Anketa k iniciativě Výuka informačních a komunikačních technologií ve středním vzdělávání (http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=5103)
Jan Walter a odborníci, 8. 11. 2011
Všechny otázky se vztahují k výuce informatiky a ICT na SŠ. Jsou rozděleny do tří tematických bloků: Vzdělávací program, Výuka a Výstupy, ověřování.
Mgr. Libor Olbrich, Soukromá střední škola podnikatelská, Frýdek-Místek
Ing. Marta Slawinská, Gymnázium a SOŠ Orlová
Mgr. Petr Naske, Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT), gymnázium Praha 6
Ing. Bořivoj Brdička, Ph.D., Katedra informačních technologií a technické výchovy, PedF UK
doc. Mgr. Jiří Zounek, Ph.D., Ústav pedagogických věd FF MU
PhDr. Ondřej Neumajer, Ph.D., Národní ústav pro vzdělávání, divize VÚP
Ing. Jan Peška, Národní ústav pro vzdělávání, divize NÚOV
Výstupy z ankety jsou rozděleny do čtyř článků: úvodního výběru klíčových myšlenek obsažených v odpovědích a následně tří tematických bloků věnujících se vzdělávacímu programu, výuce a výstupům a ověřování. Ty obsahují kompletní odpovědi respondentů ankety.
Libor Olbrich: Dobrá otázka – informatiku chápu jako odborný předmět pro některé školy. Na většině SŠ je „zbytečná“, resp. ideálně by měla být integrována do dalších předmětů.
Marta Slawinská: Informatiku na SŠ chápu jako všeobecně vzdělávací i jako odborný předmět – záleží na zvolené úrovni podrobnosti probíraného tématu. Informatiku a ICT chápu i jako průřezové téma – to znamená, že integrace ICT do většiny dalších „neinformatických“ předmětů či vzdělávacích oblastí je studentům užitečná a žádoucí. Ne, nemyslím si, že by významná část ICT dovedností měla být zařazena do dalších předmětů, protože za současné situace by pak reálně hrozil zánik vzdělávací oblasti Informatika a ICT na některých školách.
Petr Naske: Částečně jsem se tématu dotkl již výše, problematiku integrace ICT do jiných předmětů jsem s učiteli rozebíral při seminářích projektu Kurikulum G.
Ideální stav bude, až žáci budou umět zpracovávat data, sepisovat své názory, využívat internet, komunikovat, digitalizovat a prezentovat sami sebe a svou práci „automaticky“ v rozumné míře kvality a v hodinách informatiky se budeme moci věnovat společenským rozměrům dopadu technologií na společnost a život člověka, seznamovat se s trendy a z pohledu existence nových trendů zkoumat postupy a dovednosti, které již dávno máme s žáky v malíčku. Proto jsem pro pojetí ICT a práce s digitálními technologiemi jako průřezového tématu.
Obor Informatika je nutné částečně oprostit od gramotnostní „klikací“ složky a zařadit jej mezi další obory středoškolského vzdělávání. Bude to vždy souviset i s počtem fakult připravujících učitele (informatiky), počtem docentů a disertačních prací v oboru didaktika informatiky na VŠ a v neposlední řadě také s uznáním didaktiky informatiky jako váženého oboru na poli didaktických disciplín.
Bořivoj Brdička: Obojí. Ale i ten samostatný předmět musí být provázán s dalšími předměty. Mám pocit, že pojem průřezové téma se zde nehodí. Možná průřezový společný prvek průřezových témat.
Jiří Zounek: Určitě by měly být dovednosti v práci s ICT používány v jiných předmětech – to považuji za klíčové. Tak se stanou ICT a dovednosti s nimi skutečnými a běžnými prostředky ve vzdělávání. „Nebudeme se učit, co všechno umí textové editor“, ale jak nám pomůže, či naopak nepomůže při učení se dějepisu (z pohledu studenta) či při výuce dějepisu (z pohledu učitele).
Podobně lze uvažovat i o Google aplikacích, YouTube, aplikacích pro tvorbu myšlenkových map apod. Navíc počítače by neměly být jenom v PC učebnách, ale dostupné v běžných třídách (stačí jich jen pár), aby studenti mohli hledat informace v knihách a stejně tak na internetu atd.
Ondřej Neumajer: O vhodnosti přesunu vybraných částí obsahu vzdělávacího oboru Informatika a ICT do jiných vzdělávacích oborů by se nemělo rozhodovat centrálně, vždy je nutné vycházet z materiálních a personálních možností konkrétní školy a z její profilace. To dvojúrovňové kurikulum umožňuje, v tom je jeho význam. Obecně bych se vrátil k odpovědi na první otázku: jak informatika, tak problematika ICT do středoškolského vzdělávání nezbytně patří.
