Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > základní umělecké vzdělávání > Putování za podmalbou na skle – 2. část

Ikona teoreticky

Putování za podmalbou na skle – 2. část

Ikona odbornost
Autor: Petr Drkula
Anotace: Příspěvek přináší praktická východiska pro oživování zaniklé výtvarné techniky – podmalby na skle, a to v návaznosti na svůj teoretický vstup v první části tohoto článku.
Obor příspěvku:Výtvarná kultura
Klíčová slova: výtvarný projev, výtvarné techniky, lidová tvořivost, podmalba
Vazby článku:
Tento článek navazuje na téma článku: Putování za podmalbou na skle – 1. část

Krajové chápání tradiční výtvarné techniky podmalby na skle, tak jak bylo nastíněno v první části tohoto příspěvku, nemusí představovat jen jedno z hledisek teoretického poznávání, ale i praktického pronikání do dané oblasti. Jedním z vodítek takto orientované samostatné tvůrčí práce žáků bude právě ono vědomí regionální rozmanitosti, které představuje zachovávání řady místně daných prvků. Technická a formální stránka takovéto činnosti však již nebude obnášet podobné odlišnosti a bude tedy možné se již v první fázi pustit do jejího přímého osvojování. Bude se jednat o tzv. inverzní – převrácenou techniku malby, při níž jsou oproti běžné konvenci na vymezenou skleněnou plochu nanášeny nejprve drobné detaily malby. A až teprve poté je prováděna malba větších ploch s pozadím naneseným v samotném závěru. U převážně figurálních motivů podmaleb se jedná o předchozí vyvedení tělesných kontur, obličejových partií a tenkých záhybů šatstva spolu s jejich následným zasazením do širších ploch těla a oděvu. Tyto prvky jsou na sklo přenášeny z předlohy, která je pod ním volně vložena a zachycuje ztvárňované téma buď ve všech podrobnostech, nebo jen v rámcových obrysech stěžejních částí námětu.

Bude tedy v prvé řadě zapotřebí, aby každý žák měl svou tabulku skla o rozměru a formátu, které budou vyhovovat předem zvolenému či vlastnoručně vyhotovenému motivu. Tloušťku této tabulky bychom měli volit tak, aby zaručovala dostatečnou mechanickou odolnost v průběhu práce, ale i tak, aby vlivem přílišné síly skla nedocházelo k úhlovému zkreslení pod ním vložené předlohy. Rubová strana tabulky, na kterou se bude malovat, by měla být také očištěna a zbavena případné mastnoty, a to nejlépe pomocí běžného mýdla, vody a suchého hadříku. Před započetím samotné malby je potřeba brát v úvahu, že její čelní strana bude oproti straně rubové zrcadlově převrácená ve svislém směru. Toho je třeba dbát především v případě, že budou na obrázku umístěny jakékoli nápisy, je tedy nutné je převrátit již na samotné předloze. Doklady o opomíjení této skutečnosti však můžeme nalézt také na některých autentických podmalbách převážně z lidového tvůrčího prostředí.

Právě předloze je nezbytné se věnovat nejprve, jelikož bude základem celého výtvoru. V období živé tradice podmalby na skle zachycovaly takovéto předlohy, neboli klišé, pouze rámcové linie zobrazovaného motivu. Ty byly nezřídka pro řemeslné malíře podmaleb zhotovovány a dodávány profesionálními výtvarníky na zakázku, ale malíři si je také vytvářeli sami. Rané podmalby na skle byly zhotovovány podle lidových dřevorytů; naopak jejich závěrečné období zase mohlo vycházet i z prvních barvotisků. Obrázky na skle však byly vytvářeny také podle již hotových exemplářů a toto tvůrčí východisko budeme sledovat také my. Klišé zachycující Pannu Marii s Ježíškem představuje velice časté téma podmaleb na skle a jeho ztvárnění doznává nesčetné množství rozličných variací. Tento konvenční a velmi rozšířený námět můžeme využít jako odrazový můstek pro vlastní osvojování dané výtvarné techniky. Přestože předloha zachycuje podrobné rozvržení obrysových kontur obrázku, jejich barevné, ale částečně i tvarové provedení již záleží na našem vlastním tvůrčím záměru. Uvedená ukázka ilustruje pouze jednu z možných podob celkové realizace této podmalby.

