Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Digitální stopy a digitální identita

Ikona teoreticky

Digitální stopy a digitální identita

Ikona odbornost
Autor: Michal Černý
Anotace: Digitální stopy představují jedno z velkých rizik v době nástupu internetu. Jsou důsledkem běžných aktivit na webu a představují materiál, který může sloužit k získávání informací o uživatelích i krádeži identit. V článku se tedy zaměříme na problematiku jejich vzniku, rizicích a možnostech ochrany. Podíváme se také na to, jak je možné chápat digitální identitu.
Obor příspěvku:Informatika a informační a komunikační technologie
Klíčová slova: bezpečnost, etika, ICT, stopa, digitální stopy, digitální identita, digitální
Vazby článku:
Tento článek navazuje na téma článku: Vybrané partie etiky ve výuce ICT
Tento článek navazuje na téma článku: Etika ve výuce informačních a komunikačních technologií

Téměř jakýkoli náš pobyt na internetu vytváří soubor informací, které za sebou zanecháváme, ať již ve formě našich příspěvků v diskusích na internetu, v sociálních sítích, v elektronických obchodech nebo jen ve vnitřních záznamech (tzv. log souborech) webů, které jsme navštívili. Ač by prostředí internetu mohlo na první pohled vzbuzovat dojem anonymního prostoru, je tomu spíše naopak – i když odstraníme všechna rizika softwarové špionáže (např. viry), stále je náš virtuální život podstatně více sledovatelný než ten reálný.

Právě tohoto aspektu by si měli být všichni uživatelé vědomi během svého pobytu na síti. Není možné zajistit si anonymitu ani zabránit tomu, aby o vás někdo vyhledával informace a nějakým dalším způsobem je zpracovával (zde ponechme stranou, do jaké míry by bylo takové jednání v souladu s právy na ochranu osobnosti a osobních údajů). Není nutné, abychom přestali používat ICT, ale spíše je dobré zachovávat určitá pravidla, která nám umožní s digitálními stopami rozumným způsobem pracovat. 

Digitální stopy

Každý náš spot na blogu, poznámka v diskusi či aktivita na Facebooku za námi zanechává vyhledatelné informace, podle kterých je možné při troše „štěstí“ a umu zjistit nemálo informací o určité osobě. Od zájmů a názorů až po vzhled či kamarády. Souboru takovýchto informací, které za sebou na internetu zanecháváme, budeme říkat digitální stopy. V následujícím výkladu ponecháme stranou ty, které nejsou obecně snadno dostupné, tedy logovací soubory webů. Nebezpečí z nich jsou poměrně malá. Jen je třeba vědět, že pokud se člověk dopouští nějaké nelegální činnosti, tak právě tyto soubory jsou velice často užívány – typicky se jedná o stahování nelegálního obsahu či jeho šíření, projevy extrémismu atp.

My se tedy v následujícím omezíme především na takové informace, které může téměř každý jednoduše získat, a to hned ze dvou důvodů. Jsou to metody dostupné pro žáky, kteří jich občas využívají, a také podobně pracují často personalisté, kteří si ověřují případné nové zaměstnance.

Základními zdroji takovýchto informací jsou tedy především:

  • diskuse pod články;
  • profily a aktivita v sociálních sítích či na Wikipedii;
  • vlastní blogy či webové stránky;
  • Twitter;
  • členství ve spolcích, které na web umísťují jména členů;
  • registrace na internetových stránkách. 

Rizika digitálních stop

Asi základní prvek diskusí o tom, co jsou to digitální stopy, představuje alespoň částečné nastínění toho, která jsou případná rizika jejich zneužití. Jako první se nabízí něco, co bývá nazýváno krádeží identity. Pokud někdo dokáže prostřednictvím webu nasbírat dostatečné množství dat a údajů o vás, není problém založit falešný profil v sociální síti či blog a jeho prostřednictvím šířit například extremistické názory či spam. Druhá osoba se za vás může také úspěšně vydávat, neboť druhá komunikující strana často netuší, že komunikuje se zlodějem identity (čili podvodníkem) a nikoli s vámi.

Tomuto jevu lze obecně jen velmi obtížně zabránit. Falešné profily se objevují každý den – jen jako příklad je možné uvést falešný profil slovenského O2, který vyzývá na Twitteru k přechodu ke konkurenci. Pravdou ale je, že čím více o vás jako o fyzické osobě bude mít útočník informací, tím hůře se můžete bránit a tím více bude on vypadat autenticky. To, že je takové jednání protiprávní, je zřejmé, ale vám to příliš nepomůže. Nejlepší ochranou je tedy prevence (viz níže). V extrémních případech může vést krádež identity až ke ztrátě finančních prostředků či zaměstnání. Ač se nejedná zatím o nijak častý jev, je třeba vzít tento aspekt problému na vědomí.

