Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Pět vybraných osobností z historie informatiky
Odborný článek

Pět vybraných osobností z historie informatiky

21. 11. 2011 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Jana Vaňková
Spoluautor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Anotace

Přírodní i technické vědy mají ke svým významným osobnostem zpravidla velmi zvláštní vztah – pojmenovávají po nich vzorce, vztahy či věty, rovnice a zákony, a na druhé straně o nich říkají překvapivě málo. Životy zakladatelů a budovatelů informatiky jsou přitom velmi zajímavé a jistě by neměly zůstat zcela opomenuty ve výkladu.

Myslím, že opomíjení životopisných údajů je pro přírodní a technické vědy signifikantní, neboť oceňují především výsledek. Proto ono slavnostní pojmenování nějaké formule, jako hold za mimořádné intelektuální úsilí. Přesto či právě proto se životům významných osobností věnuje v samotném výkladu jen velmi málo prostoru. Výhodou informatiky v tomto ohledu je, že významných a přelomových osob za asi stoletou historii této disciplíny není tolik, aby se v nich pedagog nemohl zorientovat a ve výuce je exponovat.

Tato činnost má velmi významný vliv na žáky. Jednak teoretické poznatky se jim stanou bližšími, když za nimi vidí konkrétní osobu, a pak také dostávají vzory. Problematiku začnou chápat komplexněji a třeba pochopí, proč se daný problém řešil právě zvoleným způsobem. Zmínit pět nebo deset významných postav informatiky nezabere příliš času a může didakticky mnoho znamenat. Snad tím víc, že jednou ze tří největších osobností je také například brněnský rodák Kurt Gődel.

V následujícím článku se pokusíme stručně a velmi schematicky načrtnout portréty pěti významných mužů, kteří měli na formování informatiky mimořádně velký vliv.

Alan Turing

Brit Alan Mathison Turing (23. červen 1912 – 7. červen 1954) je jednou z největších osobností informatiky vůbec. Mimo ni se prosadil jako výborný matematik, logik a odborník na kryptografii. Jako student nebyl nijak výjimečný. V letech 1931 až 1934 studoval Turing matematiku na King's College v Cambridge.

Jeho největší vědecké zásluhy jsou obsaženy v článku „On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem“ z roku 1936. Zavádí v něm pojem Turingova stroje (teoretického modelu obecného výpočetního stroje – v teorii automatů jde o přesně definovanou devitici), který se stal jedním ze základů informatiky, a dokázal, že problém zastavení tohoto pomyslného zařízení není rozhodnutelný. Pomocí Turingova stroje je možné simulovat libovolný výpočet algoritmu, což je klíčový prvek celé teoretické informatiky.

V letech 1937 a 1938 studoval na univerzitě v Princetonu a získal zde doktorát. Od roku 1948 vyučoval na univerzitě v Manchesteru. Dlouhodobě se věnoval otázkám umělé inteligence a je autorem tzv. Turingova testu, který je založený na myšlence, že pokud nepoznáme, zda komunikujeme se strojem nebo s člověkem, můžeme o stroji říci, že disponuje umělou inteligencí. Tímto testem zatím žádný počítač neprošel.

Za druhé světové války byl Turing jedním z nejdůležitějších vědců, kteří luštili německé kódy šifrované především strojem Enigma. Toto úsilí bylo úspěšné a Angličané měli po větší část války k dispozici nepřátelskou komunikaci. Turing však nebyl nijak veřejně oceněn, a dokonce o své práci nemohl ani mluvit, jelikož by tím porušil státní tajemství. 

O jeho osobním životě je známo málo. Byl praktikující homosexuál a roku 1952 se v souvislosti s krádeží v Turingově domě policie dovzěděla o jeho vztahu s devatenáctiletým přítelem. Byl postaven před volbu hormonální léčby nebo vězení a volí první možnost. O dva roky později umírá na otravu kyanidem draselným a to za nevyjasněných okolností – dodnes není jasné, zda šlo o vraždu (důvody bezpečnostní, špionáž atp.), sebevraždu nebo podivnou shodu náhod. Tak jako tak, je možné Turinga považovat za zakladatele teoretické informatiky a osobnost, která rozhodující mírou přispěla k vítězství spojenců ve II. světové válce. 