Předloha. Autor díla: Petr Drkula
Hotová podmalba. Autor díla: Petr Drkula

Na podmalbu budeme aplikovat temperové barvy, jelikož i v minulosti byly užívány barvy připravené na tomto základě s tím, že jako pojivo tuhých pigmentů se uplatňovalo vaječného žloutku. Jeho dobrá a časově odolná přilnavost na hladkém skleněném povrchu je osvědčená již delší historií této výtvarné technologie. My tuto vlastnost můžeme nahradit například příměsí disperzního lepidla, jakým je, dejme tomu, lepidlo Herkules, uvítáme tak nejen mechanickou odolnost jednotlivých vrstev barevného nátěru, ale i jejich krátkou dobu schnutí. Hustota barvy je do určité míry dána tím, jaké části obrázku malujeme. U drobnějších partií bude zapotřebí hustší konzistence, větší plochy si žádají konzistenci řidší; obecně by barva svou hustotou měla připomínat například smetanu. Vrstvu barvy můžeme překrýt až poté, jakmile dokonale zaschne, jinak by došlo k jejímu rozmazání. Této jindy nežádoucí vlastnosti však můžeme naopak využít, a sice tehdy, chceme-li vytvořit plynulé přechody dvou odstínů; například pro znázornění jemné modelace tělových partií či nestálobarevné plochy pozadí.

Obecný postup malby je naznačen na části květinového dekoru zpracovávané podmalby. Kontury, které jsou na předloze pouze černé, jsou v konečném zpracování barevně odlišeny (krok č. 1). Jejich část, která ohraničuje další barevnou výplň, bude po jejich zaschnutí zcela překryta vrstvou těchto vyplňujících odstínů (krok č. 2). Zbývající část kontur bude překryta až v další fázi, a to zakončovací vrstvou barevného pozadí. Předchozí větší plochy druhé barevné vrstvy nemusejí být barvou pozadí přemalovány (krok č. 3). Vizuální kontrola z lícní strany skla nám v ideálním případě vyjeví očekávaný výsledek našeho postupování (krok č. 4).

Krok č. 1. Autor díla: Petr Drkula
Krok č. 2. Autor díla: Petr Drkula
Krok č. 3. Autor díla: Petr Drkula
Krok č. 4. Autor díla: Petr Drkula

Možné vzniklé chyby a nedokonalosti malby je možné odstraňovat vyškrabováním pomocí ostrého předmětu či setřením pomocí vlhkého hadříku. Vady vzniklé v průběhu překrývání jednotlivých barevných ploch jsou však již většinou nevratné, avšak patří k běžným průvodním atributům této výtvarné techniky, které jsou u ní do určité míry tolerovány. Hotové obrázky se v minulosti rámovaly strohými pravoúhlými dřevěnými lištami, a proto i dnes můžeme umocnit jejich archaický účinek tímto stylovým prvkem. Zadní stranu skla je při rámování potřeba dostatečně zajistit proti případnému mechanickému poškození na ní spočívající malby.

S osvojenými technickými základy podmalby na sklo je možné se pustit do vytváření dalších takovýchto obrázků, tentokrát již podle bližšího regionálního situování jejich tvůrců. Východiskem k tomu nám budou předlohy, které reprezentují jednotlivá nejvýznamnější střediska této výtvarně řemeslné tradice, která jsou uvedena v předchozí části tohoto tematického cyklu. Příslušný motiv bude potřeba nejprve překreslit na průhledný pauzovací papír, který po otočení na opačnou stranu bude tvořit klišé budoucí podmalby. Pokud nebudou kontury z této strany dostatečně zřetelné, bude potřeba je ještě jednou obtáhnout z rubu. Hotový obrázek by měl mít po jeho převrácení opět orientaci původního zobrazovaného motivu. Avšak i u originálních tradičních podmaleb na skle nacházíme různé orientace jejich charakteristických motivů, shledáváme tak v tomto ohledu poměrně volný přístup k věci.

