Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Zadie Smith: Bílé zuby (White Teeth)
Odborný článek

Zadie Smith: Bílé zuby (White Teeth)

Anotace

Lekce je zaměřena na rozvíjení čtenářské gramotnosti. Je připravena pro kurzy dospělých účastníků, kteří se seznamují s metodami práce s textem. Je zároveň použitelná pro práci se skupinou žáků, pokud jsou vynechány závěrečné 4 rohy a úpravu textu. Vynechat nebo nahradit je podle potřeb skupiny možné také podvojný deník nebo živý obraz. Ideálně pro 14 - 16 účastníků.


EVOKACE

Dramatizace (15 min.)

Účastníci dostanou barevné lístečky s texty určenými k dramatizaci. Každý text má svou barvu, rozdáme je v tom počtu, kolik potřebujeme herců pro přehrání dané scénky. Podle barev se rozdělí do 4 skupin. Během 5 minut se připraví na dramatizaci. Texty se nemusí učit zpaměti.

Základem pro dramatizaci je upravený text knihy Zadie Smith Bílé zuby (Praha: BB art, 2003, s. 113 - 115).


2 herci

(Syčivým šepotem pronášená výměna názorů mezi Samádem a Alsanou Iqbálovými, zatímco seděli vzadu na středečním setkání členů školní rady.)
Alsana: „Dej tu ruku dolů."
Samád: „Nedám ji dolů."
Alsana: „Dej ji dolů, prosím tě."
Samád: „Nech mě na pokoji."
Alsana: „Proč mě chceš pořád tak zahanbovat, Samáde? Dej ji dolů."
Samád: „Mám svůj názor. Mám právo mít svůj názor. A mám právo ten názor vyjádřit nahlas."
Alsana: „Ano, ale musíš ho vyjadřovat tak často?"

4 a více herců

(Rozhovor probíhá na pravidelném setkání školní rady.)
Katie Miniverová: „Ano, pane Iqbále?"
Samád Iqbál: „Ano, ano. Mám návrh. Mám návrh."
Další členové školní rady: (Jemná manifestace povzdechů, krátká fáze měnění polohy, škrábání, křížení nohou, krámování v taškách, urovnávání kabátů na židlích...)
Katie Miniverová: „Další, pane Iqbále?
Samád Iqbál: „Ó ano, paní Miniverová."
Katie Miniverová: „Jenom, že jste už dnes večer předložil dvanáct návrhů; domnívám se, že by snad někdo jiný -"

5 a více herců (3 herci, pokud nehrají další členové školní rady)

(Rozhovor probíhá na pravidelném setkání školní rady. Samád se podíval do svých desek, podtrhnul cosi třikrát tužkou a znovu se otočil ke sdružení rodičů.)
Samád Iqbál: „Svátek díkůvzdání."
Další členové školní rady: (Přesunování, křížení nohou, urovnávání kabátů...)
Katie Miniverová (tiše): „Ano, pane Iqbále?"
Samád Iqbál: „Co to má všechno kolem Svátku díkůvzdání znamenat? Co to je? Proč je to? A proč to musí moje děti oslavovat?"
(Ředitelka školy, paní Owensová, elegantní žena s jemnou tváří, naznačí, že se s tím vypořádá ona.)
Paní Owensová: „Pane Iqbále, záležitost náboženských svátků jsme poměrně důkladně probrali v podzimní zprávě. Jsem si jista, že si jste vědom toho, že škola uznává pestré množství různých náboženských a světských událostí; například Vánoce, ramadán, čínský Nový rok, díválí, jom kipur, chanuka i úmrtí Martina Luthera Kinga."
Samád Iqbál: „Chápu. A je v Zámecké škole hodně pohanů?"
Paní Minivereová: „Pohanů - obávám se, že nero-"

6 herců

(Setkání školní rady. V pozadí sedí a přihlížejí Alsana - Samádova manželka, Janin a Ellen.)
Paní Owensová: „Ano, ehmm... dobrá, budeme o návrhu hlasovat?"
(Paní Owensová se nervózně rozhlédla po místnosti a hledala zvednuté ruce.)
Katie Miniverová: „Podpoří návrh někdo další?"
(Samád stiskl Alsaninu ruku. Kopla ho do kotníku. Dupl jí na nohu. Štípla ho. Ohnul jí malíček a ona neochotně zvedla pravou paži.)
Paní Owensová: „Děkuji, paní Iqbálová."
(Janin a Ellen shlížejí na Alsanu se slitovným úsměvem vyhrazeným pro utiskované muslimské ženy.)