John von Neumann 

John von Neumann (28. prosince 1903, Budapešť – 8. února 1957, Spojené státy americké)byl maďarský matematik židovského původu, který položil mj. schéma architektury moderního počítače. Již od mládí projevoval svoji genialitu, byl doučován v matematice nejlepšími místními maďarskými profesory. Neboť se během studia chemického inženýrství nudil, sepsal souběžně dizertační práci z matematiky. V sedmnácti publikoval svůj první vědecký článek, ve dvaadvaceti letech odešel na univerzitu do Berlína, kde nastoupil jako nejmladší asistující profesor v historii. 

V roce 1928 vystupuje jako spolutvůrce matematické teorie her (jde o modelování složitých systémů pomocí matematiky a predikce chování těchto modelů), která je dodnes používána v ekonomice i v politice. Významným způsobem se podílel na vývoji vodíkové pumy, stojí za rozvojem kvantové mechaniky a řady matematických disciplín.

V informatice je nejdůležitější jeho schéma počítače, které se postupně prosadilo a používá se dodnes. Dříve, než si schéma představíme, pokusíme se o popis základních tezí, které jsou s počítačem této architektury spojené. Je užívána dvojková soustava, která ulehčuje výsledky a práci ALJ, která pouze sčítá binární čísla. Programy a data v jsou v jedné operační paměti. Rychlost vnitřní paměti srovnatelná s rychlostí výpočetní jednotky. K dispozici je navíc přímé adresování.

Na základě těchto představ navrhl architekturu, které se dnes říká Von Neumannova. Je složená z paměti, řadiče, aritmeticko-logické jednotky, řídicí jednotky (řadiče), vstupu a výstupu. Důležité je, že nabízí pouze sekvenční zpracování informací, od čehož se s dvoujádrovými procesory začíná ustupovat. Na základě jeho koncepce se začaly vyvíjet první počítače a je právem považován za největšího průkopníka počítačů vůbec.

Kurt Gödel

Kurt Gödel (28. dubna 1906, Brno – 14. ledna 1978, Princeton, USA) byl jedním z nejvýznamnějších logiků všech dob. Významné jsou i jeho příspěvky ve fyzice  či filosofii a matematice. Pocházel z poměrně bohaté brněnské rodiny. Studoval zde na základní škole a na gymnáziu, ale později se do rodného města vracel jen velmi nerad.

Roku 1930 a 1931 publikoval jedny ze svých největších poznatků – tedy věty o neúplnosti. Pokud jejich obsah velmi zjednodušíme, říkají, že není možné vytvořit úplný bezrosporný algebraický systém; tedy že v něm existují principiálně nerozhodnutelné otázky. To mělo zcela zásadní vliv na rozvoj matematiky a informatiky, které se vydaly v této době zcela chybným směrem.

Zavedl tzv. Gödelovo číslování, které je unikátním kódovacím systémem, který umožňuje jednoznačný převod mezi formulemi a čísly. Pomocí rekurzivních funkcí „převádí logiku na aritmetiku“. Pokládá tímto základy programování, které se rozvinou do jazyka Lisp. Ten stojí za rozvojem logického programování a umělou inteligencí.

Gödelovi se mimo jiné podařilo převést celou logiku na čísla, čímž umožnil rozvoj počítačů, které právě tato čísla zpracovávají. Bez tohoto kroku by bylo jen velmi obtížně představitelné, aby procesory fungovaly na binárním přístupu tak, jak dnes pracují. Zajímavé je, že se Gödel, von Neuman a Einstein setkávají na sklonku svého život na Princetonu. Gödel má celý život psychické problémy a umírá při cestě své ženy do Evropy. Trpěl představou, že ho chce někdo otrávit. Svou roli na tomto stavu jistě sehrála i fašistická atmosféra, kterou musel zažívat ve Vídni. Jeho dílo nebylo doposud zcela popsáno a zmapováno.  

Edsger Dijkstra

Edsger Dijkstra [(11. května 1930, Rotterdam – 6. srpna 2002, Nuenen) byl nizozemský informatik. Oba jeho rodiče byli vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. Dostalo se mu velice dobrého vzdělání, ať již v jazycích, matematice nebo chemii. Vystudoval fyziku a zpočátku se také jako fyzik živil, neboť programování v té době nebylo považováno za samostatnou profesi.

