Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > > > > >

Zobrazit na úvodní stránce článků

Waldorfská škola

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek

Waldorfská škola je mateřská, základní nebo střední škola, která vychází z pedagogických zásad formulovaných Rudolfem Steiner, jenž byl zakladatelem waldorfské školy. Waldorfská škola je školou alternativní, svobodnou, která je zaměřena na podporu individuálního nadání a kreativity a jejím cílem je všestranný harmonický rozvoj dítěte, včetně rozvoje uměleckého nadání.

Rudolf Steiner

Rudolf Steiner (1861–1925), rakouský myslitel narozen v Rakousku-Uhersku ve městě Kraljevec, tedy na území dnešního Chorvatska, byl originálním, všestranným, člověkem. Jeho všestrannost nejlépe dokazuje výčet jeho zájmů. Rudolf Steiner se věnoval filozofii, pedagogice, dramatu, esoterice, umění (Calgren, 1991).  

Vedle své filozofické práce se Rudolf Steiner věnoval učitelství, které ho provázelo po celý život. Již od svých 14 let si vydělával soukromými hodinami na svá středoškolská a později i vysokoškolská studia, která absolvoval ve Vídni a v Rostocku. Po ukončení školy pracoval jako domácí učitel chlapce s postižením, tehdy nazývaným jako vodnatost hlavy. Tento chlapec byl tehdejšími odborníky považován za nevzdělavatelného, což představovalo pro Rudolfa Steinera výzvu, které se chopil správně. Rudolf Steiner pomocí svých speciálních metod, správným rozčleněním dne s ohledem na biorytmy chlapce a koncentrovanou činností dosáhl toho, že tento chlapec po dvou letech Steinerovy péče mohl být přijat do klasické školy mezi stejně staré děti a později se stal dokonce i lékařem (Müller a kol., 1997).

Rudolf Steiner, jehož hlavním zájmem byla filozofie, se  celý život věnoval poznávání člověka, společnosti a sebe samého. Byl zakladatelem antroposofie, esoterické nauky odvozené z teosofie, která nabízí mystický pohled na podstatu člověka, přírody a nadsmyslově duchovních světů. Antroposofie, která vychází zejména z křesťanství, ale opírá se i o prvky dalších náboženství, nahlíží na člověka jako na vícečlennou lidskou bytost, která obsahuje tři články: tělo, duši a ducha (Müller a kol., 1997).  

Rudolf Steiner poprvé použil své myšlenky v pedagogické praxi v roce 1919, kdy ve spolupráci s továrníkem Emilem Moltem, ředitelem továrny na cigarety Waldorf – Astoria, zřídil novou školu pro děti dělníků dané továrny. (Pol, 1995, s. 3).

Cíle waldorfské školy

Waldorfská pedagogika představuje ucelený vzdělávací systém pro děti od tří do osmnácti let, existuje tedy waldorfská mateřská škola, waldorfská základní škola a waldorfská střední škola. V České republice pochopitelně waldorfské školství respektuje český vzdělávací systém a dodržuje klasické rozdělení ročníků – 9 let základní školy a 4 roky střední školy. Všechny ročníky obsahují všeobecnou výuku, která vede k všestrannému rozvoji s důrazem na rozvoj kritického myšlení a utvoření vlastního názoru, a také k toleranci k názorům ostatních. (AWŠ ČR, 2008, online).

Podle waldorfské pedagogiky by výchova člověka měla směřovat k harmonii. Dle Pola (1995, s. 22–24) jsou ve waldorfské škole čtyři skupiny cílů, které se odvíjejí od víry ve smysluplný rozvoj každého jedince dle jeho aktuálního vývojového stupně:

  • „rozvíjet myšlení žáků, jejich logiku a sebepoznávání
  • být schopen vnímání krásna, radosti a smutku
  • pracovat nejen pro sebe, ale pro celé lidstvo
  • škola má zprostředkovat prostředí, do kterého by se děti těšily“

Učitel ve waldorfské škole

Třídní učitel na waldorfské škole vede žáky od první do deváté třídy a učí všechny předměty, s výjimkou uměleckých předmětů, cizích jazyků, eurytmie a tělesné výchovy, které vyučují učitelé odborní. Na třídního učitele jsou tedy kladeny ve srovnání s klasickou školou větší nároky, kdy učitel musí dosáhnout základního fondu vědomostí v každém předmětu (Trostli, 1988, s. 44). 

Vztah mezi učitelem a žákem bývá tedy velmi silný, spočívá na blízkém poznání, díky čemuž může učitel lépe rozvíjet individuální schopnosti žáků a stát se pro ně snadněji přirozenou autoritou. (Pol, 1995, s. 39).

Vzhledem ke specifikům waldorfské školy nemůže být pro učitele zde působící dostačující univerzitní vzdělání. Waldorfský učitel, který je také vzděláván v oblasti antroposofie a principech waldorfské pedagogiky, by se měl věnovat dalšímu sebevzdělávání v oblasti rozvoje kreativity či osobnostního rozvoje, ve studiu antroposofie nebo také umění (Valenta, 1993).

Pro waldorfskou školu je charakteristická také spolupráce pedagogů zde působících a také pedagogů a rodičů. Spolupráce je založena na otevřené komunikaci, respektu a víře ve vzájemné obohacování (Calgren, Klinborg, 2013).