Po přehrání scének na improvizovaném jevišti (8 židlí s cedulkami, aby bylo jasné, kdo koho hraje, a účastníci se mohli lépe v ději orientovat) následuje krátká diskuse: Jaká očekávání ve vás budí tento text? Jakému tématu se asi budeme věnovat? (Podle odpovědí může lektor přizpůsobit otázky během čtení s předvídáním.)


UVĚDOMĚNÍ
Čtení s předvídáním (45 min.)

Po dramatizaci se účastníci usadí na židlích, odkryjeme jim flip s náčrtkem vztahů mezi jednotlivými postavami:


Samád a Alsana Iqbálovi
(manželé arabského původu, z Bangladéše)
synové Magid a Millat (dvojčata)
Jamajčanka a Angličan, spřátelená rodina
dcera Irie


Na stejném flipu máme napsaná pravidla čtení s předvídáním:


Čteme společně (potichu) vždy danou část textu.
Nedíváme se dopředu na další listy.
Až dočteme, dáme to najevo zvednutím hlavy.


Základem pro čtení s předvídáním je text knihy (s drobnými jazykovými úpravami) Zadie Smith Bílé zuby (BB art, Praha 2003, s. 132 - 137). Text je rozstříhán na 6 částí, jde tedy o 6 archů A5 sešitých sponkou, na poslední arch můžeme připojit informace o autorce a o knize.


Obě děti byly oblečené od hlavy až k patě v černém. Obě měly na levé paži bílé pásky, na kterých bylo primitivní ztvárnění košíků se zeleninou. Obě měly na šňůrce na krku zavěšené psací bloky s perem.
„Kdo vám to udělal?"
(mlčení)
„Byla to amma a paní Jonesová?"
(mlčení)
„Magide! Irie! Někdo vám vyřízl jazyk?"
(další mlčení; dětské mlčení, tak toužebně očekávané dospělými, a přesto strašidelné, když k němu konečně dojde)
„Millate, ty víš, o co tady kráčí?"
„Blbnou," zakvílel Millat. „Jsou to prostě mazaný, nasejřený, slabomyslný hlupáci, pan Magor a paní Šeredka Ohyzdná."
Samád se otočil na svém sedadle dozadu, aby se podíval do očí těm dvěma rebelantům. „Mám se vás snad ptát, o co tady kráčí?"


Po přečtení pokládáme účastníkům následující otázky. Po položení otázky necháme vždy prostor na přemýšlení (několik vteřin ticha).

  • O co dětem může jít?
  • Jakým způsobem se otec dozví, o co dětem jde?
  • Své názory podpořte přečtením míst v textu, které vaši hypotézu podporují.

Po kratší diskusi se vrátíme k textu, otočíme na další list. Lektor přečte první slova, aby bylo jasné, že všichni čtou stejnou část.


Magid popadl své pero a svým úhledným spartánským tiskacím písmem napsal: JESTLI CHCEŠ, potom papír vytrhl a podal ho Samádovi.
„Slib mlčení. Chápu. Ty taky, Irie? Byl bych si myslel, že ty jsi na takovýhle nesmysly příliš rozumná."
Irie chviličku škrábala do svého bloku a podala liebesbríf dopředu.
PROSTESTUJEME.
„PROS - TESTUJETE? Co je to pros a proč to testujete? To tě naučila tvoje matka, tohle slovo?"
Irie vypadala, jako kdyby měla puknout přetlakem slov, které chtěla vysvětlit, Magid jí však gestem naznačil, ať si zamkne ústa, vytrhl jí papír z ruky a přeškrtl první S.
„Aha, už rozumím. Protestujete."
Magid s Irie maniakálně přikyvovali.
„Hmm, to je vskutku fascinující. Předpokládám, že celý tenhle scénář narežírovaly vaše matky? Kostýmy? Poznámkové bloky?"
(mlčení)
„Jste docela jako političtí vězňové... neprozradíte ani ň. Dobrá: smím se zeptat, ohledně čeho protestujete?"