Snad jako samozřejmý důsledek generování digitálních stop je ztráta soukromí – zjistit, co děláte, co máte rádi nebo s kým se přátelíte, je stále snazší, zvláště pokud si uživatel nedává na tento nepříjemný důsledek pozor. Je třeba zdůrazňovat žákům, že není dobrým nápadem zveřejňovat na sociálních sítích, že jedou s celou rodinou na týden k moři a že doma nikdo nebude, nebo publikovat fotografie (i když primárně určené jen pro malý okruh přátel), které by se neměly nikde objevit zcela veřejně.

Digitální stopy jsou snadno dosažitelným zdrojem informací o vaší osobě. V zásadě o vás řeknou obvykle více než běžný životopis a personalisté běžně tato data využívají při pracovních pohovorech, a je tak opět potřeba pamatovat na to, že je nutné se chovat buďto velice obezřetně a opatrně nebo jen tak, aby vám zveřejnění a použití takovýchto informací nevadilo. Pokud tedy žáky připravujete na nějaký modelový pracovní pohovor, je vždy dobré je nachystat také na tyto situace. Není výjimkou, že se personalista zeptá, proč jste před půl rokem prohlašovali o jeho firmě, že „je zlodějská a vyrábí šunty“ nebo „z Microsoftu dělali Micro$oft“, atp. 

Minimalizace následků

Pokud budeme chtít plně využívat webové služby, pak se zřejmě tvorbě stop nevyhneme. Zvláště pak, pokud jsou v seznamu námi využívaných sociální sítě. Přesto existuje řada jednoduchých opatření, která je možné provádět, aby byly případné škody co možná nejmenší.

Používejte více přihlašovacích jmen a přezdívek a nikdy je nespojujte s něčím, co by přímo ukazovalo na vaši osobu. Nik v diskusi jana-dvorackova.UjezdUBrna není opravdu dobrá volba pro diskusní fóra. Tam, kde to je možné, se tedy snažte zachovat anonymitu mimo jiné i vhodnou volbou přihlašovacího jména. Zásadně pak používejte více hesel netriviální složitosti, neboť zabezpečení řady webů je velmi malé a případná ztráta hesla by mohla být velmi nepříjemná, zvláště pokud je součástí registrace také e-mail, na který byste měli stejné heslo, přihlašovali se s ním na Facebook atp.

S tím souvisí také další zásada a to, že se nedoporučuje používat pracovní či školní e-mailovou adresu tam, kde to není potřeba, neboť jste podle ní snadno dohledatelní a identifikovatelní. Pro více serverů nebo oblastí činnosti používejte více e-mailových adres, které si nejsou příliš podobné, hledání informací o vás pak bude mnohem složitější. Samozřejmě je nutné pečlivě zvažovat, kde zveřejníte svoji fotografii.

Pokud jde o technické možnosti ochrany, pak pro větší anonymitu (skrytí IP adresy) je možné užít Proxy Server, pomocí kterého lze značně omezit možnosti pokročilejších sledování například z log souborů, ale nejen z nich. Z bezpečnostních důvodů neukládejte hesla v počítači a zvažte, jaké cookies budete mít uložené i po ukončení práce s prohlížečem. Není nutné tedy cookies vypínat explicitně, ale stačí je obvykle vymazat až po skončení práce. Toto opatření není nijak složité a téměř všechny webové prohlížeče takovéto nastavení podporují.

Nutné je pamatovat na obecné bezpečnostní zásady, jako je nepřihlašováváni se nešifrovaně k službám důvěrného charakteru, rozumný přístup k službám sítě z veřejných a nezabezpečených WiFi sítí atp. 

Co tvoří naší digitální identitu?

Dnes se již poměrně často hovoří o digitální identitě každého z nás, o nebezpečích a etických problémech s ní spojených. Nalézt ale odpověď na otázku, co vlastně tvoří naší digitální identitu, není úplně snadné.

Jedni budou říkat, že ji představují právě koncepty, jako je MojeID. Na jednom místě máme uložené informace o sobě, a když někam přijdeme, jen jednoduše vložíme příslušné jméno a heslo (či certifikát), čímž se v podstatě představíme serveru na druhé straně a potvrdíme, že s určitou pravděpodobností jsme to opravdu my, kdož s druhou stranou jedná. Analogie s běžným životem je nasnadě – pakliže někoho potkáme, tak se mu představíme (tedy provedeme registraci) a při dalších setkáních jen vyšleme vizuální informaci, a pokud si nás druhá strana pamatuje, oba víme o sobě určitou sumu informací, kterou jsme si v minulých setkáních vyměnili.