Jan Peška: Informatiku, nebo ICT? ICT jako „téma“ má samozřejmě několik dimenzí či vrstev, ale to platí v podstatě pro jakoukoli oblast činnosti člověka. Oblast ICT v RVP (nikoli předmět, ten vzniká teprve transformací oblastí z RVP do ŠVP) odborného vzdělávání je definována jako „převážně všeobecněvzdělávací“ a takto je i postavena. Samozřejmě ale platí, že vyučovací předměty zabývající se ICT má škola ve ŠVP rozšířit o témata s těsnější vazbou na konkrétní odbornost, kterou poskytují (např. v předmětech Obchodní korespondence či Účetnictví budu pracovat s počítačem a specializovaným SW, taktéž v předmětu Konstrukce). ICT je v RVP odborného vzdělávání zároveň i jako průřezové téma, což je logické s ohledem na skutečnost, že pro drtivou většinu absolventů jsou ICT „pouhým“ prostředkem k dosažení nějakého výsledku, nikoli cílem samotným. Odpovídám tedy ANO, žáci mají být vedeni k tomu, aby se naučili využívat ICT v ostatních vzdělávacích oblastech.
Libor Olbrich: Maximálně v rozsahu, který specifikuji v otázce č. 6.
Marta Slawinská: Ano, výuka ICT na SŠ by měla reflektovat přesahy do jiných oborů, konkrétně např. do matematiky, základů společenských věd, jazyka českého a cizích jazyků a také výtvarné či hudební výchovy.
Petr Naske: Odpověď má z mého pohledu dvě části. Nejprve je nutné udělat si na úrovni školy analýzu, jestli se tomu už tak neděje a jestli škola není již příkladem dobré praxe pro ostatní a nestálo by za to o tom ostatní informovat. Je možné vzít v úvahu ty nejmenší detaily školního života – počet hodin, které žáci tráví řešením problémů s počítačem v neinformatických předmětech, systém „blokace“ techniky ve škole, možnosti, aby žáci používali svoje vlastní přístroje, způsoby komunikace školy, žáka a rodiny, uchopení role ICT metodika ve škole, podmínky pro práci správců sítě a ICT koordinátora, podpora zřizovatele pro ICT rozvoj školy a mnoho dalšího.
I na tuto autoevaluaci je možné použít nástroj Profil Škola 21, který je všem školám v ČR k dispozici. Na úrovni „činu“ je pak potřeba podchytit zájem jednotlivých škol a učitelů, aby se dokázali na svůj obor podívat v novém světle. Tento proces potřebuje svůj čas a je vhodné začít již při přípravě učitelů na vysokých školách.
Bořivoj Brdička: ICT musí být všudypřítomné, ale měly by být používány jen tam, kde je to přínosné.
Jiří Zounek: Určitě, např. bezpečnost na internetu, sociální aspekty využití ICT ve výuce atd. Viz sociální informatika.
Ondřej Neumajer: Odpovím otázkou: Existuje snad dnes obor, ve kterém by bylo možné úspěšně pracovat bez ICT? Nebo ještě jinak: ICT je především prostředkem pro zkoumání a objevování světa, nástrojem pro zjednodušování práce a zkvalitňování výsledků. Téměř vždy je ICT využíváno v rámci nějakého dalšího oboru lidské činnosti.
Libor Olbrich: Měla by je využívat, sjednocovat – například vhodně zvolenou skupinovou prací.
Marta Slawinská: Ano, učitel informatiky by měl využít a navázat ve vyučování na ICT kompetence žáků získané mimo školu. Tzn. zeptat se ve vyučování na zkušenosti žáka s užíváním různých prostředků ICT, iniciovat výměnu ICT zkušeností mezi žáky, prodiskutovat se žáky aktuální trendy a v rámci učebních osnov navázat výuku s ohledem na jejich již získané ICT zkušenosti.
Petr Naske: Primárně by reflexi měla dělat rodina a zajímat se o to, jak děti a žáci s ICT žijí, komunikují, co využívají příkladně a kde je vhodné děti varovat před rizikovým chováním. Práce s ICT patří mezi oblasti, které by škola měla mít zpracované v minimálním preventivním programu. Škola pak musí být místem, kde se ve školním řádu i dalších interních pravidlech musí zrcadlit rizika a pravidla práce s technologiemi.
Ve chvíli, kdy si škola uvědomí, jakou formou je schopna se k výzvám ICT technologií postavit, je zde prostor k uchopení iniciativy žáků a učitelé se mohou od žáků samotných učit a přenechat jim iniciativu. Vydávat školní časopis na školních webových stránkách, spravovat diskusní fórum pro „přátele školy“, pomáhat se zpracováním dat z běžného života školy. Tuto problematiku je opět možné řešit jen v souladu s mírou otevřenosti konkrétních učitelů.
Bořivoj Brdička: Snažit se je znát a využívat je. Regulace v podobě ovlivňování má určitou naději bojovat se špatnými návyky - třeba v podobě nadměrného hraní her. Nesmyslné zůstává pouze testování schopností získaných mimo školu. Kdyby se ale zde místo toho použilo slovo diagnostika, hned by to vypadalo jinak. Tam, kde třeba právě ony návyky přerůstají v nepřirozený jev a vyvolávají nějakou dysfunkci, tam pak je třeba nasadit diagnostiku. Někdy se něco podobného hodí i učiteli, přestože se už dostáváme spíše do oblasti psychologů, či dokonce psychiatrů.
