Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Video a jeho použití ve výuce
Odborný článek

Video a jeho použití ve výuce

6. 6. 2012 Gymnaziální vzdělávání
Autor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Anotace

Video se stává stále běžnějším a dostupnější médiem, se kterým mohou žáci snadno pracovat, vytvářet jej a publikovat. V následujícím článku se zaměříme na předměty a témata, ve kterých je možné video použít – ať již jde o dějepis, dramatickou či výtvarnou výchovu nebo třeba fyziku a informatiku.

Během uplynulých dvou nebo tří let došlo k masivnímu rozmachu mobilních telefonů, které disponují kamerou. Ta často není nikterak kvalitní, ale přesto nabízí relativně solidní možnost pro záznam obrazu i zvuku. Žáci videa běžně nahrávají a dále publikují, aniž by věnovali péči technice, se kterou jej pořizují nebo jeho zpracování. Ostatně i publikace nahráním na YouTube je velice triviálním přístupem.

Protože se video stalo dostupným médiem pro žáky, mělo by se také objevit ve výuce, a to nejen ve formě filmů či instruktážních klipů, ale skutečně a interaktivně tak, aby jej mohli žáci sami natočit, analyzovat a dále použít.

Jednotlivé předměty

Možností, jak využít video, je ve více samozřejmě mnoho. V následujícím se pokusíme ukázat některé příklady jeho nasazení v praktických úlohách.

Fyzikální měření může představovat první oblast využití kamery ve výuce. Díky standardnímu snímkování 30 fmps (snímků za sekundu) dokáže kamera zachytit relativně rychlé děje. Příkladem může být balistické kyvadlo – na jednu jeho stranu umístíme zrcátko pod sklonem 45°, na které budeme svítit laserem. Vodorovně pod kyvadlo umístíme metr a celou situaci natáčíme ze strany. Po zásahu se kyvadlo vychýlí a velikost výchylky je možné (při dobré konstrukci) dobře aproximovat na vychýlení paprsku laseru. Pak již jen stačí najít snímek, kam se laser dostal nejdále. Jde o rychlé a relativně přesné měření. 

Další možností může být studium volného pádu, kdy pomocí kamery je měřen pohyb tělesa v tíhovém poli země. Je možné nejen nechat žáky nakreslit graf závislosti polohy na čase (snímky jsou ekvidistančně vzdálené), ale také naměřenou dráhu porovnat s volným pádem ideálního tělesa bez odporu prostředí. V zásadě je možné říci, že pro všechny tyto rychlé děje nabízí kamera značné zlepšení kvality měření. 

Na tomto místě si dovolím jen drobnou poznámku. Jelikož jsou čočky kamery malé, dochází k velkým zkreslením. Výrobci se je často snaží firmwarem vylepšit, takže výsledné poměry nemusí být úplně optimální. Proto je dobré provádět měření buď tak, že je vedle pohybujícího se tělesa měřidlo, nebo lépe, vytvořit kalibrační záběr a poloze pixelu v experimentu přisoudit rozměr ve skutečnosti.

Některé kamery jsou citlivé také na blízkou infračervenou oblast, takže je možné použít je pro zviditelnění tohoto „neviditelného světla“. Ať již jde o dálkový ovladač na televizi nebo o studium spektra vzniklého rozkladem na hranolu. Při silném výkonu vhodných zdrojů je také možné ukázat spojené spojení pocitu tepla a přítomnosti zachyceného záření. 

Výtvarná výchova nabízí obrovské možnosti v tom, jak pracovat s obrazem. Od uměleckých snímků a hraných krátkometrážních filmů až třeba po umělecké zpracování a dotvoření scény efekty a filtry. Výtvarná výchova v tomto ohledu nabízí dost možná jedno z největších možných využití.

Kamera nabízí práci s obrazem, který je jen doplněný o časovou složku. S ohledem na to je možné k němu tak přistupovat. Jednou z velkých možností je díky počítačovému zpracování obrazu zcela přetvořit realitu – sestříhat snímek do absurdních rozměrů, změnit poměry velikosti objektů, udělat si z celé scény hmotu, kterou je možné snadno přetvářet.

Ač velká část výtvarníků nemá k počítači právě nejvřelejší vztah, je pravdou, že ve výuce by se tato oblast objevit měla. Práce s telefonem či fotoaparátem žáky baví. Také je to právě tento předmět, kde by měla zaznít informace o tom, jak vlastně správně video tvořit. Od volby scény, osvětlení, kompozice, přes ozvučení až třeba po ono závěrečné zpracování a práci s efekty. Zatímco v oblasti digitální fotografie se již určitý posun v této oblasti udál, video stále působí poněkud odstrčeně.