Jiný přístup je skrze sociální sítě. I zde se jeví argumentace jako poměrně jednoduchá – identitu člověka netvoří občanský průkaz, ale spíše soubor jeho zájmů, myšlenek a přátel. Dost možná se daná osoba jmenuje jinak, než má napsáno v profilu, ale o její identitě vypovídá daleko více její aktivita na Facebooku či na jiných komunitních webech. Jistě má i tento přístup svoji nemalou argumentační váhu.

Nebylo by jistě příliš obtížné hledat i další možnosti, jak se digitální identity rozumnou argumentací dopátrat. Myslím ale, že jedním z hlavních problémů celé této diskuse je skutečnost, že stále poměrně zřetelně odlišujeme digitální identitu od té reálné. Ve chvíli, kdy peníze spravujeme internetovým bankovnictvím, s přáteli komunikujeme přes Facebook a zaměstnání nacházíme díky linked.in, nemá příliš smysl oboje oddělovat. Existuje zjevně jen jedna identita, která se může projevovat různě – odlišná místa, ať již v životě nebo na síti, vidí vždy určitou část naší osobnosti a celek vytvořený dohromady dotváří naši identitu. 

Mládí vpřed

Společnost AVG provedla velice zajímavý výzkum, podle kterého má přibližně 23 % dětí ještě před narozením svůj online profil (tedy spíše internetovou stopu). Nejčastější internetovou stopou dětí je jejich snímek z ultrazvuku. Průzkum byl prováděn mezi matkami v USA, Kanadě, Velké Británii, Francii, Německu, Itálii, Španělsku, Austrálii, na Novém Zélandě a v Japonsku, při kterém bylo zjištěno, že 81 % dětí mladších než dva roky má nějaký druh digitálního profilu se svými fotografiemi zveřejněnými online. V USA je 92 % dětí prezentováno online ještě předtím, než dosáhnou dvou let. V evropských zemích se toto číslo pohybuje kolem 73 %.

Na druhou stranu jen 7 % miminek má svou e-mailovou adresu, kterou jim zřídili rodiče, a 5 % má i vlastní profil na některé ze sociálních sítí. Tato čísla jsou poměrně zajímavá a ukazují, že se rodiče chovají relativně rozumným způsobem. Na druhé straně počet lukrativních adres všeho druhu klesá, takže proč nezajistit dítěti dobrý vklad do života bezplatnou registrací?

Tyto údaje jen dokreslují skutečnost, že sociální sítě jsou nesporným fenoménem, který bude současná miminka a batolata provázet ještě daleko dříve, než bylo zvykem. Osobně si myslím, že budoucnost mají sociální sítě pro děti – tedy takové, které ke svému používání nebudou potřebovat písmena, ale spíše obrázky, videa a zvuky. Zdali se to naplní, uvidíme již za několik málo let. 

Problematické MojeID

Projekt MojeID není třeba zřejmě nijak představovat ani popisovat to, jak tento koncept funguje, neboť se jedná o koncept poměrně známý. Pomineme-li skutečnost, že zatím jsou možnosti jeho využití poměrně malé, jedná se o aktivitu jistě velmi progresivní, cílevědomou a s poměrně masivní a chytře vedenou reklamní kampaní. Na webu MojeID nalezneme poměrně obsáhlý seznam výhod, které přináší jak uživatelům, tak také provozovatelům webů. Na druhou stranu si myslím, že tento koncept přináší sám o sobě netriviální řadu rizik a možných problémů, které není radno podcenit, zvláště ve vztahu k internetové identitě.

Asi nejčastější námitkou je možnost prodeje dat nějakému komerčnímu subjektu. Nemusí jít o data nijak osobní jako spíše o informace, které weby a jak často navštěvujete. Pokud lidé budou MojeID používat, může být hodnota takovýchto informací poměrně rychle v řádech miliónů korun. Osobně si myslím, že vzhledem k provozovateli, kterým je CZ NIC, něco podobného příliš nehrozí. Nebezpečí ale může číhat jinde – jednotné přihlašování ještě více usnadňuje hledání informací o dané osobě, což může být poměrně zajímavý nástroj například pro personalisty, kteří se o vás dozvědí daleko více informací.

Dalším rizikem může být zneužití. To, po čem se neustále v otázkách bezpečnosti volá, tedy užívat vícero jmen a hesel, zde bere za své. Jeden úspěšný útok na MojeID může být zdrojem obrovských problémů pro všechny, kteří tuto službu používají. Bezpečnostní rizika existují vždy, ale je otázka, zda právě přinášený koncept MojeID není v této otázce až příliš málo obezřetný.

Rozhodně bude zajímavé sledovat, jak budou MojeID nasazovat jednotlivé firmy. Již dnes do určité míry převzal jednotný přihlašovací a diskusní model Facebook a překonat ho bude poměrně obtížné. Možná je v tomto kontextu dobré upravit předchozí tvrzení – pokud pro přihlašování a diskuse používáte primárně Facebook, je MojeID přínosem i v oblasti bezpečnosti. Tyto problémy se ale netýkají pouze služby MojeID, ale obecně všech technologií založených na této koncepci (OpenID atp.). 