Jiří Zounek: Nevím, ale rozhodně by je měla využívat. Výzkumy ukazují, že žáci se více naučí doma.
Ondřej Neumajer: Dostáváme se do doby, kdy se množství vědomostí, dovedností a postojů osvojovaných mimo školní vzdělávání stále zvětšuje. Ostatně, opět jsou prapůvodem toho všeho (digitální) technologie, byť pochopitelně nelze vždy zrychlování tempa inovací vnímat pozitivně. Bez ohledu na to, zda je to špatné či dobré, je jisté jedno: pro uplatnění člověka v životě je zcela lhostejné, kde své dovednosti získal, kde je rozvíjel. Důležité je, aby je získal. Vzdělávací příležitosti žáků budou patrně stále více různé a škola s tím musí umět pracovat. ICT ve vzdělávání umožňuje podporovat individualizaci, abych tak řekl šití vzdělávacích trajektorií každému žákovi na míru.
Libor Olbrich: Nevím, souvisí to i s finančními možnostmi. ICT (na rozdíl např. od strojírenství) je oblast, kde se žáci s aktuálními, moderními technologiemi spíše nesetkají – najdou je spíše doma, u kamaráda.
Marta Slawinská: Částečně jsem už odpověděla v otázce č. 8 – tzn. iniciace diskuse a výměny ICT zkušeností mezi žáky, prodiskutování aktuálních trendů s vyučujícím, dále vyhledání aktuálních (zejména komerčních) informačních zdrojů o digitální technice, motivace žáků formou jejich vlastního výběru témat ke zpracování a předvedení prezentací o aktuálních možnostech různých ICT prostředků.
Petr Naske: Myslím si, že žáci přirozeně mají o svět ICT zájem, existuje ale cca 10–20 % žáků ve třídě, kteří jsou světem ICT netknuti a potřebují motivovat a podpořit více. U těchto žáků je nutné citlivě uchopit jejich vize o dalším směřování kariérní cesty a ukázat jim možnosti, jaké pro ně svět ICT má. Žáci by měli být se světem ICT konfrontováni průběžně po celou dobu výuky, nejen při hodinách informatiky. Je zde velký prostor pro spolupráci zaměstnavatelského sektoru a škol, například formou oborových dnů, exkurzí nebo přednášek konkrétních odborníků a lidí se zajímavým životním příběhem. Je stále možnost využít potenciál generace „rodičů“ dnešních středoškoláků, kteří sami poznali život bez technologií. Dnešní generace školáků bere technologie jako přirozenou součást svého života a například si nedokáže představit život bez internetu nebo mobilu.
Bořivoj Brdička: Používáním.
Ondřej Neumajer: Zapojováním žáků prostřednictvím ICT do spolupráce mezi nimi samotnými, mezi školními týmy, různými státy. Intenzivnějším propojováním s praxí, stážemi v podnicích a naopak zapojováním lidí z praxe do výuky. Vytvářením takového vzdělávacího prostředí, které bude pro žáky motivační a z nějž budou cítit, že má přínos pro jejich další rozvoj. A samozřejmě investicí do kvalitních osobností učitelů.
Libor Olbrich: Reflexe aktuálního dění není velký problém – tady je snaha a poptávka pořád –, otázkou jsou finanční možnosti a chuť pedagoga se vzdělávat. Větším problémem jsou obecné principy – po tomto „poptávka není“. Domnívám se, že to souvisí právě s „touhou“ učit to, co chce trh práce. Ale trh práce se dynamicky vyvíjí – a úspěch mají spíše vizionáři, kteří znají obecné principy, ale „nevědí“, že něco nejde. A my se hlavně snažíme, aby děti „věděly“, co jde a co ne, a na obecné principy „chybí čas“.
Marta Slawinská: Myslím si, že to zajistit lze, protože i rozdílné prostředky ICT jsou vybaveny nějakým programovým vybavením, které se vyznačuje podobnými charakteristickými rysy v ovládání i fungování. Tedy vyučující ICT musí umět stále nalézat tyto společné znaky fungování či ovládání různých ICT prostředků a vést studenty k přirozenému přijímání dynamických změn.
Petr Naske: Odpověděl jsem částečně již výše, jádrem řešení je podpora konkrétních učitelů informatiky, ale i neinformatických učitelů. Větší podpory se musí dostat i zřizovatelům škol, protože na jejich bedrech leží systémová rozhodnutí, jak ICT ve svých školách podpoří. Každý zřizovatel má dnes metodiku pro prevenci rizikového chování ve školách. Proč nemáme také metodiky pro ICT ve školách na radnicích a krajských úřadech?
Bořivoj Brdička: Reflexe současného dění zahrnuje obecné principy. Cestou je otevřít školu světu.
Ondřej Neumajer: Vzděláváním učitelů (např. skutečným kariérním řádem), nabídkou metodické podpory učitelům, pravidelnými revizemi RVP i katalogu požadavků, propojováním školy s praxí, dále viz moji odpověď na otázku č. 9.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Anketa k výuce ICT na SŠ.
Ostatní články seriálu:
