Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Místo ke snění – animovaný film
Odborný článek

Místo ke snění – animovaný film

14. 2. 2011 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Mgr. Simona Svatošová
Spoluautor
Matěj Smetana

Anotace

Ukázka maturitní práce z výtvarné výchovy, která vznikla na gymnáziu Jana Nerudy v Praze pod vedením Mgr. Simony Svatošové, je komentována Matějem Smetanou, který ji uvádí do kontextu výtvarného umění a blíže vysvětluje způsob využití vizuálních prostředků.

Místo ke snění – animovaný film

http://vvinspirativni.cz/node/122

Ukázka maturitní práce z výtvarné výchovy, která vznikla na gymnáziu Jana Nerudy v Praze pod vedením Mgr. Simony Svatošové, je komentována Matějem Smetanou, který ji uvádí do kontextu výtvarného umění a blíže vysvětluje způsob využití vizuálních prostředků.

Místo ke snění – animovaný film – ukázka maturitní práce z výtvarné výchovy

Realizováno ve školním roce 2008/2009.

Gymnázium Jana Nerudy Praha 1, vyučující: Mgr. Simona Svatošová.

Maturitní práce z výtvarné výchovy na Gymnáziu Jana Nerudy kromě teoretické části obsahuje též praktickou část (závěrečnou seminární práci), kterou si žáci mají možnost zvolit z několika nabízených témat. Žákyně Tereza Bartůňková si pro realizaci své praktické práce vybrala poetické téma Místo ke snění.

Téma uchopila zvláštním způsobem „doslovně“, což jí umožnilo rozvíjet vlastní imaginaci prožitku navozeného, „naordinovaného“ snu. Pro naplnění celé řady snových představ si zvolila časově náročnou vizualizaci – formu animovaného filmu. Pro naplnění poetiky snímku se pokusila o experimentování s animační technikou pixelace. Dosáhla přesvědčivého účinku přerušovaného pohybu, nadreálného plynutí času.

Inspiračními zdroji byly výrazové prostředky animované tvorby Jana Švankmajera (http://www.fdb.cz/lidi/22117-jan-svankmajer.html, http://www.youtube.com/watch?v=2R8dwv_vQJk), ovlivnil ji též animovaný snímek Michela Gondryho Nauka o snech (2006).

Film nabízí animované sekvence, realizované formou pixelace, tvořené více než 4000 snímky.

Místo ke snění – komentář

Praktická maturitní práce Terezy Bartůňkové Místo ke snění je příkladem po všech stránkách výborně zvládnutého projektu. Jedná se o desetiminutový animovaný film, který vznikl v průběhu tří měsíců pod pedagogickým vedením Mgr. Simony Svatošové na základě maturitního zadání Místo ke snění. Autorka celý film vytvořila sama ve spolupráci se zvukařem Martinem Tauberem. Zvolenou technikou je tzv. pixelace, kdy autorka pořizovala jednotlivé snímky políčko po políčku na digitální fotoaparát a s minimálními postprodukčními zásahy jej pomocí PC převedla na film. Původním záměrem byla realizace hodinového filmu, ale z časových důvodů byl původní scénář zjednodušen a zkrácen. Autorka při práci vycházela z klasického storyboardu, tj. obrázkového scénáře, v němž jsou rozkresleny jednotlivé scény a záběry včetně kompozičního uspořádání.

Děj filmu se odehrává zřejmě v blízké budoucnosti, kdy spánek a snění je podřízeno státnímu dohledu. Malý chlapec Petrjan se vydává k obskurnímu „doktorovi“ – dávkovači snů na příděl. Na základě dotazníku, v němž si zvolil téma svých snů, se odebere do barevného snového světa, kde může strávit pouhých patnáct minut. Ve snech si užívá přírody, létá nebo odpočívá. Po násilném probuzení se vrací do všední reality a opouští doktora. Závěr filmu naznačuje, že hranice mezi snem a skutečností možná nebyla tak pevná a jasná, jak by se mohlo zdát.

Motiv propojování snu a skutečnosti, strojově ovládaného podvědomí a kontrastu mezi fádní skutečností a svobodným barevným světem snů, působí velmi přesvědčivě především díky výborně zvolené technice pixelace. Jedná se o jednu z variant tzv. stop-motion animace, kdy je celý film postupně vytvářen po jednotlivých snímcích. V pixelaci jde obvykle přímo o práci se živým hercem nebo skutečným předmětem, který je neustále po jednotlivých políčkách fotografován v různých nepatrně pozměněných pozicích.

