Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > základní vzdělávání > Významná výročí v roce 2019 – Nesmí se to...

Ikona teoreticky

Významná výročí v roce 2019 – Nesmí se to opakovat. Ale může.

Ikona odbornost
Autor: Petr Koubek
Anotace: Článek je vzpomínkou autora na jaro, kdy maturoval. Zároveň šlo o období, kdy v Jugoslávii, Gruzii a dalších oblastech ve sféře zájmu mezinárodních organizací probíhaly boje a násilí... Nicméně částečně ve skrytu (oči otevřené doširoka zachoval pouze Červený kříž a půlměsíc) proběhla rychlá, brutální a efektivně řízená genocida v malé zemi ve středu Afriky ve Rwandě. Článek je poctou těm, kdo zachraňovali životy nevinných Rwanďanů. Zároveň nám má připomenout, že v čase krize obdobných rozměrů neplatí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Že předběžná opatrnost v takových chvílích nemůže nahradit osobní i veřejnou statečnost.
Text obsahuje odkazy na základní zdroje využitelné ve škole. Povětšinou se jedná o filmy renomovaných vydavatelů a spolehlivých bloggerů. Jsou v anglickém jazyce, ale jsou dost výmluvné. Text tedy může posloužit pro učitele jako jedna z opor, jak učit soudobé dějiny, výchovu k občanství a globální, rozvojové vzdělávání.
Téma příspěvku:Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
Klíčová slova: genocida, Rwanda 1994, Výchova k občanství, společenské vědy, významná výročí, 2019, humanismus, globální rozvojové vzdělávání, soudobé dějiny, odpovědné občanství

„Vstupujeme do éry, kdy pomáháme vzniku nové humanity, kdy bojujeme za filozofii života, ideologii, že člověk je člověk. Všichni jsme stejní.“ 

Generál poručík a velitel jednotek UNAMIR ve Rwandě roku 1994 Roméo Dallaire

Uvedení do problematiky

Lidé jsou z jednoho malého, útlého kmínku na konci evolučního stromu (z našeho pohledu). Vzhled lidských jedinců, potažmo skupin nebo fyziognomie se na první pohled liší. Ale rozdíly mezi jednotlivci v rámci stejné etnické či rasové nebo náboženské skupiny jsou daleko větší než rozdíly mezi skupinami jako takovými, a to co se týče chování, zvyků nebo „vrozených základů“ charakteru. Poznatek aktuální antropologie a neurověd překonal na bázi přírodovědy původní paradigma, které se opíralo o pojetí lidí jako různě predisponovaných kmenů a skupin, které se výrazně v mnohých ohledech vzájemně liší.

Pojetí člověka jako rasově, etnicky či sociálně predeterminované bytosti bylo hlavním proudem uvažování ve vědě i politice do prokazatelné židovské, romské a slovanské genocidy zahájené a naštěstí nedokončené hitlerovskou „třetí říší“. Tato myšlenka se však vrací formou populárního, vulgárního a politického diskurzu v periodách dodnes. Na jeden viditelný projev toho, kam až vede rasistická propaganda, když se spojí s dalšími souvislostmi a propukne v reálně zabíjení, se můžeme podívat zblízka v době, kdy si připomínáme pouhých 25 let od skončení rwandského teroru. Pro školní práci si můžeme jako evokaci spolu se žáky připomenout známé genocidy a pokusit se na různých originálních materiálech vybavit jejich průvodní znaky. Jsou stejné a vycházejí z chybného paradigmatu odlišnosti determinované původem, geny, rasou.

Rozšiřující zdroje informací k této podkapitole:

Zdroje BBC o genocidách, youtube, Facing History and Ourselves, ÚSTR ČR, webové stránky Terezínské iniciativy, publikace a vzdělávání Ústavu mezinárodních vztahů apod.

Kořeny genocidy ve Rwandě

Rwanda je maličký stát ve východní Africe; velikostí se dá přirovnat k Moravě. Je to země hor, jezer, vodopádů, turisticky nesmírně atraktivní krajiny příhodné pro zemědělství a málo industrializované. Dnes je to i jeden z afrických „budoucích ekonomických tygrů“. Rozvoj země je vystavěn na technologii výroby energie ze zde dostupných (chudých) zdrojů a na kompetentní populaci: program vlády „2020“ se týká vzdělávání a právě posilování technologické infrastruktury.