Dramatická výchova nabízí využití kamery zcela integrálně. Zatímco doposud byl běžný spíše divadelní způsob vyjadřování a nácvik divadelního přednesu (ostatně rétorika je jeden z hlavních motivů dramatické výchovy), moderní technologie umožňují plynulý přesun k filmu. Jistě by to nemělo znamenat konec divadelních forem, ale žáci by měli mít možnost si uvědomit, jaké jsou rozdíly mezi oběma (na první pohled podobnými) způsoby hraní a vyjadřování. Díky tomu nejen že se naučí vystupovat v médiích, což se může některým z nich hodit, ale snad se budou schopni také na filmy a divadlo dívat jinak. I obyčejný záznam představení však může mít svoji hodnotu, a to nejen vzpomínkovou či propagační. 

Mediální výchova nabízí velké množství variant práce s videem, neboť média sama videa využívají ve větší než malé míře. Ať již jde o televizi nebo internetové servery, kde je možné nástup videa vidět především v posledních pár letech. Pokud jde o možnosti využití videa v mediální výchově, tak zcela samozřejmě se nabízí natáčení reportáží či různých besed a diskusí. To jsou činnosti, které je možné relativně snadno zvládnout s malým vybavením. 

Je dobré vést žáky k tomu, aby s videem pracovali. Nejde jen o to, aby byly schopni moderovat diskusní pořad, vymyslet a natočit reportáž nebo rozhovor. To jistě do mediální výchovy patří a je to důležité. Stejně tak je ale třeba provést vhodné zpracování. Samozřejmostí by měl být střih, odstranění třesu z obrazu nebo přidání znělky, titulek a dalších informací. Lze také vyzkoušet přímý přenos, což může být pro žáky mimořádným zážitkem.

Pokud je to v časových možnostech pedagoga, měl by zvážit, zda s žáky nezkusit některé pokročilejší činnosti, jako je přidání pozadí na obraz. Měl by být věnován také prostor publikaci videa – ať již jde o jeho nahrání na YouTube, administraci kanálu, alternativní služby (například Vimeo) nebo rychlá publikace na blogu (Posterous).

Občanská výchova, dějepis a základy společenských věd nabízejí možnosti především v oblasti natáčení dokumentů. Výuka dnes nemá za cíl jen akcentovat znalosti a dovednosti žáka, které předvede v písemce, ale měla by jej naučit o věcech přemýšlet, jít pod povrch a do hloubky. Příkladem v tomto ohledu může být třeba britská výuka dějepisu, která se snaží probrat méně témat důkladně, třeba i za cenu nedostatečného vysvětlení celku, než nabídnout panoramatický pohled na dějiny, ale více méně povrchní.

Žáci tak mohou být postaveni před projekt, ve kterém mají natočit dokument, který se vztahuje k vhodnému období dějin, pro které nabízí umístění jejich školy určitou inspiraci. V Brně by to mohl být dokumentární film o první republice, v Rožnově o skanzenu a životě na tradiční vesnici a v Praze třeba o středověkém stavitelství. Je dobré volit témata, která jsou komplexní a přesahují rámec běžného výkladu nebo jedné knihy, tak aby se žáci v rámci projektu mohli do tvorby zapojit všichni a komplexně (například – role kaváren za první republiky v Brně). Práce v malých týmech může být v řadě případů velice inspirativní a užitečná. Čas, který žáci do natáčení investují, by pro ně měl být hrou a zábavou, něčím tvořivým a současně objevným. A v tom by jim měl pedagog vhodným způsobem pomáhat.

Také informatika by se měla přiměřeným způsobem práci s videem věnovat, a to jak v rovině teoretické, tak také praktické. Žáci by se zde měli seznámit s různými videoformáty, pochopit princip komprese dat a nebo zjistit, jak probíhá vyhledávání videa na internetu. Z praktických věcí jde především o ovládání příslušného softwaru na střih (ať již lineárního či nelineárního) a práci s efekty. Samozřejmostí by mělo být případné doplnění toho, co se v dalších disciplínách nestihlo a k informatice to má blízký vztah. Jako je třeba zpracování videa nebo podrobnější seznámení se s publikací videa na síti.

Závěrem

Žáci by se měli naučit pracovat s videm jako s nástrojem, kterým se mohou vyjádřit a sdělit nějakou informaci druhým. Díky své modernosti, dostupnosti a zábavnosti je možné ho použít na doplnění a rozvíjení celé řady oborů. Může posloužit jako užitečný nástroj pro učení se hrou. Přitom je třeba dbát také na celkové teoretické i praktické dovednosti tak, aby byl výsledkem jejich „filmařské“ činnosti přiměřeně kvalitní materiál po všech stránkách, který budou schopni publikovat a sdílet s druhými.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
6. 6. 2012
Autor prezentuje možnosti využití mobilního telefonu s videem ve výuce. Článek zachycuje nápadité pojetí vnímání mobilního telefonu ve škole. Podle hesla "dobrý sluha, špatný pán" autor představuje konkrétní ukázky vyučovacích předmětů a jakési skelety inspirací pro přípravu učitele na danou výuku s využitím telefonních přístrojů žáků. Umím si představit, že by žáky daný přístup mohl překvapit a jistě motivovat k aktivnímu zapojení ve výuce.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Video ve výuce.
Ostatní články seriálu:

Téma článku:

Didaktika