Po přečtení pokládáme účastníkům následující otázky:

  • Které domněnky se potvrdily?
  • Co tedy děti chtějí?
  • Proč protestují?
  • Přidá někdo další nápad, proč by mohly protestovat?
  • Jak to může souviset s tím, co víme z úvodní dramatizace?
  • Jak tuto situaci bude Samád řešit?

Obě děti ukázaly nedočkavě na pásky na rukávě.
„Zelenina? Protestujete za práva zeleniny?"
Irie si zakryla rukou ústa, aby nevykřikla odpověď, zatímco Magid horečnatě rozložil svůj psací blok. PROTESTUJEME ZA SVÁTEK DÍKŮVZDÁNÍ.
Samád zahřímal: „Už jsem vám to jednou říkal. Nepřeju si, abyste se na tom nesmyslu podíleli. S námi to nemá nic společného, Magide. Proč se pořád snažíš být někým, kým nejsi?"
Pokaždé, když se mluvilo o oné bolestné příhodě, na kterou ted‘ narážel, rozhostil se mezi nimi vzájemný tichý vztek. Před několika málo měsíci, o Magidových devátých narozeninách, se u jejich dveří objevila skupinka hezkých bílých chlapců s úzkostlivě pečlivými způsoby a chtěla Marka Smithe.
„Mark? Tady není žádnej Mark," odpověděla tehdy Alsana a se žoviálním úsměvem se k nim sklonila. „Tady bydlí jenom rodina Iqbálova. Máte špatnou adresu."


Po přečtení pokládáme účastníkům následující otázky:

  • Jak se bude příhoda vyvíjet?
  • Proč je tam vložena tato příhoda?

Dřív ale, než mohla dokončit větu, se přiřítil ke dveřím Magid a vytlačil matku z dohledu.
„Ahoj kluci."
„Ahoj Marku."
„Jdu na šachy, mami."
„Ano, M-M-Marku," odpověděla Alsana a málem se rozplakala při tomto závěrečném políčku, kdy zaměnil oslovení „amma" za „mami". „Přijď včas."


Po přečtení pokládáme účastníkům následující otázky:

  • Proč se Magid zachoval takto?
  • Proč si změnil jméno?
  • Jak se cítila jeho maminka?
  • Jak byste se zachovali vy v podobné situaci?

„TAK JÁ TI DÁM TAKOVÉ NÁDHERNÉ JMÉNO, JAKO JE MAGID MAHFÚZ MURŠÍD MUBTÁSIM IQBÁL!" řval Samád na Magida, když se vrátil onoho večera domů a vyletěl jako střela nahoru po schodech, aby se schoval ve svém pokoji. „A TY CHCEŠ, ABY TI ŘÍKALI MARK SMITH!"
Tohle byl však pouze symptom pro daleko hlubší zneklidnění. Magid chtěl skutečně žít v nějaké jiné rodině. Přál si mít kočky, a ne šváby; přál si, aby jeho matka hrála na cello, a ne aby mlátila do šicího stroje; přál si, aby po jedné straně domu vyrůstaly záhony květin namísto neustále rostoucí hromady nepotřebných krámů; chtěl mít v hale klavír, a ne rozbité dveře od auta bratrance Karšída; chtěl jezdit na prázdniny do Francie na kole, a ne na jednodenní výlety do Blackpoolu, aby navštívil tetičky; chtěl, aby byla podlaha jeho pokoje z lesklého světlého dřeva, ne aby tam byl oranžovo-zelený melírovaný koberec, který zbyl z restaurace; chtěl, aby byl jeho otec lékař, a ne jednoruký číšník; a tento měsíc převedl Magid všechny tyto touhy v přání účastnit se Svátku díkůvzdání tak, jak by to udělal Mark Smith. Jako by to udělali všichni.
MY TAM ALE CHCEME JÍT. JINAK BUDEME PO ŠKOLE. PANÍ OWENSOVÁ ŘÍKALA, ŽE JE TO TRADICE.


Po přečtení pokládáme účastníkům následující otázky:

  • Co jim otec odpoví?
  • Jaký je jeho názor?
  • Jakým způsobem jim ho vysvětlí?
  • Jak na vás působí to, že se ve škole slaví tolik svátků?

