Stručně o předsudcích
Základní pojmy pro učitele
STEREOTYP
Jedná se o zjednodušený úsudek, který bývá velmi často propojen s emocí (tzv. emočně sycen, emočně zabarven). Jeho podstatou je hotová myšlenka, která se nezakládá na údajích, ale spíše na historkách (co je o tom či onom tradováno, co se říká apod.); jde o jakési naše nerefl ektované představy o typickém příslušníkovi dané skupiny. Např.: Skot je šetrný, Angličan fl egmatický a my věříme takovémuto klišé, aniž máme možnost si skutečnost ověřit.
Stereotypy zjednodušují a generalizují určité vlastnosti a charakteristiky. Pokud mezi jednotlivými skupinami existuje napětí, nebo se dokonce zvyšuje, stereotypy se stávají stále více nepřátelské.
Obecně je stereotypizace „efektivní“ – je výsledkem třídění, zobecnění a škatulkování okolního světa, a tak vlastně „šetří čas", protože nám umožňuje pohodlný, jednoduchý a rychlý pohled na svět bez hlubšího přemýšlení. Ve větší či menší míře se jí dopouštíme všichni. Zároveň je ale důležité, abychom se učili a uměli tyto tendence v sobě odhalovat a uvědomovat si je tak, aby nebyly překážkou našeho vnímání konkrétních druhých jednotlivců. To znamená, aby naše vytvořené či „vžité“ stereotypy nevedly k tomu, že nevnímáme odlišnosti konkrétního jedince od zobecňující představy o skupině, jejímž je členem. To pak vede k nespravedlivému posuzování konkrétního člověka.
Z psychologického hlediska je třeba si uvědomit vliv stereotypů na naše očekávání, tedy sociální kognici. Stereotypy ovlivňují či mohou ovlivňovat vzájemnou komunikaci, protože snižují naši schopnostrozpoznávat a vnímat o konkrétním člověku informace nesouhlasné či neodpovídající vytvořenému stereotypu.
HETEROSTEREOTYPY
Jsou to stereotypy o členech jiných skupin, o jiných národech a rasách, o druhém pohlaví, politických stranách či sociálních vrstvách, jejichž členem jedinec není, o jiných zaměstnáních, než která jedinec provozuje, apod.
Jde o představu jedince o charakteristikách jiných skupin.
AKTIVITA 1
Nový spolužák
Pomůcky
kopie pracovního listu 1 (dle počtu žáků)
Postup
1) Vyučující předloží žákům situaci popsanou v textu.
Tento text může žákům přečíst nebo namnožený rozdat, případně připravit jako scénku. Může, ale také nemusí, hned žákům prozradit, že chlapec z příběhu je Vietnamec.
2) Vyučující položí žákům následující otázky a náměty k diskuzi a zamyšlení:
Souhlasíte s názorem žákyně, že „ten kluk je teda pěkně drzej“? Pomysleli byste si to také? Zažili jste podobnou situaci (příchod nového žáka jiné národnosti k vám do třídy)? Pokud ano, popište, jak probíhala. Vzpomeňte si, jaké jste měli pocity, co jste si při pohledu na něj pomysleli, čeho jste si všimli a jak jste jej vnímali? Jak jste na něj vy a vaši spolužáci reagovali?
3) Otázky a náměty k refl exi předcházejících odpovědí:
Kolem sebe slyšíme mnoho charakteristik, kterými jsou označovány různé národnosti, národy, etnika atd. Kdy je toto označování (škatulkování) a zařazování do skupin ke škodě (tj. nespravedlivé, a dokonce nebezpečné)? Kdy může být naopak velmi potřebné a užitečné? Jak se podle vás asi cítil nový spolužák? Ocitli jste se někdy v pozici cizince? Pocítili jste někdy nějaké interkulturní rozdíly nebo alespoň meziskupinové rozdíly? Kdy a proč a za jakých okolností? Našli byste v uvedených reakcích projevy předsudků, nebo dokonce i projevy rasismu? Ve kterých a proč?
4) Vyučující může navázat využitím další interaktivní hodiny
Jak je to s tou „drzostí“?
