Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Metody efektivního čtení
Odborný článek

Metody efektivního čtení

7. 12. 2011 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Mgr. Monika Černá
Spoluautor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Anotace

Nejvíce informací získává student poslechem nebo čtením. V článku se proto zaměříme na dvě metody efektivního čtení – SQ3R a PQRST, doplněné tvorbou myšlenkových map. Tyto dovednosti mohou být klíčové pro zvládnutí přechodu z gymnaziálního způsobu výuky na vysokoškolský. Jde o funkční gramotnosti, které úzce souvisejí s problémem práce s informacemi i s tolik diskutovanou gramotností čtenářskou.

Dnes se intenzivně diskutuje o problematice čtenářské gramotnosti a diskuse je obvykle spojena s přesvědčením, že žáci nečtou nebo čtou málo. Je evidentní, že taková prohlášení jsou do značné míry schematizující a ukazují příliš jednoduchý pohled na současného žáka. Předně je třeba vidět, že téměř všechny informace, které člověk z počítače získává, jsou textového charakteru, takže mladý člověk čte neustále – jen v jiné formě, než jsme byli zvyklí – a také si vybírá zcela odlišný druh literatury.

To vše souvisí se změnou dostupnosti a struktury informací. Hovoříme-li o informační společnosti, pak musíme říci, že základem aktivní intelektuální činnosti je právě dostupnost informací a manipulace s nimi. Jestliže klesá ochota žáků číst beletristickou literaturu, pak je to možná z toho důvodu, že v ní nenacházejí informace.

Za větší problém, než snižování objemu přečtených knih, je ale možné považovat navazující schopnosti, které jsou součástí čtenářské gramotnosti a kterým se nevěnuje příliš mnoho pozornosti. Práce s odbornými či složitějšími texty vyžaduje schopnost k nim efektivně přistupovat, číst je s pochopením a získávat z nich potřebné informace. Jde přitom o zcela základní dovednost, kterou budou gymnazisté potřebovat celý život a která jim umožní dobře se adaptovat na vysokoškolský způsob studia. V neposlední řadě ji jistě užijí i při tvorbě seminárních a ročníkových prací.

To, že se metodám efektivního čtení odborných textů nevěnuje větší pozornost ve výuce, je chyba. Zkušenosti z pedagogiky a psychologie posledních několika desetiletí umožňují daleko efektivnější způsoby učení, než na které jsme byli doposud zvyklí. Využívat plně potenciál každého studenta by měla být pedagogická samozřejmost.

V následujícím článku si proto představíme tři základní pomůcky, které mohou posloužit pro analýzu čteného textu, jeho pochopení a získání informací z něj. Jde o techniky SQ3R, PQRST a tvorbu znalostních schémat (či myšlenkových map). Jistě není nutné, aby žák při čtení každého textu těchto metod používal, ale měl by je znát a být schopen použít především tehdy, když se před něj dostane text, který je složitý či jinak obtížný. Často se vyplácí tyto metody použít také tam, kde se autorovi nepodařilo dosáhnout logického provázání textu.

Pokud si navíc některou z prvních dvou metod žák dobře osvojí, bude ji většinou používat zcela podvědomě a automaticky, což povede k lepším studijním výsledkům, efektivnějšímu učení i získávání znalostí. Obecně je možné říci, že tyto metody pěstují schopnost dobré práce s informacemi a jejich převod na znalosti.

SQ3R

Zřejmě nejznámější a nejpoužívanější metodou efektivního čtení odborných textů je SQ3R (survey, question, read, recite, review), která byla poprvé popsána v roce 1946 a jejímž autorem je Francis Pleasant Robinson. Základem je představa, že čtení textu by mělo být rozděleno do pěti stupňů, a to v následujícím pořadí:

  1. Survey. V této fázi by si měl čtenář udělat celkovou představu o textu jako celku, jeho obsahu a struktuře.
  2. Question. Pokud člověk zjistí, že daný dokument vyhovuje (alespoň teoreticky) jeho potřebám, je na místě si položit otázky, na které v něm chceme nalézt odpověď.
  3. Read. Až třetím krokem je čtení textu jako celku. Čtení je přitom orientováno na hledání odpovědí na zvolené otázky.
  4. Recite. Čtvrtým krokem je rekapitulace toho, co se čtenář dozvěděl a zda text podal uspokojivé odpovědi na jeho otázky.
  5. Review. Posledním krokem je projití textu jako celku a jeho zopakování. Tím, že si jej čtenář zopakuje, zapamatuje si z něj více informací.