Závěrem

Jak je vidět, otázky, které souvisejí s internetovým životem a tzv. internetovou identitou, jsou a budou něčím, co nás bude stále více provázet. Bude zajímavé sledovat, jak se budou koncepty sociálních sítí a internetových občanek navzájem ovlivňovat a doplňovat. Jisté je, že velké problémy s autentizací a hlídáním si soukromí v prostoru internetu postupně přicházejí a budou stále naléhavějšími. Ostatně pohodlí nemusí být vždy zcela optimálním přístupem. Na druhou stranu je potřeba říci, že v bezpečí před online problémy nebudeme nikdy. Pokud se tedy nerozhodneme jej opustit docela. 

Možnosti cvičení

Dané téma samozřejmě není nutné ani vhodné akademicky přednášet, ale je vždy vhodné jej spojit s nějakým cvičením, ve kterém si žáci sami vyzkouší, zda a jak velké jsou jejich digitální stopy a co o nich mohou vypovědět. Vše je možné zasadit – v závislosti na klimatu třídy – do nějakého příběhu – například do detektivního pátrání, činnosti personalisty nebo životopisce.

  1. Zkuste na Google <www.google.com> zadat postupně vaše jméno, niky a aliasy, které používáte na webu, a vaše e-maily. Projděte vždy prvních pět stran výsledků a vytvořte seznam toho, co je opravdu o vás.

  2. Stejnou činnost zkuste také na Seznamu <www.seznam.cz> či dalších vyhledávačích.

  3. Zahrajte si na personalistu. Informace dejte dohromady a vytvořte co nejlepší mozaiku toho, jaký je váš obraz na webu. Zvažte, jaké by pro vás mohla mít taková rešerše následky, pokud byste se ucházeli o práci.

  4. Projděte si účet na sociálních sítích a zkuste rozhodnout, zda nějaká informace představuje potenciální nebezpečí.

  5. V analýze výsledků se není třeba soustředit jen na to, co našel vyhledávač přímo – najde-li příspěvek v diskusi na serveru, podívejte se po dalších, takto podepsaných výsledcích, projděte odkazy atp. 

Takto nemusí procházet jen sebe, ale také nějakou jinou zadanou osobu. Takovýto přístup je pak možné pojmout jako soutěž nebo jako slohovou práci na téma „Osobnost XY“ nebo „Jaký je XY“. Soutěžit lze také v tom, kdo najde co nejvíce informací, dokáže je nejlépe zanalyzovat, atp. Součástí výuky by měla být také celková rozprava s žáky o digitální identitě, stopách a případných problémech v této oblasti.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
 NázevAutor
Informační společnostMichal Černý
Digitální stopyMichal Černý
Vybrané otázky internetové etikyMichal Černý
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 26. 08. 2011
Zobrazeno: 14082krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3.6667

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.666666666666667
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ČERNÝ, Michal. Digitální stopy a digitální identita. Metodický portál: Články [online]. 26. 08. 2011, [cit. 2019-10-22]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/12943/DIGITALNI-STOPY-A-DIGITALNI-IDENTITA.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 26. 08. 2011 10:03
Opatrnosti nikdy nebývá dosti a ne všichni si to uvědomují. To neplatí jenom na internetu, ale i v reálném životě, kdy za sebou zanecháváme stopy sociální povahy a tu a tam nás to pak dožene. Na internetu je to o to horší, že jsme zde velmi zranitelní a různá lidská havěť, která pase po našich chybách, na nás nemusí vyčkávat v temném zákoutí nebo na odlehlém místě, aby nám provětrala peněženku nebo nám i jinak ublížila. Za necelých dvacet let existence internetu se zločinné jednání ve velké míře specifikovalo na digitální a síťové prostředí. A co je nejhorší, oběťmi jsou i děti! Jsem velmi rád, že nás na tuto skutečnost autoři tohoto i podobných článků upozorňují.
1.Autor: Ivan RyantVloženo: 26. 08. 2011 12:51

díky za zajímavý a podnětný článek!

2.Autor: Miroslav MelicharVloženo: 26. 08. 2011 16:50


Osobně mi není zrovna milé, že vytvářím jasnou digitální stopu pod vlastním jménem. Někde se tomu při zachování elementární slušnosti ale nejde vyhnout (konkrétním místem je tento portál). Dělá mi radost to, že když zadám své jméno do vyhledavače, tak najdu několik   jmenovců, kteří moji stopu rozmlží. Kde to jen trochu jde vlastní jméno nepoužívám.

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.