Vedle takto utvářených základů budoucí prosperity musí ale země řešit také jiné obtíže udržitelného rozvoje. Její obyvatelé se dodnes dělí do dvou skupin: obětí a vrahů z roku 1994. Jiní lidé v zemi prakticky nežijí. Vedle programu ekonomického „zkapacitňování“ proto vláda již od roku 2010 realizuje program odpouštění. Čeho se týká a z čeho plynuly neuvěřitelné události z před 25 let?

Země kávy, čaje a krásné krajiny náležela dlouhá desetiletí do britského impéria. Jednalo se o luxusní dovolenkovou destinaci, bezpečnou a přitom exotickou, romantickou s vysokým standardem komfortu. Od poloviny 19. století náleží země pod moc německého císařství, které zde zavedlo rasově založené pořádky a mezi místní elitu sloužící císaři v čele s králem řadilo vyšší lidi světlejší pleti s kratším a užším nosem – etnikum dostalo místní označení Abatutsi (watussi); nicméně výběr odpovídal původní kmenové struktuře jen statisticky významně. Daleko více rozhodovaly tělesné parametry výše popsané, než skutečný původ jednotlivců. Příslušnost k vrstvě „tutsiů“ znamenala jiné příležitosti a lepší život, než tomu bylo u odlišně vypadajících, vzrůstově nižších hutuů a twaů.

Dnešní rwandské zákony zapovídají jakékoliv rasové členění Rwanďanů. Proto normu dodržujeme a v rámci textu budeme „tutsi“, „hutu“ a „twai“ psát s malým počátečním písmenem. Výsledkem první světové války bylo, že Rwandu získal do správy belgický král. Tato situace přetrvala až do roku 1962. Belgičané opírali dále svou moc o tutsie, ale po svém odchodu zanechali v zemi moc majoritním hutuům (až 85 % populace). Belgičané se také zasadili o pořádkové pravidlo, že v identifikačních průkazech všech obyvatel stát uváděl, do jaké ze tří etnických skupin patří. Toto označení v průkazech totožnosti ponechala i moc samostatné rwandské republiky. V týdnech genocidy se zdánlivě nevinné úřední razítko stalo rozsudkem smrti pro statisíce lidí…

Rozšiřující zdroje informací k této podkapitole:

Trocaire Production. 2014. Let the devil sleep. Rwanda 20 years after genocice. Dostupné z: https://vimeo.com/89701846.

Svobodná země a „akty genocidy“

Cesta k samostatnosti začala po druhé světové válce (poručenství teritoria Rwandy v rámci OSN od roku 1946) a vyvrcholila osvobozeneckým hnutím pod vedení hutuů z let 1959–61, které zemi k nezávislosti výrazně přiblížilo. Nezávislost také znamenala jednak svržení tutsijské feudální elity, ale také postupné vytlačování tutsiů nejprve od moci a následně fyzicky ze země. Tím se zadělalo na chronický problém, který svým tragickým způsobem završila až katastrofa v roce 1994, jež je důvodem sepsání tohoto textu. Eskalace napětí byla tedy postupná. Země mezi tím zažívala relativně klidné období, rozvoj dopravy, nové směry ekonomiky, mír a zdravotnictví způsobily vedle zlepšování života obyvatel také nárůst populace. Na počátku roku 1994 žilo v zemi 7 milionů obyvatel. Na konci roku 1994 jen 3 miliony…

„Akty genocidy“, jak se v oficiálních diplomatických komuniké z roku 1994 často objevovalo (srov. dokumentární film BBC a Frontline Ghosts of Rwanda), způsobily ve Rwandě od 6. dubna do 4. července 1994 více než 800 000 přímých obětí, většinou z řad tutsijského obyvatelstva. Dalších více než 2,5 milionu lidí, většinou příslušníků etnické skupiny hutu, opustilo svou vlast ze strachu z pomsty tutsiů po vítězství tutsijské Rwandské povstalecké fronty nad rwandskou armádou do konce roku 1994. Tyto značné přesuny civilního, ale i vyzbrojeného obyvatelstva převážně do sousedního Zaire – dnešní Demokratické republiky Kongo – způsobily další konflikty a chronické potíže, jejichž prozkoumání lze zadat žákům jako samostatný úkol (srov. první a druhá konžská válka).