Nyní se na jednotlivé kroky podíváme poněkud podrobněji.

Survey je tím prvním, co by měl čtenář s nějakým informačním pramenem udělat. Je jistě nepříliš produktivní, kdyby četl úplně vše, aniž by to mělo relevanci k tomu, co skutečně potřebuje. Při tomto kroku se zaměřujeme především na název, obsah či informace na přebalu knihy, nebo je možné se podívat do rejstříků. Člověk tak poměrně snadno získá přehled o tom, jak dokument vypadá a co od něj může čekat, a bude se mu s ním také lépe pracovat. Je také dobré se seznámit s použitými grafickými prvky nebo nahlédnout do náhodných odstavců textu, abychom zjistili, zda je odbornost na přiměřené úrovni.

Question je velice užitečnou fází, zvláště pokud již má člověk základní představu o problematice a hledá spíše subtilnější poznatky. Nicméně je možné je samozřejmě klást i směrem k problematice, o které toho ještě příliš mnoho nevíme. Jejich funkcí je efektivita čtení – víme, co hledáme, na co se chceme soustředit a co nás naopak příliš nezajímá. Je dobré se ptát na to, co už o tématu sami víme, co by nás zajímalo atp. Otázky je možné doplňovat také v průběhu čtení, nebo si je položit ještě jednou po prvním přečtení dokumentu. Vhodně zvolené otázky povedou k hlubšímu pochopení problematiky a hledání vnitřních souvislostí.

Read je až třetím krokem, i když bývá často považován za to nejdůležitější a první. Obecně je ale čtení (zvláště delších monografií) relativně obtížné a není možné při něm vše vnímat. Proto by měly otázky zajistit fokusaci pozornosti na to skutečně důležité. U čtení je dobré si dělat poznámky, výpisky, zvýrazňovat text nebo si zavést vlastní značky, které umožní zpětnou dobrou orientaci v textu. Doporučuje se věnovat pozornost také přílohám, jako jsou tabulky, obrázky, komentáře. Často je v nich ukryto více informací než v základním textu.

Recite má za cíl ověřit, co čtenáři právě přečtený oddíl skutečně dal. Záleží na složitosti textu, po jak velkých částech je nutné tuto analýzu provádět. Zde je dobré se vrátit k otázkám a ptát se, zda jsme na ně skutečně našli odpovědi. Pokud ano, je užitečné je přiměřeným způsobem formulovat. V tomto kroku si čtenář může vypsat fakta, která se v dané části textu objevila, nebo další zajímavé poznatky. Člověk nikdy dopředu neví, čím jej může daný zdroj informací překvapit.

Review je v překladu zpětný pohled či přehled. Umožňuje čtenáři se na celou problematiku podívat ještě jednou z nadhledu celého textu, v širších souvislostech a s novými znalostmi. Je dobré si ověřit, zda jsme dostali odpověď na všechny otázky, a projít si, jaká fakta a nové informace jsme získali a jaký byl celkový přínos textu. Mělo by jít o také o celkové opakování, které povede k lepšímu zapamatování si faktů a jejich převedení do znalostí, se kterými bude moci žák trvale disponovat.

Ač metoda vznikla především na práci s odbornými texty, v dnešní době se doporučuje používat ji také s mladšími čtenáři. Může pomoci především tam, kde mají žáci problémy s pochopením a zapamatováním si přečteného textu. Zajímavé také je, že metodu není nutné používat jen na psané informace, ale zcela analogicky je možné ji nasadit také pro práci s filmovými dokumenty.

PQRSR

Metodou velice podobnou, jako je SQ3R, je PQRST (Preview, Question, Read, Summary, Test), která se liší pouze v detailech a staví na pěti velice podobných krocích. Osobně se domnívám, že tato metoda může být pro žáky přijatelnější a snáze aplikovatelná nežli SQ3R. Tak jako v předchozím případě se pokusíme alespoň stručně projít jednotlivé fáze procesu efektivního čtení. První a poslední kroky se týkají dokumentu jako celku, ostatní jsou spojeny vždy s jeho konkrétní částí.