Kurikulum

Dle Pola (1995) podoba učebního plánu zůstává plně v odpovědnosti učitelů, kteří si kladou za cíl, aby vzdělávání naplňovalo vývojové potřeby dětí.  

Waldorfská škola, ačkoliv své kurikulum od svého založení modernizovala, si zachovala mnoho prvků ve svém kurikulu. Jedním z nich je rozdělení vyučovacích předmětů do 3 skupin. V první skupině jsou hlavní předměty, jakými jsou dějepis, zeměpis, přírodopis, matematiku, mateřský jazyk a podobné. V druhé skupině jsou především cizí jazyky a ve třetí skupině potom umění, řemeslo a tělesná výchova (Pol, 1995, Ogletree, 1990).

Každý den je stejný režim výuky, který dle Steinera nejlépe vyhovuje přirozenému rytmu dětí a pomáhá jim v rozvoji schopnosti koncentrace. Ráno se začíná epochou, výukou hlavních předmětů, které jsou vyučovány od 8.30 do 10.15. V této době se  děti zabývají  činností myšlenkovou, tedy složitějšími předměty, které zaměstnávají představivost, chápání a myšlení. V této době je po dobu 4 týdnů vyučován jeden předmět. Každý epochový předmět je v školním roce dvakrát zopakován, aby děti mohly danou učební látku zapomenout a znovu si ji vybavit. Děti díky epochám mají možnost pochopit a ponořit se do daného předmětu naplno (Steiner, 1993, Richter, Štěpánková, 2015, Pol, 1995).

Poté následují předměty, jejichž výuka trvá 45 minut, které jsou zaměřeny na rytmus, pohyb, opakování, tzn. cizí jazyky, eurytmie, hudba či práce na zahradě. Po těchto hodinách následují hodiny zaměřené na uměleckou tvorbu (Carlgren, 1991).

Hodnocení

Vědomosti dětí jsou ověřovány písemnými testy, dostávají však slovní hodnocení, v rámci něhož jsou formulovány individuální pokroky či nedostatky žáků. I na konci školního roku žáci obdrží rozsáhlé slovní hodnocení, s výjimkou osmého a devátého ročníku, kdy je toto slovní hodnocení doplněno o známkové vysvědčení (AWŠ ČR, 2008, online). 

Kreslení forem a eurytmie

Kreslení forem a eurytmie jsou předměty, které jsou pro waldorfskou školu typické. Kreslení forem úzce souvisí s geometrií, kterou můžeme v přírodě nalézt téměř všude (Carlgren, 1991). Steiner zařazuje geometrii do výuky již od první třídy, kdy se vyučuje bez používání kružítka a pravítka. Děti se tedy v první třídě nejprve učí kreslit rovnou čáru, poté půlkruhy a následují i kruhy, a nakonec i jednoduché formy, jimiž se procvičuje smysl pro rovnováhu a vyrovnanost.

Eurytmie je tzv. „viditelnou řečí“ a „viditelným zpěvem (Carlgren, 1991, s. 79). Každá souhláska i samohláska má svůj specifický pohyb a při vyslovení jednotlivých hlásek „v našem nitru doje k volnímu gestu – to nabývá v eurytmickém pohybu viditelného výrazu (Carlgren, 1991, s. 79). Výuka eurytmie, jejíž výstup běžnému divákovi připomíná tanec, začíná jednoduchými cviky a rytmy a je završena složitými jevištními vystoupeními s hudebním doprovodem.  

Cizí jazyky

Jedním ze specifik waldorfské pedagogiky je výuka dvou cizích jazyků již od první třídy. Výběr jazyků se různí, podle volby rodičů a školy, nejčastěji se jedná o německý a anglický jazyk. Pro výuku cizích jazyků na waldorfské škole je charakteristické, že učitel zásadně nic nepřekládá do mateřského jazyka a ponechává děti, aby si na gramatiku přišly samy. Tím se prohloubí a zafixuje znalost gramatiky, která se poté upevňuje v mluvené, živé řeči (Carlgren, 1991).

Umění a řemeslo

Ve waldorfské škole je kladen velký důraz na rozvoj umělecké stránky dětí. Proto mají děti velký výběr uměleckých předmětů, kterými se mohou zabývat a z nichž si mohou volit.

Mohou si například zvolit: kreslení, malování, hudbu, dramatickou výchovu, eurytmii, výtvarná výchovou, kovotepectví, tkaní, košíkářství, knihařství, keramiku, modelování, vyřezávání, truhlářství, práci s kovem. Umění se na waldorfské škole nevyučuje proto, aby se z dětí staly umělci, ale proto, že umělecká činnost má na děti výchovný účinek a pomocí umělecké činnosti se rozvíjí jejich tvořivá energie, vůle a odděluje imaginaci od učení (Carlgren, 1991).

Slavnosti a svátky

Waldorfská škola klade na slavení svátků velký důraz, jsou důležitou součástí života žáků na waldorfské škole. Pravidelné slavnosti jsou pořádány spolu s rodiči. Valenta uvádí, že: „Slavení svátků je snaha vychovat děti k pocitu sounáležitosti s přírodou a takzvaným Duchem světa. (Valenta, 1993, s. 60) Mezi svátky slavenými na waldorfských školách u nás jsou například michaelská, jánská, nebo martinská slavnost, masopust, Den Země a spousta dalších.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám