O nekontrolovaném šíření polopravd a lží po internetu mluvíme hodně často (dezinformace, fake news). Má neblahý vliv na myšlení lidí a postupně vede až k ohrožení demokratických principů fungování naší společnosti. Řekl bych, že tu realitu si již všichni dobře uvědomujeme. Je však třeba, abychom jí v roli učitelů rozuměli do větší hloubky. Připomenu např. postupy vyvinuté profesorem Foggem ze Stanfordu na ovlivňování lidí (Foggův model ovládání lidí technologiemi), vysvětlení oxfordského vědce Jamese Williamse, jak obtížné je bránit celou společnost před zneužitím propagandy (Odpor vůči ovlivňování lidí online podle Williamse) či odhalení izraelského profesora historie Hebrew University of Jerusalem Juvala Harariho, který nás varuje před nebezpečím přesvědčení, že naše vůle je v naší moci (Stává se svobodná vůle pouhou iluzí?).
Je třeba se zamýšlet nad tím, jak by se dal tento nepříznivý vývoj ovlivnit. V zásadě je více možností – změnou algoritmů funkce vyhledávačů a sociálních sítí, zdokonalením nástrojů ověřujících pravdivost sdělení, pomocí regulace (nastavením a vymáháním pravidel). Všechny tyto postupy se v praxi uplatňují, ale jejich účinnost je bohužel nedostatečná (Dezinformace na Facebooku se nedají zastavit). Je zde ale ještě jedna, asi ze všech nejdůležitější možnost, a to pomocí vzdělávání. Vzpomeňme na to, jak se brazilský pedagog a filozof Paulo Freire v 60. letech minulého století snažil ovlivnit volby zvyšováním gramotnosti chudých vrstev obyvatelstva (Freireho kritická pedagogika a technologie). Současná situace je hodně podobná, jen již nevystačíme se znalostmi trivia. Potřebujeme, aby se podstatná většina společnosti dokázala orientovat v informacích, které k nim z různých zdrojů přicházejí.
Zajímavou metodu vyvinul profesor sociální psychologie z University of Cambridge a ředitel tamní Social Decision-Making Lab Sander van der Linden. Vychází z tzv. inokulační (očkovací) teorie zabývající se rezistencí vůči změně postoje [1]. Ta na základě analogie s očkováním proti virové nákaze říká, že proti šíření falešných zpráv (např. konspirační teorie o simulaci přistání amerických astronautů na Měsíci – viz Mediální výchova podle Wesley Fryera) je účinnější bojovat pomocí tzv. „předvarování“ [2, str. 32] než se snažit jednou akceptovanou nepravdu vyvracet. Znamená to potenciální příjemce takové zprávy na ni předem připravit tak, že jim jsou sděleny vhodně vybrané informace nepravdu podporující, ale jen takové, které lze bez nesnází vzápětí vyvrátit. Jedinec, který se pak s touto falešnou zprávou setká, je již imunní vůči jejímu přijetí.
Podobné „očkování“ má jeden zásadní nedostatek. Nefunguje na jiné zprávy než jen na tu jednu, na níž příjemce připravuje. Tento nedostatek vedl profesora van der Lindena k nápadu pokusit se na tuto problematiku aplikovat obecný princip pedagogiky, a sice výuku založenou na tvořivém myšlení. Spojil se s vývojářem počítačových her, zakladatelem holandského startupu DROG Ruurdem Oosterwoudem a společně začali vyvíjet počítačové hry, jejichž cílem je obecný boj proti přijímání dezinformací prostřednictvím odhalování strategií a manipulativních technik sloužících ke klamání lidí.
Postupně vznikly tři principem podobné, dnes již do češtiny přeložené volně dostupné hry:
Bad News
Hráč se stává obchodníkem s falešnými zprávami na sociálních sítích. Jeho úkolem je zapomenout na zásady etiky a vydat se na cestu, na které si vybuduje osobnost bezohledného mediálního magnáta. Má získat co nejvíce sledujících, a zároveň si udržet falešnou důvěryhodnost. Ale pozor, nesmí se uchýlit ke zjevným lžím nebo zklamat své podporovatele!
Go Viral
Pětiminutová hra funkčně shodná s Bad News specializovaná na dezinformace týkající se covidu-19.
Harmony Square
Zatím poslední produkt fungující na stejném principu, jen s trochu pozměněným narativem. Harmony Square je idylické náměstíčko, jehož obyvatelé jsou tak trochu posedlí demokracií. Hráč je zaměstnán jako vrchní dezinformační ředitel. Ve čtyřech krátkých úrovních má za úkol narušit tamní klid a mír. Jak? Podněcováním vnitřních rozporů a rozeštváváním obyvatel proti sobě. Nakonec se naučí, jak na to.
Autoři doporučují tyto hry uživatelům od 15 let a výš. Obsahují decentní odkazy na lehké formy násilí (včetně neslušných výrazů na smyšlené sociální síti), ale neobsahují nic, co by mohlo být vnímáno jako šokující. I když hry odkazují na skutečné události, situace v nich jsou čistě smyšlené. Hrát je mohou hráči jakéhokoliv původu a z libovolného prostředí.
Účinnost byla v Cambridgi vědecky ověřována. Závěr říká, že „lidé, kteří hrají tyto hry, důvěřují dezinformacím znatelně méně a méně často se na jejich šíření podílejí“ [1]. Zároveň mnohem lépe chápou i důvody, proč k jejich šíření dochází. Výzkum též konstatuje, že lidé, kteří se cítí sociálně izolovaní a ohrožení, mají tendenci věřit dezinformacím více.
Pozor ale, samotné hraní těchto her v rámci výchovy k digitálnímu občanství či mediální gramotnosti nestačí. Pochopení principů fungování dezinformačních kampaní ještě neznamená, že se takový hráč jednou nestane jejich aktivním podporovatelem. Vhodná výchova musí mít též etickou a emocionální složku.
Teorie očkování proti dezinformacím se stává velmi populární a šíří se nejen v akademickém prostředí. Podívejte se třeba na práci kalifornské spisovatelky a novinářky Elizabeth Svoboda [3], jejíž manžel je nejspíše českého původu. Zaujal mě též kvalitní česky psaný přehledový článek Terezy Hermochové na portálu flowee [4]. Jsou země, kde je celá řada iniciativ (např. USA, Austrálie), i takové, které se snaží „očkovat“ plošně. To je třeba Finsko, kde od roku 2014 existuje státní iniciativa vyvolaná nepřátelskou dezinformační kampaní Ruska [5].
Jen jedna věc zatím zůstává neznámá. Jak velké je procento lidí, kteří musí mít vyvinutou schopnost rozpoznávat dezinformace, abychom se nemuseli obávat o budoucí udržitelný rozvoj lidstva?
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