Preview je prvním krokem při studiu dokumentu. Cílem této fáze je získání globální představy o tom, jaký druh zdroje máme k dispozici, co obsahuje, jaká je jeho struktura, obsah atp. V této fázi je dobré se zaměřit na abstrakt textu či jeho úvod, názvy kapitol, použitý jazyk. Pokud se čtenář takto seznámí s dokumentem, získá nad ním nadhled, může posoudit jeho přínosnost a dokáže s ním lépe manipulovat.

Question již souvisí se samotným čtením. Pracuje se tak, že čtenář přečte kapitolu nebo jinou souvislou část dokumentu a vytvoří k ní seznam otázek, které by mu mohly být zodpovězeny. Může jít o převedení delší části na menší díly, které budou formulovány jako odpovědi na zvolené otázky. Již samotná tvorba otázek představuje jistou analýzu textu a vede k jeho pochopení.

Třetí fází je read, tedy druhé čtení textu, jehož úkolem je nalézt odpovědi na zadané otázky. Čtenář již zná text, umí se v něm orientovat a ví, co v něm hledá. Toto druhé četní má za cíl prohloubení již předpokládaných intuitivních odpovědí a nalezení hlubších souvislostí v textu. Výhodou je, že druhé čtení již obvykle vede k poměrně solidnímu pochopení obsahu i náročnějšího odborného textu. V této části práce je možné také označit klíčová slova a pojmy, vypsat je a zařadit do určitého systému tak, aby byla jasná rozhodující část informace.

Summary, tedy shrnutí, je činností, která by měla dát rozhodující odpovědi na to, co vlastně text skutečně přinesl. Čtenář by měl vlastními slovy shrnout obsah kapitoly; říci, co v ní bylo důležité, zopakovat klíčové pojmy. Toto shrnutí by mělo být pokud možno realizováno zpaměti. Pokud to není možné, je dobré se podívat na výpis klíčových pojmů, případně se ještě jednou podívat na samotný text.

Posledním krokem je testování (test) zapamatovaných informací. Je dobré si vyzkoušet, zda čtenář pochopil text jako celek i jeho jednotlivé části. Vztahuje se k celému dokumentu a mělo by být zaměřeno na pochopení a osvojení klíčových pojmů a vztahů mezi nimi. Pro kontrolu je často nutné znovu nahlédnout do informačního zdroje. 

Závěrečné shrnutí

Velice efektivní metodou, která umožňuje studentům dobře pochopit text, mohou být také myšlenkové mapy, o kterých zde na portále byla řeč již mnohokrát. Jejich výhoda spočívá v tom, že nutí jejich tvůrce k hledání klíčových slov a tvorby vztahu mezi nimi. Pokud je třeba sáhnout po práci s celými frázemi či delšími fakty, pak jsou variantou konceptuální mapy. Obě zmíněné metody efektivního čtení je možné použít jako zajímavý podpůrný nástroj. Hledání vztahů může přinést nejen pochopení textu samotného, ale také heuristické objevení nových netušených souvislostí.

Efektivní četní je základní funkční kompetencí, kterou by měl umět využívat každý student – vede nejen k lepšímu a hlubšímu pochopení textu, ale také ke kreativitě, rozvoji kritického myšlení a v neposlední řadě ke změně přístupu ke čtení samotnému – od pasivního přístupu přijímání informací k jejich aktivnímu hledání a zpracovávání. Kritické čtení a uvažování nad obsahem je dalším významným benefitem, který studenti získají.

Je třeba také říci, že obě metody nenabízejí jen efektivní čtení odborných textů, ale jsou velice úzce spojené také s problematikou efektivního učení. Ač mohou na první pohled působit zdlouhavě a složitě, lze si je poměrně snadno osvojit a postupně se stanou pro žáky samozřejmé a zcela přirozené.


Zdroje:

Kolektiv autorů: Kurz práce s informacemi, 2007. <http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js07/informace/materialy/kurz_prace_s_informacemi.html>. Cit. 2011.

Kolektiv autorů: Study skills PQRST, 2011. < http://en.wikipedia.org/wiki/PQRST_(study_skill)>. Cit. 2011.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Monika Černá

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
7. 12. 2011
Článek představuje přehled dvou metod, kterých je možno použít ve výuce. Nebylo by špatné uvést konkrétní příklad.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Didaktika