Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Hodnoty a hodnocení v ekonomii
Odborný článek

Hodnoty a hodnocení v ekonomii

12. 4. 2007 Gymnaziální vzdělávání
Autor
PhDr. Milena Tichá CSc.

Anotace

Studie se zabývá základními metodologickými problémy hodnocení kvantitativních makroekonomických ukazatelů zachycujících výkonnost jednotlivých národních ekonomik, ale i regionů a ekonomických bloků. Zvláštní pozornost je věnována hrubému domácímu produktu, možnostem a mezím jeho hodnocení.

V různých dokumentech se velmi často setkáváme s hodnocením ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí, ekonomických bloků a regionů. Spolu s tím jsou obvykle porovnávány různé kvantitativní makroekonomické ukazatele. Je posuzována velikost hrubého domácího produktu, míry nezaměstnanosti, míry inflace, hodnotí se platební a obchodní bilanci země a její celková vnější, případně vnitřní zadluženost. Může se zdát, že takováto hodnocení prováděná na základě číselných údajů jsou dostatečně přesná, nevyvratitelná a jednoznačná.

Je však třeba si uvědomit, že i na první pohled přesná čísla mohou vést k nesprávným a zavádějícím závěrům. Dochází k tomu tehdy, je-li s daty nesprávně nakládáno, nejsou-li základní údaje vypočítány podle odpovídající, přesně definované a jednotné metodiky a jsou-li špatně stanovena důležitá kritéria hodnocení. V krajním případě pak také tehdy, došlo-li při jejich výpočtu k chybám, nebo se výpočty opíraly o nesprávné či záměrně zkreslené podklady. Všechny uvedené problémy mají jednu společnou příčinu: byly porušeny základní metodologické principy práce s kvantitativními údaji.

Naším úkolem je ukázat na to, jak se v běžném životě vyvarovat chyb a omylů při práci s ekonomickými daty, na co se musíme soustředit a jak případně čelit snahám o ovlivňování veřejného mínění vytvořením zkreslených, ať už příliš optimistických, nebo příliš pesimistických obrazů o stavu a vývoji naší ekonomiky. Uvedená doporučení jsou určena hlavně učitelům společenských věd a občanské výchovy, kteří vedou své žáky k tvořivému myšlení, samostatnému rozhodování a vytváření vlastních názorů a stanovisek na ekonomické problémy.

Chceme poukázat na to, že veřejně prezentovaná čísla není možno přijímat pasivně, ale je nutno nad nimi uvažovat, zajímat se o prameny, ze kterých byla čerpána, a sledovat metody jejich výpočtu. Při samostatném sběru dat vybírat seriózní zdroje informací, třídit a posuzovat různé informační kanály a vytvářet si na ně vlastní názory. Protože práce s kvantitativními údaji týkajícími se výkonnosti naší ekonomiky přináší celou řadu úskalí, upozorňujeme v následujících poznámkách na základní metodologické principy práce s kvantitativními makroekonomickými ukazateli a na konkrétních příkladech rozebíráme nejdůležitější zásady jejich interpretace.

Poznámka první

Z metodologického hlediska jsou v ekonomii při hodnocení ekonomického vývoje používány dva základní přístupy, které musíme při interpretaci ekonomických rozborů rozlišovat:

  • přístup pozitivní
  • přístup normativní

Pozitivní ekonomie analyzuje fakta ekonomického života a odpovídá na to, jak se lidé v ekonomice chovají. Nepoužívá etická hodnocení, ani netřídí ekonomické jevy na dobré či špatné. "Na základě předpokladů vyvozených z empirického zkoumání hospodářských jevů a procesů buduje ekonomie abstraktně deduktivní teorie, které slouží k vysvětlení ekonomických jevů a procesů a k predikci chování ekonomických subjektů."1 Jednoduše řečeno, pozitivní ekonomie odpovídá na otázku: Kam směřuje ekonomický vývoj?

Normativní ekonomie se snaží odpovědět na otázku, jaký by měl být ekonomický život. Vychází z hodnotových soudů, vedle ekonomických otázek řeší i otázky sociální, etické a všeobecně lidské. "Vychází z toho, že i ekonomická činnost musí být založena na uskutečňování vyšších humanistických principů svobody a rovnosti lidí umožňujících realizaci lidských práv."2 Normativní ekonomie zjednodušeně hledá odpověď na otázku: Kam by měl směřovat ekonomický vývoj?