Pixelace je prapůvodní animační technikou, stojící již v počátcích historie samotného filmu. Známé je omylem vzniklé „kouzlo“ neboli tzv. stop-trik, objevený jedním z průkopníků kinematografie Georgesem Mélièsem již v r. 1896. Mélièsova kamera se zasekla při natáčení projíždějícího omnibusu; když ji po chvíli opravil a znovu spustil, v záběru již byl místo omnibusu pohřební vůz. Ve výsledné projekci se pak objevila náhlá proměna omnibusu v pohřební vůz. Přísně vzato se však v tomto případě ještě nejednalo o pixelaci, v níž by byl celý film složen z jednotlivých samostatně pořizovaných snímků. K takovým počinům došlo až o několik let později, především ve filmu L’Hotel Elettrico (Segundo de Chomón, 1905), kdy byl „magický“ samovolný pohyb předmětů přímo tematizován. Mezi další slavné pixelované filmy patří např. oskarový film Normana McLarena Neighbours (1952) nebo novější Secret Adventures of Tom Thumb (Dave Borthwick, 1993). V českém prostředí se pixelace objevuje především v některých filmech Jana Švankmajera. K němu se také autorka maturitní práce přímo odkazuje jako k důležitému inspiračnímu zdroji.

Švankmajerův vliv je patrný nejen ve formálních aspektech Místa ke snění, ale i v souvislosti s filmovým surrealizmem, jehož je Švankmajer pozdním přestavitelem. U maturitního projektu proto můžeme rozeznávat vzdálené vlivy surrealizmu, především ve fascinaci podvědomím a sny nebo v drobných odchylkách od běžné logiky. V „reálném“ světě postava nedělá kroky, ale zvláštním způsobem se posunuje vestoje, chůze po schodech probíhá ve statických „skocích“ po jednotlivých schodech apod.

V této souvislosti je důležité si uvědomit, že technika pixelace si podobné přístupy přímo vynucuje – proto je také pro film Terezy Bartůňkové tolik vhodná. Při zkoumání výrazových možností pixelace totiž zjistíme, že je velmi obtížné simulovat složitější lidské pohyby (např. chůzi). Zároveň je téměř nemožné zajistit konstantní světelné podmínky v exteriéru; stejně tak lze jen velmi těžko odstranit nechtěné okolní vlivy, jako např. pohyb předmětů vlivem větru, kolem projíždějící auta a jiné.

Pixelace však umožňuje velmi efektivně s těmito „chybami“ pracovat nebo je přímo tematizovat, jak Bartůňková ukazuje. Kontrola nad každým políčkem filmu dává animátorce možnost téměř libovolně plynule pohybovat s živými i neživými předměty, umožňuje mj. oblíbený efekt levitace filmové postavy při pořízení snímku vždy u výskoku herce (viz např. Norman McLaren: Neighbours, 1952), volně pracovat např. s disproporcí postavy oproti okolnímu prostředí ve „snové“ části apod.

Kvůli nemožnosti sterilizovat podmínky v exteriéru má navíc pixelace ve venkovním prostředí zvláštní zrychlený, těkavý charakter. Dokonce se můžeme domnívat, zda nám filmový jazyk Místa ke snění trochu nepřipomíná rané mírně zrychlené grotesky a nevzbuzuje v nás „solidární“, sympatický dojem něčeho rukodělného, analogového, hravého. Není proto náhodou, že dalším inspiračním zdrojem autorky byl celovečerní snímek Michela Gondryho Nauka o snech (La science des reves, 2006).

Srovnání s Gondrym je v mnoha ohledech adekvátní, především v jeho zájmu o poetiku nedokonalého analogového triku a v nepřítomnosti snahy o přílišnou věrohodnost animovaných pasáží („je to jen sen“). To je nakonec výhodné i z hlediska finanční, technické a časové náročnosti. Bartůňkovou s Gondrym spojuje mimo jiné i užití námi známých předmětů k odlišné funkci (např. zapínání „stroje na sny“ v Místu pro snění).

Závěrem se můžeme pozastavit u vybudování příběhu na výše zmiňovaném napětí mezi utilitární, všední skutečností (viz heslo na plakátu „nesni a pracuj!“) a vzácném, ale přísně korigovaném světě snů. Ten je zdůrazněný změnou barevnosti, hudebního motivu i spokojeným výrazem hlavního hrdiny. Zpočátku je sice sen mírnou noční můrou (disproporce prostředí vůči hrdinovi, klaustrofobie uvnitř krabice), ale o to více působí následný vývoj snu divákovi uspokojení a radost. Tušená nutnost závěrečného nepříjemného návratu do reality vytváří určité napětí, které je následováno konečným „nadreálným“ prolnutím obou úrovní v podobě červené kuličky, uloupené ve snu a přenesené do skutečnosti. Nejen díky vyváženému propojení obou světů si tak film udržuje divákovu pozornost.

Vhodně zvolený rytmus filmu, možnost vcítit se do hlavního hrdiny a celkově citlivá práce s filmovým jazykem umožňuje divákovi prožít u filmu Terezy Bartůňkové silný zážitek.

Tento článek byl převzat z Informačního bulletinu č. 13, Výtvarná výchova inspirativní, VÚP.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Simona Svatošová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální, Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

počítač