Výraz „akt genocidy“ se stal symptomem euroamerického politického diskurzu týkajícího se vzdálené, malé a na zdroje velmi chudé středoafrické země. Kritizoval jej velitel jednotek OSN v Rwandě generál Dallaire, Červený kříž a další aktéři, např. úředníci americké vlády, novináři... Ve své stěžení knize o rwandské genocidě Shake Hands with the Devil jej Roméo Dallaire  označil jako jasný projev politické podlosti a nelidskosti „bílých“ vůči Afričanům. Žáci škol se mohou s oporou o různé zdroje, které vyhledají, zabývat otázkou, jaký je rozdíl když se mluví o „genocidě“1) a o „aktech genocidy“. Podobně, s většími podrobnostmi shrnuje politický a diplomatický diskurz o událostech ve Rwandě z roku 1994 i naučný dokument Frontline a U.S. News z roku 2004. Ghosts of Rwanda.

Genocida byla podporována mnoho let před eskalací konfliktu. Neoficiální zdroje mnoho let podporovaly myšlenku, že mladá větev rwandské strany hutuů, která se nazývala Interahamwe (společný úkol), byla vycvičována a potají vyzbrojována k potlačování tutsiů již od počátku 60 let. Potvrzeno to bylo částečně až soudním tribunálem OSN pro Rwandu na počátku nového milénia: část generality a administrativy režimu hutuů byla postavena před soud, mnozí byli usvědčeni a odsouzeni k desetiletím odnětí svobody za podíl na zločinech proti lidskosti, válečných zločinech a genocidě. Není pochyb o tom, že oficiální rwandské ozbrojené síly, podporované po celou dobu genocidy přímo Francií a zpočátku i Belgií, „horké genocidě“ na jaře 1994 fakticky nebránily.

Oproti známým genocidám tato nebyla prováděna ani otrockou prací (Kongo), ani chemickými zbraněmi a terorem na civilistech (jihoafričtí Búrové, civilní obyvatelstvo Kambodži za revoluce „rudých Khmerů“) či technologickými postupy prováděná likvidace Židů nacisty. Byla provedena ve velké míře primitivními zbraněmi na sklízení třtiny a čištění lesa od křoví – mačetami. Heslem hutuských bojůvek, rozhlasové a novinové propagandy těch dní bylo, „kácejte vysoké stromy!“ Nelidskost hromadného zabíjení lidí mačetami na cestách, v domech, školách a kostelech nebývalým tempem popisuje plasticity dokument Frontline o programech odpouštění, které Rwanda organizuje již více než 15 let.

Rozšiřující zdroje informací k této podkapitole:

The Frontline, BBC, & U.S. News. 2004. Ghosts of Rwanda. Rwandan Genocide – The slaughter of 800 000 people. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=SW4pNA0UNO4.

Trocaire Production. 2014. Let the devil sleep. Rwanda 20 years after genocice. Dostupné z: https://vimeo.com/89701846

Jak byla genocida ukončena a je možno se z ní poučit?

Vraždění bylo zastaveno nikoliv zásahem mezinárodních sil, ale vítězstvím ze sousedního zahraničí podporovaných tutsijských povstaleckých sil Rwandské povstalecké fronty. Jejich rychlému postupu v červnu a červenci 1994 neodolala oficiální armáda a další ozbrojené složky hutuské republiky, ani paramilitární jednotky. Dodnes prožívá země křehké příměří. Je posilováno přímou podporou spolupráce a také dobrovolným přijetím (relativně nízkých) trestů za spoluvinu na straně desítek tisíc hutuů, kteří měli podíl na vraždění, ale chtěli se do procesu odpouštění i takto (přijetím spoluviny a dobrovolnou účastí v programech spolupráce) zapojit. Jak výše uvedeno, ve většině země žijí jen oběti a jejich vrahové. Co ale lze činit, aby se podobné akty nelidskosti, podobné etnicky či nábožensky motivované násilí již neopakovaly?

Jeho předpoklad a průvodní jevy jsou:

  • Dlouhodobé označování skupin lidí a jejich stavění se proti sobě, například mocenskými či ekonomickými nástroji (hutu, tutsi)
  • Evidence těchto skupin v oficiálních dokumentech, obcí či jednotlivců (úřední razítka v dokladech totožnosti, židovské a romské oficiální seznamy apod.)
  • Efektivní propaganda, jednoznačná, účinná, sdílená a rychle a snadno se šířící symbolika (nacistická či komunistická ikonografie dobra a zla, „vysoké stromy“ v buši, které je třeba nekompromisně kácet, hrozící zamoření „tutsijskými šváby a zrádci“ z roku 1994)
  • Ekonomická či politická krize (velká hospodářská krize, zabití prezidentů Rwandy a Burundi 6. 4. 1994, jehož viníci nejsou dodnes známi)
  • Podpora či ignorance oficiálních zahraničních a domácích autorit a velmocí (srov. politika appeasementu velmocí na přelomu 30. a 40. let 20. století, cash and carry program vlády USA či obchodní a politické dohody Ruska s nacisty z týchž let; podobná „opatrná“ diplomacie dominovala i v roce 1994 mezinárodní politice týkající se střední a východní Afriky…)
  • Strach odpovědných z protitlaku extremistů doma proti efektivním, ale finančně, politicky, lidsky a organizačně náročným zásahům v daleké cizině
  • Skryté zájmy na různých stranách mimo stát, kde konflikt či genocida probíhá, na jejich trvání, resp. na udržení statu quo.