Poznámka druhá

Ekonomie pracuje se dvěma typy makroekonomických veličin, které zároveň hodnotí - jsou to:

  • tokové veličiny
  • stavové veličiny

Tokové veličiny jsou ty, které plynou v čase, mají časový rozměr, v čase se mění. Příkladem tokové veličiny je hrubý domácí produkt vytvořený v průběhu jednoho roku. Tok vyjadřuje pohyb určité ekonomické veličiny v čase - za určitou časovou jednotku.

Stavové veličiny jsou takové, které vyjadřují množství k danému časovému okamžiku. Příkladem stavové veličiny je počet zaměstnanců k určitému datu, stav zásob k určitému dni. Stav vyjadřuje velikost dané ekonomické veličiny k danému časovému okamžiku.3

Poznámka třetí - konkrétní příklady

Výkonnost našeho národního hospodářství je obvykle hodnocena podle vytvořeného hrubého domácího produktu (HDP). Je to nejdůležitější makroekonomická veličina, která charakterizuje hodnotu výstupu ekonomiky jako celku za určité období. Při práci s tímto ukazatelem je nutno dbát na důležité metodologické zásady, protože jejich porušení by mohlo vést k závažnému zkreslení vyvozovaných závěrů. Budeme se proto podrobněji zabývat tím, jak HPD měřit a porovnávat, jak jej hodnotit.

HDP je součtem hodnot veškerých finálních výrobků a služeb vyprodukovaných v dané zemi zpravidla za jeden rok. "Jelikož se skládá z velkého množství zboží a služeb, nelze jeho velikost měřit ve fyzických jednotkách (např. v kusech), ale pouze v peněžních jednotkách. Proto vyrobené množství každého finálního produktu násobíme jeho cenou a následně sčítáme za celé národní hospodářství."4 V rámci ekonomiky ČR je HDP vyjádřen v korunách českých. HDP je veličinou tokovou, sledujeme jeho proměnlivost v určitém časovém období.

HDP může být vyjádřen v běžných cenách (tj. v cenách daného roku), pak představuje hrubý domácí produkt nominální. Může se měnit jak v důsledku růstu objemu finální produkce, tak v důsledku změny tržních cen. Dochází-li k růstu cen, zvyšuje se následně také nominální HDP, i když je vyráběno stále stejné množství finálních produktů. Tento ukazatel nevylučuje vliv inflace na celkový výsledek, a proto jeho porovnání v jednotlivých letech není vhodné pro posouzení vývoje dané ekonomiky. Toto porovnání umožňuje HDP uváděný ve stálých cenách (cenách stanovených k určitému zvolenému roku, např. v cenách k roku 2006). Tento ukazatel je označovaný termínem hrubý domácí produkt reálný. Zachycuje mnohem výstižněji zpomalení nebo zrychlení celkové hospodářské aktivity země, neboť vyjadřuje pouze změny ve fyzickém výstupu ekonomiky a vylučuje vliv cen na změnu finální produkce.

Kromě HDP se v mezinárodních statistkách používá rovněž ukazatel hrubý národní produkt. "Zatímco hrubý domácí produkt zahrnuje finální produkci vytvořenou na území daného státu v zeměpisném slova smyslu, aniž bychom se zajímali o vlastnické poměry použitých výrobních faktorů. Hrubý národní produkt zahrnuje finální produkci vytvořenou výrobními činiteli ve vlastnictví občanů dané země."5 Při zjišťování hrubého národního produktu si klademe otázku, kdo daný produkt vyrobil, například zda český, nebo německý kapitál, nezajímá nás však, na území kterého státu to bylo. Hrubý národní produkt a hrubý domácí produkt nejsou vzájemně porovnatelné. Většina členských zemí OSN dnes měří výkonnost svých ekonomik pomocí HDP.

Pro mezinárodní srovnání výkonnosti jednotlivých ekonomik je potřeba převést HDP vytvořené v různých zemích a uvedené v měnách těchto zemí na společný měnový základ (zpravidla na americké dolary) a přepočítat je na jednoho obyvatele. Převody na společnou měnu je možno provádět buď podle platných měnových kurzů, nebo podle parity kupní síly.

Měnové kurzy vyjadřují cenu měnové jednotky jedné země vyjádřenou v cenových jednotkách jiné země a jsou tvořeny na světovém devizovém trhu. Na vývoj kurzu působí mimo jiné poptávka po statcích a službách procházejících zahraničním obchodem.

Parita kupní síly je odvozena od kupní síly jednotlivých národních měn na domácím trhu. Například parita kupní síly české koruny vůči americkému dolaru porovnává, kolik stojí standardní národohospodářský reprezentativní koš zboží a služeb v dolarech a kolik v korunách. Jinými slovy - kolik korun zaplatíme za to, co v USA stojí jeden dolar. Výpočty parity kupní síly jednotlivých měn jsou velmi složité a jedenkrát za tři roky je zveřejňuje OECD.