Následující příklad představuje jednu z realizací podmalby na skle s motivem sv. Jiří. Vidíme, že předloha zde zachycuje pouze hlavní obrysy voleného námětu, které u hotového obrázku představují jeho kontury provedené černou barvou (jedná se o typický znak podmaleb východního okruhu). Vedlejší drobné detaily, které na výchozí předloze zachyceny nejsou, tak mohou být předmětem také momentální improvizace, rozmanitých variací a vlastní tvůrčí invence samotného autora, čehož jsme svědky i u podmaleb historických. Tyto obměny se pak nejčastěji vyskytují u různých forem květinového dekoru v horních rozích obrázků nebo u jednotlivostí oděvních součástí zobrazovaných figur. Vícera možností celkového působení dvou a více shodných námětů lze dosáhnout také vzájemně odlišným barevným pojetím zakončovací plochy jejich pozadí.

Předloha. Autor díla: Petr Drkula
Hotová podmalba. Autor díla: Petr Drkula

Těmito postupy se zdánlivě rutinní povaha vytváření podmalby na sklo jeví více invenční a umožňující řadu vlastních osobitých stylistických projevů. Ty již mohou být počátečním krokem k vlastnímu zpracování také výchozích předloh podmaleb, které budou na svou dávnou krajovou tradici a její příznačné konvence pouze ideově a rámcově navazovat. Tímto určitým odklonem od ní však budou její novodobí tvůrci možná ještě blíže oněm původním neznámým rukodělným umělcům, kteří zde zanechali půvabný odkaz lidového řemeslného ducha.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 03. 08. 2012
Zobrazeno: 10524krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
DRKULA, Petr. Putování za podmalbou na skle – 2. část. Metodický portál: Články [online]. 03. 08. 2012, [cit. 2019-10-14]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/U/16073/PUTOVANI-ZA-PODMALBOU-NA-SKLE---2-CAST.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 03. 08. 2012 08:44
Nepochybně zajímavý nápad přiblížit dětem tuto prakticky zapomenutou techniku. Pracovní postup, ve článku srozumitelně podaný, přinutí děti na chvíli uvažovat jinak, než jsou zvyklé. Škoda, že se autor soustředí pouze na tvorbu "replik" lidové produkce, šikovný a invenční učitel však tento impulz dozajista využije podle svých představ.
1.Autor: Mgr. et Mgr. Aleš FrancVloženo: 03. 08. 2012 13:18

Druhá část příspěvku prakticky popisující vytváření podmalby na skle vhodně doplňuje a rozšiřuje první, teoreticky zaměřenou stať. Oceňuji zejména podrobné a srozumitelné rozfázování celého procesu tvorby historického artefaktu v podmínkách soudobé školní výuky. Neřekl bych, že se autor článku soustředí jen na vytváření replik produkce starých mistrů, neboť v závěru odkazuje na "vlastní zpracování výchozích předloh podmaleb". A právě volba vhodné předlohy je základním předpokladem úspěchu výsledného produktu, tedy podmalby na skle, ať už to bylo u dřívějších lidových umělců, anebo to bude u dnešních napodobovatelů z řad učitelů a žáků. U dnešní generace bude dále nepochybně záležet na míře šikovnosti a "fortelu", který rozhodně nechyběl našim předkům, což se ovšem nedá tak úplně říci o nás současnících. V neposlední řadě bude důležitá i vytrvalost a ochota (či neochota) čelit případným počátečním tvůrčím neúspěchům. Jak se ale říká, "žádný učený z nebe nespadl" a "vytrvalost přináší růže". Všem případným zájemcům o praktickou tvorbu přeji mnoho úspěchů při vytváření uměleckých produktů. 

V souvislosti s předcházejícími řádky bych byl docela zvědavý na to, zda se nějaký vyučující se svými žáky pokusil či ještě pokusí o praktickou tvorbu podmaleb na skle a s jakými výsledky. Metodický portál považuji za velmi vhodné médium pro představení výsledných produktů.    

Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.