Laboratorní práce – Lišejníky: nepohlavní rozmnožování

Lze využít ve vzdělávacích oblastech: 

• Člověk a příroda → biologie → biologie hub (učivo: stavba a funkce lišejníků);
• Člověk a příroda →  přírodopis → biologie hub (učivo: lišejníky – stavba, symbióza,
  výskyt a význam).

Cíle: Žák:

• vlastními slovy popíše způsoby nepohlavního rozmnožování lišejníků;      
• zhodnotí klady a zápory nepohlavního rozmnožování lišejníků;
• porovná strukturu sorédií a izídií.

Osvojované klíčové kompetence:           

• sociální a personální (sebereflexe);
• k řešení problémů.

Výukové metody: demonstrace přírodnin, práce s binokulární lupou, práce s mikroskopem.

Plánovaný čas: 30 min.

Úvod:

Lišejníky jsou organismy symbiotické, k vytvoření nového jedince je proto nezbytně nutné setkání obou odpovídajících složek, jak houby (mykobionta), tak řasy či sinice (fotobionta). Vegetativní rozmnožování, tedy nepohlavní způsob rozmnožování, kdy dceřiný jedinec vzniká z části těla mateřského jedince, tuto nutnost zaručuje. Rozlišujeme 3 hlavní typy:

a) fragmentace stélky – úlomky stélky regenerují a dorůstají v novou stélku, případně se rozpadá celá stélka a z každé části dorůstá nová;

b) sorédie – malé útvary (25–100 μm), které jsou tvořeny buňkami řasy či sinice propletené vlákny houby. Na povrchu stélky vytváří jemný pudrovitý poprašek, který není pevně spojen se stélkou;

c) izídie – útvary vyrůstající ze stélky, které svým složením odpovídají struktuře stélky. Po mechanickém oddělení z izídie vyrůstá nová stélka. 

(i) Víte, že...? Přítomnost sorédií a izídií patří mezi důležité charakteristiky pro určování
druhů lišejníků.

►  Úkol č. 1: Pozorujte a porovnejte stavbu speciálních útvarů nepohlavního rozmnožování lišejníků.

Pomůcky: lupa (binokulární lupa), mikroskop, preparační jehla, žiletka, kapátko, podložní a krycí sklíčka, buničina, Petriho misky na vzorky, lišejníky.

Materiál: lišejníky je nutné nasbírat předem nebo využít školní či osobní sbírku. Vzorky je potřeba rozdělit podle přítomnosti sorédií a izídií na 2 skupiny.

Vhodné použít tyto druhy:

• sorédie – terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes), dutohlávka třásnitá (Cladonia
  fimbriata), zástupci rodu prášenka (Lepraria). (Pozn.: celá stélka rodu Lepraria je sorediózní.);
• izídie – terčovka skalní (Parmelia saxatilis), terčovka otrubčitá (Pseudevernia
  furfuracea), terčovka lesklá (Melanelia fuliginosa).

Pozn.: nasbíraný materiál je vhodné herbářovat pro využití v dalším praktiku.

Postup práce: Žáci si nejprve prohlédnou vzorky pouhým okem, poté pod lupou. Schematicky zakreslí a popíší stélku se sorédiemi a s izídiemi. V druhé části praktika žáci vytvoří mikroskopický preparát sorédií. Pozn.: řez izídií je velmi náročný, při řezu dochází k rozdrcení a popraskání, proto není do praktika zařazen.

Na podložní sklíčko si žáci nanesou kapku vody, do které pomocí žiletky nebo preparační jehly přenesou (seškrábnou) sorédie. Přiklopí krycím sklíčkem a buničinou odsají přebytečnou vodu z okrajů preparátu. Vloží do mikroskopu, pozorují, zakreslí a popíší strukturu sorédie (doporučené zvětšení: 200x, 400x). Pozn.: pokud velké shluky sorédií v preparátu znemožňují pozorování jejich struktury, je dobré vyjmout preparát a opatrně přitlačit či drobnými krouživými pohyby krycího sklíčka shluky rozmělnit.

Výsledky: 

Obr. č. 1: Sorédie druhu Hypogymnia physodes

Autor fotografie: Alena Fessová, 21. 4. 2010

 Obr. č. 2: Sorédie druhu Cladonia fimbriata

Autor fotografie: Alena Fessová, 21. 4. 2010

 a – řasa, b – houbová vlákna obmotávající buňky řasy  

Obr. č. 3: Schematický nákres sorédie

Nákres 5 a 6: libovolný nákres stélek se sorédiemi a s izídiemi.  

Závěr: Do závěru žáci shrnou hlavní rozdíly mezi sorédiemi a izídiemi. Tj. sorédie mají strukturu „klubíček“ tvořených buňkami řasy omotanými vlákny houby a nejsou ke stélce přirostlé, izídie mají strukturu totožnou se strukturou stélky a jsou pevně přirostlé. Součástí závěru je celková sebereflexe práce žáka při praktiku, co se mu (ne)zdařilo, důvody a postřehy.

.