Měnové kurzy se v jednotlivých zemích odchylují více nebo méně od parity kupní síly, což se velmi významně promítá do celkového výsledku. Např.: HDP na jednoho obyvatele v ČR v roce 2003 činil v paritě kupní síly zhruba 17 500 USD a podle měnových kurzů 8 859 USD.6

Pro dlouhodobé posuzování výkonnosti národních ekonomik se vypočítává tempo růstu reálného HDP. Většinou je makroekonomická výkonnost posuzována ještě podle dalších tří ukazatelů: míry inflace, míry nezaměstnanosti a vnější zadluženosti země. Také při výpočtu těchto ukazatelů vzniká celá řada problémů, na jejich rozbor však v tomto příspěvku není prostor.

V poslední době se stále častěji diskutuje o tom, že HDP nevypovídá dostatečně barvitě o výkonnosti ekonomiky. Například řada produktů a služeb neprochází trhem, proto nejsou do HDP vůbec zahrnuty, není brán v úvahu volný čas, růst kvality výrobků a služeb, stav životního prostředí, zdravotní stav a vzdělanost obyvatelstva apod. Díky tomu dochází "k určitému nesouladu mezi společensky žádoucím a ekonomicky vykazovaným růstem výkonnosti a blahobytu. Proto existuje celá řada pokusů, jak modifikovat ukazatel hrubého domácího produktu, jejichž cílem je postihnout současnou společenskou a ekonomickou realitu, za jeden z těchto pokusů lze považovat výpočet čistého ekonomického blahobytu."7

Je jasné, že HDP a ostatní makroekonomické ukazatele nejsou ani při dodržení všech metodologických principů jejich výpočtu dokonalé. Především zůstávají stále jen čísly postihujícími pouze kvantitativní stránku sledovaných jevů. Zároveň je však pochopitelné, proč u nich stále většina ekonomů a statistiků setrvává - čistý ekonomický blahobyt je sice teoreticky mnohem dokonalejším ukazatelem, než je HDP, jeho výpočet je ale mnohem náročnější a metodologicky složitější, než je u dosud užívaných ekonomických agregátů. Konkrétní příklady uvedené v poznámkách prokazují, jak dalece je i ekonom zabývající se praktickou hospodářsko-politickou činností a pracující se základními ekonomickými kategoriemi zavázán dbát při hodnocení výkonnosti ekonomiky na obecně platné zásady vědecké práce a základní principy profesní etiky.

 


1 Konečný, B. - Sojka, M.: Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 1996, s. 16.
2 Konečný, B. - Sojka, M.: Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha: Libri, 1996, s. 16.
3 Samuelson, P. - Nordhaus, W.: Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991, s. 981.
4 Vlček, J. a kol.: Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003, s. 272.
5 Vlček, J. a kol.: Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003, s. 269.
6Ročenka Hospodářských novin. 2004, s. 37.
7 Vlček, J. a kol.: Ekonomie a ekonomika. Praha: ASPI, 2003, s. 272.

Literatura a použité zdroje

[1] – DORNBUSH, R. Makroekonomie. Praha : SPN, 1994.
[2] – FUCHS, K.; TULEJA, P. Základy ekonomie. Ekopres, 2003.
[3] – HOLMAN, R. Makroekonomie. Praha : C.H. Beck, 2004.
[4] – KONEČNÝ, B.; SOJKA, M. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Praha : Libri, 1996.
[5] – KONEČNÝ, B.; SOJKA, M. Moderní ekonomie. Praha : Economia, 1991.
[6] – PUDLÁK, J. Vybrané otázky z makroekonomie. Praha : Svoboda, 1991.
[7] – SAMUELSON, P.; NORDHAUS, W. Ekonomie. Praha : Svoboda, 1991.
[8] – et al. Makroekonomie. Praha : Management Press, 1996.
[9] – TICHÁ, M. K aktuálním ekonomickým problémům. Praha : UK, Pedagogická fakulta, 2004.
[10] – VLČEK, J. et al. Ekonomická emancipace jednotlivce v procesu transformace ekonomiky. Praha : UK, Filozofická fakulta, MJF, 2003.
[11] – VLČEK, J. et al. Ekonomie a ekonomika. Praha : ASPI, 2003.
[12] – VLČEK, J. et al. Ekonomie pro neekonomy. Praha : Codex Bohemia, 1998.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Milena Tichá CSc.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek pro obor:

Občanský a společenskovědní základ