Samád se začal chytat stropu.
„Čí tradice?" řval, zatímco uslzený Magid začal znovu freneticky škrábat na papír.
„Hrom do toho, ty jsi muslim, a ne duch lesa! Říkal jsem ti, Magide, říkal jsem ti podmínku, pod kterou ti to bude umožněno. Půjdeš se mnou na hadž. Jestli se mám toho černého kamene dotknout předtím, než zemřu, udělám to se svým nejstarším synem po boku."
Magid zlomil v polovině své odpovědi tužku a druhou půlku naškrábal tupým koncem. TO NENÍ FÉR! JÁ NEMŮŽU JÍT NA HADŽ. MUSÍM CHODIT DO ŠKOLY. NEMÁM ČAS CHODIT DO MEKKY. TO NENÍ FÉR!
„Vítejte ve dvacátém století. To není fér. To není vůbec fér."


Po přečtení pokládáme účastníkům následující otázky:

  • Co tím otec myslí?
  • Jak se bude příběh dále odvíjet?
  • V čem budou spočívat další události?
  • O čem bude zbytek knihy?
  • Komu by se mohla tato kniha líbit? Proč?
Zadie Smith

Narodila se roku 1975 v Londýně ze smíšeného manželství Jamajčanky a Angličana. U nás byly dosud přeloženy tři její romány. Prvotina Bílé zuby (BB art 2003), Sběratel autogramů (BB art 2003), O kráse (BB art 2006). Bílé zuby byly oceněny cenou Guardinu za prvotinu. Za poslední román O kráse získala jednu z nejprestižnějších britských literárních cen Orange Prize.


REFLEXE
Podvojný deník (20 min.)

Aby se opravdu všichni vyjádřili, poprosíme účastníky, aby si vybrali 1 - 2 citáty, které je opravdu zaujaly, a napsali k nim, proč si je zvolili. Po 5 - 10 minutách si lístečky vymění ve dvojici (trojici) a soused jim do třetího sloupečku připíše, zda ho daný citát také oslovil či ne a proč. Po 5 minutách se lístky vrací původnímu majiteli a následuje krátká diskuse ve dvojici o zápisech, popřípadě diskuse ve skupině. Pro každého připravíme list A4 (na šířku) se 3 sloupečky:


Vraťte se znovu k přečtenému textu. Vyberte citát (větu, slovo, slovní spojení), který vás zaujal. Zapište ho.


Do tohoto sloupce zapište svůj komentář. Proč jsem si uvedený citát vybral/a?


Do tohoto sloupce vám připíše svůj komentář soused. Zaujal vás také něčím tento citát?









Živý obraz (10 min.)

Po skončení diskuse spojené s čtením s předvídáním můžeme účastníky poprosit, aby vytvořili živý obraz, který naznačí vztahy mezi jednotlivými postavami. Vrátíme se do prostoru, kde se odehrávala úvodní dramatizace, využijeme židle s cedulkami. Doprostřed dáme cedulky se jmény postav z knihy, účastníci si je postupně rozebírají a připojují se do obrazu. Cedulky se jmény mohou být následující:

Samád Magidův kamarád (3x)
Alsana Katie Miniverová
Magid ředitelka Owensová
Irie Janin
Millat Ellen
člen školní rady (4x)

4 rohy (30 min.)

Na 4 místa v místnosti (nejlépe do 4 rohů) umístíme plakáty s následujícími otázkami:

  • Jak se dají tyto metody využít ve vaší praxi?
  • Čím je takový postup čtení pro vás v roli čtenáře zajímavý?
  • Čím vám takový postup komplikuje (znepříjemňuje) čtení?
  • Máte kprůběhu lekce nějakou otázku?

Rozdělíme účastníky do 4 skupin. Každá skupina začíná u jednoho z plakátů. Přečtou si otázku, prodiskutují ji, formulují odpověď a tu zapíší (jednotlivé skupiny mohou psát fixy různých barev). Po 5 minutách se skupiny u plakátů vystřídají po směru hodinových ručiček, opět danou otázku prodiskutují a zapíší odpověď. Až se skupiny vystřídají ve všech rozích, čtou lektoři jednotlivé otázky a odpovědi, vyjasňují nejasné (sporné) body, odpovídají na otázky k průběhu lekce.

Úprava textu (60 min.)

Pokud máme dost času, rozdělíme účastníky do skupin a předložíme jim text, který se pokusí upravit ke čtení s předvídáním = rozdělí jej na jednotlivé části a vymyslí otázky, které po jejich přečtení budou čtenářům pokládat.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jana Zítková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Občanský a společenskovědní základ