„Všechny učitelky ve Vietnamu jsou tety (co – starší nebo mladší sestry otce) a učitelé se oslovují tahy, což v některých nářečích znamená i otec. Výše uvedená otázka, s níž může zaskočit třeba i žákův otec nebo matka, souvisí s jinou vietnamskou, a vůbec východoasijskou, konverzační zvyklostí. Je tam totiž zdvořilé zahajovat konverzaci otázkami po věku toho druhého, po vzájemných rodinných poměrech. Lze se proto setkat i s otázkami: Kolik máte dětí? Vy nemáte děti? Proč?…
Nejběžnější otázkou, která ve Vietnamu zahajuje konverzaci, je: Jak se vám daří? Doslova ovšem: Jste zdráv/zdráva? Z toho je jasně patrné, že kdybychom z jednoho jazyka do druhého překládali doslova, daleko bychom se bez úhony na zdraví nedostali! Tak exotická otázka to zase není. Stejně se otáže i Angličan nebo Američan. Sluší se ovšem odpovědět, že se máte dobře. Když Vietnamci odpovíte: Ale za moc to nestojí, může ho to vážně znepokojit, nebo dokonce šokovat. Teprve když na vaši odpověď zareaguje: Máte recht! Jde to s námi z kopce!, poznáte, že se v Česku dokonale přizpůsobil.“
Uvědomili jste si, že negativní předsudky vůči někomu se promítají i do vyjadřování? Všimli jste si toho? Ve kterých to bylo situacích? Našli byste předsudečnou negativní formu vyjadřování ve své komunikaci (event. ve vašich výše uvedených výpovědích)?
AKTIVITA 2
Jaký je?
Postup
- Vyučující rozdělí tabuli na 3 sloupce a nadepíše je slovy Čech – Američan – Ital.
- Žáci samostatně píší charakteristiky, které je napadnou, když se řekne Čech/Američan/Ital. (Můžeme počet charakteristik omezit na 3.)
- Vyučující zapisuje charakteristiky na tabuli. Poté společně s třídou hodnotí, jsou-li popisy pozitivní či negativní, a doplňujícími dotazy zjišťuje, jestli se zakládají na osobní zkušenosti či jsou projevem vlivu okolní společnosti, fi lmů, médií atp.
- Vyučující společně s žáky vydefi nují pojem stereotyp a objasní, jak funguje.
- Vyučující přečte ukázku stereotypu prezentovaného v médiích. Za domácí úkol vyhledají žáci v médiích příklady stereotypu spjatého s určitou menšinou žijící v ČR. (Můžem upřesnit 1 příklad, který vnímají jako pozitivní a 1 příklad, který vnímají jako negativní.) Jednotlivé příspěvky v následující hodině ve dvojicích analyzují a navrhnou, jak opravit generalizující psaní.
AKTIVITA 3
Co to znamená?
Pomůcky
tabule, psací potřeby, kopie pracovního listu 3 (do dvojice)
Postup
- Vyučující napíše na tabuli pojmy: xenofobie, rasismus, homofobie, diskriminace.
- Žáci jsou rozděleni do dvojic, píší seznam slov, která je k jednotlivým pojmům napadnou, a následně se pokusí pojmy defi novat.
- Vyučující či vybraný žák zapisuje asociace na tabuli.
- Každá dvojice obdrží pracovní list a přiřadí pojmy k příkladům. Poté mohou žáci upravit své prvotní defi nice pojmů.
- Na závěr celá třída (vedená vyučujícím) vysvětlí pojmy a uvede další příklady (např. z dějin). Vyučující vede diskuzi na téma: Co diskriminace a projevy rasismu, xenofobie a homofobie znamenají pro jednotlivce a pro společnost?
Variace: Žáci uvedou příklady, co konkrétního si pod danými pojmy představují. Vyučující rozdá pracovní list a žáci přiřazují situace. Poté žáci zapisují asociace k pojmům a následně pojmy definují. Aktivitu uzavřou příklady ze současnosti (např. zveřejnění jmen politiků a umělců a jejich etnického původu či náboženského vyznání).
AKTIVITA 4
Já stojím zde (Barometr předsudků)
Pomůcky
3 papíry A4, fixa, lepicí páska, kopie pracovního listu 4
Postup
- Vyučující napíše na 3 listy papíru Souhlasím; Nesouhlasím; Nevím/Je mi to jedno a rozmístí je po zdech třídy tak, aby u nich žáci mohli stát.
- Vyučující řekne tvrzení (viz pracovní list 4) a žáci se postaví k papíru, který nejlépe vystihuje jejich postoj. Učitel postupně přečte všechny výroky, po každém se žáci rozmístí k papírům. Na první 2 výroky reagují žáci ve dvojicích či skupinách po třech, po krátké diskuzi musejí odpovědět jednotně. Na následující 4 výroky odpovídají jako jednotlivci.
- Po každém výroku vybere vyučující zástupce názorových skupin a zeptá se, proč reagovali právě takto. Žáci vysvětlují svůj postoj. Vyučující klade doplňující otázky, ale odpovědi nehodnotí. Po prvních dvou výrocích následuje také reflexe komunikace ve skupině a toho, jak žáci došli ke konsensu (Byli přehlasováni? Přijali argumentaci ostatních? Respektovali autoritu ve skupině?)
