Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > > > > >

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > gymnaziální vzdělávání > Předsudky jako osobnostní charakteristiky...

Předsudky jako osobnostní charakteristiky

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek

Autoři pracující s tímto teoretickým přístupem se domnívají, že teorie předsudků zaměřené na myšlenkové procesy (viz text Stereotypy a předsudky jako myšlenkové chyby) zapomínají na významné vlivy v životě člověka, které formují jeho osobnost a mohou mít vliv na tvorbu stereotypů a předsudků. Důležité je pro ně spojit vědomé i nevědomé aspekty toho, proč jsou lidé naklonění utváření předsudků (a ochotní na jejich základě jednat). Tento přístup byl zavedený Adornem a kolegy v publikaci věnované autoritářské osobnosti (1950), v současnosti je částečně rozvíjený britským psychologem Stephenem Froshem (2016), navazuje do jisté míry na tradice freudovské psychoanalýzy.

Adorno a jeho kolegové se v poválečném období zajímali zejména o to, proč jsou někteří lidé přitahování nedemokratickými ideologiemi, v historickém kontextu se tedy jednalo především o fašismus. Ve své teorii přišli s konceptem tzv. autoritářské osobnosti. Domnívali se, že takový osobnostní vývoj je způsoben především tvrdou výchovou, kdy se děti učí následovat autoritu, aniž by byly brány v potaz jejich potřeby a pocity. Jejich přísní rodiče navíc nejsou vždy ve svém přístupu konzistentní, což v dětech vzbuzuje nejistotu, vyrůstají s pocitem, že jsou zlé a musí udělat vše pro to, aby se zavděčili rodičům (resp. stanovené autoritě). Výsledkem takové výchovy je osobnost charakterizovaná například těmito rysy:

  • Tendence ke konformitě a konvenčním přístupům 
  • Stereotypní myšlení 
  • Poslušnost 
  • Respekt k vnímané síle a převaze 
  • Opovrhování vnímanou slabostí
  • Netolerance nejistoty 

Autoři Durrheim, Hook a Riggs (2009) popisují takový psychický vývoj tak, že lidé, kteří prošli nekonzistentním a tvrdým typem výchovy a utvořily se u nich rysy autoritářské osobnosti, mohou být submisivní, podléhající silným autoritám. Ale na druhou své frustrace a negativní emoce spojené s nenaplněním základních potřeb nemohou vůči těmto autoritám otevřeně vyjádřit, protože by je stihl příliš tvrdý trest, a proto je přesouvají na jiné skupiny lidí. Těmi jsou často minority, jejichž příslušníky pak obviňují z toho, jak poškozují společnost. V návaznosti na analýzy Adorna a kolegů (1950) je zde popisován obranný mechanismus zvaný projekce – negativní pocity jsou přesunuty na ty, kdo jsou vnímaní jako slabí, resp. podřadní v daném kulturně-historickém kontextu.

Tento přístup zaměřený na vývoj osobnosti se tak snaží propojit faktory na úrovni jednotlivce (výchova, osobnostní rysy) a společnosti, v níž žije (typické kulturně-historické předsudky a sociální nerovnosti), a předsudkům tak porozumět komplexněji na více rovinách. Pro určení autoritářské osobnosti byl původně vytvořen i osobnostní dotazník, nicméně výsledky nejsou zcela jednoznačné. Sice se ukázaly určité spojitosti s předsudky a postoji rodičů a dětí, ale také existují studie, které ukazují, že zatímco autoritářských osobností může být v různých státech stejné procento, výskyt rasismu a rasistického chování se liší. Je tedy třeba ještě podrobněji zkoumat vazby mezi jednotlivcem a prostředím konkrétní společnosti (Gough et al., 2013). 

V započaté sérii textů jsme si tedy zatím představili dva přístupy k porozumění steretypů a předsudků. První přístup (Stereotypy a předsudky jako myšlenkové chyby) je chápe jako chyby v myšlení, příliš rychle a zjednodušeně vytvořené kategorie, které nepopisují věrně realitu. Druhý přístup, představený v tomto článku, klade důraz na souvislosti s určitým typem výchovy, který může způsobit utvoření takové osobnosti, která je více náchylná k zjednodušenému vnímání světa a jednání založenému na předsudcích.

Ani jeden z přístupů však nenabízí kompletní vysvětlení toho, proč se předsudky utváří (a jak to měnit). Dalšími pohledy se budeme zabývat v navazujících textech ze série Psychologické přístupy ke zkoumání předsudků. Ve výuce lze tyto přístupy využít k vzájemnému porovnání a diskusi o jejich možném uplatnění a případných limitech. Lze diskutovat zkušenosti žáků a jejich pohled na stereotypy/předsudky, ale také například pracovat s ukázkami textů zveřejněných v různých médiích a popisujících menšiny a diskutovat, zda lze najít propojení s uvedenými teoretickými přístupy. V návaznosti na výzkum Adorna a kolektivu je zajímavé i propojení se společenským vývojem po druhé světové válce. V psychologii se silně objevuje snaha porozumět tomu, jak bylo možné, že se do válečných zločinů zapojilo tolik lidí, které lze považovat za „normální“.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám