Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > základní vzdělávání > Algoritmická kompozice v krajině hudební...

Ikona teoreticky

Algoritmická kompozice v krajině hudební výchovy

Ikona odbornost
Autor: Petr Drkula
Anotace: Příspěvek naznačuje didaktické možnosti jedné z aktuálních tendencí uměleckého vyjadřování - algoritmické kompozice - jako prostředku hudebně výchovné práce.
Obor příspěvku:Hudební výchova 2. stupeň
Klíčová slova: tvořivost, kreativita, hudební výchova, algoritmická kompozice, DSP2

 

Počítač a hudba ve škole

Informační technologie dnes patří již k běžné součásti školní vyučovací praxe, bez ohledu na úroveň vzdělávání i charakter vzdělávací oblasti. Přírodovědná i humanitní odvětví školního kurikula bez rozdílu nacházejí uplatnění či podpůrné prostředky v oblasti souhrnně označované jako ICT a tato oblast naopak viditelně formuje orientaci celého okruhu vzdělávacích trendů. Výjimku tedy netvoří ani umělecká a kulturní součást výchovných aktivit. Právě zde mohou tyto tendence nacházet řadu charakteristických a původních forem vyústění.

Hudební výchova má v tomto smyslu svou nespornou přednost nejen v rovině hudební reprodukce, ale také v rovině hudební produkce a experimentování se zvukovým obsahem. Ta je ovšem oficiální metodikou méně začleňována a hojně opomíjena. Receptivní stránka výuky této disciplíny převládá jak z tradiční povahy výchovného dění, tak i z dobově převažující formy poznávání a pohybování se ve světě hudebního umění. Šíření, přenos, mobilita a dostupnost otisků této estetické reality se stává dokonce globální hybnou silou rozvoje celého komplexu této oblasti masové komunikace. Tu v současnosti v nejvyšší míře představují zvukové záznamy. Zdá se také, že generačně vzato zastupuje skupina, která stojí na druhé straně výchovného procesu (žáci, studenti), většinový podíl spotřebitelů a uživatelů této sféry.

Ne pouze reprodukce, ale i vytváření tak může být aktivováno vývojem informačních technologií, kdy digitální technika představuje nejen nové médium umělecké tvorby, ale i její svébytnou, přítomnou a živou filozofii. Tyto přístupy v oblasti hudební produkce mohou i na propedeutické úrovni zahrnovat oba póly jejích základních tvůrčích přístupů, a to princip kompoziční i improvizační. Žáci a studenti tak mohou hledat a sestavovat nové formy spojení uměleckého i neuměleckého materiálu. Počítače jim pak mohou posloužit nejen jako jedna z nejpříhodnějších platforem pro tuto činnost, ale i jako výkonný asistent nápomocný při formulování a uskutečňování jejich tvůrčích plánů a představ.

Detailnější pohled do metodiky takto zaměřené umělecké práce nám neodhaluje pouze její bližší specifika, ale také ji člení na vícero odlišných kategorií. Podíváme-li se na sféru blízkou hudebnímu střednímu proudu a populární hudby, nalézáme zde většinou užití technik tvorby tzv. sekvencí, které je možné zjednodušeně charakterizovat jako programování hudebních automatů. Hudební události ve formě instrukcí jsou do operační paměti počítače předem ukládány tvůrcem, jehož záměry jsou následně v precizní a strojově přesné podobně prováděny. Nabízí se zde jakási obměněná představa mechanické hrací skříňky. Avšak není to zdaleka jen oblast současné taneční a klubové hudby, která tímto způsobem pracuje a je tímto jazykem artikulována, a i tyto možnosti mohou významně obohacovat zdánlivě limitovaný rámec dnešních hudebně výchovných aktivit.