- Navazuje diskuze s cílem ukázat, že třída není homogenní skupina a její členové mají odlišné postoje. Každý má své předsudky. V rámci této aktivity se žáci zamýšlejí, odkud mohou pramenit jejich předsudky. Formulace výroků ukazuje, že promítnou-li se předsudky (v první části výroku) v chování, mohou vést k diskriminačnímu jednání (v druhé části výroku).
AKTIVITA 6
Aktivity 6a a 6b mohou sloužit k zajištění zpětné vazby na tematický celek/lekci o předsudcích a stereotypech.
Co si myslím já A Můj komentář
3 archy papíru formát A2, psací potřeby
- Ve třídě jsou umístěny postery s výroky (výroky jsou záměrně kontroverzní, projevují se v nich předsudky či rasismus, xenofobie atp.).
- Žáci se pohybují po třídě a připisují své reakce k jednotlivým výrokům. Mohou komentovat původní výrok i reakce svých spolužáků.
- Následuje reflexe. Vyučující předčítá výroky a komentáře, žáci mají prostor se dále vyjádřit.
Výroky:
- Rozhodně se nebudu bavit s tím cizincem u nás ve třídě.
- Stejně bychom si nerozuměli.
- Černoši nejsou moc chytří. Hodí se spíše na sport.
- Když vidím na ulici Araba, raději přejdu na druhý chodník.
AKTIVITA 7
Jak říci, co chci, ale neublížit
Pomůcky
lepicí papírky (dle počtu žáků), tabule, křída/fixa
Postup
- Vyučující rozdělí třídu na tři skupiny. Každý žák dostane jeden lepicí papírek.
- Sdělí zadání.
- První skupina zpracuje odpovědi na otázku: „Jací jsou Češi?“, zbylé skupiny budou odpovídat na otázku:? „Jací jsou Vietnamci?“ (event. příslušníci jiného národa). V případě, že jsou ve třídě vietnamští/jiní žáci, jsou zařazeni do skupiny píšící o Češích).
- Zatímco žáci zpracovávají odpovědi, učitel napíše na tabuli nadpisy Češi a Vietnamci (či jiná varianta). Vybere od žáků papírky a nalepí je na tabuli pod příslušný nadpis. Papírky pod jedním nadpisem přečte a u každého vyznačí, zda se žáci domnívají, zda je výrok na papírku pozitivní nebo negativní.
- Vyučující vede diskuzi se žáky, zda souhlasí s výroky, které psali ostatní, či ne a proč.
- Vyučující vyhodnotí spolu se žáky, jestli je více či méně negativních výroků u Čechů, či u Vietnamců (aj.), a jaký to má asi důvod.
- Vyučující nyní požádá žáky, aby zkusili své negativní výroky přeformulovat do pozitivní komunikační formy. Např. objeví-li se negativní výrok „Neumí(š) mluvit“, nahradit jej např. „Nerozuměl jsem Ti“ (a zároveň se snažit pomoci druhému v dorozumění); nebo místo „Pořád se jen ksichtí“ použít formulaci „Usmívá se“ (což je třeba u Vietnamců spojeno s tím, že k jejich zvykům patří nevyjadřovat na veřejnosti negativní emoce (vztek, rozčilení, únavu, kritiku, nelibost atd.). Zároveň si ale z tohoto důvodu nesmíme myslet, že je jim vše jim jedno, vše se jim líbí a je příjemné a se vším souhlasí…
Cílem této fáze interaktivní hodiny je uvědomit si, že mnohé naše negativní posuzování pochází z neznalosti zvyků a kultury jiných národností a že je tedy vhodnější vyjádřit „negativity“ vyjádřit pomocí pozitivních, neutrálních či víceznačných slov.
Vyučující rozebere s žáky, zda pro ně bylo těžší sdělit negativní výrok nebo pozitivní formulaci, pohovoří s žáky, kdy je a kdy není nutné používat negativní výroky, a co mohou v komunikaci způsobit a k jakým konfliktům může komunikace vést.
Článek je zpracován na základě metodické příručky JÁ A ONI JSME MY. NÁPADY A NÁMĚTY PRO MULTIKULTURNÍ VÝCHOVU: PŘEDSUDKY, STEREOTYPY, NÁSILÍ Z NENÁVISTI A AKTIVNÍ SVĚDEK. Holá, A., Jirásková, V., Kadlecová, Š., Kalibová, K., Praha: In IUSTITIA, o. s., 2012. ISBN 978-80-260-3742-2.
Náhled | Typ | Velikost | Název |
---|---|---|---|
![]() | 80 kB | Pracovní listy 1, 3, 4 | |
![]() | 109 kB | Pracovní list 6 |