou: „V tvém vyprávění jsem slyšel/a, že…“ Je-li potřeba, uveďte opět příklad.

Reflexe:

Vyzvěte studenty, aby se rozřadili do tří skupin podle jednotlivých způsobů naslouchání a do skupiny těch, kteří byli vypravěči (čtvrtá skupina).

Zadání pro skupinky naslouchajících žáků: Sdílejte s ostatními, jak se vám dařilo naslouchání na dané úrovni. Na co konkrétně jste se při vyprávění zaměřili? Proč je dobré využít této formy naslouchání příběhům (v čem jsou silné stránky)? Došlo k nějakému zkreslení příběhu, když jste ho interpretovali? K jakému a proč? Domluvte se, kdo bude výstupy prezentovat ostatním.

Zadání pro skupinu vypravěčů: Jaké pro vás bylo vyprávět svůj příběh posluchačům? Jaké bylo slyšet různé interpretace příběhu od posluchačů? Změnilo to nějak váš pohled na příběh? Pokud ano, jak? Která forma interpretace vám přišla nejvýstižnější?

Poté požádejte jednotlivé skupiny, aby představily závěry ze společného sdílení. Skupinu vypravěčů doporučujeme ponechat na závěr.

  • Byla pro vás tato zkušenost v něčem nová? Pokud ano, v čem?
  • Jaký způsob naslouchání je vám nejvíce přirozený a který nejméně? Dovedete říci proč?
  • Myslíte si, že je běžné, že někteří lidé využívají jen některý způsob naslouchání?
  • Přiučili jste se něčemu během tohoto procesu? Co můžete získat využitím různých způsobů naslouchání?

Schopnost vnímat sdělení na různých úrovních vede k tzv. přerámování či reinterpretaci příběhů a otázek a pomáhá nám posunout se z našeho běžného hlediska k mnoha jiným. Je to jako kdybychom při pohledu na dort nevnímali pouze to, jak vypadá, ale zároveň z jakých surovin byl upečen, cítili na jazyku jeho chuť, pocítili vůni a věděli také, proč byl upečen. Pohled na dort tak získá podobu mnohovrstevnaté reality. S každou další informací ho vidíme doslova v jiném obraze.

Zkuste si vybavit situaci, kdy vám někdo řekl něco, co ve vás vyvolalo negativní emoce. Zkuste si tuto situaci znovu přehrát v hlavě a podívat se na ní z perspektivy zmiňovaných tří úrovní. Vnímáte ji stále stejně, nebo se něco změnilo?

Způsob, jakým vnímáme informace, zásadně ovlivňuje to, jak jednáme. Technika přerámování tak může být užitečným nástrojem, jak usnadnit komunikaci mezi lidmi, ale také nástrojem k odhalení možných řešení, které nás dosud nenapadly. Umožňuje nám nově porozumět známým situacím. Smyslem přerámování je ukázat lidem, že v jejich příběhu existují různé úrovně reality. Chceme-li dosáhnout nějaké změny, je dobré prozkoumat těchto úrovní co nejvíce.

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
141.6 kB
PDF
Pracovní list k aktivitě 2.2
pdf
135.74 kB
PDF
Pracovní list k aktivitě 2.4

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. V. Endrštová a kol. Variant a British Council

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Vazby na další články:

Následující díl:

Předchozí díl:

Klíčové kompetence:

  • Gymnázium
  • Kompetence komunikativní
  • s ohledem na situaci a účastníky komunikace efektivně využívá dostupné prostředky komunikace, verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření informací různého typu
  • Gymnázium
  • Kompetence sociální a personální
  • přispívá k vytváření a udržování hodnotných mezilidských vztahů založených na vzájemné úctě, toleranci a empatii
  • Gymnázium
  • Kompetence občanská
  • respektuje různorodost hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí

Průřezová témata:

  • Gymnaziální vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Sociální komunikace