Názory na odsun
Popis činnosti
-
Do tří rohů místnosti rozvěste velké papíry, každý s jedním stanoviskem k odsunu:
- Sudetští Němci si za odsun můžou sami, byl to spravedlivý trest za rozbití Československa v letech 1938/39. Vedle nacistických zvěrstev za protektorátu jsou drobné přehmaty při odsunu zanedbatelné.
- Odsun sudetských Němců je neospravedlnitelný, je v rozporu se základními lidskými právy a dotkl se nevinných lidí.
- Myšlenka odsunu vznikla za specifických historických podmínek, nelze ji posuzovat dnešními měřítky. Excesy, které provázely tzv. "divoký odsun" v létě 1946, jsou neospravedlnitelné; mají charakter pomsty, nikoli spravedlivého řešení.
-
Vyzvěte žáky a žákyně, aby se postavili do rohů podle toho, který názor je jim nejbližší.
-
Každá ze skupin má za úkol dohodnout se, proč volila dané stanovisko, najít argumenty v jeho prospěch a připravit vystoupení pro ostatní, jehož cílem bude přesvědčit je o vlastním názoru. Na práci nechte podle potřeby 10-15 minut.
-
Skupiny prezentují výsledky své práce. Ostatní skupiny by měly poslouchat a již v průběhu prezentací zapisovat:
- které argumenty z "tábora názorových protivníků" byly celkem přijatelné,
- které argumenty byly naprosto nepřijatelné a proč.
-
Nechte skupinám prostor, aby se připravily na vystoupení, ve kterém zhodnotí argumenty "odpůrců", každá skupina má 2 minuty na veřejné vyjádření.
-
Ti, které přesvědčily argumenty jiných skupin, mají možnost změnit stanovisko a připojit se k jiné skupině.
-
Žáci a žákyně vytvoří tři "expertní komise" tak, aby v každé byly zastoupeny všechny názorové proudy.
-
Expertní komise má za úkol vytvořit formulaci kompromisního oficiálního stanoviska k odsunu tak, aby zastánci všech názorů byli pokud možno spokojeni.
-
Komise přečtou svá kompromisní stanoviska a porovnají je. Na závěr přečtěte úryvek česko-německé deklarace.
Reflexe
Diskuse by měla být zaměřena jednak na proces argumentace a dosahování kompromisu, jednak na postoje týkající se odsunu.
Ptejte se žáků a žákyň:
- Bylo pro Vás obtížné hovořit o odsunu? Pojí se s tímto tématem nějaké pocity? Pokud ano, jaké? Z čeho vyplývá náročnost tohoto tématu? Myslíte, že starší generace to mají podobně? Proč ano, proč ne?
- Můžete uvést ty momenty diskuse, které pro Vás byly nejnáročnější? Proč? Který způsob argumentace považujete za vhodný a který nikoliv? Co vás přesvědčilo, že (ne)změníte vlastní názor?
- Jak jste se cítili, když jste měli v "expertních komisích" dosáhnout kompromisu? Dosáhla Vaše komise naprosté spokojenosti? Co bylo nejobtížnější?
- Jak hodnotíte text česko-německé deklarace? Umíte si představit jeho jiné, alternativní znění? Jaké? Jaká rizika by neslo jeho prosazení?
- Změnil se nějak Váš názor na odsun sudetských Němců? Co vás k tomu vedlo a jakým způsobem?
Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím vývoji, 1997
(úryvek).
II
Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky.
Lituje utrpení a křivd, které byly způsobeny českému lidu nacionálně socialistickými zločiny Němců. Německá strana vzdává čest obětem nacionálně socialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor. Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálně socialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.
III
Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.
IV
Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.