Algoritmická kompozice

Odlišné pojetí je více spjato se směřováním jednoho z proudu artificiální hudby dvacátého století, který bývá označován jako „elektronická hudba". Jeho přístupy se vyznačují výrazně svobodnějším pohledem na možnosti a potenciál uměleckého vyjádření. Ten obecně přináší i rozdílný postoj k chápání, manipulaci a zpracování výchozí tvůrčí látky a jiný charakter jejího strukturování, prezentace i přijímání. Rozrůzněnost estetických stanovisek, která v krajině této hudby vrcholí, dovoluje zaujímat vyhraněná a individuální tvůrčí stanoviska jak na straně autorů, tak na straně přijímatelů. Mluvíme o formě vytváření hudebních děl, pro kterou se vžil název „algoritmická kompozice" a která si vydobyla viditelný prostor v souhrnu soudobých způsobů hudební komunikace.

Adjektivum „algoritmická" může zprvu navozovat dojem, že se pohybujeme kdesi v technické sféře exaktních jevů, avšak právě tímto přístupem k uměleckému ztvárnění je mnohdy paradoxně dosahováno velmi organického a naturálního znění či projevu. Užití zákonitostí algoritmů ji ovšem zprostředkovaně situuje jako hraniční disciplínu informatiky nebo matematiky, a vyjevuje nám tak četné mezioborové přesahy již v samotném základu této problematiky. Pro pochopení daného fenoménu je potřeba se na něj blíže zaměřit.

Pojem „algoritmus" je skutečně známější spíše ze světa programování a jeho heslovité vymezení by jistě zahrnovalo i slovo „návod". Jde o přesný a jednoznačný výčet posloupnosti událostí, které jsou nezbytné k žádoucímu fungování určitého systému. To v praxi může mít např. podobu výstižného postupu, který zaručuje dosažení jistého cíle či výsledku. Zdá-li se tato charakterizace příliš obecná, je potřeba dodat, že schémata jakýchsi forem algoritmů vykonává v běžném životě každý z nás. Sympatickým a pro ženskou část čtenářů obvyklejším příkladem může být např. běžný kuchařský recept na přípravu jakéhokoli pokrmu. Ten rovněž vyžaduje přidržet se jistého předpisu pro dosažení žádaného (v tomto případě konzumovatelného) výstupu.

Víme, že na stejném základě fungují i veškeré softwarové aplikace v jádru počítače, přičemž těmito zákonitostmi se řídí i způsob provádění algoritmické kompozice. Její pole možného uplatnění je velmi široké, avšak pro ilustraci je možné představit si např. jakousi počítačovou hru, v níž není pomocí nejrůznějších ovládacích prvků ovládán hráčem digitální hrdina, ale zvukové elementy předem definovaného zvukového celku. Nejjednodušší provedení této „hry" by mohlo vypadat takto: je dána skupina čtyř různých krátkých zvuků; jejich reprodukce je aktivována pohybem joysticku, přičemž při pohybu nahoru zazní první zvuk, pohybem dolů druhý, pohybem doprava třetí a pohybem doleva čtvrtý; příslušnými šikmými pohyby zaznívají vždy jejich odpovídající dvojice v patřičném dvojzvuku. Celou tuto triviální zvukovou hru lze pak dále komplikovat i zahrnutím funkce jednotlivých joystickových tlačítek, ale také další jiná obohacení mohou stupňovat členitost daného hudebního komplexu.

Podobné chápání kompozice tak očividně nesměruje k uzavřenému dílu a spíše než tvůrčí celek zprostředkovává jakýsi řád stanovených vlastností. Ten přináší jedinečný a neopakovatelný výsledek s každým jeho dalším užitím a vyniká svou neomezenou variabilitou a možnostmi rozličného strukturování. Svým nekonvenčním charakterem a řešením nepřipomíná žádnou z forem hudebně populární produkce, která ve srovnání s takovýmto hudebním tvarem naplňuje pouze očekávané a zamlouvající se žánrové klišé.