Mezi Dijkstrovy nejznámější příspěvky informatice patří algoritmus pro nalezení nejkratší cesty v grafu a idea semaforu, nástroje pro synchronizaci více procesorů a programů. V systému existují tzv. kritické sekce, tedy části, které když jsou ovlivněny, mohou mít dopad na jiné aplikace. Pokud tedy synchronně pracují dvě aplikace, je možné přístup do této části programu řídit virtuálním semaforem.

Byl velkým propagátorem rozvoje programovacích jazyků, zvláště těch vyšších. Bojoval proti příkazům GoTo, které se snažil nahradit cykly a dalšími programovacími strukturami, čímž se mu podařilo zajistit bezpečné programování a celkový rozvoj moderní algoritmizace. Byl také členem týmu, který vytvářel úplně první překladač programovacího jazyka ALGOL 60.  

Steve Jobs 

Steven Paul Jobs (24. února 1955, San Francisco, USA – 5. října 2011, Palo Alto, USA) byl zakladatelem, výkonným ředitelem (CEO) a předsedou představenstva firmy Apple a zároveň jednou z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních dvaceti let. V roce 1976 (se Stevem Wozniakem) založil firmu Apple, která vyvinula jedny z prvních úspěšných osobních počítačů a stála za jejich rozšířením mezi běžnou populaci.

Jeho otec byl Syřan, ale vyrůstal u adoptivních rodičů, universitu nedokončil. Vyznačoval se geniální schopností odhadnout zařízení, která budou lidé využívat. Jako jeden z prvních vsadil na ovládání počítačů pomocí myši, stál u rozvoje tabletů či chytrých telefonů. Jeho přínos informatice tkví především v distribuci nových zařízení a přístupů veřejnosti a pak v rozvoji ergometrie. Ukázal, že není vždy důležitá jen technologie, ale také to, jak ji lidé přijímají, jakým způsobem jsou ochotni ji používat.

Byl mimo jiné bývalým většinovým majitelem studia Pixar, za které získal 7 % akcií Disney. Platil za tvrdého manažera, který promýšlel výrobky do posledních detailů. Zemřel na rakovinu slinivky, ve chvíli, kdy dokázal Apple dostat na vrchol mezi technologickými společnostmi. 

Závěrem

Osobností v oblasti ICT je možné najít samozřejmě mnohem více. My jsme se pokusili ukázat na relativně pestrou plejádu pěti osobností, které informatiku jednoznačně formovaly a utvářely, každá zcela jiným způsobem. Jistě je dobré, když pedagog dokáže žáky s těmito osobnostmi alespoň nepatrně seznámit a ukázat jim, o jak multidisciplinární osobnosti šlo a že informatika je vědou syntetickou, která vyžaduje přehled, odvahu i kreativitu.

V příštím díle si představíme některé další (možná méně známé) osobnosti, kterým vděčíme za to, že informatika v jedenadvacátém století zažívá takový rozmach, jakého jsme svědky. Řeč bude mimo jiné i o prvních předchůdcích moderních počítačů nebo o zajímavých technologiích či protokolech.

Literatura a použité zdroje

[1] – Alan Turing. 2011. [cit. 2011-10-27]. Dostupný z WWW: [http://en.wikipedia.org/wiki/Alan_Turing].
[2] – Alan Turing. 2011. [cit. 2011-10-27]. Dostupný z WWW: [http://cs.wikipedia.org/wiki/Alan_Turing].
[3] – John von Neumann. 2011. [cit. 2011-10-27]. Dostupný z WWW: [http://en.wikipedia.org/wiki/John_von_Neumann].
[4] – Kurt Gödel. 2011. [cit. 2011-10-27]. Dostupný z WWW: [http://en.wikipedia.org/wiki/Kurt_G%C3%B6del].
[5] – Edsger Dijkstra. 2011. [cit. 2011-10-27]. Dostupný z WWW: [http://en.wikipedia.org/wiki/Edsger_Dijkstra].
[6] – Steve Jobs. 2011. [cit. 2011-10-27]. Dostupný z WWW: [http://en.wikipedia.org/wiki/Steve_Jobs].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jana Vaňková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
21. 11. 2011
Článek je přehledem osobností, které v historii informatiky něco znamenaly, znamenají.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Informatika a informační a komunikační technologie