Předcházení genocidě je tedy primárně na straně aktivních, odpovědných občanů vědomých si, že pole jejich zájmu je vedle rodiny, obce a státu také společně obývaná planeta země a jejich domovem je vedle jejich domu či bytu také lidství, které nelze nikomu upírat, pokud se sám k nelidství prokazatelně nepřihlásí. Tlak odvážných a efektivní veřejná podpora humanistických postojů může způsobit snížení obav autorit v demokratickém světě ze ztráty vlivu a možnosti rozhodovat vlivem vzrůstu podpory nacionalistických nebo ultralevicových extrémních sil. Se žáky školy lze modelovat chování občanů, potažmo politické reprezentace v zemi, která se blíží genocidě a také v zemi, která „přihlíží“. Zabývat se motivací k nejednání v době evidentních a bezprecedentních, hromadných aktů násilí na skupinách obyvatel na straně mezinárodních, národních a jiných veřejných autorit na základě kvalitních materiálů například právě o Rwandě (1994). Nejvíc jich nalezneme na webu BBC této genocidě věnovanému: https://www.bbc.com/news/world-africa-26875506.

Rozšiřující zdroje informací k této podkapitole:

BBC. 2019. Rwanda genocide: 100 days of slaughter. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-africa-26875506.

The Frontline. 2014. The Rwandan Genocide: Lessons and Legacyhttps://www.frontlineclub.com/the-rwandan-genocide-lessons-and-legacy-2/.

The Frontline, BBC, & U.S. News. 2004. Ghosts of Rwanda. Rwandan Genocide – The slaughter of 800 000 people. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=SW4pNA0UNO4.

Facing History and Ourselves. People Make Choices. Choices Make History. Dostupné z: https://www.facinghistory.org/.

Poznámky pod čarou:

1) Pojem mezinárodního práva (Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy z roku 1948) užívaný pro „systematické vyvražďování mas obyvatelstva na základě jejich příslušnosti k určité skupině – národnostní, náboženské, politické, etnické, kulturní i jiné“, který má vždy jasné konsekvence: vojenskou intervenci mezinárodních sil. OSN deklaruje, že se genocidy nebudou opakovat, a má nástroje, jak je ukončit.

Článek je v těchto kolekcích:
Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Významná výročí v roce 2019.

Ostatní články seriálu:

Citace a použitá literatura:
[1] - Let the devil sleep. Rwanda 20 years after genocice. 2014. [cit. 2019-5-2]. Dostupný z WWW: [https://vimeo.com/89701846].  
[2] - Rwanda genocide: 100 days of slaughter. 2019. [cit. 2019-5-2]. Dostupný z WWW: [https://www.bbc.com/news/world-africa-26875506].  
[3] - People Make Choices. Choices Make History. [cit. 2019-5-2]. Dostupný z WWW: [https://www.facinghistory.org/].  
[4] - Ghosts of Rwanda. Rwandan Genocide - The slaughter of 800 000 people. 2004. [cit. 2019-5-2]. Dostupný z WWW: [https://www.youtube.com/watch?v=SW4pNA0UNO4].  
[5] - The Rwandan Genocide: Lessons and Legacy. 2014. [cit. 2019-5-2]. Dostupný z WWW: [https://www.frontlineclub.com/the-rwandan-genocide...].  
[6] - NOUSKOVÁ, Michaela. OSN a genocida ve Rwandě. Bakalářská práce.. 1. vydání. Praha : Vysoká škola ekonomická. Fakulta mezinárodních vzt, 2011. 46 s.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 10. 06. 2019
Zobrazeno: 1169krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
KOUBEK, Petr. Významná výročí v roce 2019 – Nesmí se to opakovat. Ale může.. Metodický portál: Články [online]. 10. 06. 2019, [cit. 2019-10-16]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/22126/VYZNAMNA-VYROCI-V-ROCE-2019---NESMI-SE-TO-OPAKOVAT-ALE-MUZE.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.