DSP2

Tuto formu nazírání na hudební umění zastává v současnosti mimo jiné také norská instituce NOTAM (Norwegian Network for Technology, Acoustics and Music), která zaštiťuje především tvůrčí společenství zaměřené na práci se zvukem, nové technologie a média řazená do kategorie sound art či výzkum a vzdělávání v oblasti soudobé hudební tvorby v širším pojetí. Základní strategií NOTAMu je zvyšování dostupnosti těchto prostředků a aktuálních možností hudební tvorby, a to zejména dětem, žákům a studentům na všech úrovních vzdělávání. S tímto zaměřením je každoročně konána nejen řada koncertů, přednášek, seminářů, konferencí, instalací a prezentací, ale za tímto účelem již byla vybudována také studia a zvukové laboratoře a byly vyvinuty nové softwarové aplikace a hardwarová vybavení. Jednou ze stěžejních aktivit organizace je provoz hudebně výchovného nástroje DSP2, jehož autorem je skladatel a vedoucí organizace Jøran Rudi. Ten byl projektován s posláním podněcovat hudební kreativitu dětí a mládeže a jejich zapojení do okruhu dnešní hudební tvorby.

Jelikož DSP2 představuje systém, který umožňuje zaujímat velmi svobodný postoj k produkci zvukových děl, vytváří tak otevřený koncept umělecké formy založený na volné stylizaci výchozích tvůrčích myšlenek a nesvázaný přístup ke znějícím zdrojům vytvářené hudby. Jeho současná verze definovaná v jazyce Java je tak bezprostředně dostupná všem potenciálním tvůrcům jak ve své freewarové offline podobě, tak přímo prostřednictvím webového rozhraní1. Řada vícejazyčných průvodních textů, které jsou zde k dispozici, podává souhrnný přehled nejen o možnostech a funkcích DSP2, ale také o problematice elektronické hudby, algoritmické kompozice a digitálního zpracování zvuku.

Program je doplněn také o podněty a východiska, kterými je možné započít kreativní práci ve třídě založenou na poslechu, vnímání a manipulaci se zvukovými zdroji. Ve vzdělávací oblasti „hudba" se tak žáci a studenti mohou zaobírat např. představou hudby jako farmou zvířat, ve které se zúčastnění, vybavení akustickými záznamy zvířecích projevů, pokoušejí vyprodukovat jejich „dialogy", „sbory" či „kontrapunkty". Dále pak mohou provádět experimenty orientované na pohyb zvukového zdroje a rychlost či plynulost tohoto pohybu. Podobná témata jsou zde připravena i pro práci v oblasti matematiky. Ta může být snadno a efektivně zaměřena na problematiku rychlosti zvuku v souvislosti s jeho vzdáleností, ozvěnou nebo dozníváním. Související jevy zde zastupuje také problematika zvukové frekvence, rezonance, vlnové délky a přirozeného ladění. Uplatnění nalézáme i v zastoupeném odvětví společenských věd, které je zaměřeno především na percepci zvukových elementů v prostorách školní třídy i vnějšího světa okolí školy nebo třeba i na chápání mluvené řeči jako zvukového prostředku.

Hlavní kladem DSP2 oproti sofistikovaným systémům pro hudební tvorbu a reprodukci, jako je např. Max/MSP, je intuitivní a zjednodušený režim orientace a kontroly uskutečňovaných zvukových dějů. To umožňuje věkově široké skupině tvůrců z řad školní mládeže koncipovat a realizovat vlastní kreativní touhy a umělecké záměry, aniž by bylo nutné „sklouznout" k vyjadřovacím prvkům spotřební a masové kultury. Takto vymezené tvůrčí rozhraní zabezpečuje obsahově hodnotnou didaktickou práci s novými médii a soudobými formami hudebního jazyka, která je zároveň silně podnětná a poutavá. Chystaný český model aplikace bude zajisté obohacujícím rozšířením dosavadních prostředků a forem estetické výchovy, která by své cesty v podobě přínosných inovací a řešení měla soustavně hledat.

Použitá literatura a zdroje:
http://www.notam02.no

 


1 http://archive.notam02.no/DSP02/en/

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 17. 07. 2009
Zobrazeno: 3341krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
DRKULA, Petr. Algoritmická kompozice v krajině hudební výchovy. Metodický portál: Články [online]. 17. 07. 2009, [cit. 2019-08-23]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/3215/ALGORITMICKA-KOMPOZICE-V-KRAJINE-HUDEBNI-VYCHOVY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.